RallyZone.CZ - Rally, WRC, IRC

Martin Kolomý startoval do třetí etapy z třinácté pozice, kterou vybojoval ve druhé etapě, ve které předjel na třicítku kamionů. V úvodní části speciálky se posádce Kolomý-Lamač-Kilián dařilo. Po patnácti kilometrech startovní číslo 525 předjelo dva pomalejší kamiony a postupně se propracovalo na šesté místo průběžného pořadí v etapě.

"Etapa nám zkraje velmi sedla," okomentoval později Martin Kolomý. "Od startu jsme jeli svižně a auto bylo prostě skvělé."

Jarda Lamač z pozice navigátora dodal: "Na Dakaru se musí jet na oči, protože v itineráři není a nemůže být všechno. Martin jel přesně podle toho, co jsem mu hlásil a společně jsme se snažili hledat skryté záludnosti tratě, který je na Dakaru nepočítaně."

Po zhruba pětapadesáti kilometrech zavedl roadbook zelenou Tatru na dlouhou rozbitou pistu, jejíž prašný fesh fesh povrch skrýval množství děr. Tatře, která je na tom podvozkově velmi dobře, podobné úseky sedí.

Kolomý držel svůj speciál pod plynem, když přišel úsek se dvěma velkými dírami s poměrně strmými stěnami těsně za sebou. Krátce předtím vyletěl po jednom menším skoku z přístrojové desky tachograf a začal cestovat po řízení. Martin Kolomý se jej snažil odklidit a nedokázal tak dostatečně dobrzdit před místem, které se nakonec jeho autu stalo osudným. První nerovnost nakopla Tatru do vzduchu, což není nic mimořádného, protože na to jsou vozy dimenzovány a stavěny a na Dakaru se tak běžně jezdí.

"V Senici běžně skáčeme mnohem větší skoky, z tohoto pohledu se nejednalo o nic mimořádného," hodnotil již v nemocnici situaci pilot Tatry. "V interkomu jsem jasně slyšel Jardu Lamače, který mně upozorňoval na dvou vykřičníkovou díru. Bohužel se mi tam motal ten zpropadený (použito synonymum, pozn.LL) a tak jsem začal brzdit o něco později, než jsem měl."

Po nakopnutí do vzduchu letěla tatra chvíli vzduchem a přistála přímo do protisvahu druhé díry. Martin Kolomý dále pokračuje: "Vzhledem k profilu a velikosti terénní nerovnosti dopad bohužel nepobrala kola, tak jako normálně, ale veškerá síla nárazu šla přímo proti podvozku. Tatru to okamžitě zastavilo. Auto v podstatě nic nebylo, s námi to ale bohužel bylo horší."

Následnou situaci dokáže nejlépe popsat David Kilián sedící uprostřed vozu. "Jarda Lamač seděl v sedačce a bylo vidět i slyšet, že mu něco je.  Martin Kolomý dokázal ještě vylézt z auta a sundat si helmu a vzápětí se položil do písku vedle auta. Zmáčkl jsem červené tlačítko na Iritracku a přivolal pomoc. Nevím, jak dlouho to trvalo, než přiletěl vrtulník." Nadějně rozjetý závod tak pro Tatru skončil ještě dříve, než mohla ukázat svůj skutečný potenciál.

Martin Kolomý popisuje co se dělo dál takto: "Strašně to bolelo. Ujišťoval jsem se, že je to jen naražené, konec konců jsem dokázal vylézt z auta sám. Seběhli se k nám místní a o něco se snažili. Naštěstí se brzy objevil zdravotnický vrtulník, naložil nás a odvezl do nemocnice. Doufali jsme, že poletíme do Buenos Aires, ale nakonec jsme skončili v Saltě. Místní nemocnice je údajně nejlepší v okrese, ale se zdravotní péčí doma se to nedá srovnat ani náhodou a to jsem ještě velmi pozitivní." Martin doplatil na náraz jedním zlomeným obratlem.

Nejhůře z celé posádky dopadl navigátor Jarda Lamač: "Když mě vytahovali z kabiny, tak na mě ještě ten, co mi pomáhal ven, spadl. Strašně to bolelo." Jarda Lamač odnesl náraz dvěma zlomenými obratli.

Po odletu vrtulníku zůstal na místě činu David Kilián, který se posadil za volant Tatry a převezl ji do bivaku v San Salvador de Jujuy , kde již mezitím čekal zbytek týmu.

Marek Spáčil byl tou dobou dávno na cestě směrem do Buenos Aires, což vzájemnou komunikaci a koordinaci rozhodně neusnadňovalo. "Jet více než 1200 kilometrů bez předního skla nebylo nic příjemného. Chvílemi navíc pršelo, takže jsme jeli od mostu k mostu.  Pršelo tolik, že jsme jednou dokonce museli použít vyjížděcí  plechy, abychom se dostali zpět na pevný povrch. Přes noc jsme zastavili v jednom hotelu, takže jsem se mohl zapojit do řešení vzniklé situace. Místní police nám slíbila, že auto ohlídá, ale i tak nám jej přes noc vykradli. Aby toho nebylo málo, tak mě během jízdy trefil do oka nějaký hmyz, takže jsem na několik hodin skoro přestal vidět."

Do nemocnice se za kluky vypravil závodní inženýr Davida Vršeckého Robin Dolejš, který jako jediný umí obstojně Španělsky. Komunikaci s vedením rallye měl na starosti Láďa Lála a všechno po telefonu jistil Marek Spáčil.

V úvahu připadaly dva scénáře. Martin Kolomý na tom byl od začátku relativně dobře, tedy pokud pomineme bolestivost zranění a nepříliš dobré podmínky místní nemocnice. Zdravotní stav Jardy Lamače vyžadoval rychlé řešení. Organizátoři preferovali zákrok v místní nemocnici, intenzivně se však řešil i letecký převoz do lepší nemocnice v Buenos Aires. Situaci komplikovala bouřka mezi Saltou a Buenos Aires.  Protézy potřebné pro zákrok nakonec z Buenos Aires doletěly, i když s několikahodinovým zpožděním a tak nakonec padlo rozhodnutí, že se Jarda Lamač podrobí operaci v místní nemocnici, Několikahodinový zákrok dopadl, jak nejlépe mohl. Kluci dostali samostatný pokoj a v nejbližších dnech by měli být letecky transportováni do Buenos Aires a následně do České republiky. Situaci v Saltě mají po celou dobu na starosti Robin Dolejš s Petrem Kubíkem, kteří odvádí skvělou práci.

Czech Dakar Team by chtěl alespoň touto cestou poděkovat všem, kteří jakkoliv přispěli ke zdárnému vyřešení vzniklé situace. Děkujeme moc.  Naléhavost vzniklé situace poněkud upozadila potřebu informovat média, nicméně zdraví členů posádky bylo, je a vždy bude jednoznačnou prioritou.

Podle aktuální informace od Petra Kubíka jsou na tom kluci každým okamžikem lépe a lépe, z čehož má celý tým velikou radost.