RallyZone.CZ - Rally, WRC, IRC

Jako upomínka problémů v Krumlově zbyl jen nový, neproblematický kabel do pilotova interkomu a liják, jež doprovázel Václava Dunovského na cestě z Poděbrad do Hustopečí. Během čtvrtka a pátečního dopoledne se posádka seznámila s tratěmi a spekulovala nad možnostmi chování šotolinových úseků, jež byly v dobu tréninků takřka bahenní. Rychlostní zkoušky posádku zaujaly nejen bahenním povrchem, ale hlavně svou výjimečností a originálností: „Jsou rychlé, ale úplně jiné, než kdekoli jinde u nás. Mají své kouzlo díky svému jedinečnému charakteru a okolním scenériím. Povrch navíc dokáže být zrádný kvůli všudypřítomnému prachu,“ hodnotí rychlostky Dunovský a jedním dechem nadšeně přidává Hustopečím k dobru spokojenost s programem pro posádky: „Tradičně tu na nás hodně mysleli, takže nás neminulo bagrování a testování nejrůznější traktorové techniky na zkušebním polygonu. Bylo to bezvadné. Stejně jako servisní zázemí, kde byla situována i přejímka a kde bylo hlavně dostatek prostoru na vše.“



O čtrnáct dní dříve jsme v Českém Krumlově neměli šanci zhodnotit a porovnat dosažené časy Václava Dunovského s ostatními jezdci třídy A5, a tak jsme se těšili, že v Hustopečích přijde ta pravá chvíle. Startovní rampu přejelo v Hustopečích nemálo zajímavých vozů zmíněné třídy. Egon Smékal soutěžil s novým Citroënem DS3 R3T, Lubomír Minařík, David Štefan, Jiří Trojan a Milan Kneifel s Renaulty Clio R3 a Lukáš Pondělíček s Citroënem C2 S1600.

Po odjetém shakedownu byla posádka Dunovský - Machů připravena na první etapu. Vše se zdálo bezproblémové, až do chvíle, kdy se objevila poněkud zásadní technická závada: „Když se přiblížila polovina RZ1 a po šotolinové pasáži a vjezdu do lesa se brzdový pedál propadl až na podlahu. Naštěstí se podařilo udržet vůz na cestě, ale až do konce RZ byla jízda ve znamení zkoušení, našlapávání a brždění ruční brzdou. Nikdy jsem se s tím u tohoto auta nesetkal, takže jsem celou dobu přemýšlel, kde se stala chyba,“ komentuje poruchu brzdového pedálu Dunovský. „Po důkladné kontrole a nalezení ničeho jsme museli vyrazit dál. Na přejezdu vše začalo fungovat opět dobře, stejně tak po startu RZ2.“ To ale Dunovský netušil, že to nebude jediná překážka v dojetí bezpečně do cíle. Po dobrém začátku sklouzl Ignis v minimální rychlosti po předku směrem na obrubník, což se jiným stalo osudné, zde ale naštěstí k fatálním následkům nedošlo: „Rozhodl jsem se v dobré vůli obrubník přejet, což jsem dělat neměl, protože auto dostalo ránu do lyžiny a došlo k ohnutí ramena a jeho uchycení. S volantem 45 stupňů doprava a od poloviny opět nefunkčními brzdami jsme dojeli do remote servisu, kde ovšem nebylo možné nic opravit.“



S natočeným volantem a problematickými brzdami zvládl Dunovský druhou sekci první etapy na jedničku. Na venek se dokonce mohlo zdát, že posádka žádné problémy nemá, neboť po čtvrté RZ měla již minutu a čtvrt náskok před druhým Egonem Smékalem. Třetí se držel Lubomír Minařík.

V nočním servisu dali mechanici vše do naprostého pořádku a hoši mohli bezstarostně pokračovat v krasojízdě, kterou si mohli jen udržovat získaný náskok. Jenže to by nebyl žádný závod, kdyby už šlo všechno hladce. „Hned na první polookruhové zkoušce začal vynechávat motor ve vysokých otáčkách a došlo k přehřátí brzd,“ vrací se k zážitkům, teď již s úsměvem, Dunovský. Naštěstí pro posádku odpadly potíže s brzdami, ale odstranit vynechávání motoru se do cíle soutěže nepodařilo. Ke starostem s motorem si Václav Dunovský ještě navíc přidal krátký výlet do kukuřice. Přes to přese všechno se Dunovský hladce udržel na první pozici. V šesté RZ se z bodovaných pozic po nehodě odporoučel Egon Smékal a nově druhý Lubomír Minařík ztrácel na Dunovského s Machů erzetu od erzety víc a víc vteřin. Z Hustopečí si tak posádka odvezla zlato za třídu A5, ale i za 2WD. Třetí místo v A5 si nakonec odvezl spokojený Lukáš Pondělíček.



„Nakonec jsme mezi vinicemi vyválčili zlato, byť jeho jistotu jsme měli opravdu až po přejetí cílové rampy,“ uvádí se spokojeností v hlase spolujezdec Petr Machů. „Pořadatelé odvedli obrovský kus práce, kdy po dvou deštivých dnech dokázali problematická místa perfektně připravit a i části přejezdů proměnit ve sjízdné. Výtku bychom měli jen k itineráři, ve kterém se pár chyb objevilo,“ doplňuje Dunovský.

Vítězství v Hustopečích opět potvrdilo skvělou práci nejen posádky, ale i celého týmu Sparrow rating team. „Díky za všechno týmu, vedení, našim partnerům i fanouškům, ať už drželi palce z kteréhokoliv koutu země.“ Držet palce se rozhodně vyplatilo. Doufejme, že bude posádka Dunovský – Machů pokračovat na stejné vlně i za několik málo dní na domácí půdě v Mladé Boleslavi.