Na úvod jednoduchá otázka, co tě přivedlo k automobilovým soutěžím?
„Největší podíl na tom, že jsem se postupně propracoval do rally, má táta. Již jako malého kluka mne s sebou brával na závody a často jsme byli i u Milana Kneifela. V televizi jsem sledoval pořady o soutěžích, a když jsem viděl Sébastiena Loeba, tak jsem chtěl být jako on. Z toho vyplývá, že francouzský jezdec je mým velkým vzorem. Chtěl jsem moc závodit. Doma jsem zkoušel navrhnout, že začnu s motokárami, ale pořád mi cesta k soutěžím byla nějak odpírána. Proto mi zůstávalo pouze judo jako aktivní sport a rally jen v roli diváka za páskou. To vše až do mých osmnáctých narozenin, kdy jsem dostal jako jeden z dárků svezení v Opelu Adam na kopřivnickém polygonu. Tehdy jsem dojel šestý, což byla pro mne velká vzpruha a začalo se řešit, co dál. Chvíli to vypadalo, že bych mohl startovat v Opel AdamCupu, ale z toho sešlo. A když táta s Milanem viděli mé zapálení, sehnali Hondu CivicVTi a já se v den uzávěrky přihlášek na Rally Vyškov 2019 na hanácký sprint bez spolujezdce přihlásil…“
Pokud se člověk podívá na tvé výsledky, tak musí mít radost. Při první větší sezóně to byla s Hondou v RSS konečná druhá příčka, vloni vítězství ve velkém mistráku s Renaultem ve třídě 8 a ve sprintech druhý a letos s Fordem v šestkách vítězství… Jak se to poslouchá, konkurence slabá rozhodně ani jednou nebyla…
„Já jsem hlavně hodně vděčný za to, že rally mohu jezdit, a pochopitelně jsem velmi rád, že se mi daří. Byť nejsem ani zdaleka profesionál, tak se snažím k soutěžím přistupovat velmi odpovědně. Na každý závod se připravuji, jako by byl mým posledním a dávám do toho všechno. Velkou roli v úspěších samozřejmě hraje tým a rodina, která mne velmi podporuje. V autě ale jsou dva a musí tam být člověk, který dokáže motivovat i zklidnit, a tady mám naprostou důvěru v Zdeňku Omelkovi. Společně jsme vyladili rozpis, jenž mne taky hodně posunul. V závodech se snažím jet hlavou, neboť představa případné havárie by jistě ohrozila mé další starty. Navíc mě těší, že mohu být s kluky, na které jsem se dříve díval zpoza pásky na erzetách, a nyní s nimi mohu rozebírat problémy v rally.“
Který z těch čtyř velkých výsledků má pro tebe největší váhu?
„Já si vážím každého výsledku. Hodně si cením prvních závodů s Hondou, neboť já skočil do rally doslova po hlavě. Neměl jsem totiž žádnou přípravu z motokár nebo jiného motoristického sportu. Jednoduše jsem sedl do auta a během tří závodů se mi podařilo dostat na úroveň kluků ve třídě. To bylo pro mne obrovské zadostiučinění, že má snaha jezdit rally má skutečně smysl. Velice si vážím i toho, že jsem letos při premiérové sezóně s Fiestou Rally 4 dokázal v silné konkurenci vyhrát nejpočetnější třídu v rallysprintovém mistrovství. Tady se jede už opravdu velice rychle.“
Pokud se zaměříme na rallysprinty, tak tady pokaždé sehrál důležitou roli vsetínský sprint…
„Mně osobně se vsetínský sprint a jeho rychlostní zkoušky velice líbí a vždy se na druhou stranu Sirákova velice těším. V roce 2019 již byl vítěz třídy v devítkách znám, ale o konečnou druhou příčku jsme si to měli sebou rozdat David Ševčík, Martin Minařík a já. Byla to tehdy pořádná divočina se šťastným koncem pro mne, když David ani Martin sprint nedokončili. O rok později jsem se s Davidem setkával ve třídě znovu. David jezdil Hondu Civic Type R a já Renault Clio Sport ve třídě 8. Před Vsetínem měl David náskok šest bodů, ale koronavirová omezení zapříčinila, že se sprint nakonec nejel, a tím jsem neměl možnost poprat se o výsledek. Nutno ale předeslat, že na předchozím podniku ve Šternberku mi kleklo auto z druhého místa ve třídě na elektroniku a já domů odjížděl bez bodového zisku. Tím jsem přišel vlastně o celkové vítězství v osmičkách. Letos to vypadalo ve Vsetíně na pěkný závod, ale v poslední zkoušce opět „zaúřadovala“ technika. Z vedoucí příčky ve třídě šest jsem spadl na třetí místo, ale o celkové vítězství za sezónu jsem nepřišel. Asi to tak ale všechno mělo být. Rozhodně si vážím víc výsledků vybojovaných na rychlostních zkouškách po vzájemných soubojích.“
Avizoval jsi, že máš velkou oporu v autě ve Zdeňku Omelkovi, jak jste se k sobě dostali?
„Naše cesty se zkřížily již v roce 2019, kdy jsem chtěl testovat před Vsetínem, ale spolujezdec Michal Cibulka startoval v Německu. Proto mi dal kontakt na Zdeňka. Ze školy jsem tedy volal spolujezdci, kterého jsem do té doby vůbec neznal, s tím, že bychom měli jet spolu erzetu Barák, jenž byla součásti Kopr cupu, a pro nás to byl test. Když mi řekl, že mu mohu tykat, řekl jsem si dobrý… Po testu byl Zdeněk spokojený, ale jelikož další plány byly s Cibulkou, rozešli jsme se. Uplynulo pár měsíců a já hledal spolujezdce na Rally Bohemia. Tehdy ještě zaskočil Ondra Chovanec, ale na dalších závodech už se mnou startovat nemohl. Před Příbramí jsme se dali se Zdeňkem znovu do kupy. Hodně mne překvapil, s jakou precizností přistupuje k závodům. Dnes jsou z nás velmi dobří kamarádi a klape nám to spolu jak v autě, tak i mimo něj.“
Trochu mne zaráží jedna soutěž, která není ve tvých výsledcích, víš která? Jako rodilý Zlíňák… Ještě jsi do ní nedozrál?
„Letos jsem chtěl Barum rally hodně jet, ale z finančních důvodů to ještě nevyšlo. Hodně v tom sehrál i fakt, že jsem letos „přesedlal“ do Fiesty Rally 4 a ještě jsem si s tímto autem na zlínskou soutěž netroufl. Pro mne je důležité nabýt zkušenosti a mít v autě jistotu. Třeba se postavím na start v nadcházející sezóně. Ta chuť odjet Barum rally tady rozhodně je.“
Ještě než se podíváme na letošní rok, na konci toho loňského ses rozhodoval mezi Peugeotem 208 R2 a Fordem Fiestou Rally4, co rozhodlo zvolit právě Ford?
„Měl jsem srovnávací test v Biskupicích na letišti. Tento test mi hodně dal hlavně v tom, že jsem měl připravená obě auta a mohl jsem tedy bezprostředně porovnávat. V Peugeotu mi o chvilku déle trvalo, než jsem si na něj zvykl, naopak do Fiesty jsem usedl a hned se cítil velmi dobře. I z venku byl můj projev s Fordem lepší a nakonec potvrdil volbu i čas, který jsem na testu zajel a s Fiestou byl lepší.“
Pojďme se ohlédnout za letošní sezónu, jaká podle tebe byla?
„Byl jsem docela překvapený tratěmi na nových podnicích. Na sprintovém mistrovství byly některé zkoušky hodně těžké. Nejvíce se mi asi líbila zkouška při sprintu ve Šternberku, RZ Jívová, která byla opravdu se vším všudy. Jinak sezóna z mého pohledu velice vydařená. Když pominu Kopnou, tak ve třídě to vždy cinklo na bedně a v RSS to bylo pokaždé do TOP 5. Co víc bych si mohl přát…“
Úvod na Kopné nic moc… Co se ti honilo hlavou, když jsi čekal na zbloudilé motorkáře?
„Jelikož jsem s Fiestou neodjel ani metr na mokru, tak jsem se před závodem modlil, aby nepršelo. No, a když jsem ráno viděl podmínky, za jakých pojedeme, tak mi bylo jasné, že sprint bude pro mne extra těžký. Začátek závodu byl v pohodě a ani ztráta na soupeře nebyla nijak velká. Na druhém Kameňáku jsem měl dobré tempo, rozpis fungoval skvěle až do momentu, kdy se šlo přes horizont a já dodnes nevím, co se vlastně stalo. Byl tam kluzký asfalt, já uklouznutí vybral, ale pak jsem si patrně znovu klepl po brzdě, a jak jsem byl s autem na trávě, tak Fiesta sklouzla do příkopy. Autu nebylo vůbec nic, ale my s ním nemohli hnout, navíc to byl úsek, kde nebyli žádní diváci. Byla to vlastně má první havárie. Naštěstí se objevili tři motorkáři, kteří jen lehce postrčili auto a my se dostali zpět na cestu. Do další časovky jsme dojeli minutu před vyloučením, a tak jsme pokračovali. Bylo asi dobře, že to uklouznutí přišlo, neboť tempo jsem stupňoval a patrně bych Fiestu někde na Kopné zahodil. Tím jsem se zklidnil. Skončilo to jen s nulovými škodami a pokaženým výsledkem.“
Dál už to ale byla slastná jízda – co start, to pohár v cíli… Čekal jsi to?
„Vůbec jsem takové výsledky nečekal. Například Rally Plzeň byla pro mne zvláštní soutěží. Po první zkoušce jsem byl třetí ve dvoukolkách, což byl pro mne malý šok. Potom jsem ale nemohl chytit rytmus a navíc zasáhla do hry i loterie s gumami. Naštěstí vše klaplo. Do Fulneku jsem se hodně těšil, neboť tento sprint se mi líbil už vloni, kdy byl součástí Valašské rally. Malá technická závada zde ale zapříčinila, že jednu zkoušku jsem musel jet na přejezdový režim. Ve Vyškově se sprint velmi podařil pořadatelům a já již zužitkovával nabyté zkušenosti. Na Moravě jsem se paradoxně v autěvůbecnecítil dobře, ale časy tam padaly dobré. Do poslední zkoušky jsem šel na vedoucí pozici s náskokem 0,3 vteřiny před týmovým kolegou Martinem Lehkým a věděl jsem, že Martin do toho půjde po hlavě. Když jsem v cíli viděl, že jsme rychlejší, tak se mi hodně ulevilo. Vsetín byl doslova boží a od samého rána mi šel perfektně. Ale až do poslední zkoušky, kdy výsledek zhatila technika, ale asi to tak mělo být. Se sezónou jsem nadmíru spokojený. Rozhodně by mne na začátku roku nenapadlo, že budeme schopni být vpředu s klukama ve dvoukolkách.“
Dostáváme se opět k Vsetínu, kde jsi mohl oslavit třetí vítězství v řadě… Jak se jezdí s autem bez turba?
„Do kopce to auto nejede… (smích) A auto nechtělo jet ani z kopce… (smích). Ne vážně, do kopce to bylo opravdu velké trápení. My jsme si nepřipouštěli, že bychom odstoupili na technickou závadu a věřili jsme, že auto nějak dotáhneme na rampu. Nakonec vše vyšlo, byť v cíli byly první dojmy hodně rozporuplné.“
Blíží se zimní pauza, co do ní plánuješ?
„Zimní pauzu zaměřím na fyzickou kondici a přípravu na závody. Bude i příprava s týmem.“
A jaké plány střádáš pro sezónu 2022, kde a hlavně v čem tě uvidíme?
„Nyní je jisté, že v příštím roce pojedu sprintovou sérii závodů a pokud se zadaří, tak bych rád někam ven nabrat zkušenosti.“
To v čem zdůrazňuji, neboť co sezóna, to jiný vůz…
„(smích) Jo, je to tak. Vlastně každý rok jsem měl jiné auto i jiný tým. Pro rok 2022 však zůstáváme v týmu Sparrow.“
Co bys nám na sebe prozradil ze svého soukromí?
„Šestnáct let se věnuji judu a hodně mne to baví. Ze zdravotních důvodů jsem před třemi roky přešel na trenérskou pozici. Jinak jsem ještě student, který navštěvuje zlínskou fakultu logistiky a krizového řízení, takže pokud dostuduji, tak bude ze mne logista. Ve volném čase, kterého moc nemám, se věnuji judu a brigádám, aby bylo na závody. Jinak mne baví lyžování, sbírám modely závodních aut a miluji rally a motosport všeobecně. Rád taky cestuji.“
Poděkování…
„Hrozně moc bych chtěl poděkovat rodině za podporu, kterou mi dávají a tolerují mi můj bláznivý koníček. Potom chci poděkovat i klukům v týmu, protože za celý rok odvedli perfektní práci a my máme vybudované perfektní vztahy. A obrovské díky patří i Zdeňkovi Omelkovi, který když potřebuji nakopnout, tak mne nakopne a jindy naopak zklidní. Odvádí svou práci velmi dobře. Nesmím zapomenout ani na všechny partnery, kteří nás podporovali, a já věřím, že nás budou podporovat i nadále a my se jim odvděčíme dobrými výsledky.“
Vzkaz fanouškům…
„Já jsem začínal závodit, když fanouškům byla rally odpírána a o to větší jsem měl radost, když si opět našli cestu k rychlostním zkouškám. Je super vidět diváky podél trati i v servisu. Chtěl bych jim všem poděkovat za ohlasy a povzbuzování. Těším se na ně i do budoucna.“
