Davide, jak ses dostal k rally?
Motorsport mě jako diváka zajímal vždy. Již dříve jsem si pořídil i nějaká sportovní auta, občas jsem se svezl opatrně na okruhu, ale přímo k rally jsem se blíže nedostal. Mnoho let jsme ale přátelé s tátou Davida Štefana, Romanem, který byl sám úspěšný závodník, nejprve na plochodrážních motocyklech a potom v rally. Slovo dalo slovo, v létě 2020 jsem se svezl s Davidem Štefanem během testu v Opelu Adam a David mně nabídl, že spolu pojedeme Pražský rallysprint. V tu chvíli jsem o žádné dlouhodobější spolupráci neuvažoval. Z důvodu covidové epidemie se ale pražský rallysprint nejel. Jako dárek k Vánocům jsem od Davida dostal kombinézu a kompletní výbavu, a to byl závazek.
Jak to bylo dál?
Během covidu nešlo dělat skoro nic, ale udělat si licenci na rally bylo docela snadné. Během zimy jsme jezdili s Davidem často trénovat rozpis. Trénovali jsme s využitím starých itinerářů na trasách RZ, které se jeli v dostupné vzdálenosti od Prahy. Dvakrát třikrát do měsíce ve všední den po práci nebo o víkendu jsme vyrazili trénovat. Také jsem začal sledovat onboardy na internetu, hodně rad mně dal Pepa Král, jeden z matadorů spolujezdeckého řemesla – moc díky, Pepo! Snažil jsem se prostě co nejlépe připravit, abych to Davidovi při závodech nekazil.
Mezi jízdou v tréninkovém autě a v závoďáku je ale velký rozdíl?
To můžu jednoznačně potvrdit. Před prvním závodem jsme měli ještě jeden test, to už bylo s Peugeotem 208 Rally4, a nestíhal jsem se divit, jak jede závodní auto neskutečně rychle. Pravda je, že jsem přeskočil nižší kategorie, a rovnou seděl v nejrychlejší současné dvoukolce.
A jak Vám to s Davidem šlo?
Pořád, i po dvou sezónách, se cítím jako začátečník. Samozřejmě jsem se snažil co nejlépe trefit do rytmu jízdy a dávat Davidovi informace z rozpisu přesně ve správný čas, ale rozhodně to nebylo vždy ideální. Postupně se to zlepšovalo, ale určitě nejsem se svými výkony jako spolujezdce ani zdaleka spokojený. Získat rutinu a přesně vycítit ten správný okamžik, kdy je vhodné informace podat, a udržet pilota správně namotivovaného a zároveň „na uzdě“ není vůbec snadné.
Kdy jste vyrazili na první společné závody?
S Davidem jsme odjeli loňský a letošní seriál v rallysprint sérii. První závod, na který jsme společně vyrazili, byla loňská Rally Plzeň. Shodou okolností jsem jako kluk někdy v polovině 80. let tehdejší Rally Plzeň navštívil. Při tréninku jsem pak vzpomínal, jak u obce Úterý pomalu šplhaly bzučící trabanty mezi skalkami. To my s Davidem jsme jeli naštěstí mnohem rychleji😊. Hned v prvním společném závodě jsme obsadili 2. místo v absolutním pořadí rallysprint série, a vyhráli svojí třídu. Skončili jsme hned za Honzou Dohnalem se silným Clio S1600. To nás povzbudilo před dalšími závody.
Jaké další závody jste vloni jeli?
Vloni jsme spolu jeli ještě Rally Fulnek–Odry, Rally Vyškov a Rallye Vsetín. Pořád jsme přemýšleli o tom, jak zrychlit a zejména jak stabilně dojet. Dokončili jsme všechny závody, ale udělali jsme i drobné chyby.
Můžeš nám říct jaké?
Není to nic tajného. Například na Rally Fulnek–Odry jsme vymetli louku za horizontem, za kterým byla pravá 9, a byli jsme prostě moc dlouzí. Ve Vyškově jsme zase neprojeli retardér. Autu ani nikomu okolo se naštěstí nic nestalo, ale bylo jasné, že se musíme těchto chyb v další sezóně vyvarovat, pokud se chceme posunout výš. I tak ale dopadla loňská sezona nad očekávání – obsadili jsme 2. místo v celkovém pořadí rallysprint série a první místo ve třídě. Na nováčka jsem těžko mohl být více spokojen. Výsledek byl samozřejmě dán nejenom našimi poměrně stabilními výkony, ale také dalšími okolnostmi, třeba nešťastnou nehodou Egona Smékala ve Vsetíně.
Jak jste se připravovali na letošní sezonu?
Snažil jsem se hodně přemýšlet o tom, jak naši souhru s Davidem zlepšit, jak nás posunout dál. A nešlo jenom o mě, David se účastnil také středoevropské série ERT s mnohem zkušenějším spolujezdcem Ondrou. Chtěl jsem pomoci týmu jako takovému, a protože mé zkušenosti z motorsportu byly daleko nejmenší, mohl jsem týmu přispět hlavně pohledem zvenčí. Přemýšlel jsem o věcech nezatížený přílišnými znalostmi.
Stejně jako před loňskou sezonou jsme i před tou letošní hodně přemýšleli o vylepšení rozpisu. Společné tréninky rozpisu, byť se samozřejmě jedná o jízdu „v provozu“, mně hodně daly. Snažili jsme se rozpis maximálně zjednodušit, ale nikoliv na úkor sdělovaných informací. Také jsem se soustředil na to, abych si při druhém průjezdu v tréninku výstižně poznamenával pomocné informace. Některé pomocné informace jsou určené pro lepší orientaci pilota, lepší připomenutí místa, ke kterému se blížíme. Jiné informace jsem si poznamenával jen pro sebe, pokud bych se v rozpisu ztratil. Nejvíc nám ale dal trénink / mentoring s jedním z nejlepších rallyových pilotů, který se nám věnoval celý den a byl ochoten se s námi podělit o své znalosti. Nejprve jsme měli problém všechny sdělené informace a tipy vstřebat, ale postupem času se ukázalo, jak moc nás to posunulo. I když ho nemůžu jmenovat, jsem mu velmi zavázán, že nám pomohl, opravdu nás posunul hodně dopředu.
David a spolu s mechaniky RALEX – sportu udělal také nějaké drobné úpravy na autě, samozřejmě v souladu s homologací. Jednalo se spíš o kroky ke zvýšení spolehlivosti vozu, jako přidání chrániček ke kabeláži, hydraulickým hadicím a podobně, drobně se změnilo vyvážení a nastavení vozu.
A jak začala letošní sezona?
Radostí z vítězství, ale hned následovalo vystřízlivění. Na konci roku 2021 se pražský rallyesprint nejel, a v náhradním březnovém termínu jsme poměrně pohodlně ve dvoukolkách vyhráli. Auto jelo naprosto parádně, spolupráce s Davidem nám také sedla, ale já jsem skončil kvůli bolesti zad na několik dnů v nemocnici na kapačkách s menším výhřezem ploténky. Na vyhlášení výsledků sezony 2021 na Autoklubu jsem šel ve stejný den, kdy mě propustili z nemocnice. Od dubna jsem intenzivně cvičil a doufal jsem, že se dám brzy dohromady. Jet na Rally Kopná mně zdraví ještě neumožnilo, ale na Rally Plzeň jsem se cítil již fit.
A jak to dopadlo v Plzni?
Výsledek byl jako přes kopírák k předešlému ročníku. Zase jsme byli druzí za Honzou Dohnalem, a parádně jsme se svezli. Opravdu maximálně jsem se věnoval cvičení a měl jsem pocit, že záda závod dobře vydržela.
Jaké jste jeli další závody?
Po Plzni nás čekala neuvěřitelně úspěšná série. Jeli jsme po sobě Rally Příbram, Rally Fulnek–Odry a Rally Vyškov, a všechny tři závody jsme mezi dvoukolkami vyhráli. Je pravda, že nám to usnadnilo rozhodnutí Honzy Dohnala jet Rally Příbram s krásným WRC a pak jeho technické problémy, kvůli kterým ve Fulneku odstoupil. Honzu Dohnala se nám zatím nepodařilo na žádném závodě, který dokončil, porazit. V porovnání s loňským rokem jsme se mu ale v časech určitě přiblížili, naše příprava začala nést ovoce. Naučil jsem se, že i jednodenní rally tkví ve vytrvalosti. Závod se nerozhoduje v první či druhé RZ, ale skutečně až v cíli. Je potřeba dobře vyvážit míru rizika, jet třeba o malinko pomaleji ale vyhnout se defektům, pošetřit pneumatiky i celé auto. Musí se potkat spousta maličkostí, a když se to povede, je šance na dobrý výsledek.
Jaké to je vyhrát tři závody po sobě?
Na vítězství se rychle zvyká 😊. Pravdou ale je, že to nebylo zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. V Příbrami to nejdřív vypadalo, že vůbec neodstartujeme. Cestou na slavnostní start se nám rozbilo auto, nefungovala sekvenční převodovka, a mechanici i s Davidem auto opravovali do noci. Namísto toho, abychom se šli včas a pořádně vyspat, tak jsme se dostali do postele až dlouho po půlnoci. Na přípravu na samotný závod a soustředění tak vůbec nebylo kdy. Na dopoledne jsme také špatně odhadli počasí po nočním dešti, a zvolili nevhodné pneumatiky. Takže dlouho to na vítězství nevypadalo, ani nám moc nešla souhra v autě. Odpoledne už všichni jeli na tvrdých suchých pneumatikách, ale krátký déšť přeci jen přišel. A to byl moment, kdy se rozhodlo. David jel na uklouzané trati nejrychleji, v předposlední RZ jsme se dostali do vedení a vítězství už jsme si nenechali vzít. Měli jsme z toho obrovskou radost. Přeci jen vyhrát společně první závod v rámci rallysprint série je mnohem víc než vyhrát ve volném podniku. Fakt jsme si to užili a výsledek jsme také pořádně oslavili. Ve Fulneku se nám dařilo zajíždět stabilní časy, nedělali jsme žádné chyby a prostě to dopadlo. To ale neznamená, že by to bylo zcela bez adrenalinu. Během poledního přeskupení nám úplně přestala jít elektřina v autě. Přes časovou kontrolu jsme museli auto vytlačit a vypadalo to, že odstoupíme z technických důvodů. Zoufale jsme hledali, v čem by mohl být problém, a pak se najednou kontrolky rozsvítily. Stejná závada se už do konce sezony neobjevila, příčinu jsme nikdy nezjistili. Naštěstí pro nás tedy vše dobře dopadlo. Ve Vyškově jsme s malým náskokem sice vedli od první RZ, ale neměli jsme z našeho výkonu dobrý pocit, a větší podíl viny rozhodně padal na mě. Dost jsem se ztratil během čtení rozpisu ve vysoké kukuřici. Během poledního servisu jsme se ale dali dohromady, a odpolední průjezd kukuřicí už jsme zvládli výrazně rychleji než ráno, a upevnili si vedení. Získali jsme klid a rovnováhu, a už nám to vydrželo až do konce závodu.
A jaké máte plány na příští sezonu?
Já se z místa spolujezdce bohužel přesunu na pozici nehrajícího kapitána, či spíš přítele týmu. Ačkoliv jsem se věnoval cvičení zad po jarních problémech opravdu poctivě, nestačilo to. Ploténky nevydržely nápor sportu, kterému jsem se začal věnovat až v relativně pozdějším věku…. Teď se každopádně válím po operaci páteře (moc zdravím pana primáře z Motola, a děkuji!) a těším se, až si budu moct za pár týdnů sednou alespoň na židli. A budu vděčný, až si sednu dokonce do civilního auta, ale rallyový speciál to v roce 2023 rozhodně nebude. Možná bude rozumnější zůstat stranou nejenom v příští sezoně. Naštěstí mám další sporty, které mě baví a na které moje záda snad ještě stačí, muziku a další koníčky. Nic to ale nemění na tom, že dvě sezóny s RALEX-sportem vedle Davida Štefana mě hodně moc naučily, máme spoustu parádních zážitků a každé rally jsem si opravdu užíval. Moc díky všem klukům (a abych byl korektní, samozřejmě i dámám) z týmu!
Zdroj: Ralex Motorsport
