Minulý víkend se v okolí Sappora, hositele ZOH 1972, jela předposlední soutěž sezóny 2008 – Rally Japonsko. Na jezdce čekalo 29 rychlostních zkoušek, tentokrát zcela nových a neznámých. Vzhledem k zeměpisné poloze musely všechny soutěžní posádky počítat s těžkými podmínkami, deštěm a případně také sněhem. Právě těžké podmínky na trati a také obvykle nízká účast soukromých vozů WRC dávají v Japonsku možnost bodovat i posádkám, které nejsou tak rychlé, ale zvládnou dojet v pořádku do cíle.
Co bylo na celé rally určitě nejzajímavější, byl souboj o titul mistra světa mezi Sebastienem Loebem (Citroen) a Mikko Hirvonenem (Ford). Hirvonen sice ztrácel na Loeba před závodem již 14 bodů, přesto měl matematickou šanci na celkové vítězství a (podle jeho vlastních slov) byl odhodlaný do toho jít naplno a pokusit se obrátit štěstěnu na svou stranu. Loebovi k zisku titulu stačilo třetí místo. Také domácí týmy (Suzuki a Subaru) se chtěly vytáhnout a předvést před fanoušky solidní výkon.
V pátek se jelo 10 RZ o celkové délce „jen“ 90 km, ale rozhodně to neznamenalo procházku růžovým sadem. Rozbité lesní cesty, mokro a kluzko, to byly hlavní charakteristiky pátečních zkoušek. U Fordu věděli, že musí jet naplno, pokud chtějí získat titul v jezdcíh i značkách. A hned od začátku se jim to dařilo. RZ 1 dojely Fordy na prvních třech místech (Hirvonen, Latvala, Duval) a Loeb byl až šestý se ztrátou přes 13 sekund. Trochu adrenalinový moment zažil Petter Solberg (Subaru), když lehce přestřelil a málem se netrefil na most. Skvěle jel Matthew Wilson, který dělal, co mohl, a po RZ 1 obsadil pěkné páté místo. Drama si prožil Conrad Rautenbach (Citroen), když poslal svůj vůz do příkopu u cesty a nepodařilo se mu ho vyhrabat.
Na RZ 2 zajel Loeb druhý nejrychlejší čas za Hirvonenem a posunul se na čtvrtou pozici. RZ 3 (resp. RZ 7) byla zrušena kvůli sněhu a krátká RZ 4 s pořadím nijak nezahýbala. RZ 5 se vydařila Duvalovi a dostal se tak před Latvalu. Henning Solberg (Ford), jedoucí na průběžné jedenácté pozici, si prožil horkou chvilku, když se jeho vůz stočil víc než měl a políbil kopec. Hlína vylétla na všechny strany, ale kromě časové ztráty mohl Henning pokračovat bez dalších komplikací. Smůla potkala Daniho Sorda (Citroen) – jeho turbo nevydrželo a musel odstoupit z páté pozice.
Na RZ 6 Francois Duval vyjel kousek mimo silnici, kde bohužel číhal ocelový sloupek a dolova rozpáral bok jeho vozu. Naneštěstí šel náraz do míst, kde má spolujezdec nohy, což pro Patricka Pivata znamenalo vážná zranění nohou a pánve spojená s vnitřním krvácením. Díky včasnému zásahu záchranných složek byl Patrick převezen do nemocnice, operován a je mimo ohrožení života.
Kvůli této nehodě byla zrušena z časových důvodů také RZ 8. Na posledních dvou zkouškách dne se ještě bojovalo o čtvrté místo mezi P. Solbergem, Atkinsonem (Subaru), Wilsonem a Anderssonem. Z tohoto souboje vyšel na konci dne vítězně Atkinson, ale rozestupy mezi ostatními byly jen malé. Loeb se usadil na třetí pozici a udržoval si bezpečný náskok. Ve vedení byl Hirvonen, za ním jeho týmový kolega Latvala.
Na sobotu byla nachystaná největší porce ostrých kilometrů – 158 km v deseti zkouškách. Nejlépe začal Dani Sordo, který nastoupil díky superally a hned zajel nejrychlejší čas. Divočejší to měli Hirvonen a P. Solberg. Oba byli ve stejném místě trochu rychlejší než bylo vhodné a trefili zadky svých vozů svodidla. Kromě kosmetického poškození a drobné časové ztráty to neznamenalo vůbec nic. Hned na další zkoušce oba „rozbité“ vozy zajely velmi rychle a Solberg vyhrál RZ 12. Do bojů o body se zapojil i H. Solberg poté, co předjel Toniho Gademeistera (Suzuki). RZ 13 jako by si nachystala samá překvapení pro Hirvonena. Nejprve tak tak uhnul před velikým kamenem a po chvíli mu přes cestu začaly přebíhat srnky. Srnky na cestě později potkal i Matthew Wilson. Ten se v průběhu dne postupně propadal a po RZ 14 byl už na osmém místě poté, co ho předjel H. Solberg, který si připsal na účet vítězství v RZ.
Podmínky na sobotních Rztách nebyly tak zlé jako v pátek, ale přesto to nebylo jednoduché. Onboardy z RZ 16 působí doslova neuvěřitelně, protože jezdci se v některých místech řítili po velmi rozbité cestě až 200 km/h a přitom doslova skákali v dírách a hrbolech na úzké cestě mezi stromy. Svou daň si vybrala RZ 16 na Anderssonovi, kterého potkal defekt zadního kola a musel měnit přímo na trati. Smůlu měli i oba Solbergové. Nejprve Henning píchl kolo, rozhodl se pokračovat a nakonec poškodil i zavěšení a musel odstoupit. Petter v jedné rychlejší zatáčce na RZ 17 narazil zadním kolem do díry, to ho otočilo a s téměř dvouminutovou ztrátou a poškozeným zavěšením dojel do cíle. Zadek jeho vozu vypadal, jako by ho někdo přejel velkým struhadlem a nakonec musel odstoupit. Na Solbergovo místo se posunul Atkinson, který sice chyboval na úplně stejném místě, ale naštěstí pro něj auto neutrpělo takové škody.
Do neděle jezdci nastupovali v pořadí Hirvonen, Latvala, Loeb, Atkinson, Wilson, Gardemeister, Andersson, Villagra. Loebovi stačilo už jen dojet bezpečně do cíle a o to se taky celý den snažil. P. Solberg se snažil probojovat v pořadí výš a dokončil rally na osmém místě. Poslední den se bojovalo hlavně o páté místo. O něj se prali Gardemeister, Andersson a Wilson. Wilsonovi se ale moc nedařilo, propadal se a nakonec dokončil až sedmý. Pěkný bodový příděl tedy zaznamelal tým Suzuki za páté a šesté místo svých posádek. Zajímavostí je, že RZ 25 (superspeciálku) nevyhrál vůz WRC, ale kategorie N4.
V šampionátu jezdců bylo tedy rozhodnuto. Loeb si dojel pro třetí místo, které mu zaručilo titul a mohl slavit už popáté v řadě za sebou. V týmech však ještě stále rozhodnuto není. Kvůli problémům Daniho Sorda se Fordům podařilo dotáhnout Citroen na rozdíl 11 bodů, což stále dává oběma týmům šanci. Rozhodne se začátkem prosince ve Velké Británii.
Výsledky Japonské rally najdete zde.
