Prachatice okem Oty Hlouška …

I. příprava:
Příprava na soutěž pro nás začala obligátní rozborkou a sborkou motoru. Lumír byl zkrátka zvědavý, jak moc motoru ublížila naše anabáze s chudou směsí a následným " neřízeným procesem obohacování". Po rozebrání se uklidnil a konstatoval, že je zřejmě vše v pořádku, provedl úpravu kompresního poměru a motor zase složil. Bohužel se práce malinko zpozdily a pan Brázdil, který nám přislíbil optimalizaci elektroniky, byl už mimo republiku a tak nezbývalo, než vyrazit na soutěž bez ní. To už jsme ale celkem zvyklí a ani nás to nějak moc nerozhodilo.
   
II. před startem:
Do Prachatic jsme dorazili nezvykle brzo - o půlnoci ze čtvrtka na pátek. Ráno nás přivítalo zachmuřenou oblohou a Lumír si jen něco brblal, že na závody by ten déšť mohl aspoň trochu zesílit. Nejlepší by prý bylo, kdyby to nestačily brát stěrače. To bych měl teda radost! Já  mokro nemusím. Vyrazili jsme na 1.RZ a byli jsme velmi spokojeni. Vložka jak má být! Úzká, technická, až ten závěr byl trochu rychlejší, ale přes to moc pěkná. Na Kita jak dělaná. Ze zbývajících dvou už jsme tak nadšeni nebyli, ale aspoň tam nebyly dlouhé kopce, kde nejvíc ztrácíme. Podle předpovědi mělo skutečně pršet, takže jsme na start byli docela dobře naladěni. Navíc jsme po přejímkách zjistili, že nepřijel kolega Grega, který zřejmě neustál zprávy o našich přípravách na soutěže a předem soupeření s námi vzdal - díky! (smích)

III. soutěž:
Sobotní start v 7,00 asi nebyl moc dobrý nápad. Jednak se mi nechtělo z pelechu a asi i někteří pořadatelé s tím měli problémy. Udivilo nás, že když jsme jeli v 6,30 do servisu kolem prostoru startu, tak tam nebyla ještě žádná rampa, ani nic jiného, co tak nějak na startu bývá. Ale při naší jízdě do předstartovního prostoru v 7,15 už nafukovací startovní brána hrdě stála. Bohužel jsme nebyli asi hodni startovat takhle okázale a před naším startem bránu vypustili a šoupli potupně bokem na zem za stolek časoměřičům. Bylo mi to moc líto (smích).

K 1.RZ jsme vyrazili jako vždy s odhodláním porazit všechny bez rozdílu. A kupodivu se to docela povedlo! Vždyť 12. místo absolutně s naší dýchavičným motorem cca 135-140 PS, to je z kategorie snů. No holt se ostatním chtělo chrápat ještě víc, než nám. Pro nás bylo hlavní, že Hladík dostal 8,7 s a doufali jsme, že znervózní. Znervózněl ale způsobem, co nás moc nenadchnul - na 2.RZ nám lupnul 2,7 s zpátky. Na vložce ale bylo dost dlouhých rovin, takže jsme si řekli, že to není zase až tak špatné. Shodli jsme se, že se nedáme a na 3.RZ, která vedla hodně z kopce zatáhnem. A kupodivu se povedlo - sice jen o 1,4 s, ale i to se počítá. Takže po první rundě jsme vedli a v servisu jsme se mohli hrdě naparovat (smích).

Jenže Jirka Hladík ukázal, že se podmínkám umí rychle přizpůsobit a hned na 4.RZ nám zkazil radost. Obklad 7,7 s pro změnu znervóznil nás. Vše se vrátilo do starých kolejí a po druhé rundě z toho bylo skoro 19 s v náš neprospěch. Přemýšleli jsme, co s tím uděláme. V přeskupení jsem napřed na něho vyrukoval s tím, že by měl mít úctu před staršími a měl by trochu ubrat. Tomu nějak nechtěl rozumět a oponoval, že prý mladí vpřed. Když jsem mu ze zoufalství nabídnul šrůtek valašské slaniny, 2 rajčata a všechny hašlerky, co mi zbývaly, lehce znejistěl, ale nakonec, po krátkém vnitřním boji, prohlásil, že to nejde, že by se sponzoři zlobili. Asi by na sponzory nezůstalo (smích). A tak zůstalo vše na nás, jak se s tím popasujem. Bohužel hned v následující vložce jsem se v přemíře snahy na chvilku ztratil, takže se nám útok moc nepovedl. A pak přišlo Waterloo!

Na startu 8.RZ, tak 10s před samotným startem jsme byli upozorněni (díky signalizaci za námi startujícího Hejzlara), že máme prázdnou zadní gumu. Zrovna na nejdelší zkoušce! Dost velká smůla! Po dost zběsilé jízdě jsme ztratili 40 s (na 9,80 km) na Hladíka a bylo definitivně rozhodnuto.

Při výměně kola po RZ jsme si "užili"! Zjistili jsme, že posměšné řeči o našich, řekněme zaoblenějších břišních partiích mají něco do sebe. To funění a hekání, co jsme vydávali, bylo nakonec směšné i nám. Lumír si musel dokonce kleknout, protože skloněný v podřepu nebyl schopný se nadechnout. Hned jsme si dali závazek, že zhubneme, ať aspoň snížíme náš váhový "hendikep" na soupeře. Sice na váhu Marcely Dolečkové se asi nedostaneme, ale aspoň nebude hrozit kolaps při případném defektu. Docela by mě zajímalo, jak to řeší třeba takový Liška (nic ve zlém).

Poslední RZ byla zrušena, což nám vůbec nevadilo. Jelikož jsme neměli mokrou rezervu, museli jsme dát suchou gumu a měli tak obavy, aby se ještě něco nepřihodilo. Takže trochu se štěstím jsme skončili druzí. Vcelku úspěch, ale na titul je třeba vyhrávat. Jirka Hladík prokázal, že je těžký soupeř a že ani voda mu nedělá problémy. Naše poslední šance na výhru je nový motor, který nám Jára Vančík slíbil definitivně na Pačejov. Takže se moc těšíme a snad to vyjde...

Výsledky – Rally Prachatice 2008:
Absolutně - 23. místo
Ve skupině A – 8. místo
Ve třídě A/5 – 2. místo

tisková zpráva: Galia - Hloušek
text: Ota Hloušek