Jak jsem se svezl s Mirou Tarabusem

O té fantastické zprávě mě informoval můj kamarád David. Jeho slova na ICQ asi mluví za vše. "Ty seš z Prahy 4?" "Ano" "Tak to seš *****" a tady použil nějaký hanlivý výraz, který už jsem raději zapomněl :-)

Ano, já skutečně vyhrál svezení s Mirou Tarabusem na shakedownu Barumky. Poté, co jsem uvědomil o své výhře většinu kamarádů, od těch, kteří se o rally nezajímají, a výhru mi přáli, až po ty rallyové, kteří reagovali podobně jako David, jsem začal přemýšlet, co mě vlastně čeká. Měl jsem už menší zkušenost s jízdou v závodničce, ale vždy šlo o spíš exhibiční záležitosti, tady to mělo být skoro jako na skutečné RZ.
Prostudoval jsem kudy vede trať shakedownu a vyhledal onboardy. Úsek jsem měl nastudovaný a mohl nastat den D.



V pátek jsme si s přítelkou, která mě na závodech pravidelně doprovází, vyrazili z Prahy do Slušovic. Cesta proběhla bez potíží a těsně před servisem jsme ještě potkali Miru cestou na start. V servisu jsme se objevili skoro hodinu před termínem, který jsme si domluvili s AlesGutem, a tak jsme prošli servis a já začínal být už drobně nervózní. Tomu přidali i kamarádi, kteří podávali zprávy z trati ve stylu "Ty voe, Mira tady na oči největší palbu", "teď tady udělal hodiny, máš s sebou něco na převlečení, až si ušpiníš textil?" apod. Následně ovšem opět zazvonil telefon a byl to Aleš Holakovský. "Mira stojí za šejkem, je nějakej problém s autem, sejdeme se v servisu a uvidíme". Tato zpráva mě samozřejmě vyděsila, protože i když byla v případě problémů zajištěna možnost svezení v náhradním termínu, věděl jsem, že takové jako tady na Barumce to nebude nikde.

Vrátili jsme se tedy k servisnímu místu, kde už byl Fiat na kozách v plné práci mechaniků. Seznámil jsem se s Mirou, Danem i Alešem a dostal informaci, že se "jen" vymění převodovka a jedem. A skutečně, za půl hodinky už jsem se soukal do připravené kombinézy a jak mi Dan řekl "apartně vyprané kukly" :-) . Už tento pocit, když Vás někdo oblékne do kombinézy se znaky FASu stojí za to. Podepsal jsem reverz, opět několik "povzbudivých" slov od kamarádů a už jsem se cpal do sedačky - pozor, nepřisednout pásy - mechanici mi je ochotně upravili na míru. Dan mi ukázal, kde se otevírá moje okno, protože to budu na startu a v cíli potřebovat, helma, zapojení intercomu a mohli jsme vyrazit.



Cesta na start měřila odhadem 10 km, a tak jsem měl dost času se po autě pořádně rozhlédnout. Nejvíc mě překvapilo, jak je jezdcova i spolujezdcova sedačka posunuta dozadu. Tak minimálně o 20 cm, Mira má pedály posunuty samozřejmě taky vzad a pokud jste připoután, tak na palubní desku před sebou nemáte šanci dosáhnout. Proběhlo neodmyslitelné zahřívání gum a zkouška brzd. Probrali jsme konkurenty s obdobnými vozy, kteří se postavili na start Barumky a už jsme byli na startu.



Tady čekalo asi patnáct aut a tak Mira poznamenal, že zahřívaní gum bylo asi zbytečné. Alespoň byl čas a ukázal mi na multifunkčním displeji, jak si může nastavit rozložení účinnosti brzd. Jeden fanoušek si zatím přišel k Mirovi pro podpis na kartu a když ho dostal, vydal se i na moji stranu. Jeho smutný pohled, když jsem mu oznámil, že nejsem Miruv stabilní navigátor bych Vám přál vidět :-)

Pomalu jsme se posunuli až na start, kde jsem podepsal další reverz a dostal kartu se zaznamenaným startovním časem. Kouknul jsem na odpočet a když jsem viděl, že podle hodin do startu zbývá ještě 35 sekund, jal jsem se Mirovi vyprávět, že toho člověka na startu znám, když najednou už dobře známy zvuk motoru před startem. Hlavou mi jen proběhlo - tak asi jedem! Jedna, dvě, tři, čtyři....abych se přiznal, nevím, na kterou rychlost jsme přiletěli do té první pravé, ale tím, že jdeme ven, jsem si byl zcela jist! Lup, Mira to posadil do vnitřku, říznul asi o půl metru a už jsme se řítili do levé, která jak jsem si rychle vybavil studované onboardy pořádně utáhne, dva kvalty dolu a už jsme byli za ní. V tu chvíli mi začalo docházet, že tohle auto opravdu funguje a taky to, že jsem se od startu ještě nenadechl! Honem jsem to napravil, pravá, levá a už jsem viděl to divácky oblíbené esíčko. Opět jsme to pořádně řízli, ale kromě občasných ran do podvozku auto sedělo jak přibité. Plný, přes mostek a zase se mi vybavil onboard Kopeckého, "tady přece podřazoval", i Mira těsně před zatáčku podkopl a hurá, teď nás čeká ta rovnější a rychlejší pasáž. Svodidla na vnitřku v následující levé jsme museli minout o centimetry, pak pravá a relativní rovina, kde netuším kolik jsme mohli jet. Pak mě překvapily brzdy a koukám že letíme do retardéru, který na onboardech chyběl. Protáhli jsme se jím jako štírci a už před námi byl závěrečný usek. První ostrou levou jsme jeli na můj odhad až moc vnitřkem (ale nechtěl jsem do toho Mirovi kecat :-) , pravá do kopce, levá a cíl!



Jediné, na co jsem se zmohl - "tak to bylo super!" Vysmátej jak lečo jsem odevzdal kartu pro zaznamenání času, kterou jsem celou cestu žmoulal v ruce - byla za ty dvě minuty pořádně propocená - a vydali jsme se zpět do servisu. Mira chtěl, abych spočítal čas, byl jsem tolik vyjukanej, že mi to trvalo pořádně dlouho. Nakonec to bylo 1:39. Moje dojmy, které jsem Mirovi tlumočil se mi slily do jediného - to auto za ty peníze opravdu stojí! Funguje to perfektně! Přijeli jsme do servisu, kde si všichni všimli, že můj předodjezdový strach se změnil v nadšení. Ukázal jsem třes v rukách Alešovi, který mě na horkém sedadle vystřídal (viditelně ho to potěšilo :-) a šel jsem se převléct. Už dlouho jsem se tak nezapotil, kombinace horkého závodního auta a masivní kombinézy je opravdu smrtelná a závodníci mají můj obdiv. Mně v té výhni 20 minut opravdu stačilo!
Mira odjel s Alešem k dalšímu průjezdu a já se dělil s okolím o pocity. Ty byly samozřejmě jen kladné :-)



Chtěl bych tímto ještě jedou poděkovat za tuto skvělou a myslím, že pro mne asi nepřekonatelnou zkušenost. Mirovi Tarabusovi za předvedení skutečného jezdeckého umu, Danu Trunkátovi za vysvětlení všeho potřebného, oběma dohromady za velice příjemný a pozitivní přístup, Aleši Holakovskému za perfektní organizaci a v neposlední řadě týmu mechaniků, kteří bleskově odstranili problém, který mě od tohoto zážitku dělil.

Škoda, že v ostrém závodě se Mirovi s Danem nedařilo a technická závada je přinutila odstoupit. Každopádně ale mohou počítat s mojí diváckou podporou na každých dalších závodech!

Autor: HoFi
Foto: Helenka, AlesGute, scad-b