Vsetín pro nás nezačal úplně dobře. Hned v první RZ jsem zjistil, že nám zasekává plynový pedál. Díky tomu jsem chyboval v retardéru před cílem a musel couvat. Po RZ jsem se snažil problém vyřešit, ale nepodařilo se. Proto jsem 2 RZ zvolnil. I přesto se však plyn stále zasekával. 3 RZ jsem proto jel ještě opatrněji. V servisu se již podařilo závadu odstanit. Pro druhou sekci jsem se rozhodl obout na předek suché 7 a do zadu media, jelikož jsme neměli měkou suchou gumu.
Už při zahřívání gum jsem zjistitl, že to byla špatná volba. Zadní pneu bylo příliš měké a ihned po zahřátí začalo klouzat. 4 RZ jsem projel v klidu a už bez chyby. 5 RZ (Bystřička) se mě velmi líbila, proto jsem zde trochu zrychlil. Pocitově to docela ušlo, proto jsem chtěl pokračovat ve zrychlování.
Ovšem na 6 RZ asi 3 km po startu se v P7 ozvaly rány z převodovky. V první moment jsem myslel, že se rozpadl kloub poloosy, ale po rozebrání jsme zjistili, že praskla řadící vidlička. Úlomek se dostal mezi ozubená kola a následovala destrukce převodovky. Teprve po odstoupení jsme zjistili, že jsme odstoupili ze 4 místa ve třídě, jelikož jsme po celou dobu závodu nechtěli vidět výsledky.
Od všech členů a i od táty jsme si vysloužili pochvalu za výkon, já jsem ovšem se sebou spokojený nebyl. Po tomto závodě mě Jirka nabídl pomoc při dokončení mojí Fábie. Dohodli jsme se, že začneme od základu.
Založil se nový tým VD Rally Team a započala stavba, respektive přestavba mojí Fábie do skupiny A. Auto se kompletně vyztužilo, odstanili se nepotřebné věci, přepracovali jsme uložení sedaček a poslalo se do laku. Dohoda byla, že Jirka zapůjčí motor a převodovku ze svého vozu, jelikož tyto položky bych nezaplatil a pojedeme oba v jednom voze.
Jirkovo auto, které není tak špičkově propracované a je především velmi těžké oproti konkurenci, zůstane prozatím stát. Předpoklad byl, že se pojedeme už Krumlov. Bohužel se ale ukázalo, že pokud chceme mít opravdu hezké auto, musíme do něj vložit větší peníze. Přesto, že jsem prodal všechny enkové věci, musíme do auta dávat mnoho dalších peněz. Proto jsme se dohodli, že nebudeme zbytečně situaci hrotit a vyjedeme, až bude auto hotové.
Zde bych chtěl trochu domluvit diváků a "fandům", kteří dokáží na fórech a u trati jen kritizovat. Je zapotřebí si uvědomit, že mnoho závodníků dává do tohoto koníčku veškeré své vydělané peníze a tráví stovky hodin v garáži. Zatímco divák sedí doma u počítače, nebo si užívají s přítelkyní hezkého výletu, zavodník je zalezlý v garáži a pracuje na autě nebo vydělává peníze na závody. I proto jedou někteří s jistou opatrností, jelikož havárie znamená konec sezóny, v horším případě i kariéry. Když tito lidé přestanou jezdit, bude v českém šampionátu startovat 10 posádek. To si myslím, nepřeje snad nikdo.
Na závěr : Obrovské poděkování si ode mě zaslouží : Pepa Levínský jun., Luboš Picek, Milan Tomšej, Štěpán Burian, Milan Pokorný, děda, taťka, brácha a hlavně můj anděl strážný a velký kamarád Jirka Janecký. Tito lidé mě vždy pomohli radou, materiálně, finančně či jinak a bez nich bych se do tohoto sportu nikdy nedostal. Velmi si jich vážím a moc děkuji za vše co pro mě udělali a dělají !!!
V dalším dílu už začneme pomalu stavět.