Tomáši, Pavlíno, při Vašem prvním společném startu v jednom kokpitu jste s Vaší Škodou Fabia obsadili pěkné 4. místo ve třídě A1 v konkurenci 9 posádek a celkové 54. v absolutní klasifikaci ČMPR. Jak u Vás soutěž probíhala?
TK: „Kupodivu závod proběhl v klidu, to byla odměna za to všechno předtím. Přípravy byly dosti hektické a vlastně poprvé jsme se svezli na závodních tlumičích až cestou na start (smích). Ono celkově jsme s autem od jeho koupě nenajeli skoro nic. Na začátku jsme si dali za cíl, že chceme jet Rally Kroměříž a to se povedlo. Dokonce o hodně líp než všichni, včetně nás, čekali. Soutěž probíhala skvěle, na první časovku jsme málem dojeli pozdě a Pája běžela, že jsme to tak tak stihli :-). Dlouho se čekalo, na první erzetě bylo dost bouraček. Báli jsme se, aby nám to někde nesklouzlo, a aby vše, o co jsme se snažili, nepřišlo vniveč. Ale jen co jsme odstartovali, tak to byl ten nejkrásnější pocit, co mohl nastat. Pája diktovala, co jí hlasivky stačily a já se to snažil nepo… :D. Pak jsme se snažili jet v pohodě a užívat si to. A to nejlepší čekalo nakonec. Slunce zapadalo, my se řítili do cíle. Co vám budeme povídat, jedno oko nemohlo zůstat suché, holt jsme romantici :D. Samozřejmě, žádná tahle euforie by nemohla být bez našich rodin, které jely až do Kroměříže nás podporovat a hlavně bez Kuby Čapky, který nám dělal skvělý servis a poradce.“
Jak Vám šlo vzájemné „ladění not“ při Vašem prvním společném startu? Vyskytly se nějaké komunikační „krizovky“?
TK: „Tak přípravu jsme se snažili brát zodpovědně. Okolo Jablonce nad Nisou, kde bydlíme, je spousta erzet Rally Bohemia. Takže jsme trénovali diktát na nich a zkoušeli, co nám bude vyhovovat. To se povedlo, ale pořád je co vylepšovat. S tím jsme tedy vyráželi i na Moravu, učit se, užít si to, nic nerozbít a hlavně si splnit sen. Krizovek bylo málo a chyb v navigaci ještě míň (smích).“
Řekněte nám, jak vlastně došlo k tomu, že jste se sešli ve společné posádce?
TK: „No jednoduše, Pája se mi líbila a byla zapálená do rally jako já, a místo kafe s dortíkem jsme jezdili po erzetách Bohemky. V podstatě jsme vyměnili rande za trénování rozpisu :D Pak už šlo vše samo a teď se snažíme věnovat tomu, co oba zbožňujeme už od dětství.“
Tomáši, ty jsi v loňském a předloňském roce již absolvoval šest závodů jako spolujezdec, nejprve vedle Jakuba Čapky v Mitsubishi Lancer EVO IX a následně vedle Jaroslava Kastnera v Hondě Civic Typer-R. Jaká byla Tvá cesta k rallye a na místo spolujezdce?
TK: „Cesta to byla krásná, doteď si pamatuju Romana Krestu na RZ Sychrov, když jel smykem s Octavii WRC v roce 2000. To ve mně zanechalo takový zážitek, že jsem se o to začal více zajímat. Šel si za tím a snil jsem o tom, že jednou taky pojedu a pak po těch letech jsem na tom samém místě seděl já jako spolujezdec v rally autě. To je prostě nepopsatelný pocit, moc si vážím toho, že jsem se k tomu nakonec dostal a každá rally, kterou jedu, je pro mě svátek. Trvalo dlouho, než se tak stalo. Dlouho jsem jezdil jako fanda po rally, stál u tratě a s otevřenou pusou koukal na ,,velký kluky“. Setkal jsem se díky rally i se spoustou skvělých lidí. Pak jsem poznal, teď už mého kamaráda, Jirku Bočka a s ním jsme obdivovali celý ten rallyový svět. A přes jeho taťku jsem se dostal do zázemí ,,rodinného“ týmu a poprvé jsem byl na seznamovacích jízdách, v servisu, a viděl, co to všechno obnáší. Dalo mi to strašně moc a jsem za to hrozně rád. Pak jsem věděl, že na plnohodnotné závodění nemám peníze a že ten spolujezdec, to taky není úplně špatný. Je to taky velká zkušenost a zodpovědnost, jenže kde najít vůbec někoho, s kým bych mohl jet? Potom přišel můj kamarád Kuba Čapka a řekl, že by byl rád, kdybych s ním jel, za což mu moc děkuju. Museli jsme ale řešit to, že Kuba jezdil silnou „čtyřkolku“ - Lancera Evo IX. Tak jsme napsali na Autoklub o výjimku s tím, že usednu pouze k němu první sezonu a k nikomu jinému. Že se za mě zaručí. Výjimku jsem dostal s podmínkami, že musím absolvovat Rally Školu a Rally Camp, což jsem udělal a pak už jsme se mohli těšit na první společné závody a zážitky.“
Co řadíš mezi své dosavadní největší úspěchy?
TK: „No, našel jsem partnerku-spolujezdkyni do života i na erzety, mám skvělou rodinu, kamarády a to je, si myslím, to nejdůležitější. Ze závodů nevím co vyzdvihnout. Na každý závod mám krásné vzpomínky a o každém by se dalo něco říct. První můj start jako spolujezdec vedle Kuby byl naprosto snový, protože jsem byl poprvé na soutěži, kde jsem nikdy nebyl ani jako fanoušek (Rally Hustopeče) a dojeli jsme 3. ve skupině. To bylo nádherný! Nebo poprvé s Járou Kastnerem, moje domácí Rally Bohemia a dojeli jsme 2. ve skupině. V cíli čekala přítelkyně a celá rodina, to jsou prostě nezapomenutelné momenty. A samozřejmě právě loňská Rally Kroměříž, kde to bylo poprvé se svým autem a poprvé jako řidič, to jsou nádherné vzpomínky. A o tomhle všem a ještě dalším, kdybych se rozepsal podrobně, tak je to na knížku :D“
Pavlíno, až do říjnového startu v Kroměříži jsme Tě znali jako příležitostnou rallyovou novinářku a fotografku publikující na internetu. Horkou sedačku sis už také v minulosti vyzkoušela na škodováckém Rallysrazu v Běšinech. Co Tebe dovedlo k rallye?
PT: „Na tohle je poměrně jednoduché odpovědět. J Můj tatínek společně s dědečkem. Oba dva se podíleli velkou měrou na pořádání Rally Bohemia a brali mě všude, kam to jen šlo. Takže jsem to měla poměrně předurčeno :-). Od mala mě fascinovalo, co všechno dokážou piloti se svými „závoďáky“, a když jsme pak chodili fandit našemu rodinnému příteli Láďovi Mužákovi, tak to nabralo úplně jiný směr. Když má člověk to štěstí a dostane se do kolektivu tak soutěživých a zároveň přátelských lidí, kteří neváhají pomoci druhému, i když je to soupeř, tak pochopí, že tohle není jen o sportu. Zároveň je to prostředí, kde člověk najde kamarády a úžasné lidi. Co se týká aktivní účasti, tak za ni vděčím mému muži, který se rozhodl, že to riskne a posadí si mne vedle sebe :-). Musím říct, že je to jak skvělý chlap, tak i řidič a plnit si sny společně je neuvěřitelný pocit.“
A co vlastně děláte, když zrovna nejste na rallye? (Což ostatně teď v době koronaviru moc často není, že :-)
TK+PT: „No, chodíme normálně do práce :D, jezdíme na výlety a snažíme se být víc na čerstvém vzduchu. A jelikož je zákaz snad všech aktivit, tak si občas zahrajeme na počítači Richard Burns Rally nebo Colin McRae Rally, abychom nevyšli ze cviku :D.“
Co Vy a sezona 2021, respektive, jak vidíte svou rallyovou budoucnost? Můžeme Vás očekávat ve společném kokpitu častěji nebo šlo na říjnové Rallye Kroměříž pouze o jednorázovou záležitost?
TK+PT: „No růžově :D. Když to půjde, tak bychom se rádi svezli například na nějakém podniku Rallysprint série nebo ČMPR. Vše se uvidí, jak to bude s nařízeními vlády a jak moc budeme šetřit :D .“
Aleš Holakovský