Můžeš se nám krátce představit?
„Jmenuji se Vítězslav Baďura a je mi šestadvacet let. Pocházím z města rallysportu zaslíbeném, tedy ze Zlína. Mezi mé koníčky patří lední hokej, ale rád mám i sporty, které se provozují v létě na čerstvém vzduchu. Avšak nejvíce mne zajímá motorsport, jak už to tak u většiny kluků ze zlínska bývá.”
Jak ses dostal k rally?
„Jak už jsem řekl, pocházím ze Zlína a už jako male dítě jsem s rodiči stával podél rychlostních zkoušek při domácí Barumce. Mým klukovským snem bylo, jednou si závodění vyzkoušet. Vše se zlomilo v roce 2009, kdy moje mamka Hanka Baďurová, jela svůj první závod za volantem. Tehdy usedla společně s Evčou Žaludkovou při Kopné do vozu Škoda Fabia. Tím se pro mne odstartoval celý kolotoč a já se začal v rally více pohybovat. Dalším impulzem byl pro mne obor, který jsem studoval – automechanik a následná praxe u Ondry Bisahy. “Bishop”v té době jezdil Hondu a díky jeho startům jsem se dostal s týmem na mnohé soutěže.”
Tvůj první start v rally byl po boku legendárního Josefa Bereše sen., jaké to bylo?
„To je myslím sen každého fanouška rally. Jožko Béreš je legenda nejenom u nás, ale i na Slovensku. Při vyslovení jeho jména každý hned vidí rozevlátou jízdu ve stylu “rovně ani metr”. Bylo to prostě něco fantastického a naprosto úžasný zážitek. Navíc tento start byl umocněný tím, že se jelo na tratích domácí Barum Czech Rally Zlín. Získal jsem plno zkušeností a můžu říct, že to pro mne byla opravdová škola, která mi dopomohla k tomu, kde jsem teď.”
Následoval dvojí start s mámou, kdy jednou jsi svíral volant ty a o tři čtvrtě roku později jsi četl mámě noty. Jaké to bylo a který závod sis vice užil?
„Samozřejmě, že i já si chtěl vyzkoušet, jaké to je dřímat v rukou volant a alespoň trochu se pokusit napodobit Jožku Béreše (smích). Dlouho jsem hledal cestu, jak tento plán realizovat, až došlo na Mikulášskou rally ve Slušovicích. Za mitfáru jsem si vzal mámu, která mne původně chtěla krotit, ale nakonec jsme se krásně svezli. Bylo to v roce 2015, my jeli s Hondou Civic Type R a v cíli jsme si došli pro poháry za 3. ve třídě 8. O třičtvrtě roku později si také mamka chtěla splnit svůj sen, kterým bylo opět naše společné závodění, ale tentokráte jsme si prohodili role. S Hondou Civic jsme se postavili na start Barumky 2016 a v cíli jsme byli klasifikováni na 4. příčce ve třídě 9. Za mne dobrý, oba závody jsme si užili.
Samozřejmě, že jsem si více užil závod, když jsem seděl za volantem. Odpadly mi některé spolujezdecké povinnosti a mohl jsem se plně soustředit na jízdu. Ale vzhledem k náročnosti financování tohoto sportu jsem rychle zařadil zpátečku a vrátil se zpět na sedadlo mitfáry.”
Váhal jsi pak na kterou sedačku v závodničce dále usedneš, nebo jsi měl jasno?
„Já jsem měl jasno, ale v tomto sportu rozhodují finance, které jsou kupodivu na prvním místě. A jelikož jsem chtěl u rally zůstat v aktivní činnosti, sáhl jsem po pravé sedačce. Třeba se mi zase někdy časem splní, abych se svezl v závodě za volantem. Ale to, že nyní čtu noty, rozhodně nelituji a každý závod si užívám.”
Máma od té doby závodní volant již neuchopila do rukou, znamená to, že platí tady pořekadlo: to nejlepší na závěr?
„No jistě, vždyť měla po svém boku dobrého spolujezdce (smích) . Ale teď vážně, je pravdou, že z těch málo startů, kdy mamka řídila, tak právě ten náš byl po výsledkové stránce nejlepší. Takže na tom pořekadlu asi něco bude.”
Následovaly tvé starty ve dvoukolkách s různými jezdci, se kterým se ti závodilo nejlépe?
„V roce 2018 a 2019 jsem startoval s Adamem Laholou ve vozech Opel Adam cup a Peugeot 208 R2. Jeli jsme kompletní malý mistrák a jako bonus jsme si dali start na Barum Czech Rally Zlín, která je pro mne i pro Adama domácím podnikem. S Adamem se závodilo skvěle a každý závod jsme si užívali. Krásně se mi jelo take s talentovaným Honzou Talašem, se kterým jsme startoval na Rally Hustopeče 2019. Závod se nám vydařil na výbornou a v cíli jsme obsadili první příčky v našich kategoriích.“
V sezóně 2019 jsi postoupil o krok výš, usednul jsi do krasavce s označením Porsche 977 GT3, jaké to bylo závodění? Jak ses k takové nabídce dostal?
„Jednou mi zavolal Jarek Orsák, že shání spolujezdce pro Karla Macka do jeho Porsche. Už jen představa, že usedáte do Porsche je hodně vzrušující, a tak jsem na tuto nabídku rychle přikývl. Zvuk tohoto vozu a zrychlení, to je prostě masakr. Zase to bylo o sběru zkušeností a pěkném svezení.”
V loňském roce jsme tě na tratích viděli již jen po boku Ondřeje Šimka ve voze Ford Fiesta R5, jak sezóna probíhala? Jsi s výsledkem spokojen?
„S Ondrou jsme navázali parádní spolupráci, ať už po stránce závodní, tak po té osobní. Byl to pro nás rok plný učení. Zvykali jsme si sami na sebe v autě a hlavně na novou závodní techniku, která byla pro nás oba velikánskou výzvou. S výsledkem sezony jsem spokojen, protože jak říkám, byl to rok učení. Dvanácté místo v tak nabité konkurenci, která v MČR byla, není vůbec špatný výsledek na první rok s novým vozem. Jako sladká tečka za celou podivnou sezonou pro nás bylo vyjetí si priority pro rok 2021.”
Jak bys zhodnotil tvé dosavadní působení v rally?
„To se těžko hodnotí. Letos vstupuji do své šesté sezóny a dalo by se říct, že už nějaké zkušenosti mám. Ale člověk se neustále učí, každým závodem a kilometrem v autě sbírám nové a cenné zkušenosti které mě posouvají neustále dopředu.”
Jaký máš oblíbený závod a je nějaký, který máš rád míň?
„Není vyloženě soutěž, kterou bych neměl rád. Všechny podniky, na kterých jsem měl možnost startovat jsou krásné a každý má něco do sebe. Osobně můžu vyzdvihnout Rally Hustopeče, kde najdeme atraktivní, u nás téměř ojedinělé, šotolinové úseky. Ale i přesto je pro mě srdcovou záležitostí domácí Barum Czech Rally Zlín. Barumka je jedinečná svoji obtížností, ale také diváckou kulisou, kterou doufám brzy opět zažijeme.”
Čeho bys chtěl v rally dosáhnout? Seděl jsi už v TOP vozech, tak je nějaký vysněný závod, kde bys chtěl startovat?
„V TOP vozech jsem už jel, ale pořád jsem ještě neměl možnost usednout do nejvyšší třídy kategorie WRC. To je takový můj sen, svézt se ve “wrcu”. V tu chvíli by mi i nejspíš bylo jedno, kde se jede (smích). Co se týká konkrétních podniků, tak jako každý jezdec nebo spolujezdec bych se chtěl svézt alespoň jednou na velkém závodě mistrovství světa. A kdybych si mohl vybrat, tak by to určitě byla soutěž ve Finsku. Nádherná šotolina a krásné dlouhé skoky... z toho bych se nejspíš po..lal, ale je tam spousta jezer k očistě. Za ten zážitek by to určitě stálo.”
Poděkování, vzkaz fanouškům...
„Chtěl bych poděkovat vsem fanouškům, kteří nám fandí. Díky směřuje také všem jezdcům, kteří mi dali možnost se vedle nich posadit a sbírat zkušenosti. V neposlední radě patří poděkování mé rodině a přítelkyni Adélce, za její trpělivost a podporu.”