Pro příznivce automobilových soutěží jsi zatím docela neznámá, proto tě poprosím o malé představení…
„Ahoj jmenuji se Nikol Přikrylová, je mi čerstvých 21 let a mezi mé zájmy patří sport, turistika a cestování. Ráda také poznávám nové kultury a navštěvuji různá zajímavá místa. To se mi i díky závodům často podařilo jak u nás, tak i v zahraničí. Jinak jsem úspěšně vystudovala „obchodku“ a začala jsem sama na sebe vydělávat.“
Zatímco v automobilových soutěžích jsi teprve „jiskřička“, tak na bicyklu jsi doslova a do písmene „hvězdou“. Prozraď, jak holka z Prahy přišla na chuť adrenalinovému sportu na dvou kolech?
„Ke kolu jsem přišla díky tomu, že bydlím, dá se říct, hned vedle skateparku, kde jsem už jako menší obdivovala kluky na BMX. Hrozně jsem chtěla jezdit taky, ale nechtěla jsem být mezi nimi jako jediná holka. Asi po dvou letech přemlouvání a ukecávání rodičů mi táta s mámou pořídili první BMX kolo. Postupem času jsem byla ráda, že jsem začala jezdit a byla jsem opravdu první holka v České republice. Ve svých začátcích jsem závodila proti klukům a bylo často velice zajímavé se porovnávat. Dnes už mají holky svou kategorii při českých závodech a na závodech se nás sejde okolo deseti.“
S BMX ses dostala hodně daleko… Co patří mezi tvé největší úspěchy?
„Doma mám pěknou řadu medailí z domácích i zahraničních závodů. Do zahraničí jezdíme závodit například do Francie, Chorvatska, Maďarska nebo Švýcarska. Ale za svůj největší úspěch považuji účast na III. letních olympijských hrách mládeže v Buenos Aires v roce 2018, kde byl BMX freestyle úplně poprvé zařazen mezi olympijské sporty. Jelikož to byla premiéra a navíc mezi holkami tento sport ještě není nejpopulárnější, sešlo se na startu po jedné závodnici z osmi států. Já jsem si při tréninku přivodila zranění ramene, přesto jsem i přes bolesti do závodu nastoupila. V cíli jsem získala 5. místo.“
Když se spadne, tak to asi hodně bolí…
„Jako holka k tomu přistupuji jinak než kluci a s každým pádem přichází k tomuto sportu i trochu toho strachu. Ale vždy je to o tom se co nejdříve oklepat. Je jasné, že jsem už měla spoustu modřin a oděrek, ale zlomeného jsem neměla naštěstí nic.“
Jaký je klíč k tomu dostat se v BMX na vrchol a kam bys to chtěla v tomto sportu dotáhnout?
„V České republice se BMX stále bere převážně jako freestyle, ale ve světě je tomu jinak. Myslím si, že u každého sportu je nejvíc účast na olympijských hrách, potažmo na závodech mistrovství světa. Já jsem si ve svých osmnácti letech už tento cíl splnila, a jelikož se v tomto sportovním odvětví víc nedá získat, nemám se kam výš posunout. Leda účast na další olympiádě… Uvidíme, zda se uskuteční a jaká bude forma. Doba je složitá. Pokud by ale vše klaplo, byla bych velmi ráda.“
Nyní už ale pojďme k soutěžím…Ty pocházíš z motoristické rodiny, představ nám ji prosím…
„Je to přesně tak. Doma soutěžní kombinézu oblékali postupně všichni a konečně přišla řada i na mne. S rally logicky začal táta Martin Přikryl, jenž si první závody odbyl za volantem vozu Lada Samara v roce 2005. Od začátku četla tátovi rozpis mamka Olga Přikrylová a společně ve své druhé sezóně přeskočili do Nissanu Almera, se kterým odjeli jeden závod a pak na dlouhé roky využívali potenciál dalšího japonského vozu s typovým označením Sunny. V roce 2017 si vyzkoušela roli spolujezdce i moje ségra Jessica Přikrylová a o dva roky později při Rally Hořovice jsem si v rally odbyla premiéru já. Jess jsem díky svým 18. narozeninám z pravé sedačky vytlačila a další možnost jsem jí nenabídla (smích). Nyní mám na svém kontě zatím jen tři starty, ale věřím, že tento počet se bude rychle rozrůstat. Musím ale doplnit, že tátu nenavigovaly pouze jeho „osudové ženy“, ale také Jirka Pelikán a Zdeněk Mika.“
Jak fungují „rodinné dýchánky“, co převládá, rozhovory o BMX nebo rally?
„To je tak půl na půl a hodně záleží, ke kterému závodu je blíž. Doma se na začátku roku sejde „rodinná rada“ nad kalendářem a zapisují se jak akce BMX závodů, tak rally. Závody ČMPR naplánuje táta hned a BMX plánujeme až v průběhu roku, jelikož je to i finančně náročnější. V zahraničí mají holky výraznější podporu od svazu. U nás to zatím pokulhává a já věřím, že se to zlepší. Já měla zaplacenou olympiádu a ještě jeden závod. Jinak pokud jedu do zahraničí, tak jsem odkázaná na pomoc rodičů a sponzorů, kteří mi pomáhají financovat startovné a ubytování. Jen díky nim jsem mohla projet tolik závodů ve světě.“
Co tě zlákalo usednout na sedačku spolujezdce?
„Myslím si, že spoustu dětí vidí své rodiče jako vzor, a tak to bylo i u mě. A vlastně od nějakých patnácti let jsem už jen čekala na řidičák, abych mohla sednout vedle táty. Takže zkráceně vzor v rodičích.“
Kdy zažíváš větší adrenalin, na dvou nebo čtyřech kolech?
„Rozhodně na kole a myslím si, že je to kvůli tomu, že rally jedu vedle táty, kterému na 100 % důvěřuji. Ale to neznamená, že se s tátou v autě při rally nudím. Závody si oba užíváme.“
Na BMX spoléháš na své umění, kdežto v rally jsi odkázaná na tátu… neláká tě to za volant?
„V budoucnu bych chtěla usednout za volant, ale ještě pár závodů bych chtěla jet jako spolujezdec. Ale asi bych začala nejdříve u nějakého závodu do vrchu. Přece jen jsem jela zatím jen pár závodů a v rally se rozkoukávám. Líbilo by se mi řídit například subaru, ale do té doby je ještě hodně daleko.“
Á propos, jaká jsi řidička? Už jsi platila nějakou pokutu?
„Myslím si, že jsem takový normální řidič, jako každý jiný… Takže rychlá jízda a občasné překročení pravidel k tomu patří. Ale rozhodně se na silnicích nepokládám za piráta nebo agresora. Když to jde, tak ten plyn prostě sešlápnu… A pokuty už byly a asi nemusím prozrazovat za co (smích).“
S tátou jezdíte pohárové závody, uvažujete i o postupu výš, tedy sprinty či velký mistrák?
„Určitě ano, menší závody byly a ještě stále jsou pro mě taková poznávačka, bohužel současná situace vše komplikuje. Každý se chce posouvat výš a to samé platí i u nás. Pořád to ale bude patrně na úrovní bavení se tímto krásným sportem, než honění se za úspěchy.“
Je někdo v rally, s kým by ses chtěla svézt?
„Když to jde, tak se samozřejmě celý „klan Přikrylů“ jede na závody z velkého mistráku nebo na sprinty podívat. U nás je spousta dobrých jezdců, ať už se jedná o zkušené mazáky, nebo o mladé kluky, kteří jsou opravdovými „dravci“. Mým snem by bylo usednout na horké sedadlo vedle Václava Pecha.“
Vzkaz fanouškům…
„Chtěla bych všem fanouškům popřát spoustu krásných zážitků plných adrenalinu. A je jedno, jestli se dívají na automobilové soutěže, nebo stojí u trati skateparku. Už se spolu s nimi těším, až se budeme moct opět volně setkávat a užívat si tyto krásné sporty.“