Aleši, Šumavu považuješ za svojí takřka domácí a tím pádem i srdeční soutěž. Přestože jste jí s Martinem o minulém víkendu dokončili již potřetí, na rozdíl do Jänneru a Barumky jsi z ní doposud žádný samostatný článek z pozice jezdce nesepsal. Proč až letos?
Správný postřeh, Aleši. Souvisí to s tím, že minulé Šumavy, jakkoliv byly také vydařené, přece jenom byly menším zážitkem než ta letošní, kterou dle mého názoru nové tratě pozvedly zážitkově a jezdecky o level výše.
Mohl bys nám dojmy z nových tratí rozebrat blížeji?
Absolutorium si zaslouží RZ Keply, která startovala ve výšce téměř tisíc metrů nad mořem a cíl byl o nějakých 400 výškových metrů níže. S tím, že většina rychlostní zkoušky vedla po úzké cyklostezce. Skutečně nevídaný nářez, který nikde jinde na našich soutěžích nemá obdoby. Při obou průjezdech to byl jezdecký orgasmus, ale také extrémně náročná RZ na rozpis, protože šlo často o nepřehledné úseky s horizonty z kopce a ze zatáčky do zatáčky. Martin říkal, že to bylo poprvé, kdy se mu přičtení rozpisu potily ruce, přestože má za sebou např. úspěšně odečtené Jännery v noci, mlze, ledu a sněhu. Takže to už je co říct. Podařilo se nám zde dle očekávání porazit nějakých pět posádek, na které jinde s naším sériovým motorem Feldy výkonově absolutně nemáme, a s dalšími devíti jsme zajeli přibližně srovnatelný čas. Ale musím přiznat, že jsem původně očekával, že bychom tu mohli být i úspěšnější. No, můžu se utěšovat tím, že poslední km byl přece jenom do mírného kopce a začátek byl 500 po rovině J Každopádně, pořadatelům za tuto zcela novou, vpravdě šumavskou, erzetu obrovsky tleskám!
Nadšení v Tobě však vzbudily i další nové rychlostní zkoušky, je to tak?
Velmi zajímavá a krásná byla i zcela nová nedělní Zdebořická RZ, tedy zejména její druhá polovina od Habartic do cíle. Zdejší lesní šotoliny jsme se obávali z hlediska defektů, ale nakonec byla úplně v klidu a i při druhém průjezdu jsme si jí maximálně užili. Naším limitem zde oproti našemu očekávání nebyl stav trati, s výjimkou přece jenom kamenitějšího začátku na penetraci za Habarticemi, ale výkon vozu, kdy Felda na trojku do mírného kopce v lese nechtěla jet více než 90 km/h J Velmi zdařilá byla i motanice kolem návsi přímo ve Zdebořicích, kde se objížděl s nadsázkou skoro každý barák, stejně jako adrenalinový úzký sjezd do cíle. Nepřehlédnutelný byl vysoký počet ochranných balíků slámy, které pořadatel této RZ umístil před některé nebezpečné pevné překážky – to určitě zaslouží velkou pochvalu!
Zajímavá byla i staronová RZ Boříkovy, která nerozlučně patřila k Šumavě za doby WRCů před 15-20 lety, takže jsme si tu mohli na vlastní kůži vyzkoušet některá místa, která jsem znal v mládí z televize nebo videí. Nicméně ty nejzajímavější úseky této RZ byly zcela nové – konkrétně Mlázovy – Jindřichovice a Sluhov – Střítěž (zde se tedy jezdilo před 40 a více lety, ale obráceně). V úseku Mlázovy – Jindřichovice bohužel došlo na třech místech již před naším prvním průjezdem k totální destrukci vozovky, takže byla po celé šířce pokryta ostrými kameny. Zde jsme tedy téměř zastavovali a procukali to v minimální rychlosti, protože se nám nechtěl bouchnout disk a měnit kolo na RZ, jako se nám to stalo při našich obou předchozích ročnících Šumavy. Takže to nám dojem z celé RZ výrazně pokazilo a spíše než na závodění jsem se pak soustředil, kde budou zase ve stopě volné šutry, a jako že jich kolem Jindřichovic ještě pár bylo. Naopak závěrečná šotolinová pasáž Sluhov – Střítěž byla pěkná a žádné velké šutry zde nebyly. Poučení? Lepší šotolina, než rozbitá asfaltka. Nicméně zážitek to byl tak jako tak a paradoxně jsme letošní výrazněji kamenito-šotolinovou Šumavu na rozdíl od přechozích ročníků zvládli bez defektu.
Čímž se trochu oklikou dostáváme ke starým známým erzetám Koráb a Strašínská. Co zážitky z těchto osvědčených šumavských RZ?
RZ Koráb považuji za svou domácí RZ, protože pár km od ní máme babičku a chalupu, takže toto je i má „mateřská“ erzeta, na které jsem byl v serpentinách z Korábu s tátou a strýcem ve svých pěti letech poprvé na rally (což v tomto regionu určitě není nic výjimečného). Jak už to tak bývá, syndrom problémů domácích RZ působí na Korábu i na mě. Takže před třemi lety jsme tu na křižovatce pod Černíkovem balancovali na hraně převrácení nad příkopem, předloni nám první průjezd zrušili a při druhém jsme tu ve dvě ráno v noci měnili ve tmě „krásných“ 8 minut kolo po trefení hrany panelu. Letos byl první průjezd také zrušen, ale při tom druhém proběhlo tentokrát vše bez problémů a konečně jsme si poprvé v životě užili sjezd z Korábu ve směrů dolů i za světla. A ještě jedna vpravdě historická chvíle zde nastala, když jsme na rovince před Němčicemi zařadili na naší sériové převodovce 5ku (a jeli 150 km/h), což se nám zatím stávalo vždy pouze na Barumce ve sjezdu do Kašavy.
Dlouhá Strašínská RZ vede ve své první polovině převážně do kopce na široké silnici, takže to je pro nás trochu trápení (při seznamovacích jízdách jsou tu však pěkné výhledy J), ale zase od vracáku u Vrbice už vede spíše z kopce a nabere hezké svižné flow na kvalitním asfaltu, kde netrpí auto. Po delší době, a pro nás poprvé, se jel známý Štajflův skok. Od dvou lidí nezávisle na sobě jsem dostal zpětnou vazbu, že jsme tu měli nálet jako blázen, ale že nám auto na rozdíl od ostatních skoro vůbec neskočilo, a že to nechápou. Tak možná máme nějakou schopnost, o které ani nevíme J Při prvním průjezdu se mi nepodařil retardér na Kremerově křižovatce za Štajfovým skokem, kde se mi nějak zamotaly ruce a málem jsme vjeli na výjezdu do příkopu. Budu muset asi začít trochu posilovat ruce, protože bez posilovače s menším volantem a hlavně na lepivých závodních gumách je to v ostrých retardérech a vracácích docela trápení. Úvodní adrenalinový sjezd této RZ jsme jeli při druhém průjezdu o něco opatrněji, protože se nám před touto RZ na autě uvolnil přední stabilizátor, takže se od přední nápravy ozývaly už od cíle Keplů nepěkné mlátivé zvuky, a ještě jsme nevěděli, čím to je.
Trochu mě mrzelo, že se do harmonogramu soutěže a kilometráže RZ už nevešla Strážovská RZ, která byla v minulých letech ve všech svých podobách také pěkná a náročná, a zejména nová RZ Orlovice, která byla přichystána na loňský zrušený ročník. Nevím, kudy měla vést, ale při atraktivitě tamějších cest by to byla jistě také pecka.
Tak o letošní Šumavě už snad víme skoro všechno. Máš nějaký vzkaz na závěr?
Pořadatelům z Pošumavského auto moto klubu Klatovy bych rád skutečně vřele poděkoval za to, že i v této extrémně složité době dokázali takto výrazně inovovat trať a přichystat pro nás nové jezdecké zážitky. Martinovi děkuji za bezchybný diktát, a když říkám bezchybný, tak myslím v tomto případě skutečně bezchybný – více než rok a čtvrt trvající závodní pauza nám v tomto ohledu nijak neuškodila. :-) Klukům z Frei Racing Teamu děkuji za servis auta před závodem i během něj, stejně jako chlapům z přidruženého Radouň Motorsportu. Poděkování patří také našim partnerům, společnosti Market Vision (www.marketvision.cz) a webu otestujauto.com. Své babičce pak děkuji za luxusní stravování během celého závodu (i jindy) :-).
A kde se na Vás můžeme těšit příště?
Nyní se již velmi těším na Rally Bohemia, což je moje další srdcovka, protože jsem tu pět let dělal činovníka pro styk s tiskem. To v sobě, kromě jiného, zahrnovalo i psaní a vydávání tiskových zpráv nebo moderování a komentování, takže jsem tuto soutěž poznal i z pořadatelského hlediska. A právě proto jsem jí ještě nikdy nejel, jakožto jedinou z nejtradičnější trojky soutěží Šumava-Bohemia-Barum. O to více se na ní nyní těším! Chtěl jsem jet Bohemku už minulý rok, ale koronavirus mi rallyové plány zhatil, tak letos už to snad vyjde, jak má. Jejímu řediteli Petru Pavlátovi se prakticky každý rok daří výrazně obměňovat tratě, které jsou na české poměry vždy unikátní svou členitostí a „točitostí“. Takže jsem velmi zvědav, co pro nás pořadatelský kolektiv přichystá tentokrát, loňské tratě byly skutečně krásné. V plánu jsem měl letos jet také svou bezmála domácí Rally Příbram, takže zpráva o jejím zrušení mě rozesmutnila a doufám, že je to opět jenom roční pauza a tradice příbramské soutěže zůstane zachována. Jakkoliv jsem si vědom, že se to snadno přeje, ale hůře dělá.
Děkuji Ti za rozhovor!
Rádo se stalo! :-)
Aleš Holakovský