Lukáši, máš za sebou tři letošní starty a dle výsledků docela chaos. Patrně nejsi s výsledkem spokojený…
„Ano, bohužel je tomu tak, letos jsme odstoupili hned ve dvou závodech ze tří, což mě opravdu hodně mrzí. Poslední dobou, co jezdíme s citroënem, už jsme si nějak zvykli závody dojíždět. Na Hustopečích jsem si za to mohl sám, udělal jsem chybu, a na Bohemce technická závada.“
Jaké byly cíle před sezónou?
„Po loňské divoké sezóně zaviněné covidovými opatřeními, kdy se rušily závody, jsme měli do letošní sezóny dva cíle. Tím prvním, abychom vůbec mohli odstartovat sezónu, což se nakonec povedlo. Druhá meta byla zaměřena na umístění, kdy jsme se chtěli pohybovat v TOP 5 skupiny dvoukolek. K tomu jsme pomýšleli i na stupně vítězů v některém ze závodů, no a ve třídě, kde startujeme, jsme si kladli za cíl být vždy v první trojce. Nutno připomenout, že oproti předchozím létům nám do třídy přibyla velmi silná a velká konkurence s novými vozy kategorie Rally 4, a to je konečně to pravé závodění.“
Valašku jsi vynechal, nemrzí tě to zpětně?
„Valaška mě zpětně mrzí hodně o to více, když už teď máme dvě odstoupení. Minulý rok nám tratě na Valašsku opravdu seděly a mohl to být pěkný výsledek s pořádným bodovým přínosem, jak se po závodě ukázalo, kdyby ovšem vše vyšlo, jak mělo. Na kdyby se ale nehraje. Nikdo nemohl vědět, co bude dál, a jak se sezóna bude vyvíjet. Jsou rozhodnutí, která člověk udělá v dobré víře a až později se ukáže, že to nebyla dobrá volba. To platí i pro naše rozhodnutí nestartovat ve Valašském Meziříčí. Situace před závodem byla s otazníkem, zda se rally odjede. Nakonec se vše pořadatelům podařilo, za což jim patří nejenom od nás velký dík.“
Domácí Šumava a druhé místo ve třídě spolu s třetím ve dvoukolkách. Tady jsi patrně spokojený…
„Domácí Šumava na to, že to byl pro nás po dlouhé pauze první závod sezóny, tak s výsledkem jsme byli rozhodně spokojeni a chtěli jsme v tom pokračovat i na Hustopečích.“
Hustopeče byly také s body, ale… Co ta havárie? Co se přihodilo?
„Na Hustopečích se nám nedařilo hned od úvodu. Bylo extrémní vedro, navíc já ještě nebyl úplně fit po antibiotikách a do toho jsme měli problémy s nastavením vozu. Tentokráte to byl pro změnu problém se zadními brzdami, kdy se nám povedlo je „přetopit“. K tomu všemu jsem ještě na poslední erzetě první etapy, pár kilometrů před cílem, udělal chybu a sjeli jsme mimo cestu z meze. Vůz jsme nijak nepoškodili, ale bohužel se nám nepodařilo auto dostat ven a museli jsme odstoupit. I přes všechny ty problémy jsme odstupovali z průběžného 4. místa ve dvoukolkách a třetího ve třídě. Druhý den jsme se svezli alespoň v rámci Super rally, ale to už není takové to pravé závodění.“
A jako přes kopírák i další soutěž, Bohemia rally, první etapa trápení – druhá s body. Tady asi ztrácíš motivaci do závodění, mám pravdu?
„Na Bohemce jsme si chtěli zlepšit chuť. Počasí se nakonec umoudřilo a vypadalo to na pěkný závod. Docela pěkně se mám jelo, po 3. RZ jsme měli těsnou ztrátu na 3. místo. Pak ale přišla nejdelší RZ Radostín a ta nám moc nevyšla, měli jsme zde i krizi. Dopoledne to bylo v lesích místy vlhké a zrádné a celkem to klouzalo. Následoval první servis po čtyřech erzetách a my se drželi na průběžném 4. místě v kategorii dvoukolek a 3. ve třídě. V odpolední sekci jsme chtěli začít více tlačit na Vencu Stejskala. Jenže místo ataku na soupeře přišla noční můra v podobě podřazování.. My nevěděli, co s tím, a tak jsme zkoušeli najít problém, ale nedařilo se. Čas do nejbližší časové kontroly rychle utíkal, a tak jsme si řekli, že to zkusíme a uvidíme, co to udělá v závodním režimu. Na 5. RZ na startu zůstala zařazená trojka, my se sotva rozjeli. I přes problémy se nám podařilo erzetu se ztrátou dokončit. Přibližně v půlce přejezdu na další zkoušku zůstala zařazená pětka a nešlo s tím hnout. Volali jsme, řešili vše, co nás napadlo a snažili se za každou cenu problém vyřešit. Času jsme tam nechali opravdu hodně, už to vypadalo, že odstoupíme. V době našeho startu do zkoušky jsme byli nějakých pět kilometrů daleko. V marném hledání problému Pavel zahýbal s nějakými kabely a konektory a ejhle, převodovka se umoudřila. Rozhodli jsme se pokračovat a chvátat na start, kam jsme přijeli o čtyři minuty později, což znamenalo jistou penalizaci 40 vteřin. Podřazování na přejezdu ke startu fungovalo již bez problémů a my odstartovali. Po chvilce byl problém ale zase zpět a dokonce ve větší míře. V půlce zkoušky byl úsek do L7 a nám zůstala zařazená čtyřka. Pokusil jsem se ještě podřadit, ale už mi bylo jasné, že jsme moc rychlí. Abych autu co nejméně ublížil, namířil jsem ho mezi stromy, doslova jsme skočili z meze. Diváci se nás snažili dostat zpět na trať, což se nakonec povedlo a my s obrovskou ztrátou dojeli do cíle zkoušky. Ale hned jsme odstoupili, neboť další ostrá jízda by přinesla opět velké riziko. Celý přejezd do servisu jsme absolvovali se zařazenou čtyřkou. V servisu se problém našel a provizorně opravil, abychom mohli druhou etapu absolvovat stejně jako v Hustopečích, tedy v rámci Super rally.“
Co bude tedy dál?
„Teď se rozhodujeme, co bude dál, zda vůbec pro nás má cenu v sezóně pokračovat. S ohledem na předsezónní cíle jsme na tom s body velmi špatně. Pokud se totiž odjede všech sedm závodů, tak dle řádů se nejhorší dva výsledky škrtají. My chyběli na Valašce a jak z Hustopečí, tak i z Bohemky máme pouze částečné body za druhou etapu, a to je oproti soupeřům obrovská ztráta. Mrzí nás to. Uvidíme, jestli se na jubilejním 50. ročníku Barum rally ukážeme nebo ne, to momentálně nedokážu říct. Každopádně bych chtěl poděkovat Pavlovi, že na závodech podává skvělé výkony a našim mechanikům za výbornou práci v servisu. Dík patří i fanouškům a sponzorům a nejvíc tátovi a rodině za podporu.“