Davide, sezonu máme v poločase, jak hodnotíš tvé dosavadní starty?
„Sezonu hodnotím vesměs pozitivně a s jejím dosavadním průběhem jsem relativně spokojen. Měl jsem samozřejmě, jako každý, lepší i horší chvilky. Postupně jsem zrychloval a snižoval ztrátu na jeden kilometr vůči prvnímu, což ukazuje, že naše cesta je správná. Horší chvilky jsem si vybral na Valašce, neboť tady jsem nedosáhl na výsledek daný před soutěží a to samé platí i o Hustopečích, kde jsem havaroval a po chybě tak ztratil dobře rozjetý závod.“
Pojďme se v krátkosti ohlédnout za jednotlivými soutěžemi. Na Valašce výsledek ovlivnil defekt na druhé zkoušce – jak těžké bylo hledat motivaci?
„Prakticky od Vánoc probíhala příprava na závod, jak fyzická, tak jsem sledoval i onboardy. Přitom se dolaďovala nova spolupráce se Škodou Auto a společností Autokomplex Mencik. Vše dopadlo výborně a já si myslel, že jsem fakt dobře připravený. Opak byl ale pravdou. Myslel jsem si, že když chodím obden běhat a sleduji jízdu jezdců z loňského ročníku Valašky, že přijedu a vše se udělá samo. Zkrátka, že se všichni porazí sami. Hned na druhé zkoušce však přišel defekt a bylo prakticky po závodě. Pak už jsem nebyl schopný si vyčistit a restartovat hlavu, abych měl z jízdy ten správný zážitek a potěšení, pro které to vše dělám.“
Na Šumavě to už byla jiná káva, ale také první společný start s Václavem Kopáčkem. Jak došlo k tomuto nápadu a jak se Véna porval s rolí spolujezdce?
„Po Valašce jsme si sedli a začali hledat, kde ztrácíme. Shodli jsme se na tom, že máme velké mezery v rozpisu, že na R5 je diktát móóóóóóc plný informací a Mára chudák skoro nestíhá číst a já mám co dělat, abych vše pobral. Korekci jsme sice dělali už dříve a bylo to lepší, ale po zimní pauze bez rozpisu jsem se na Valašce opět vrátil o dva kroky zpět. V tu chvíli vstoupil do hry Véna Kopáček, jenž mi doposud dělal špiona na trati a nabídl mi pomoc. Jsme kamarádi a máme úplně stejnou diagnózu, kterou je rally… Slovo dalo slovo a Šumavu už jsme měli jet spolu. Vše ještě umocnila „čínská filcka“, neboť jsme skoro všichni z týmu onemocněli, navíc Mára měl docela těžší průběh, a tak jsem byl nakonec rád, že byl schopen s Barbuchou závod odšpionovat. Já s Vénou jsme byli těsně po karanténě před začátkem seznamovacích jízd, takže nám nic nebránilo vyrazit vstříc novým zážitkům a že jich bylo… (smích). Šumava nabídla moc krásné tratě, počasí vyšlo a my se úžasně svezli. Já jel Šumavu naposledy v roce 2013 a tudíž Vendelinovy zkušenosti byly úplně TOP. Řekli jsme si, kde se co dá jet, jak se to má jet a já to postupně zkoušel plnit. Vše si to tak nějak začalo sedat a my se krásně svezli až do cíle a já nasbíral spoustu poznatků. Takže bomba a výsledek byl taky relativně pěkný.“
Kopnou jsi měl jako test, ale podmínky na sprintu byly hodně náročné…
„Po Šumavě jsem byl plný elánu s chutí do závodění a chtěl jsem zase rychle sedět v naší luhačovické princezně - R5. Proto po dohodě s Romanem jsem poslal přihlášku na Kopnou. Kopná sama o sobě je pojmem, svou náročností a startovkou vždy plnou zvučných jmen. Tak jsme k sprintu i přistoupili a zvolili tempo s ohledem k počasí a podmínkám na trati, které byly jedním slovem masakr. Tady musím vyzdvihnout perfektní práci, kterou odvedl Roman Kresta a celý jeho tým, ostatně jako vždy!!!! Princezna byla na ten marast na trati nachystaná a nastavena na jedničku a my zažili další pěkný závod, který se nám povedl. A výsledek? Na konkurenci plnou domácích dravců s velkou znalosti místních tratí, pěkný.“
Jediný výpadek jsi zaznamenal mezi vinicemi v Hustopečích, co se přihodilo?
„Už při vyslovení názvu Rally Hustopeče se mi vybaví překrásný závod mezi vinicemi a krásné erzety. A na takové závody se vždy velmi těším a letos tomu nebylo jinak. Před rally jsme měli krátký test na rozjetí, auto šlapalo a my se nemohli dočkat startu. První den nám vše vycházelo a my opět trochu snížili ztrátu na prvního. Jelo se nám skvěle, v autě byla velká pohoda a jízda tomu nasvědčovala. Stále stojím nohama na zemi a vím, že pořád mám co zlepšovat, ale postupně se dostávám na vytyčené cíle. Druhý den začal opět skvěle. Čas na prvních Starovicích nebyla žádná katastrofa, přesto jsem věděl, že jsem udělal spoustu chyb. Vnitřně jsem byl spokojen a utvrdil jsem se, že pokud se vyvaruji chyb, bude i čas dobrý. Druhou zkouškou byly Šitbořice, zdánlivě jednoduchá erzeta, která mne ale těsně před cílem pořádně vyškolila. Z minulého ročníku (2019) jsem měl pocit, že jsem moc brzdil do poslední těžké zatáčky před cílem, tak jsem se letos prostě rozhodl, že nebudu brzdit vůbec a to se taky stalo… Přišel „šmelc“ (havárie) a bylo po závodě. V tu chvíli jsem si myslel, že je i po autě a vlastně po celé sezoně… Par „šmelců“ už mám za sebou a vždy jsem věděl, co se s autem děje a dělo, než se úplně zastavilo. Teď vše proběhlo v docela velké rychlosti a docela dost to s námi házelo, než se auto zcela zastavilo. Okamžitě jsem šel brzdit auto, které startovalo za námi, neboť jsme stáli v cestě a já měl strach, aby nám nedali „babu“. Véna udělal mezitím velký kus práce a o vše se postaral, já měl totiž strašný strach se k autu vrátit a podívat se, co všechno jsem zničil a kolik to bude stát peněz, práce a času dat princeznu dohromady. Tolik k Hustopečím, překrásnému závodu, na který určitě nezanevřu. Už teď se těším na příští rok.“
Zatím poslední závod, kde jsi startoval, byla Bohemka. Kdyby ti někdo před startem rally řekl, že budeš v TOP 10, bral bys to?
„Období mezi Hustopečemi a Bohemkou bylo velmi hektické, neboť nastal čas dovolených a my měli auto, které nebylo schopné závodit. Roman a kluci z týmu odvedli obrovský kus práce, kdy přes několik nocí a víkendů dali luhačovickou princeznu dohromady a my mohli ve čtvrtek po trénincích do auta usednout a zkusit, zda vše funguje tak, jak má. Fabie byla díky klukům opět ve skvělé kondici. A to mne Roman několikrát po večerech před závodem strašíval, když avizoval, že se patrně auto nestihne připravit. Vše se povedlo a já klukům móóóóóc děkuju!!! K tvé otázce, kdyby mi někdo před závodem řekl, že budu v TOP10, když startovala tři tovární auta, tak mu řeknu, že je blázen. Pro nás to je krásný výsledek a jsem rád, že i my, srdcem a duší škodováci, jsme mohli oslavit 120 let Škody motosport.“
Logicky musí následovat otázka, kde všude ještě letos plánuješ startovat?
„Odpověď je jednoduchá, chtěl bych startovat ve zbytku celého velkého mistráku. Ale znáš to, člověk míní, osud mění. Takže se necháme překvapit, co nám tato nelehká doba přichystá za překvapení. Nyní je před námi Barum rally a oba se na ni velmi těšíme. Já ale věřím, že se vše odjede podle plánu, a i s diváky, protože s jejich přítomností mají závody úplně jiný ráz. Mě osobně divácká podpora obrovsky nabijí a dává mi ještě větší chuť do dalších závodů.“
Nedá mi to, abych se ještě jednou nezeptal na Vénu Kopáčka. Videa, kterými necháváš nahlédnout do auta, prozrazují, že je v autě často sranda, ikdyž v danou chvíli vám do smíchu moc není…
„Spolupráce s Vénou je jako oheň a voda. V autě máme obrovskou pohodu, vynikající náladu a strašně nás společné závodění baví. Hned ve stopce probíráme, co se povedlo, co naopak ne, kde zrychlit, jaký je můj pocit a co na to Véna. Hlavně máme oba obrovskou chuť do závodů, a kdyby to šlo, tak jezdíme každý víkend. Má to ovšem svoje ale… Véna je obrovský „salámista“, což je někdy vidět i z videí. Strašně nerad vstává a vůbec mu nedělá dobře přicházet ve smluveny čas (smích). U spolujezdce je to docela problém, takže od jisté doby, co spolu jezdíme, nosím hodinky (smích). Na druhou stranu i já mám svoje mouchy, které musí Véna vydržet a dává to s úsměvem. Nejvíc jsou z našeho spojení ovšem šediví kluci z týmu a lidi kolem nás (smích). Heslo, které máme na palubce v princezně, které je vidět při on boardech, dodržujeme beze zbytku (smích).“
To se vyloženě nabízí, abys přidal nějakou veselou historku s Vénou…
„Veselá historka s Vénou, to je jednoduše celá naše spolupráce. Naposledy mě nejvíc „rozšmelcoval“ (rozboural), když jsme stáli na startu rychlostní zkoušky Kvítkovice, což byla v harmonogramu druhá zkouška a Véna začal předčítat první metry ze zkoušky. Já byl celý nesvůj, neboť v roce 2019 jsem to právě na kvítkovické zkoušce dost „rozšmelcoval“. Hlavou se mi tedy honí trať a říkám si, že mi Véna čte nějaké jiné zatáčky. Proto mu kouknu do klína a Véna drží pevně v rukou rozpis s nadpisem RZ Chloudov. Vůbec mu nevadilo, že to je až následující zkouška (smích). To vše proběhlo deset vteřin před startem do erzety. Naštěstí vše dopadlo dobře a na facebooku visí další úsměvný moment.“
A když už jsme u vás dvou, plánujete prohození rolí? Tedy, aby Véna držel volant a ty četl noty…
„Když jsem Vénovi půjčoval auto na sprint v Plzni, tak abych měl jistotu, že s princeznou neplácne, vymýšlel jsem sázku. Říkám si, musím na něj vymyslet fakt velkého strašáka… Když bude Véno tvoje ztráta na prvního v cíli pod dvě vteřiny na kilometr, zaplatíš mi příští rok světový závod v Portugalsku… Na oplátku Véna kontroval svou polovinou sázky, která zněla, že pokud bude nad dvě vteřiny, tak já platím sprint ve Vsetíně a jako bonus mu budu číst rozpis. Pro mne strašná představa, ale jsem pro každou srandu, i když v tom případě, jde z mé strany spíše o zdraví. Na Vénu nic nepomáhá a všichni víme, jak to v Plzni skvěle dopadlo. Princezna se díky Vénovi po dlouhé době dostala na bednu, což je super, neboť se mnou se jí to asi nikdy nepovede (smích). Véna v Plzni na jedné zkoušce dostal od Vaška Pecha 2,6 s/km, přesto, že strašně pršelo a on jel suché gumy. Oba tvrdíme, že jsme sázku vyhráli, tak se necháme překvapit, kdo z nás měl pravdu.“
A byla by chyba, kdyby nedostal slovo i Véna, tedy Václav Kopáček, takže jak ti sedí role spolujezdce?
„Role spolujezdce (smích)… to není otázka ani tak na mne. Zda mi to jde, to by měl posoudit nejlépe sám jezdec. Za sebe ale musím říct, že mi to moc nejde. Nebo alespoň tak, jak bych si přál já. Já ale pevně věřím, že když si mne bral David do auta, tak s tím musel počítat. Spíše je to o tom, že si řekneme něco k jízdě a rozpisu. Ale číst by to už pak měl někdo zkušenější (smích). Každopádně mne to na sedadle spolujezdce baví. A baví mne to o to víc, když vidím, že se baví i David (smích).“
Nemáš tendenci kecat Davidovi do řízení, potažmo jej od volantu vyhodit?
„Podle mne je asi ten správný důvod, proč si mne David pozval k sobě do auta, abych mu jednoduše do řízení kecal. Někdy mne poslouchá, ale přijde mi, že mne často ignoruje, nebo slušně řečeno posílá někam hodně daleko. Jsou „srdcová“ místa na erzetě a já na něj křičím, ať to podrží… A jeho reakce? Polib mi (smích). Pak mi říká, že už je hrana asi opravdu hodně blízko, ale nejdůležitější pro nás je, že z toho máme srandu. Já přitom vím, že to David projel rychle a bezpečně. Vidím, že má auto bezpečně pod kontrolou a já mu důvěřuji. A vyhodit jej od volantu? To bych si nedovolil, ale jakmile by byla jen trochu příležitost (smích), hned bych jel.“
Těšíš se, až dojde na výměnu rolí a rozpis bude číst David?
„No jasně (smích). V Plzni padla sázka a já dostal na jedné RZ od Ášína 2,6 vteřiny na kilometr. Sázka zněla, že když dostanu víc jak 2,5 s, tak David platí sprint na konci sezony a jede se mnou jako spolujezdec. Teď už je to veřejně známá věc, takže se z toho už nemůže vykroutit (smích). A já se na to pochopitelně moc těším (smích). Jsme oba stejně nemocní, takže se doplňujeme ve všelijakých ptákovinách. Těším se i na to, jak jej vyvezu. Jen jsem zvědavý, zda bude křičet „podrž to“ nebo „brzdi“ (smích).“