Druhá sezóna v Opel Adam cupu, co ti dala?
„Určitě velkou porci zkušeností, ať už jsou jakékoli. Spoustu silných zážitků, a taky pár nepříjemných okamžiků. Poznal jsem spoustu lidí – kamarádů a celkově si začal dělat obrázek o české rally. Moc by se mi líbilo, kdyby se vyrovnanost a vysoká úroveň jako je v Opel Adam cupu přenesla do celého startovního pole.“
Dáváš si na dnešní poměry docela velkou porci startů, kdy vloni to bylo jedenáct závodů. To byla hodně výživná sezóna…
„Myslím si, že pořád platí to, že nejlepší test je závod. A toho se snažím držet. I když třeba na celkově dobrý výsledek to kvůli slabší technice není a na Valašce nebo Barumce se těžce s Adamem prosadím. I letos bych chtěl ale v tomto trendu pokračovat.“
Startoval jsi jak v malém, tak i velkém mistráku. Který byl prioritní a jaké jsi měl cíle do sezóny?
„Mojí prioritou byl Adam cup, tím pádem sprinty plus Bohemka, která se jela jeden den v rámci cupu. V plánu bylo sbírat co nejvíc kilometrů, a taky se začít přibližovat slušným výsledkům. Začínal jsem na Valašské rally, která pro mne měla být jakousi zahřívací soutěží před sezónou. Bohužel jsem tento závod jako test z cupových posádek využil jen já. Bylo tedy těžké se s někým porovnávat, přesto dílčích úspěchů nebylo málo. Například na RZ Poličná, kterou jsem si moc užil, se mi podařilo porazit mnoho silnějších aut. O to víc mě mrzel zrušený druhý průjezd.“
Pojďme na malé ohlédnutí za loňským rokem…
„Začal bych u sprintů. Přestože to byla má priorita a těšil jsem se na ně víc, s konečným výsledkem jsem nebyl vůbec spokojený. I když sezóna nebyla špatná a dokonce jsme s Pavlem sahali i po dobrém celkovém umístění, vše jsem si sám zkomplikoval dvěma karamboly. Zvlášť ten ve Vsetíně hodně bolel.
Na druhou stranu musím ale uznat, že velký mistrák mě naprosto uchvátil. Ať už náročností a rozmanitostí rychlostních zkoušek, nebo fantastickou atmosférou na Barumce. A když k zlínské soutěži ještě připočítám Valašku a Hustopeče, vzejdou z toho mé už teď hodně srdeční záležitosti. Tyto soutěže jsem jel „nadplán“ a musím říct, že na ně dlouho nezapomenu.“
Dvě havárie sis poctivě rozdělil do každého mistráku jednu, co se přihodilo?
„Bohužel v obou případech jsem si za to mohl jen já sám. Ač nerad, musím uznat, že v tom sehrála velkou roli nezkušenost. Před Bohemkou jsem se svezl v rámci testu s turbovou Fiestou a skok zpátky asi nebyl tak ideální, jak všichni čekali. Nemohl jsem se s Adamem nějak zpětně sžít. Nájezdové rychlosti byly přes limit, i když jsem měl pocit, že je to v pohodě, navíc osudná zatáčka utáhla, což jsem neměl poznačené. Pak už následoval jen skok do příkopy a kopanec, který nás otočil na střechu. Samozřejmě, že mne havárie mrzela, ale auto nebylo zas tak rozbité a velká část sezóny, kde se dalo bojovat, byla ještě před námi.
Ovšem havárie ze Vsetína mi bude ještě dlouho ležet v žaludku. Osudná pro mne byla RZ Semetín. Měl jsem možnost neodstartovat a požadovat zrušení rychlostní zkoušky, protože se před startem dlouho stálo kvůli jiné havárii. Už třikrát mi tuto zkoušku v různých podobách letos zrušili. Dvakrát tomu bylo při Barum rally a při vsetínském sprintu to byl první průjezd. Já však moc chtěl semetínskou erzetu jet. Jednak aby se svezly posádky, neboť rušení rychlostních zkoušek je hlavně pro ty vzadu vždy nepříjemné, a pak taky proto, aby si fanoušci podél zkoušky přišli na své. Tudíž jsem neprotestoval a odstartoval, byť to bylo na úkor bezpečnosti. Dnes vím, že to byla chyba. Stejně se zkouška po pár autech po nás zrušila.
Nyní ale k mé kolizi… Přesto, že jsem měl většinu zkoušky za sebou, zadní pneumatiky se po dlouhém stání nedokázaly optimálně zahřát. První velké varování o tom, že to klouže, jsem dostal o zatáčku dřív. Byl jsem připravený kontrovat, bohužel pro mne se ale v půlce smyku pneumatiky chytly a najednou jsem šel dopředu proti betonové skruži a stromům. Byl to dost bolestivý náraz. Hlavně jsem odstupoval z prvního místa v cupu, což vždy obzvláště mrzí. Pokud by se nám podařilo udržet na cestě až do cíle, a že nebyl vůbec daleko, skončili bychom v celoročním hodnocení na druhém místě.“
Nyní ale od Adamu odcházíš, respektive Opel Adam cup je prodaný. Kudy se dál budou ubírat tvé cesty?
„Rozhodování nebylo jednoduché a ve vzduchu viselo několik možností. Chtěl jsem ještě zkusit rok zabojovat v cupu. Hodně dobrých kluků ale letos odešlo, a tak jsem se rozhodl udělat další krok. V podstatě je už teď všechno v běhu a netrpělivě očekávám příjezd naší nové Fiesty Rally4.“
Již jsi testoval Peugeot 208 R2 (Mikuláš rally) a Ford Fiesta Rally4 (Rally Hustopeče a Rentor rally), který z těchto dvou adeptů se ti víc zamlouvá?
„Přesto, že jsme se už rozhodli pro Ford, mně k srdci přirostl víc Peugeot. S 208 je rozhodně větší adrenalinový zážitek, už minimálně kvůli zvuku a celkovému projevu jak uvnitř, tak i pro diváky. Pamatuju si jak včera, když ho táta poprvé testoval a následně kupoval po Honzovi Černém, byl to mimochodem první „pegy“ v Česku. Hned jsem věděl, že se chci k takové technice taky někdy dostat. Naštěstí se mi to aspoň jednou podařilo, za což jsem hodně vděčný Dominiku Brožovi, který nám svou R2 na poslední chvíli zapůjčil do Slušovic.
I když mé srdce víc táhne k Peugeotu, stejně u nás nakonec letos vítězí Ford, hlavně kvůli většímu potenciálu do budoucna.“
Můžeš v této chvíli nastínit, kde tě uvidíme?
„Hlavní prioritou bude letos velký mistrák, kde se chci ukázat v co nejlepším světle. Uvědomuju si ale, že to nebude jednoduché. Nové tratě, nové auto, které vyžaduje úplně jiný jízdní styl, tak snad se mi ty návyky z atmosféry alá „furt plný“ nebudou moc vracet.“
Živě si pamatuji, jak jsem před pár lety dělal rozhovor s tvým tátou a on se dušoval, že tě za volant nepustí, ať dál vesluješ. Nemrzí tě odchod od veslování, přece jen jsi to tam měl taky hodně dobře rozjeté? A skousl už táta, že z tebe bude rychlý jezdec v rally?
„To víš, že mě to mrzí. Dostal jsem se do stádia, kdy jsem ve veslování byl na svém vrcholu a zároveň přede mnou stála výzva v podobě rally. Když to šlo, tak jsem s tátou jezdil po závodech a po očku pokukával, co vše se v soutěžích děje. A jelikož mě rally bavila, toužil jsem i já jednou usednout za volant. A jak to už bývá, pokud chcete něco dělat pořádně, nemůžete to dělat na více tratích. Proto jsem se musel rozhodnout. Stálo mne to nějakou dobu ukecávání, ale nakonec to klaplo. A aby mě doma pustili, musel jsem slíbit, že budu jezdit pomalu (smích). Celá rodina mě ale v soutěžích podporuje, za což jsem nesmírně vděčný.“