Petr Suchánek „Od kebabu, přes elektroniku do české rally.“

Rally Vsetín (CZE) | foto: Jakub Daniel Machálek, RallyZone.cz

Luhačovický Petr Suchánek měl na začátku loňské sezony velké plány. Někdy se ovšem sejdou okolnosti, kdy jde sport stranou. „Fukata“ se do závodní sedačky posadil znovu až na konci roku a s novým spolujezdcem. Jaké to je, když v autě sedí dva „šoféři“, ale pouze jeden drží volant, se dozvíte z rozhovoru.

Jak vyplňuješ přestávku mezi jednotlivými sezonami?

„Asi jako každý jiný… Jsem v práci. Když mám volno, tak odpočinu, zajdu si třeba někam na bigbít, nebo něco málo dělám kolem baráku. Jinak jsem s rodinou, popřípadě hodně často s tatínkem sedneme do auta a jedeme navštívit kamarády z rally. Velkou část přestávky netrpělivě čekám na sestřih z posledního závodu (smích). Co se závodění týká, tak studuji onboardy a sestřihy ze závodů, hledám chyby a porovnávám průjezdy s ostatními posádkami. Do toho plánuji, co a jak udělat na mém stávajícím autě za úpravy.“

Ty v civilním životě jezdíš s autobusem, zavádíš tam občas „móresy" z rally?

„To raději ne. Naopak, právě to moje malé závodění ve mně vzbudilo hodně respektu k provozu. Umím být z domu za deset minut ve Zlíně, ale k čemu by mi to bylo? Srny lítají, lidi po tmě chodí neosvětlení, nebo mi pojede do protisměru nějaká maminka s dětmi… Takže neblbnu ani v běžném provozu, natož s autobusem.“

V loňské sezoně jsi toho moc neodjel, proč?

„Loňská sezona se měla nést v duchu toho nejlepšího, co jsme se naučili. Se závody jsem začal v roce 2019, ale odjel jsem pouze dva podniky, takže to bylo ve stylu „dobrý den, jsem tu nový“. O rok později to byl „učednický“ rok, stejně jako sezona 2021, kde už bylo pár dobrých výsledků a na konci roku pohár za druhé místo ve třídě 18. Vloni jsem už chtěl zužitkovat získané poznatky a útočit na vítězství. Jedu závodit, takže rozum do hrsti a plynový pedál až na podlahu. Pro mne měla být sezona 2022 hodně důležitá, ale bohužel to nevyšlo ani na závodech, ani v soukromém životě. Začal jsem na Kopné, která byla vloni hodně těžká a čtvrté místo bylo pro mne uspokojivé. Následovala Plzeň, kde na druhé erzetě uletěl šroub z vačky. Hodně jsme se snažili, abychom s novým motorem stihli alespoň Příbram, ale sešla se spousta dalších nepříjemných okolností, které mou sportovní aktivitu zastavily. A jelikož do závodění dávám hlavně rodinné peníze, rally šla lehce stranou. Ono je pěkné jezdit soutěže, ale je potřeba myslet i na zadní vrátka. Proto, až se důležité věci daly do pořádku, tak jsem mohl do soutěžního Peugeota usednout znovu. To byl ovšem konec sezony a s Tomášem jsem startoval ve Vsetíně a na Mikuláši ve Slušovicích.“

Rally Fulnek - Odry (CZE) | foto: Jakub Daniel Machálek, RallyZone.cz

Právě ty tvé dva poslední starty mne zaujaly. Jak se to sešlo, že do závodního auta usedli dva řidiči, co tomu předcházelo?

„Poprvé jsem kluky Janoty registroval na „Stopě“ 2019, kdy jeli se žlutou Felicií. Postupně jsme se seznámili a stali se z nás kamarádi, kteří si navzájem pomáhají. Například na Kopné 2021 bych nejspíše neodstartoval, nebýt obrovské pomoci Tomáše, který zařídil dovezení nové poloosy. Různé druhy výpomoci pak fungovaly a fungují dodnes. No a vloni se blížil sprint ve Vsetíně a já neměl spolujezdce. Jako „náhodou“ byl u nás na kávě Tomáš a tatínek nadhodil do éteru myšlenku, že bychom mohli jet spolu. Tomáš nejprve dělal, že nic neslyšel, ale po chvíli, kdy se téma naťuklo znovu, tak začal přemýšlet. Nakonec na to přistoupil, ale předcházelo tomu „ladění“ podmínek v kulturních zařízeních (smích). Jsem moc rád, že Tomáš do toho šel a věřím, že si oba závody užil, stejně jako já. Tom měl ale jednu podmínku, a já doufám, že na ni zapomněl. Nebudu psát jakou, protože bych si upletl na sebe bič.“

A jak samotné závody probíhaly?

„Když se vrátím ke Vsetínu, tak Tomáš byl dokonalý. Takové koule jako on já určitě nemám. První dvě erzety strašně bojoval. Nevím, jestli se strachem, nebo se čtením, nebo se vším dohromady. Mně to ale pasovalo a tak jsem se snažil jet. Už po dvou erzetách jsem byl sám pro sebe vítěz, neboť tak vysoko jsem nikdy nejel. Auto, které Tomáš nachystal, fungovalo luxusně. Po druhé RZ jsme chytli penalizaci za pozdní příjezd do časovky a Tom si ji hodně vyčítal. Zbytečně!!! Kolik spolujezdců se přepočítalo, téměř každý udělal během své kariéry chybu. S přibývajícími kilometry jsme se v autě sehráli a já se cítil božsky. Šíleně mě to s Tomášem bavilo. Vsetín byl napínavý boj od začátku do konce a u Toma byl vidět obrovský progres. Navíc byla v autě sranda. Původně jsme spolu měli jet pouze vsetínský sprint, ale na ČMPR v Kroměříži padlo rozhodnutí, že si dáme i Mikuláš. Může za to Tomášův Citroën, který se porouchal, čehož jsem hned využil a říkám, „tak a Mikuláš jedeme spolu“. I ve Slušovicích to bylo hezké svezení. Navíc jsme měli zvláštní motivaci. Před závodem jsem zjistil, že můj kamarád Dan má velké zdravotní problémy. Proto jsem já a dalších několik kamarádů ze Slavičínské strany jeli s cílem pomoci Danovi. Krom zviditelnění problému jsme požádali o pomoc i diváky, kdy jsme zveřejnili účet, kam lze poslat finanční pomoc. Ale i tak jsme zažili ve Slušovicích neuvěřitelnou atmosféru. Myslím si, že naši přátelé a fanoušci nechali za pyrotechniku víc peněz, než my za celý závod. Bylo to úžasné.“

Dva „šoféři“ v jednom autě, to bývá občas na škodu. Nehádali jste se, kdo by to projel líp?

„Ne, vůbec. Jediné, v čem jsme si na začátku trošku nerozuměli a hledali k sobě cestu, byl rozpis. Tomáš nerozuměl mému rozpisu a já zase tomu jeho. Tento problém jsme ale vyřešili ještě v pátek, když jsme najížděli rychlostní zkoušky. Ohledně našeho výkonu jsme se vůbec nehádali a ani jinak neporovnávali svoje řidičské schopnosti. Jeli jsme naprosto bez stresu a ikdyž jsme jeli erzetu soustředěni, tak jsme vtipkovali.“

Mikuláš Rally (CZ) | foto: www.rallyzone.cz | Procházka, Milan

Tomáš tentokrát držel noty, dokázal bys i ty diktovat rozpis?

 „Dvakrát jsem si to zkusil a mám ke spolujezdcům obrovský respekt. Jako řidič vím, že navigátor je alfou a omegou výsledku. Je to obrovská zodpovědnost. Obávám se, že časem přijde doba, kdy budu muset sedět vedle. Obávám se, že bych měl problém s načasováním diktátu, tudíž bych byl hodně rychle v cíli, nebo bych naopak za zatáčkami zaostával. Navíc si myslím, že se na spolujezdce nehodím, protože mám divný hlas. Jo a taky mi bývá na místě spolujezdce špatně. Pokud budu sedět vpravo, tak budu jezdce hodně brzdit… No a tím jsou mé výmluvy asi vyčerpány (smích). Když ale tento moment přijde a nebude východisko, tak se budu muset kousnout. Mám z toho fakt velký respekt.“

Při pohledu na tvé auto mne na něm zaujalo pár drobností. Nebývá obvyklé, aby se na závodním autě objevil včelín....

„Strom, který je na fotce, zasadil pradědeček mého dědečka. Ten kočovný vůz vedle něj je včelín mého dědečka. Můj dědeček včelařil 62 let a vloni si chtěl pořídit další včely. Když někdo řekne vyzrálý muž, vidím dědečka. Představoval pro mě moudrost, sílu, hrdost, slušnost, humor, zásady, mládí. Jednou bych chtěl být pro svoje vnoučata takový, jako on. Od začátku mého závodění neměl moc pochopení pro mou zálibu, přesto mne velice podporoval. Rally nefandil, ale stal se velkým fanouškem. Měl přehled o jménech i o autech, které byly blízko mě, sledoval se mnou v televizi sestřihy. Dědeček ale na konci února zemřel. Ta fotka včelína a stromu jsou moje válečné barvy, jasné poselství a zpráva, že můj dědeček, nejstarší Suchánek, jede pořád se mnou. Ty nálepky „Včelka", které vozím na autě od začátku, je poděkování mé rodině a především dědečkovi za jeho podporu. Když stavěl můj dědeček se svým tatínkem náš dům, tak prý pracovali tak pilně, jako včeličky. Proto se pojmenoval náš dům Vila Včelka. Nebylo to kvůli včelaření. Tyto nálepky na tom autě vždycky budou. Někomu se naše auto může líbit, někomu nemusí. Mně osobně přijde přeplácané, ale v těchto barvách má naši duši. Je pro mě svým způsobem živá bytost.“

Vozíš i velký nápis Fukata, to bude patrně generální sponzor…

„Dá se říct, že ano. Když jsem si koupil žigulíka a přihlásil se na „Stopu", kterou jsem nakonec nejel, seděl jsem na posteli u tatínka a říkám mu, že bych měl být jako „profík“, že se musíme nějak pojmenovat. No uznejte, Suchánek rally team, je takové suché a trapné. Proto jsme vybrali ještě trapnější název, který není suchý a to Fukata. A musím říct, že jsem na tento název hrdý.“

Co vlastně Fukata znamená?

„Když byl Petřík Suchánek ještě hodně malé dítě a breptal slova, kterým rozuměl jen on sám, tak neuměl srozumitelně říct své jméno. Místo Péťa Suchánek jsem se představoval jako Píťa Fukata. To je celé tajemství (smích). Už jsem slyšel spoustu „zaručených“ firem a korporací na adresu Fukaty, které vytvořili naši soupeři a kamarádi. Nejednou jsme vyráběli zbraně, nebo jako asiaté skládali elektroniku, popřípadě připravovali chutný kebab… (smích)“

Rally Vsetín (CZE) | foto: Jakub Daniel Machálek, RallyZone.cz

Jak to s tebou vypadá na sezonu 2023? Co máš v plánu jet a s kým?

„Plán pro nadcházející sezonu nemám. Nebo, abych to upřesnil, nemám v plánu velké závodění. Možná se postavím ve Zlíně při Barumce na start Legend, ale víc zatím neplánuji. Čeká mne totiž rekonstrukce chaty a včelína, což vyjde podobně, jako jedna sezona s Peugeotem. Samozřejmě, že bych rád jel víc závodů, ale vím, že si na ně nevydělám. Dostal jsem nabídku na částečné pokrytí sezony. Teď tedy dělám vše proto, abych sehnal zbylý budget a mohl jsem tak závodit dál. Podle horoskopu se mi má letos dařit, takže to nechci nevyužít. Pozici navigátora budu řešit až na poslední chvíli. Věřím, že Tomáš by něco odjel, ale ne vše. Když to půjde, pojedu. Když ne, tak udělám chatu, včelín a večer si sednu na lavičku… vedle dědečka.“

Poděkování a vzkaz fanouškům

„Děkuji všem a moc. I když jsem toho odjel málo, tak jsem získal podporu od spousty lidí z různých koutů republiky. Za všechny bych rád jmenoval pár lidí. Strašně moc mi od začátku pomáhá Petr Němec s bráchou Zdeňkem. Sehnali mi super mechanika, který se mi poslední dvě sezony stará o auto a Peugeot je vždy perfektně připravený. Obrovské díky patří i Tomáši Janotovi a jeho partě za všechno, co pro mne udělali. Díky patří i panu Mackovi za otevření očí a získání úplně nového úhlu pohledu. To, co nám řekl, nás hodilo do reality, za což mu moc děkujeme. Díky směřuje i k Víťovi Pinďákovi za důvěru, mojí rodině a kamarádům za podporu, nejenom při závodech. Lidi kolem mne si vzájemně pomáhají a když je rozepře, řeší se s klidem a respektem, nakonec i smíchem. To je to, o čem jsem snil. Všem přeji krásný nový rok plný pohody, zdraví, lásky, síly a energie do nových výzev. Mějme radost, lásku a sílu v očích. Když dáš dobro, dobro se ti vrátí. Už se těším, až se s mnohými setkám na závodech.“

Nám to samozřejmě nedalo a otázka zamířila i na Tomáše Janotu. Jaká byla dohoda s Petrem a čeho se bojí?

„Já si myslím, že spousta čtenářů tuší, na čem jsme se s Petrem domluvili. Nejlepší dohody se dělají u piva, kdy se po určité době kývne na všechno. Když mne požádal, zda bych s ním nejel Vsetín, tak jsem řekl jo, ale když já nebudu mít spolujezdce na závod, tak budeš číst noty ty. Velké výzvy jsou od toho, aby se pokořily. Já věřím, že to Petr dá. A když ne, tak se aspoň v autě pořádně zasmějeme. Začínám přemýšlet, kdy dám mému spolujezdci volno (smích).“

 

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 0 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy