Tomáši, nejsme daleko od vánočních svátků, jaké byly u Pospíšilíků?
„Bylo to docela hektické období, hlavně díky tomu, že jsme docela cestovali. Moje přítelkyně pochází z Brna a tak jsme „pendlovali“ mezi rodinami. Svátky nám tudíž velice rychle utekly. Ale i tak jsme si stihli užít tu správnou vánoční pohodu. Samozřejmě, že ani u nás nechybí klasika na štědrovečerním stole - kapr, bramborový salát a vánoční cukroví.“
Jaký dárek ti udělal největší radost?
„My jsme si s přítelkyní nadělili společný dárek, který se nám ukáže v plné kráse ke konci dubna. Před Vánocemi jsme se dozvěděli pohlaví a musím říct, že to je opravdu ten nejkrásnější dárek, jaký jsem mohl dostat.“
Těšíš se na novou roli ve tvém životě?
„Ano velice se těším. Je sice pravdou, že to bude úplně něco jiného, než na co jsem byl doposud zvyklý, ale těším se.“
Letos nám na chvíli napadlo docela dost sněhu. Vyprovokovalo tě to k nočním projížďkám po bočních cestách?
„V průběhu letošní zimy jsem se zatím nesvezl, neboť sníh se moc dlouho neudržel. Upřímně, byl jsem i docela zaneprázdněn prací. Ale auto mám připravené, takže pokud napadne, tak někam vyrazím a rád se hezky sklouznu. Rodiče mají chatu na Kasárnách, což je pro zimní radovánky ideální oblast.“
Takže závodní duch pořád tepe?
„Jo drží, ale… Ono jak se člověk nějakou chvíli v motosportu nepohybuje, tak už to není tak intenzivní, jak v době, kdy jsem aktivně jezdil. Když se jedou závody někde poblíž, tak se jdu podívat a ruce hned svrbí. Je to pak velké lákadlo.“
Když se podívám na tvou kariéru, tak poslední závod jsi jel v roce 2019, proč ta odmlka?
„Zlínská Barum rally se jela v tomto roce původně jako předposlední podnik šampionátu, ale rally v Příbrami se zrušila. Tím byl vlastně konec sezony. V dalším roce u nás propukly různé covidové obstrukce a navíc jsem šel na operaci s kolenem. Do toho jsem přišel o nějaké sponzory… Když se to vše sečetlo, tak by se možná v sezoně dal odjet jeden dva závody, ale to by nemělo smysl. Proto ta pauza.“
Paradoxně na Barumce jsi předvedl skvělý výkon…
„Byl to patrně můj nejpovedenější závod. Na evropském závodě jsme skončili osmí absolutně, takže je na co vzpomínat.“
Neuvažoval jsi, že bys přešel třeba do nějaké dvoukolky, abys zůstal v kolotoči rally?
„To by podle mne nebylo moc dobré. Zůstat v rally jenom proto, abych neměl pauzu a jít níž, to není ideální. Přece jen jezdec by se měl posouvat dopředu, sbírat zkušenosti a poznatky. My jsme se touto myšlenkou ani nezabývali. Jednak tam byly již zmiňované okolnosti a také Jirka Hovorka dostal dobrou nabídku.“
Kdy ses dozvěděl, že nad tvojí další kariérou visí otazník?
„Sezona 2019 byla náročná i komplikovaná skrz vše, co během roku proběhlo. Po jejím konci jsem věděl, že pokud neseženu nové partnery, nejedu.“
Jak se závodí jezdci, když ví, že má napnutý rozpočet? Neovlivnilo tě to? Nepřipouštěl sis, že by mohl být konec?
„V motoristickém sportu může být konec hodně rychlý v podstatě kdykoli, pokud nemáte silné partnery. Rozpočty s vozy R5 se pohybují hodně vysoko. Sami jsme to pocítili, obzvláště havárie, které jsem měl. Náklady se tak nečekaně navýšily. Uvědomoval jsem si, že se musím vyvarovat chyb, ale ty stejně přicházely a byly tvrdě potrestány.“
Držet rozpočet na nějakém minimu, to asi taky není správná cesta…
„Pokud bychom se šli sem tam někdy sklouznout, pro radost a neřešit výsledky, tak možná. Ale já chtěl závodit a jít výkonnostně dopředu. Takže bylo zapotřebí najet co nejvíc možných kilometrů, ať už v závodech, nebo na testu. Rozpočet na přípravu vozu R5 je dán kilometry, které by se neměly překročit. Poloviční rozpočet by tedy neměl význam.“
Jak to s tebou vypadá nyní, rýsuje se něco?
„Nyní se nakupuje vybavení pro nastávající miminko. Začíná pro mne nová etapa. Místo závodního auta teď bude kočárek. Už není motorsport, který se kolem mne hodně dlouho točil, na prvním místě. Je teď mnohem více volného času, které trávím s rodinou a přáteli. Je to samozřejmě velmi příjemné… Ale ten volant a vůně benzínu mi chybí.“
Sám říkáš, volant mi chybí, plánuješ nějakou akci?
„Přemýšleli jsme o tom, že bychom se někde sklouzli, ale nyní jsou priority nastavené jinak. V nejbližší době tedy nic v plánu není.“
Jinak doufám, že jsi nezanevřel na rally a chodíš se dívat… Co to s tebou dělá?
„Naposledy jsem byl na Barumce a na Mikuláši ve Slušovicích. Rally mi chybí. Ne nadarmo se říká, že je rally droga, která když chytne, tak nepustí. Když je tedy příležitost, tak vyrazím na rychlostní zkoušky. Jinak závody a dění okolo soutěží sleduji na internetu nebo v televizi. A co to se mnou dělá? Když jsem se díval na loňskou Valašskou rally, kde se měnily podmínky a jezdci pořádně nevěděli, co obout, tak jsem jim to nezáviděl, protože vím, jaké to jsou pocity. Ale když na těch závodech jsem, tak mě svrbí ruce, přece jenom závody jsme žil téměř dvacet let.“
Kdo se ti ze současných jezdců líbí, komu fandíš?
„U nás jsou „stálice“, které jedou pravidelně velice rychle a to jsou Honza Kopecký a Václav Pech. Na nich jde vidět jejich vyježděnost a zkušenost. Celkově asi nejvíc převládá výkon Erika Caise, který potvrdil výkonem na Monte. Zmínil bych ještě Filipa Kohna. U tohoto mladého jezdce šel progres hodně nahoru a má za sebou už několik velice dobrých výsledků.“
Jak vypadá běžný den Tomáše Pospíšilíka?
„Dá se říci, že pendluji mezi prací a rodinou. Momentálně řešíme změnu bydliště, takže jsou starosti okolo stěhování. Pracuji v obchodním řetězci, v odvětví distribuce. O volných chvílích si rád zahraji florbal.“
Co bys popřál příznivcům rally…
„Chtěl bych jim popřát, ať si užívají krásné zážitky na rychlostních zkouškách. Aby viděli spoustu pěkných soubojů o desetinky vteřin. A jsou rádi, že můžou sledovat tolik vozů R5, ale hlavně i vozy starší, které se už tak na rychlostních zkouškách nevidí.“