Dominiku, ty se pohybuješ v české rally krátce, zkus se nám prosím na úvod představit:
„Dobrý den, ahoj, jmenuji se Dominik Šulc a tento rok oslavím 29. narozeniny. Pocházím z Kladna, ale v současné době bydlím v Praze. Ikdyž pojem „bydlím“ beru lehce s rezervou, neboť většinu času trávím v zahraničí, kde pracuji jako letecký mechanik u firmy provozující soukromá letadla. Momentálně je mojí největší zálibou právě rally, které věnuji nejvíce svého volného času. Mimo jiné rád cestuji a věnuji se různým letním, či zimním sportům.“
Co tě přivedlo k automobilovým soutěžím?
„Už od mala jsem fanoušek automobilů a techniky všeobecně. Pamatuji si, jak jsem si jako malý kluk tajně hrával s plastikovými modely závodních aut, které stavěl můj táta. Dokážete si asi představit, jak „nadšený” byl, když přišel domů z práce a našel své modely po bouračce rozložené na díly (smích). Byl to právě můj táta, který mě přivedl k závodění. Pro začátek to byly ale elektrické RC modely aut v měřítku 1:10. Tomuto koníčku jsem se vcelku úspěšně věnoval až do svých 18 let. Téměř každý víkend jsme s mým tátou a mladším bráchou trávili pravidelně na závodech, jak u nás, tak i mimo Českou republiku. Během této doby jsem již pozvolna propadal kouzlu motorsportu, kdy jsem se svým kamarádem a momentálně i spolujezdcem Ondrou Pickou objížděl rallyové soutěže po celé republice a společně jsme v pozici diváků hltali každý průjezd závodního auta. Paradoxně si oba vzpomínáme na Barum rally v roce 2019, kde se nám zalíbil Opel Adam Cup, který byl součástí první etapy. Z průjezdů Adamů bylo vidět, že si kluci nedarují jedinou vteřinu na trati zadarmo (smích). Při každém závodě jsme si pak říkali, že třeba jednou se naskytne možnost sednout do závoďáku a alespoň během jedné soutěže ochutnat pocit být na druhé straně pásky, a to v pozici posádky. Povedlo se to v roce 2020 na Radouňské rally s pronajatou Fiestou R1. Od této chvíle žiju svůj „rallyový sen”.“
Zaujala mne tvá škola týkající se civilního letectví, chceš být letec i na rychlostních zkouškách?
„Samozřejmě! Přece bych nezávodil, kdybych nechtěl do cíle doletět co nejrychleji (smích). Ale ne, zůstaňme nohama bezpečně na zemi. K závodění se snažím přistupovat s pokorou a moc dobře si uvědomuji, že mistr světa ze mne nikdy nebude. Proto i z důvodu omezeného rozpočtu se snažím jet v rámci svých schopností, pokud možno rychle, ale stále bezpečně a bez většího risku. Jistě, bylo by krásné vyhrávat a přivézt si pohár z každého závodu, mně ale pro dobrý pocit stačí užít si každý kilometr soutěže s adrenalinem v žilách a bezpečně dojet do cíle. I tak si ale myslím, že výsledky nejsou úplně marné, běžně se pohybujeme v popředí startovního pole ve třídě a rozestup k prvním není tak velký.“
Začínal jsi v závodech ČMPR, ale tady ses moc dlouho neohřál a hned jsi přeskočil do sprintů. Takový byl plán?
„Původní plán byl zůstat ještě minimálně jednu sezónu v ČMPR, neboť ta první byla zkrácená z důvodu covidu. Pro premiérovou sezónu jsme se rozhodli k pronájmu Fiesty R1, což byla finančně rozumná volba na vyzkoušení, zda se budeme v závodním autě a na rychlostních zkouškách cítit dobře. Nebyl jsem ale úplně spokojený s poskytnutými službami od majitele, tudíž mě to vedlo k vyhledání dalších možností pronájmu, či koupě auta. Na konci roku 2020 jsem narazil na inzerci Opel Adamu ve verzi Cup od Davida Štefana. Po seznámení s Davidem a prohlídce auta jsem byl rozhodnutý vůz zakoupit. Zároveň mi David nadhodil myšlenku v podobě startů v rallysprintech v rámci Opel Adam Cupu. Po krátkém zvážení jsem se rozhodl přestoupit ke sprintovým závodům. Závody Českomoravského poháru nabízejí kvalitní organizaci s hezkými tratěmi a zároveň uvolněnou atmosféru, což si myslím, že pro „nováčky“ v tomto sportu je vhodná volba. Proto i naše účinkování hodnotím pozitivně. Rallysprinty a závody MČR beru ze svého pohledu již jako profesionální soutěže a tak organizace, zajištění bezpečnosti a profily tratí jsou minimálně o jednu kategorii výše. Rozhodně bych si ale klidně v budoucnu opět zopakoval účast například na Radouňské rally, ta se mi opravdu líbila a nabízí kvality některých soutěží Rallysprint série.“
Tvá první ostrá sezóna proběhla v Opel Adam Cupu. Jak se ti líbily souboje s identickými auty?
„Jak jsem se již zmínil, už v pozici diváka jsem Opel Adam Cup vnímal, jako velice zajímavý a vyrovnaný. V roli jezdce to je ale úplně jiné… V Cupu jsem poznal skvělou partu lidí, od pořadatele Zdeňka Pekárka, přes mechaniky a členy týmu, až po posádky. Za jakékoliv situace panuje přátelská atmosféra, kde si všichni radí a pomáhají. To si troufnu říct, že nikde jinde není. Ale zároveň si na trati nedarujeme jedinou desetinku vteřiny. Díky identické technice se posádka musí soustředit pouze na svůj výkon a nehledat výmluvy na pomalejší auto a podobné hledání chyb. To mi hodně pomohlo zaměřit se sám na sebe a hledat místa ke zrychlení. I když se v každém ročníku našla dominující posádka, zbytek startovního pole byl neskutečně vyrovnaný. Miluji pocit, kdy přijedu do stopky a s napětím porovnávám svůj čas s ostatními posádkami. Buď panuje euforie, nebo naprosté nepochopení ze skvěle zajetého času od jiné posádky (smích).“
Na konci roku z toho bylo páté místo v cupu, ale také první „pohárek“. Tady budeš patrně spokojený…
„Ano i ne... Myslím si, že jsme s Ondrou během sezóny ostudu rozhodně neudělali. Již od našeho prvního závodu jsme se pohybovali v popředí startovního pole. Jak jsi již zmínil, na Bohemce z toho bylo naše první pohárové umístění. Tam panovala obrovská radost, a to nejen z třetího místa, ale hlavně z pocitu za volantem. Doteď to beru jako svoji nejlépe zajetou soutěž. Zklamání ale nastalo na posledním závodě ve Vsetíně. Do závodu jsme nastupovali jako třetí v průběžném hodnocení sezóny s možností poskočit na druhé místo kvůli absenci Honzy Pilaře po jeho velké havárii ve Šternberku. Už od rána jsem se ale v autě necítil dobře, nejspíš i kvůli nervozitě a hlavně náročnosti tratí „malé Barumky”. Tady to opravdu chce mít, jak se říká koule, které jsem jednoduše neměl (smích). Aby toho ten den nebylo málo, tak jsme pouze s velkým štěstím dojeli na rampu, neboť řádově 500 metrů před cílem poslední zkoušky jsme bokem auta vyletěli mimo trať a záhadným způsobem jsme se bez přetočení na střechu vrátili zpět na kola. Po tomto nepovedeném závodě jsme spadli na páté místo pohárového hodnocení. I tak jsem po opadnutí zklamání uznal, že naší první sezónu musím hodnotit kladně a nakonec tedy panovalo nadšení.“
Paradox, na soutěži, kde jsi dojel v cupu „na bedně“, jsi zároveň vyoral i jednu letní brázdu, co se přihodilo?
„V pravém odbočení jsem přeslechl informaci o „bordelu” a to se mi stalo osudným... Jemný písek na apexu způsobil sklouznutí auta ven ze zatáčky. Naštěstí jsem včas zareagoval a nasměroval Adama mezi dva stromky, kterým jsme se vyhnuli. Následoval menší skok na zahrádku, která byla asi metr pod úrovní silnice. Tam jsme zorali pár trsů trávy a vcelku rychle našli výjezd zpátky na silnici. Bohužel vedle svačiny v podobě trávy s hlínou, kterou jsme autu dopřáli, jsme také prorazili chladič, tím pádem pro nás dobře rozjetý závod skončil ve stopce na RZ Klášter. Dost mě to mrzelo, ale na druhou stranu škody na autě byly minimální a beru to jako zkušenost, které se musím pro příště vyvarovat.“
S jakými ambicemi jsi vstupoval do loňské sezóny?
„Po vcelku úspěšné první sezoně jsem měl vysoké ambice. Adam Cup opustil Jarda Petráš s Honzou Pilařem, kteří po celou předchozí sezonu atakovali nejvyšší příčky. Tím se teoreticky uvolnila dvě místa „na bedně”, na kterou jsem měl samozřejmě zálusk. Bramborových umístění bylo už z minulé sezóny dost (smích). I přesto jsem ale stál nohama na zemi. Věděl jsem, že si první trojku budeme muset vybojovat na trati a rozhodně to nebude díky vyrovnanosti v cupu zadarmo.“
Loňskou sezónu sis ale patrně naplánoval trochu jinak, než jak probíhala. Pojďme nejprve do cupu, jak se ti tady dařilo?
„Přirovnal bych to k jízdě na horské dráze - nahoru a rychle opět dolů. Na Kopné jsme začali pozvolna. Tempu, které nastavila první trojice, jsme jednoduše nestačili, a tak z toho bylo v cíli opět to nepopulární čtvrté místo (smích). To v Plzni, která se mi charakterem tratí opravdu moc líbí, jsme začali vítězstvím na první rychlostní zkoušce a já cítil šanci na vytouženou bednu. Bohužel nejspíše z přemotivovanosti jsem na další vložce v odbočení na šotolinovém úseku chyboval. To zapříčinilo sklouznutí do příkopu, ze kterého nás po minutě vytlačili přítomní diváci. Díky jejich asistenci jsme mohli pokračovat v závodě, i když nakonec z toho bylo pouze 5. místo v Opel Adam Cupu. Po havárii v Příbrami jsme se v cupu svezli až na posledním závodě ve Vsetíně, kde jediným úkolem bylo pouze užít si krásné, ovšem zároveň hodně těžké rychlostní zkoušky a bez ohledu na výsledek spatřit cílovou rampu. To se povedlo. Ale mrzí mě, že kvůli nedostatečnému počtu odjetých závodů, jsme nebodovali v celkovém pořadí Opel Adam Cupu.“
Dalo by se říct, že si pravidelně připisuješ jeden nechtěný zářez na sezónu. Tentokráte to odnesl sprint v Příbrami, co se přihodilo?
„Po seznamovacích jízdách jsme s posádkami z Adam Cupu probírali dojmy, které jsme na projetých rychlostních zkouškách nabrali. Několikrát jsem byl varovaný před jistou záludnou zatáčkou se stromem s poškozenou kůrou, ve které boural například Vojta Štajf nebo Michal Kolář, také jezdec z Opel Adam Cupu. Tím, že jsem v Příbrami startoval poprvé, neuvědomoval jsem si, které místo mi kluci popisovali… No a teď jistě uhádnete, o který strom jsme se další den opřeli (smích). Tady to byla čistě chyba v rozpisu. Měl jsem sice poznamenáno, že zatáčka utahuje, ale k mému překvapení utáhla víc, než jsem v seznamovacích jízdách odhadl. Vylétli jsme po boku ven a pravou stranou jsme narazili do stromu. Už tak velké poškození se ještě zvětšilo po nárazu do zadní části našeho auta další projíždějící posádkou… Kvůli finanční náročnosti opravy jsem věděl, že to pro mě bude stopka na pár následujících závodů. Doufám, že to byl můj poslední zářez a následující sezóny budou probíhat hladce bez těchto chyb.“
Dva starty ve velkém mistráku, to byla jistě velmi dobrá škola…
„Každý start ve velkém mistráku je pro mě díky vysokému počtu závodních kilometrů velká škola a obrovský zážitek zároveň. Závodit na tratích, na které jsem se chodil dívat jako divák je opravdu skvělý pocit. A rozdíl v odjetých kilometrech je oproti sprintům markantní. Na sprintech se člověk ani nerozkouká a už najíždí na cílovou rampu. Přičemž tady skončí první den a ten nadcházející ho čeká dalšíporce kilometrů. I proto jsem se rozhodl zvolit Pačejov jako první soutěž po nehodě v Příbrami. Začali jsme opravdu pomalu, ale během závodu jsem získával důvěru v sebe a i v rozpis a v neděli odpoledne už jsem byl s výsledky vcelku spokojený. Mladoboleslavskou Bohemku bylo v plánu jet již od začátku roku. Místní tratě mi sedí a atmosféra na erzetách v centru města je parádní. Opět jsem si loňský ročník i přes některé pořadatelské kiksy moc užil. Větší porce závodních kilometrů však znamená i větší finanční náklady, proto účast ve velkém mistráku pro mě zůstane do budoucna pouze sporadická.“
Dvě sezóny v Opel Adam cupu, dobré auto na učení?
„Nemohl jsem si vybrat lépe. Opel Adam v cupové verzi není tak finančně náročný na provoz, ale nabídne techniku jako „dospělé” závodníauto. Sekvenční převodovka, dobrý podvozek, velké brzdy a hydraulická ruční brzda, to vše slibuje zábavné svezení. Zároveňatmosférická 1.6 produkuje pouze 140 koní, což je ideální výkon na začátky v rally. To prokazuje i momentální zájem o koupi Adama. Navíc, když je jezdec schopný naplno využít schopnosti auta, tak není problém na některých tratích zajíždět časy srovnatelné s vozy silnější kategorie R2, což potvrzují i někteří účastnící Opel Adam Cupu. Tohle všechno dokazuje kvality auta.“
Nyní se ale u tebe blýská na změnu, prozraď nám víc…
„Už před dvěma lety, když jsem od Davida Štefana pořizoval Adama, jsem tajně šilhal po jeho „Pedrovi” - Peugeotu 208 Rally4. Po celou dobu jsem to auto obdivoval a ani si nedokázal pomyslet, že bych se s touhle raketou někdy svezl, natož si ji pořídil. To ovšem změnila situace, kdy David začal nabízet „Pedra“ k prodeji a já byl prvním dotázaným, zda bych neměl zájem. Od tohoto momentu jsem měl doslova bezesné noci, když jsem neustále přemýšlel, jestli auto koupit, nebo ne…Shrnu to, ovládl mě chtíč splnit si další rallyový sen a po prvních kilometrech, kdy jsem se za volantem dvěstěosmičkysvezl na testu v Bělé, jsem byl rozhodnutý (smích). Určitě mi bude chybět atmosféra v prostředí Opel Adam Cupu, zároveň ale cítím, že pokud bych se nerozhodl postoupit do jiné kategorie teď, možná už by se mi to nikdy nepovedlo.“
Od toho se odvíjí i následující dotaz, kde tě uvidíme a jaké jsou cíle do nadcházející sezóny?
„Ještě neznám stoprocentní podobu plánu na příští sezónu. Mohu ale potvrdit, že nás společně s „Pedrem“ uvidíte na vybraných závodech Rallysprint série a minimálně jednom závodě MČR. S autem se budu teprve seznamovat, tudíž ambice nemám velké, chci se vyhnout haváriím a maximálně si užít každý kilometr rychlostní zkoušky. Přece jenom, kvůli tomu se rally věnuji. Netvrdím ale, že se nechci poprat o nějaké hezké umístění.“
Poděkování a vzkaz fanouškům…
„Největší poděkování patří všem z týmu Ralex-Sport v čele s Davidem Štefanem. A to za rady, bezchybnou přípravu auta a vždy skvělou náladu v servisu. Dále musím poděkovat mému tátovi, mámě a přítelkyni za aktivní podporu během závodních víkendů i mimo ně. Samozřejmě nemohu zapomenout na svého kamaráda a zároveň spolujezdce Ondřeje Picku, který vedle mě sedí od našeho prvního závodu a odvádí skvělou práci. Děkuji také všem partnerům. A velké poděkování na závěr patří samozřejmě všem fanouškům u trati, kteří nás neustále svojí podporou tlačí kupředu. Bez Vás by to nebylo ono, děkujeme, jste skvělí!“