Než se pustíme do povídání, poprosím tě o vizitku… Kdo je Petr Drbal?
„Ahoj, jmenuji se Petr Drbal, nedávno jsem oslavil 50. narozeniny. Jsem ženatý a mám dvě děti, syna Vojtu 18 let a dceru Majdu 16 let. Jsem ze Zlína, kde taktéž pracuji jako zubní lékař. K mým zálibám a koníčkům patří motorsport, obzvláště rally, občas se bavím 3D lukostřelbou a někdy si taky zajdu odpočinout k vodě, chytat nebo spíše krmit ryby.“
Co tě přivedlo k automobilovým soutěžím?
„Touha si automobilové soutěže vyzkoušet. Již od dětství mě přitahovala auta a vzhledem k tomu, že jsem ze Zlína, tak rally byla obrovský magnet. Při sledování rychlostních zkoušek mezi diváky, jsem vyslechl spoustu kritiky na adresu závodníků - pozdě podřadil, brzo zařadil, tady jsem jel včera do práce rychleji s 1203 a podobné „odborné“ rady. Radit umí každý, ale ne každý má koule na to, aby si doopravdy soutěže vyzkoušel. Přesně tato myšlenka mi bleskla hlavou. Je to tak těžké?
Samozřejmě vše je o možnostech jak finančních, tak i časových, ale kdo chce, tak to zvládne. O mnoho let později jsem se při své práci potkal se závodní legendou Josefem Sivíkem, kdy jsem hltal s otevřenou pusou jeho vyprávění a rady. To mi bylo tak třicet. „Baňa“, jak se Pepovi přezdívalo, mi poradil, že pokud chci začít, tak mám vyzkoušet méně náročný způsob závodění. A co se týká finanční i časové stránky, tak zde nejlíp vychází automobilový slalom. Proto jako tehdejší milovník značky Opel, jsem si pořídil malou Corsu. Vyhodil jsem sedadla, dal tlumiče Kayaba a vyrazil na první slalom. No, na bednu to nebylo, ale jízda mne bavila. Později jsem Opela vyměnil za lehce upravenou Felicii 1,6, a to bylo taky hezké svezení. S Felicií jsem si zkusil i autoslalomy pořádané autoklubem ve Zlíně a Přerově a také první „rally“ Ve stopě Valašské zimy 2007. Tehdy jsem zatáčku u Vasila nevyjel a diváci mne museli nahoru vytlačit (smích). No a už jsem se v tom vezl.“
Startuješ mezi historiky s „žigulíkem“, proč padla volba právě na tento „nezničitelný“ stroj?
„Jak tvrdí psychoanalytici, všechny úchylky vznikají v dětství a nejinak tomu bylo i u mě. V roce 1974, když mi byl rok, tak rodiče koupili Žigulíka 2101 a já v něm vyrůstal. Bohužel jej o patnáct let později vyměnili za Favorita, a já si ho tudíž nestihl vyzkoušet řídit. Na „Barumce“, což byly pro mě tenkrát všechny závody, jsem sledoval, pak vystřihoval a lepil fotky Lady 21011 AMK Rudého října a Barum teamu. Když v roce 1983 na Barum rally vystartovala posádka Miroslav Lank – Miloš Týce s modrožlutou Ladou VFTS, tak jsem se jako desetiletý kluk rozhodl, že až budu dospělý, tak toto auto chci mít doma. Jaké zklamání pro mě bylo, když o dva roky později vyměnila tato skvělá posádka Ladu za škodovku (smích).
Posádka Barum teamu změnila značku, ale tebe to pořád táhlo k „žigulíku“…
„V roce 2010 se mě kamarád zeptal, jestli nechci auto. Byla to žlutá LADA 2105 o obsahu 1300 a já neváhal. Chvilku jsem s ní jezdil a potom s pomocí kamarádů začal vůz rozebírat, vyvařovat, upravovat, nechal jsem auto vyrámovat, prostě jsem stavěl VFTS, auto svých dětských snů. Po dvou letech různých úprav bylo hotovo a bylo potřeba Ladu osadit mechanikou. V tu chvíli jsem dostal pomyslnou „facku“, neboť mě ohromila cena, kterou bych dal za motor, převodovku, nápravy a další drobnosti. V té době jsem ještě netušil, že budu jezdit historiky, a proto jsem chtěl něco levnějšího. Na krásné datum 1.4.2012 jsem tedy zakoupil celé auto z Maďarska na díly, a to jsem chtěl do VFTS přemontovat. Byl to hybrid, karoserie 2105, motor sk.A 1600, 5q Hewland. Nakonec jsem se rozhodl opustit stavbu VFTS (již bylo rozestavěno hodně) a přestavět „Maďara“ na 21074 do legend. Žigula mi tehdy pomohl přestavět Vašek Rachůnek, který dělal tou dobou mechanika Pavlu Karlíkovi, který jezdil Ladu VFTS.
V roce 2014 bylo hotovo a po několika testovacích Bochořích, Kopřivnicích a slalomech jsme vyrazili na první velké závody Star Rally2016. Ty jsme absolvovali bez úhony a nabuzeni do dalších ročníků jsme se opět učili a zkoušeli na rallycupech a rallydrivech. Vše směřovalo k „vrcholu“ sezony, a to „Barumce“ a její Star Rally 2017. Závod ovšem nezačal slavně, neboť nás hned z městské erzety odtáhli pro poruchu převodovky. Mechanici ji v noci vyměnili za sériovou a s ní jsme závod dokončili. Tenkrát jsme byli v servisu u Vrati Hýbnera, to ještě řádil s Peugeotem 205 GTI.
Jak se říká, s jídlem roste chuť a bavilo nás to čím dál víc, tak jsme auto od roku 2019 přestavěli do kategorie 4. tř.E2 historiků MČR. Tehdy jsme potkali Jakuba Seitla, který si nás vzal pod křídla jako mechanik. Seznámil nás s partou bezva lidí, závodníků žigulíkářů, dnes už přeběhlíků k větším autům, jako například Lumírem Vyorálkem a Martinem Černým, kteří byli a stále jsou ochotni pomoci a poradit.
Velké očekávání, jak na tom jsme v porovnání s ostatními, nezačalo slavně. První ostrý závod Kopná a před druhou RZ Kameňák se auto nechtělo hnout. Tak jsme odstoupili, asi za 20 minut se auto rozjelo, my dojeli normálně do servisu a ani v dílně jsme nezjistili příčinu. Ve druhém závodě ve Vyškově jsme dojeli dále (smích), až po páté erzetě se auto zastavilo kvůli závadě na brzdovém válci, který byl pravděpodobně příčinou odstoupení i na Kopné. Star rally - při výjezdu do kopce na Veselou jsem se uřadil a zlikvidoval spojku a přítlačák. Již značně frustrován ze svého závodění jsem startoval na Vsetíně. Byl to pro mě zlomový závod, protože jsem se zařekl, že pokud nedojedeme, tak končím. Ale jezdím dál, takže jsme dojeli.
Rok 2020, covidový rok, pro nás začal v Kopřivnici na Rallycupu, pak Valaška a po zrušení Barum rally, a tedy i Star rally, jsme vyrazili na jediný „cizí“ závod do Pačejova. I když jsme výsledkem neoslnili, tak se mi závod moc líbil. Mechanici říkali…Vy jste se zase kochal, pane doktore, že? (smích)
Po uvolnění společenského, a tedy i rallyového života, jsme v roce 2021 vyrazili na deštivou, zablácenou Kopnou, kdy jsem měl ze začátku pěkně v gatích, vlastně teda v kombinéze. Bylo to totiž moje první svezení na opravdové vodě, a že jí bylo. Tehdy jsem odpovídal na otázku, jak jste dojeli: „Drželi jsme se dobře, po 5.RZ na 3. pozici celkově, ale pak nás předjel Tomáš Carbol, a my dojeli na místě druhém, samozřejmě od konce. Fulnek – Odry měl být rozjezdem před Star rally. Pro nás začal dramaticky, kdy jsme po ranním příchodu do servisu zjistili, že nám praskl a vytekl úplně nový tlumič. Po skvělých nápadech a radách typu - jeď bez tlumiče, ty to stejně nepoznáš, že nefunguje, jsem poznal poprvé na vlastní kůži kamarádství závodníků. Po několika rychlých telefonátech vyslali kluci Silberovi, kteří tehdy nestartovali, kurýra z Frýdku – Místku a ten s nasazením vlastního života a hrozbou ztráty všech bodů v kartě řidiče dovezl jakési červené tlumiče a na těch jsem závod dojel. Náš druhý ostrý start na Star rally přerušila při výjezdu ze servisu zlomená poloosa. Do servisu jsem přijel s zařazenou trojkou, neboť nešlo řadit.Na předchozím Semetíně jsem ji po startu zařadil a fofrklacek mi zůstal v ruce, takže celou RZ a přejezd do servisu na trojku. Kluci to opravili a v závodě jsme v neděli pokračovali a dokončili ho. A i časy se začínaly zlepšovat. Rok jsme uzavřeli tradičně na Vsetíně, a už jsem vyhlížel rok následující, protože se již na rozkaz mechaniků připravoval u Jardy Kouřila nový motor. Ten stávající byl totiž k.o.
Začátkem roku 2022 jsem měl závodnickou krizi a možná i obavu z nového, rychlejšího auta, a tak jsem to chtěl zabalit a Ladu prodat. Naštěstí ho nikdo nekoupil a s blížící se Star rally mě začaly „svrbět“ ruce. Stále pro mě byla Barumka výzva. A když mi na moji nabídku kývl Jarda Novák, legenda mitfárů, tak to bylo jasné, že si musím závodění před zlínským kláním trochu oživit. Vyrazili jsme na Fulnek, byl to velký zážitek a ohromná zkušenost.
Na tomto místě bych se rád zmínil o svém „dvorním“ spolujezdci Michalu Zdráhalovi, se kterým jsme začínali, učili se a válčili po celou dobu mého snažení. I on totiž může za to, že jsem začal jezdit, protože před deseti lety, kdy jsem závodničku začal stavět, prohlásil, že s tím stejně nikdy nevyjedu. Mě se to dotklo a řekl jsem, že vyjedu, ale on bude jezdit se mnou. A stalo se.“
Jak znám „Dědka“ Jardu Nováka, tak to musela být hodně velká zábava, mám pravdu?
„Přesně, jak říkáš. Odjeli jsme seznamovačky, já nadiktoval rozpis a zeptal se, jak to vypadá a co dělám špatně. Jardova odpověď mne lehce znejistila. Řekl jen: „Dobrý, jen jsem ti to trošku poupravil, ale nebudu ti do toho zasahovat, ať tě nepletu.“ Večer u pivečka a fernetu, padla otázka znovu. „Všechno děláš blbě, vzdálenosti ti nesedí, zatáčky máš jednou 3 pak 4, horizonty nepíšeš a tak dále,“ vypadlo z Dědka. No, už jsem se dál raději neptal. Závod jsme odjeli, ale zkušenost, pomoc a spousty rad od Jardy do budoucna byly neocenitelné. Mohl jsem tedy vyrazit na Star rally. Závod probíhal v pohodě, bez stresů, jen nedělní ranní Maják na vodě nebyl moc příjemný. Mechanici ve večerním servisu za 33 minut vyměnili spojku a já byl v naprosté pohodě, což se podepsalo na našem výsledku z říše snů, a to bylo 10. místo absolutně, tentokrát počítáno od začátku (smích). I vloni jsme dodrželi tradici a sezonu zakončili ve Vsetíně pěknou přetahovanou s Patrikem Silberem, který nám nakonec ujel, a s Vraťou Steuerem, kterého se nám podařilo udolat na poslední Hošťálkové.“
Je i nějaký další vůz snů, se kterým bys rád vyrazil do rally?
„Určitě bych se rád někdy povozil na rally v silnější verzi žigulíka, tedy VFTS, jinak na rally asi ne. Všechno to jsou již hodně nákladné hračky a mezi stromy bych si netroufl. Povozit se třeba na letišti či okruhu, pomaličku, při krajíčku v nějakém „béčku“, to jo. Třeba by se mi líbil Fiat 131 Abarth nebo Lancia Stratos, či 037, ale to už jsou auta, ze kterých jde strach.“
Soudobé vozy tě nelákají?
„Ani ne, ale chtěl bych někdy vyzkoušet ten rozdíl v ovládání, podvozku, jestli je lehčí nebo náročnější. Pokud bych si mohl vybrat, tak bych rád zkusil auto se sekvencí, popř. řazením pod volantem. Jednou mě svezli ve Fordu Fiesta, nevím specifikaci, byl rok 2015. Nevezl mě závodník, ale mechanik, na normální cestě, takže ještě rezerva. Zrychlení parádní, stabilita dobrá, ale jak to auto brzdilo, to jsem nechápal.“
Tvé starty jsou sporadické, znamená to, že ti ani tak nejde o výsledek, jako spíše o vyplavení adrenalinu?
„Ne, o výsledek mi nejde, ale samozřejmě potěší, když se zadaří. Moji mechanici a spolujezdec o mně vědí, že výsledky nechci znát. Vždycky se jen zeptám, jestli nejsme poslední (smích). Akorát loni na Staru se to ke mně dostalo a Kuba mi říkal: „Doktore, nezávoď, jeď to svoje a bude to dobrý, hlavně to nezahoď, já nemám čas to dát do Vsetína dohromady.“ No já ho poslechl a klaplo to (smích).“
Přesto, která soutěž se ti nejvíce líbí a je nějaká, kde bys rád startoval?
„Nebudu jmenovat Star rally, to už je jasné… (smích) Mně se ale, když o tom tak přemýšlím, líbilo všude. Mám rád, když soutěž jede, nejsou dlouhé přejezdy a prostoje. Jestli bude čas a finance, rád bych jednou jel celé mistrovství. Asi sprinty, ale taková Vltava, Krumlov nebo Bohemka, to by mě taky lákalo. Ale uvidíme.“
Letos nějak rally zanedbáváš, to tě nechtějí pustit doma nebo pilně zbrojíš na Barumku? Co letos plánuješ?
„Už budu dvacet let ženatý, takže žena už je ráda, když nejsem doma (smích). Ale jak závodíš za svoje, tak i finance hrají roli, a nemanželské peníze se shání stále hůř, obzvláště když manželka pracuje s tebou. Letos jsem původně plánoval sprinty, ale mám nějaké organizační změny ve firmě a musím být tudíž víc v práci, než bych chtěl, a ani Michal letos jezdit nebude. Proto jsem teď neplánoval nic, ještě ani nemám licenci. Velmi rád bych Star rally, ale mám obavu, že jak za to sednu, tak už ty sprinty letos dojedu. Moravský trojboj Vyškov, Moravu a Vsetín, bych tedy rád, ale uvidíme. Všechno může být jinak.“
I mezi historiky jsou legrácky, dáš do placu nějakou humornou příhodu?
„Já beru závodění vážně, takže srandy u závodů se mnou moc není, jsem spíš nervózní. Když jsme při našem úplně prvním startu Star rally v roce 2016 čekali na start městské RZ na Vodní asi půl hodiny, tak se mnou mluvilo asi dvacet lidí, kamarádů, známých. Já si do dnešního dne nepamatuju ani jednoho, tak jsem byl nervózní.“
Nám to ale nedalo a na veselou historku jsme se zeptali jinde. Michale, práskni nějakou historku… (Michal Zdráhal, spolujezdec Petra Drbala)
„Zase kecá. Celé Doktorovo závodění je jedna velká veselá historka (smích)! Obdivuji na něm, že se ve svém věku dokáže ještě učit. A jeho zdravá nervozita, se kterou se vám svěřil, ta se rozhodně neprojevuje chybami, ale spíše úsměvnou roztržitostí. Tak schválně…
Star Rally pár roků zpět. Jako jedna z posledních posádek startujeme v naprosté tmě do vložky Semetín. Do startu zbývá asi 15 vteřin a mé funění do peltoru přerušuje Petr: „Kur*a, já nemám telefon!“. 10, 9, 8... „Zůstal na střeše!“ 3, 2, 1... „Se*u na něho, jedeme!“ Vložku jsme nějak přeskákali. Hned za časovkou jsem kontaktoval vsetínské traťáky s prosbou, aby vytáčeli číslo a hledali ve škarpě iPhone světlušku. Měli jsme štěstí. Telefon se našel, a ještě ve stejný den kolem půlnoci si ho Petr za čtyřciferný antidehydratační poplatek převzal zpět. To ale nebylo všechno... Další den, kdy jsme dojeli na cílovou rampu, se hlavní činovnice pro styk s jezdci ptala Petra, jak se mu jelo a jak se mu závod celkově líbil. Ten jí poděkoval a svou řeč prošpikoval i historkou se zapomenutým telefonem. Ona ho chtěla uklidnit a kontrovala: „Co máte z toho, nějaký blbec včera dokonce zapomněl v cíli Biskupic propocenou kuklu.“ Následovala nejsušší odpověď pana doktora: „To jsem byl taky já!“ A proto kladně hodnotím, že si vozí v autě dvě (smích)!
Už před prvním společným závodem jsme se s Petrem dohodli, že nebudeme vozit v autě on-board kameru. Chtěli jsme tak udržet náš latentní amaterismus hluboko pod pokličkou. Ovšem až pozdě jsme si uvědomili, že jsme tak ochudili svět o kvalitní pěvecké duo cover verze znělky Kačeřích příběhů, kterou se svými barytony snažíme na přejezdech mezi vložkami přeřvat motor Laděny (smích).
Pokračovat bych mohl třeba faux pas při Rally Vyškov. Když jsme vjížděli do uzavřeného parkoviště při přeskupení a hned za časovkou se k Petrovi blížil pán ve vestě s mikrofonem v ruce. „Kam jde ten ko*ot s tím mikrofonem? Já žádné rozhovory dělat nebudu!“ Na to pan technický komisař: „Vy mě nezajímáte, já jsem tady jen od toho, abych vám změřil hluk od výfuku. Dejte to do otáček!“ (smích)
Ovšem největším majstrštykem Petra bylo umění vybrat si třídu. V „édvojkách“ je jediným bodovaným účastníkem mistráku, takže pro hrnek za první místo tak stačí jen dojet… dotlačit… dojít... (smích) A to je součást promyšlené taktiky (smích)!“