Martine, máte za sebou čtvrtou sezonu s Fiestou Rally4, jak byste porovnal jednotlivé čtyři roky?
„Nejlepší porovnání všech čtyř sezon s Fiestou Rally4 je to, že každý ročník byl úplně skvělý a moc děkuji všem, kteří nám se závoděním pomáhají, a že já vůbec můžu v takhle hezkém závodním autě sedět a vozit se.
V první sezoně pro mě bylo samozřejmě nejtěžší to, že jsem si po závodění ve svojí Fabii RS musel zvyknout na opravdový závoďák, a zvykání samozřejmě trvalo. A navíc jsem měl ve třídě velkou konkurenci v čele se Stříteským a Gargulákem. Na konci jsme již měli nějakou rychlost a po vydařených Jeseníkách se nám povedlo získat titul.
V druhém roce se nám zase nevyhnula velká havárie na Kopné, a to mě v rychlosti trochu zabrzdilo. První dva závody po bouračce nebyly z mé strany určitě dobré. Nakonec se nám však dařilo a druhé místo v sezoně nebylo vůbec špatné.
Třetí sezona pro nás byla v duchu upgradu auta, kdy jsme od M-Sportu dostali novou modifikaci, která s sebou přinesla větší sedmnáctipalcová kola, tím i větší brzdy, ale zároveň také restriktor turbodmychadla a dovážení na větší váhu. Ano, pořád to bylo naše auto, ale bylo trochu jiné. Cesta za titulem v tomto roce byla obtížná hlavně díky dvěma odstoupením v řadě za sebou kvůli technické závadě, a to v Plzni a v Příbrami. Nám se ale povedlo od té doby vyhrát všechny ostatní závody a nakonec slavit hezký výsledek.
A v té poslední byla snaha bojovat se silnějšími auty ve 2WD, a tak jsme chtěli závodit hlavně s nimi. Hledali jsme všechny malé detaily, abychom se jim přiblížili, a prostě jsme chtěli. Hned na Kopné z toho bylo třetí místo v RSS, super. Bohužel to byl letos první a poslední závod pro mého spolujezdce Jakuba Kotála, který si nejdříve způsobil úraz kolene, následně měl svatební povinnosti a zbytek sezony musel kvůli zdraví vynechat úplně. Další závody jsme tak jeli s Dušanem Vítem, kdy jsme se nejdříve potřebovali sehrát, aby to v závěru už bylo super, a myslím, že jsme jeli docela i rychle.“
Tři mistrovské tituly a jeden post vicemistra, který z těch úspěchů byl nejtěžší?
„Každý měl něco. První byl těžký, protože to byl úplný krok do neznáma a soupeřem byl Dominik Stříteský. Druhý byl těžký z pohledu toho, že nám po dvou odstoupeních v řadě stačilo už pouze čtyřikrát v řadě vyhrát a bylo to (smích). A to se nám povedlo. Třetí byl obtížný v tom, že jsem se chtěl více soustředit na absolutní pořadí RSS. Bohužel i v třetím případě nám do konečného součtu promluvilo jedno odstoupení, ale i tak se nám povedlo titul vybojovat.
Pokud mám tedy opravdu vybrat ten nejtěžší, tak vyberu ten první. Musel jsem se naučit Fiestu vůbec řídit a následně se naučit s ní i závodit.“
Vloni jste navíc dosáhl i na „bednu“ v celkové klasifikaci RSS, na jakou úroveň řadíte tento výsledek?
„Ano, toto se nám vloni povedlo vůbec poprvé a mám z toho velkou radost. Chtěli jsme zapracovat na posledních malých detailech, abychom i s naším autem dokázali jet na předních pozicích dvoukolek. Od prvního závodu se nám to dařilo a hned se nám povedlo dojet na stupních vítězů, kdy jsme až v závěru dokázali přeskočit Dana Poláška v souboji na trati. V Plzni se však ukázalo, že naším zřejmě největším konkurentem bude Patrik Rujbr a my si s ním skvěle zazávodili, v cíli nám chybělo 1,4 vteřiny. Další „problém“ na naší cestě vznikl na poslední RZ v Jeseníkách, kdy jsme po defektu kola spadli z třetího místa v RSS hodně dozadu a v tu chvíli bylo jasné, že lepší než třetí místo to letos nebude. Ve Vsetíně zase vše klaplo a „bedna“ v závodě znamenala i konečné třetí místo v RSS. Mám velkou radost a řadím tento výsledek určitě hodně nahoru.“
Když se podíváme na loňskou sezonu, tak ta začala skvěle. Vítězství na Kopné a v Plzni vás postavilo do čela třídy, ale v Příbrami přišel výpadek, co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
„Technické závady k motorsportu patří a tak jsem k tomu přistupoval. Auto je jenom stroj a občas se i přes vzornou přípravu naším teamem Sparrow Racing umí pokazit. Na vině byl tentokrát motor a doposud vlastně pořádně nevíme, co se tam stalo.
Ale asi se mi honila hlavou ta Příbram jako taková. Loni jsme tam ujeli 4 kilometry první rychlostní zkoušky, než naši jízdu zastavila poloosa. Letos jsme dojeli „už až“ do cíle první RZ. Trochu se této statistiky bojím pro příští rok (smích). A zároveň tedy nemám s příbramskými tratěmi tolik zkušeností, což mě trochu mrzí.“
Sprint ve Vyškově se zapsal kuriozitou, kdy v cíli jste měli stejný čas, jako Filip Šipoš, který díky rychlejšímu času na první erzetě vyhrál a na čele průběžného pořadí byl se slušným bodovým náskokem. Jak se skousává taková „porážka“?
„Na tuhle otázku odpovím tak, jak jsem ji na závodech vysvětloval Filipovi a klukům z teamu. Oba totiž závodíme za Sparrow Racing.
Na tratích rychlostních zkoušek většinou závodíme průměrnou rychlostí okolo sto kilometrů v hodině. To je tedy při vzpomínce na základní školu 27,8 metrů za sekundu. Nám stačilo být rychlejší o 0,1 vteřiny, což jsou asi tři metry (smích). Tři metry ve sto kilometrové rychlosti :D :D :D :D
Takže ano, skousávalo se to špatně, ale celý závod jsem si pokazil já sám. Na první rychlostní zkoušce vyškovského závodu jsem předem věděl, že je potřeba nezaspat, protože byla nejdelší. Mně se povedl naprostý opak a byl to jeden z mých nejhorších loňských výkonů na RZ v celé sezoně. Potom jsem se konečně nějak probral a začali jsme na dalších zkouškách vyhrávat. Do poslední RZ jsme vstupovali s tím, že nám chybí 2,1 vteřiny a že to jdeme zkusit. Povedlo se nám vyhrát právě o 2,1 vteřiny a kuriozita byla na světě. Hned se mi v hlavě vybavila myšlenka z dětství, kdy jsem jako divák v Krumlově 2001 viděl Trinera s Hrdinkou s auty WRC.
Musím však vyzdvihnout právě i Filipovu jízdu. Za sebe se domnívám, že co se týče rychlosti, tak byl právě Vyškov jeho nejlepším loňským výkonem a vítězství si zaslouženě připsal on!“
Věřil jste po vyškovském sprintu ještě v mistrovský titul ve třídě?
„Samozřejmě jsem v něj doufal, ale čekala nás ještě spousta práce a spousta kilometrů na tratích rychlostních zkoušek. Nám určitě hrálo do karet i to, že nejhorší výsledek se v konečném hodnocení škrtá a my už měli škrtnuto, naši soupeři však ještě ne. Ano, byla tam ještě spousta otázek, ale určitě jsem věřit nepřestal.“
Na sprintu v Olomouci pro změnu chyboval Šipoš a vaše pozice se srovnaly. Do konce roku zbýval pouze sprint ve Vsetíně, kde to umíte, věřil jste si?
„Do Vsetína jsme již opravdu jeli s Filipem jediní, kteří mohli vloni získat titul v naší třídě. My na tom byli bodově trochu lépe, a tak nám stačilo dojet myslím do pátého místa a vítězství by bylo naše. Ta sama bodová matematika platila i v konečném zúčtování RSS, kdy nám stačilo dojet na podobném místě, abychom přeskočili zatím bodově velmi stabilního Jaroslava Petráše a vybojovali třetí místo. Trochu jsem měl problém s tím, že bychom do Vsetína jeli jenom „dojet“. Chtěli jsme závodit a ne sbírat body a poháry. Ty už nějaké máme. Závodíme proto, aby nám to dělalo hezčí den a hezčí život. A tak jsem si vymyslel i zajímavou strategii, kdy jsme tam ráno dali ty nejtvrdší gumy s tím, že by nám to mohlo stačit na silnější auta, a to se celkem vyplatilo. Vsetín jsme tak opět dokončili na stupních vítězů v RSS.“
S hodnocením sezony tedy musíte být spokojený?
„Rozhodně jsem spokojený. To, že můžu usednout do závodního auta, je pro mě pořád velký svátek a jsem moc rád, že můžu. Za to vděčím hlavně svým partnerům, kteří mi s tím pomáhají. Bez nich by se mi takhle hezky závodilo tak možná doma u playstationu. Jsem strašně rád za to, kam až jsem se v závodním světě dokázal dostat a jaká hezká auta jsem měl příležitost řídit. Takže tím, že jsem další rok mohl sedět v závodních autech, měl i nějaké výsledky, tak ano, určitě musím být spokojený.“
Sprinty ovšem vaše sezona neskončila, nejprve jste oprášil Subaru a byl jste součástí CER…
„Začal bych tím, že rozhodně nebylo potřeba toto krásné Subaru oprašovat. Jednalo se o auto, se kterým závodí slovenská závodnice Michaela Dorčíková, je v té nejvyšší možné specifikaci a aktivně závodí. Právě před CER mi zavolal Tomáš Klíma, majitel společnosti Boxer Auto a zároveň tohoto hezkého auta, jestli bych s ním nechtěl jet v rámci předstartovní show na Čínovském okruhu. Byla to báječná nabídka a já si moc rád vyzkoušel další koncepci závodního auta. A musím teda přiznat, že mi to na začátku moc nešlo a musel jsem si zase hodně překopat všechny své návyky. K autu se musí přistupovat jinak než k moderním vozům Rally2 nebo Rally4, tak jsem musel přijít na to, jak. Nakonec jsem však snad nějak pochopil, jak se auto řídí, a také chápu to, proč tato auta byla kdysi nástrojem pro získávání mistrovských titulů. Doufám, že jsme se s Tomášem svezli pěkně, což byl hlavní účel této akce. A samozřejmě jsme nezapomněli ani na diváky a v populární čínovské „kose“ jsme dělali kolečka.“
Sezonu jste zakončil doma na Pražském rallysprintu…
„Ano, přesně tak. Domácí Pražský rallysprint je pro mě už nějakou dobou podnikem mých splněných snů a přání. A tak jsme pro letošní ročník zase vymysleli něco speciálního. Naši partneři mě v mém nápadu jet s hezkým autem podpořili, Jarda Orsák souhlasil s tím, že nám své auto na „Prahu“ zapůjčí, a tak zbývalo vše dotáhnout do zdárného cíle a hranici splněných snů posunout zase o kousek výše. A tak jsme se spolujezdcem Dušanem Vítem odstartovali s novou Škodou Fabia RS Rally2.
Předpověď počasí vypadala velmi nepříznivě a já otevíral všechny předpovědi o počasí častěji, než sociální sítě (smích). Myšlenka, že si opravdu obstaráme takhle hezké auto a já se s ním kvůli počasí ani hezky nesvezu, mě trochu „drtila“. Ale s tím se samozřejmě musí v prosincovém termínu počítat. Už čtvrteční test jsme museli přesunout z Bělé pod Bezdězem na autodrom do Vysokého Mýta, protože v Bělé byl povrch pouze led. Ve výsledku to byla lepší varianta, protože jsem si auto vyzkoušel za dobrých podmínek a musím uznat, že Škoda Motorsport vyvinula dokonalé auto. Nic lepšího jsem nikdy v životě neřídil. Z testu jsem tedy odjížděl moc spokojený, vlastně spíš nadšený a hlavně jsem měl splněno, užil jsem si auto Rally2. A tak už mě předpověď počasí přestala trápit, protože já měl vážně splněno a bylo mi jedno, že na sněhu dojedu v Praze třeba „třicátej“, hlavní priorita pro mě byla neublížit autu.“
Který z těch loňských závodů byl pro vás nejtěžší?
„Teď už můžu říct, že jednoznačně Pražský rallysprint! Podmínky byly skutečně zimní a já odstartoval s autem, se kterým mám odjeto velmi málo kilometrů. Klouzalo to opravdu hodně a já se strašně bál (smích). Vůbec jsem neměl v plánu závodit, chtěli jsme si ten den všichni jen užít. Na Strahov mě každoročně přijdou podpořit všichni moji partneři, rodina i kamarádi. Díky Pivovaru U Fleků jsme měli připravené skvělé zázemí, a tak priorita byla se na Strahov v náročných podmínkách vůbec dostat a udržet se na trati. To se nám s Dušanem podařilo a ono to nakonec nebylo ani tak pomalé, jak jsem předpokládal. Celý závod jsme dokončili, dokonce s výsledkem v Top8, což jsem absolutně neočekával. A hlavně s neškrábnutým autem. Opravdu děkuju, že si můžu plnit sny.“
O náročnosti Pražského rallysprintu vypovídal i váš výraz v servisu po poslední erzetě na Strahově, co se přihodilo?
„Vzhledem k počasí a podmínkám na tratích jsem neměl v plánu závodit. Před posledním průjezdem Strahova jsme se rozhodli, že si i něco vyzkoušíme, abychom nasbírali nové poznatky, které by se nám v budoucnu třeba mohly hodit. Ráno jsme na auto obuli sériové zimní pneumatiky Nokian, které jsem ještě ve čtvrtek před závodem dle předpovědi počasí sháněl. A za mě to byla báječná, hlavně bezpečná a vlastně i docela „rychlá“ volba. Rychlejší kluci před námi jeli od začátku závodní zimní pneumatiku. Chtěli jsme to taky zkusit. Měli jsme k dispozici starší, již relativně ojetou sadu a „strááááááášně“ to klouzalo (smích). Takže při prvním okruhu poslední RZ mi to uklouzlo tak, že jsme jednu zatáčku vyjížděli na trojku s plným kontra a vůbec se mi to nelíbilo. Možná proto ten výraz. Ztratili jsme sice nějaký čas, ale rozhodně máme zase další zkušenost a poznatek. Za to nám to určitě stálo (smích).“
A ještě jednou k Pražskému rallysprintu, Vy jste si od Jarka Orsáka podruhé půjčil auto. V roce 2022 to byla Fiesta a vloni Fabie RS, který vůz vám více vyhovoval?
„V roce 2022 jsem poprvé díky našim partnerům měl možnost řídit auto Rally2 a byla to Fiesta R5 MKII. Už při testu jsem nabyl dojmu, že vůbec neumím řídit (smích)! To auto mi to tak nějak naznačilo a byl to opravdu „super“ pocit. Z mého pohledu se mnou Fiesta moc nekomunikovala. Až při poslední erzetě, když jsem trochu zrychlil, tak se se mnou začala bavit a komunikovat. Po tom, co jsem po závěrečném epilogu vypnul „stage“ a auto bylo neškrábnuté, tak jsem si konečně řekl, že to byl vlastně hezký den a spadla ze mě nervozita, která mě provázela celým dnem. Auto jsem vracel s velkým poděkováním, se splněným snem, ale také s tím, že si příští rok zase budu krásně závodit v autě Rally4 a bude mě to báječně naplňovat.
Jarek Orsák pro loňský rok přezbrojil z Fordu na Škodu, a my jsme museli řešit, jestli vůbec s Fabií můžeme startovat a jestli zvládneme sehnat dostatečný rozpočet. Nakonec vše dobře dopadlo a vzhledem k předchozím zkušenostem jsme se s Jarkem se domluvili, že v Praze budeme opět startovat s jeho autem. To auto je „božíííí“. Pro mě bylo neuvěřitelně komunikativní a od úplného začátku se se mnou bavilo! Tohle jsi udělal blbě, udělej to jinak… To už bylo lepší, ale sám vidíš, že to je pořád špatně, udělej to jinak… Jooo, tohle už vypadalo docela dobře, to se mi skoro líbilo, ale udělej to ještě jinak… Komunikativnost Fabie se mnou jako s řidičem byla fakt neuvěřitelná!
Jinak jsou to samozřejmě vozy stejné kategorie, pořád mají volant, osmnáctipalcová kola, benzínový motor a pohon na všechna čtyři kola, takže by měly být docela podobné. V rámci porovnání tedy u mě určitě vyhrává Fiesta, co se týče vzhledu. To auto je fakt krásné! A má skvělý zvuk. Za mě to je vážně nejhezčí „R5“. Ale jelikož mám s auty odjeto opravdu málo kilometrů, dělá se mi porovnání těžko. Možná Fabia o něco víc jede motorem, ale tam dávám opravdu jenom možná. Největší rozdíl však vidím právě v komunikativnosti auta a tam za mě vyhrává Fabia na plné čáře. Takže pokud bych měl vybrat jedno, rozhodně by to byla právě Fabia.“
Chtělo se vám ze Škody Fabia RS Rally2 i přes nepříjemný závěr vystupovat? Jak by se vám líbila sezona v tomto voze?
„Po závodech jsme si volali s Jarkem Orsákem a já mu říkal, že to jeho nové auto je fakt „naprd“… Když jsem vystoupil z Fiesty, tak jsem měl radost, ale už jsem se zase zpátky těšil do Rally4 na báječné, dost rychlé a hlavně o dost levnější závodění. Fabie mi však udělala opak a mně by se moc líbilo v tomhle autě ještě závodit. Fakt je to strašně dobrý.
Ale já však určitě stojím nohama pevně na zemi a jsem přesvědčený, že na takhle drahé závodění zřejmě nikdy nedosáhneme.“
Co letošní rok? Budou to sprinty nebo velký mistrák a bude to Rally2 nebo Rally4?
„Vím jistě, že budu velmi šťastný, když si opět budu moct do závodního auta sednout a závodit. Samozřejmě přemýšlím, co bychom letos mohli dělat a nějaké alternativy se již rýsují. Takže ano, opět bych rád startoval ve sprintech, současně mám nabídku i na pár závodů „velkého mistráku“ s hezkým autem.
A ta auta… Ano, Rally2 by byl sen, ale jsem si jistý tím, že tohle nejde! Rád bych pokračoval s Rally4. Je ale pravdou, že s Fiestou máme odjety čtyři kompletní sezony a z těch jsme třikrát vyhráli titul. Proto by se mi nějaká změna možná líbila. A v kategorii Rally4 dnes už není pouze Ford… Uvidíme při prvním závodě sezony, jestli se nám vůbec podaří stát na startovní čáře.“