V loňské sezoně jste si zapsali druhý start na populárním závodě Rally Legend v San Marinu. Tento závod však neproběhl úplně bez šrámů na voze. Můžeš zavzpomínat, co se stalo?
„Loňské San Marino bylo opět doslova bomba. Myslím, že každý viděl celý náš příběh formou videa na internetu, ale pro ty, co to neviděli, tak se k tomu vrátím. Je to těžká, ale zároveň úžasná soutěž plná emocí. Jeden den zažíváte maximum natěšení jak od diváků, tak z tratí a druhý den se vše dokáže pokazit během chvilky. V našem případě byla nehoda způsobena chybou řidiče, bohužel. Dá se říct, že nás tak pohltila atmosféra závodu, že jsme jeli více, než jsme museli. To se nám vymstilo. Přecenil jsem stav RZ a rychlost před zatáčkou a auto ve smyku už nechytil. Tím pádem následovala ukrutná rána. Reflex byl se vrátit na trať, což se povedlo, ale bohužel naše 130LR byla natolik zničená, že jsme museli na benzince s mechaniky rovnat předek auta, abychom uvolnili zdeformovaný chladič. Vše jsme zvládli a mohli dojet závod. Děkuji našemu týmu, že dokážeme řešit i takové věci za chodu a tím jsme mohli soutěž dokončit.“
Na konci loňské sezony jste již nikde nestartovali (například Mikuláš ve Slušovicích). Nenabízel se třeba start s jiným vozem?
„Co se týče loňské sezóny, bylo to vše dost náročné. Ukončili jsme sezónu San Marinem z důvodu nedostatku času a pořádání jiných soutěží. V našem případě jsme po dlouhé době obnovily Rally Show Zlobice, na což jsme se zaměřovali především. Chtěli jsme ukončit sezónu tak jak se u nás patří - pořádným nepořádkem a spálenými gumami. Na jednu sezónu bylo závodních aktivit víc než dost.“
Jaké máte plány do letošní sezony?
„Letos je v plánu jet co nejvíc závodů v Evropě v rámci Alpe Adria Cup. Chceme zjistit, jak tento cup funguje a poznat něco nového. Také se budeme snažit potrápit trochu ty kluky v zahraničí. Při chvilce bychom samozřejmě chtěli jet Barumku, jako každý rok.“
V poslední době startujete více v zahraničí než na domácích závodech. Fanouškům vaše dravé průjezdy na domácích tratích jistě chybí…
„Naše starty mimo ČR jsou důvodem sebe zdokonalování a sbírání nových zážitků a zkušeností. Máme rádi nové a náročné tratě. U nás v České republice je to super, ale některé závody jsme jeli už mnohokrát. Dokonce máme tři tituly v RSS a my prostě chceme dobít svět (smích). Samozřejmě to byl vtip, ale chtěli bychom v zahraničí ukázat, že i když máme auto malé kubatury, tak jsme pořád konkurence schopní.“
Zúčastnili jste se závodu v Chorvatsku, můžeš nám přiblížit, jak závod probíhal?
„Start na Quattro River Rally Karlovac 2024 byl pro nás první závod v Alpe Adria Cupu. Co se týče samotného závodu v Chorvatsku, tak i přes malý počet ostrých kilometrů oproti naším dvoudenním závodům, to byl za nás očistec. V podstatě to byl boj o přežití. Místní matadoři nastavili laťku hrozně vysoko. První den jsme se doslova nechytali. Mají tam specifický povrch, na kterém nedrží žádná pneumatika a byla to taková sázka do loterie. Musím říct, že už dlouho jsme nejeli tak těžký závod. Doslova deseti kilometrová rychlostní zkouška neměla konce a toho vytahaného bláta, vůbec nebyl prostor pro chybu. Za celou soutěž tam byly dvě rovinky, kde jsme se dostali k omezovači. To, co jsme hledali, tak jsme tady našli.“
Dá se tento závod srovnat s Rally Legend v San Marinu? Co se vám v Chorvatsku líbilo?
„Nejde srovnávat Chorvatskou rally a San Marino, každý závod je jiný. Rally Legend je spíše zážitek. Davy lidí, krásná auta, je to takový návrat do doby, kdy se jezdilo „GROUP B“. Chorvatsko je více o závodění. Bylo tam míň diváků a závodí se na každém metru, ale na tratích a povrchu, který u nás nenajdete. Na Rally Karlovec nás nadchl přistup všech. Od diváků až po organizátory závodu. Dá se říct, že tam je ještě svět nezkažený a jsou rádi za každou posádku. Nerozlišují vás podle auta, byli jsme všichni na stejné lodi a když nastane problém, snaží se vám pomoct ho vyřešit. A to je k nezaplacení. I my cizinci jsme se tam cítili jako doma, a proto se tam budeme rádi vracet.“
Jak se vám na prvním letošním závodě dařilo? Jaké dojmy jste si domů odvezli?
„Na náš první závod jsme byli připravení. Na vše proběhl test naších vozů abychom nic nepodcenili. Dá se říct, že jsme byli na 100% připravení, ale bohužel naše neznalost s takovým typem soutěže znamenala, že nám trvalo skoro půl závodu, než jsme se přizpůsobili a mohli pořádně závodit, jak jsme zvyklí. Nakonec jsme do cíle dojeli na 19. místě absolutně a 2. místě v Alpe Adria Cup. Hodně nás šokoval i mladý Tomáš Večerka s Michalem Cibulkou s Renault Rally5, kteří od prvního kilometru jeli na nás až moc rychle a sváděli jsme s nimi souboj v absolutním hodnocení závodu. Takže myslím, že můžu s klidem říct za všechny zúčastněné, že jsme si to užili na maximum.“
Druhý závod jste odjeli minulý víkend. Tentokrát se závodilo ve Slovinsku. Jak probíhala pro vás další nová soutěž?
„Mysleli jsme, že Chorvatsko byl masakr, ale to, co si na nás nachystali Slovinci, tak to bylo vážně záživné. Nejde ani popsat slovy jaké to bylo. Nicméně závod nám začal na shakedownu, kde nám něco mlátilo v převodovce. V servise jsme zjistili, že nám odešel samosvor. To znamenalo vyměnit převodovku, což se klukům v servise povedlo. Pak následovala v pátek městská rychlostní zkouška, kde vše probíhalo, jak má. V sobotu nás čekala druhá etapa závodu a ta nejtěžší. Jely se tři RZ a to na tři průjezdy. Odjet tyhle tři RZ v kuse bylo extrémní pro naši techniku. První rundu jsme sotva dojeli, nebyla erzeta, kde by nám nehořely brzdy. Museli jsme hodně zvažovat, kde jet naplno a kde ne. Vše jsme rozvrhli tak, abychom auto dotáhli do cíle. Na RZ4 nám 2 km před cílem vyvřely brzdy, takže jsem musel dojet RZ na ruční brdu. Byl to opravdu boj. Poslední tři RZ jsme odjeli s protěkajícími brzdičemi, to byl docela zážitek. Ale do cíle jsme to nakonec dotlačili. Byl tam docela zmatek s třídami. Pořád nás přehazovali z jedné do druhé, takže nemůžu úplně říct, jak jsme se umístili. V jedné třídě jsme dojeli první a v druhé třídě myslím třetí. Každopádně si domů vezeme spoustu zážitků a nových zkušeností.“
Poděkování, vzkaz…
„Chtěl bych poděkovat celému našemu týmu, že s námi mají trpělivost a bojují s námi. Pak samozřejmě našim rodinám, bez kterých by to nešlo. Je moc lidí, co se podílí na přípravě, takže těžko všechny jmenovat. Jen jedno jméno zmíním, a to je sponzor alias navigátor Jaroslav Urban. Bez něho by ani nikdo nevěděl, že existujeme.“