V loňské sezoně jsi odjel 18 soutěží. Letos jich nebude ani polovina, není ti to tak trošku líto?
„Nevím. Minulý rok jsme jeli hodně závodů, ale nebylo jednoduché tyto závody absolvovat. Myslím si, že je lepší se soustředit na jeden mistrák. Když člověk rozprostře své síly do dvou mistrovství, tak k tomu potřebuje obrovské množství času a peněz. Z tohoto ohledu si myslím, že je lepší se koncentrovat na jednu danou věc naprosto stoprocentně.“
Odjel jsi doma ale i ve světě spoustu soutěží. Která z nich se ti vryla do paměti, jako ta nejpěknější?
„Já to mám dané tak, že mě se líbí všechny závody. Každý závod je jiný, každá rally je něčím jiným pěkná. Samozřejmě mám srdeční závod, což je Janner rally v Rakousku. Mám rád, jak je tato rally uspořádaná a velmi krásné jsou zde samozřejmě i rychlostní zkoušky. Rád se sem vracím a je mi tady velmi příjemně.“
Je to dáno i tím, že se jede v zimě?
„Částečně i to, protože miluji závodění na sněhu. Ale Janner rally mám rád i za sucha. Jel jsem ji za všech podmínek, hodně sněhu, sucho a i něco mezi tím a vždy to bylo super.“
Jak reaguješ na to, že se Janner rally letos nejela?
„Bylo mi to hrozně líto. Byl jsem původně rozhodnutý v Rakousku startovat, ať se děje co se děje.“
Vzpomínali jsme nejpěknější závod, ale nejpěknější může být i samotná erzeta…
„Musím se přiznat, že asi nemám nejoblíbenější rychlostní zkoušku.“
Jaké podmínky ti nejvíce vyhovují? Jede se ti lépe ve dne nebo v noci a co sucho versus déšť?
„Mám rád závodění v noci a jsem rád, že se tento trend závodění v noci opět vrací. Dva roky zpátky se nejezdilo v noci skoro vůbec. A co se týká počasí, tak tady mi nevadí nic. Hlavně když jsou podmínky pro všechny posádky stejné, pak je to fajn. Obecně se dá říci, že mi nevadí, když se klouže.“
Zůstaňme ještě chvilku u toho nej… Který závod považuješ za nejúspěšnější?
„Pro nás byly nejtěžší tři závody, co se týče komplexního hlediska. Přijde mi kliše, považovat za nejúspěšnější závod ten, který jezdec vyhraje. Zmíním Barumku 2008, která nebyla jednoduchá, neboť jsme byli členy nového projektu. Nebylo lehké se s tím popasovat a ustát ten obrovský tlak, který vypadal, že není, ale byl. Přistoupili jsme k tomu tak, že do nás byla vložena velká odpovědnost, kterou jsme dostali. Další závod, který bych chtěl vyzdvihnout byl Janner 2007, kde jsme startovali s polosériovým Lancerem EVO VIII proti plejádě produkčních aut v čele s Vaškem Pechem. Tady jsme s tímto slabším vozem dojeli druzí, jenom kousíček za Vaškem. Auto jsme měli tehdy opravdu sériové. Jediné co jsme měli s Václavem stejné, byla převodovka. Jinak jsme jeli malé brzdy, normální tlumiče, prostě nic extra. Byli jsme druzí, na poslední rychlostce prvního dne jsme šli přes střechu a ztratili asi 5 minut. Všichni se divili, že jsme nastoupili do super rally a stáhli jsme z 15. místa na 2. místo v cíli. Další pěkný závod byl JWRC 2006 na Deutschlandu, kde jsme dojeli třetí za Meekem a Casierem.“
Jaký je tvůj nejhorší a nejpěknější zážitek v rally?
„Ten nejhorší zase budu směřovat k té Argentině. Nejpěknější? To jde těžko říct, je jich moc a já bych nechtěl dát nějakému přednost. Tady tento sport nabízí spoustu krásných momentů, kdy má člověk opravdu velkou radost. A nemusí to být jen z výsledku. Výsledek bývá často zkreslený, ale třeba z výkonu, který samotný jezdec podá. Člověk může zajet dobrý výkon ale nemusí to být podepsané dobrým výsledkem. Což je právě z toho výsledkového hlediska matoucí. Proto ani já neřeknu, že nejlepší závod je ten, který jsem vyhrál. Myslím si, že na jiných závodech byl náš výkon ještě lepší, i když jsme třeba konkrétní závod nevyhráli. Určitě pěkný moment byl, když jsem se dozvěděl, že pojedu za BF Goodrich Drivers Team nebo mé současné angažmá v továrním týmu.“
Uvažuje tým nad některými starty letos v zahraničí? Popřípadě sprinty?
„Já o tom uvažuji pořád, ale člověk nemůže mít úplně všechno to, co by často chtěl. My jsme letos zvolili jenom cestu velkého mistráku, aby byla kvalita a ne kvantita. Uvidíme dál, všechno je to o financích. Nebýt firmy Delimax a pana Varmuži, kdo ví, jak by se letošní sezona odvíjela. Je to nyní na panu Varmužovi, který je strašně nadšený pro tento sport a hodně nám pomáhá. Sám uvažuje o tom, že bychom náš program rozšířili, ale na to je myslím ještě brzo.“
Takže letos tě neuvidíme nikde jinde než na Barumce a v Příbrami?
„Patrně ne.“
Jistě pečlivě sleduješ domácí rallyovou scénu. Koho ty sám vidíš, jako velkého talenta, kdo by mohl být druhým Valdou?
„Hledám ho. Ustavičně ho hledám a chtěl bych, aby někdo přišel a začal jezdit rychle. Aby těch lidí vepředu bylo mnohem víc, aby nás někdo porážel a aby nás motivoval jet ještě rychleji. Jsou tady čtyři lidi, kteří jsou dobří. Všichni umí řídit závodní auto, ale z mého hlediska všem něco chybí. Já nejen, že hledám, ale já se těm lidem snažím i pomoct. Ale je to velmi složité. Kdyby se tito čtyři lidi dali dohromady v jednoho, tak by to byl asi on. Jsou tady moc šikovní kluci, ale jednomu chybí troška peněz, další má jiné problémy. Je to škoda, kluci mají možnost jezdit a kolikrát by jim člověk pomohl se dostat nahoru. Ale ono to nějak kolísá. Chtěl bych, aby měla Česká Republika takového Meeka. Takového rychlého, který by nám dělal radost. I když Honza Kopecký jede super, ale on není ten člověk, o kterém se bavíme. Bavíme se o mladé krvi v rally.“
Když tě poprosím o čtyři jména…
„Myslím, že jsou v podstatě jasné. Určitě Honza Černý, Martin Semerád, Martin Bujáček a Miroslav Jakeš.“
Ty sám jezdíš od roku 1999, tedy docela krátkou dobu. Přesto jsi měl možnost sedět v mnoha autech. Které je pro tebe to TOP?
„Takové to srdcové je Toyota Corolla WRC. Ta se mi líbila. Corolla byla úžasné auto, které mnoha pilotům pomohla jít nahoru. Navíc to bylo lehce řiditelné auto. Nicméně teď je pro mne TOP Fábia S2000.“
Tipoval jsem, že řekneš současný vůz, ale co třeba vozy WRC nebo Mitsubishi?
„Každé z aut a každá kategorie má svoje. Člověk na toto nesmí zapomínat. Já díky Mitsubishi jsem přestál dobu, která byla pro mě těžká. Měl jsem vlastní auto a lidi, kteří nám byli schopni pomoct, na to auto nemohu zapomenout. Mitsubishi se dá provozovat v jakýchkoliv podmínkách. Je to špičkové závodní auto. WRC se nedá komentovat. Ten zážitek z jízdy je neskutečný. Ale nejvíce obtížně řiditelné auto, které zkonstruovali je S2000, se kterou v současné době závodím.“
Kdo je tvým jezdeckým vzorem?
„Jezdeckých vzorů je víc. Já si vážím všech takových závodníků, kteří jsou tak nějak z toho srdce. Samozřejmě jezdecký vzor je pro mě můj táta, který mě dovedl k závodům a díky němu vím, co jsou to závody a i on byl v historii dobrý pilot. Vážím si ho, co pro motorsport udělal a hlavně dělá doteď. Měl jsem rád hrozně Colina, Makinena a Sainze, to byli lidé, kterým jsem hodně fandil. Takový závodníci od přírody.“
Co třeba fenomén posledních let Sebastien Loeb?
„To je samostatná kapitola. Nevím, jestli ho někdy někdo překoná. Je to neporazitelný fenomén. Špičkový jezdec současné doby. I když musím říct, že ti kluci, které jsem jmenoval to měli malinko složitější v počtu konkurence, v počtu fabrických týmů, které v té době startovali. Nyní ubylo peněz a tím i obecně továrních týmů. Proto to má Seb možná malinko lehčí, něž to měl třeba Kankkunen. Ti závodili proti deseti adekvátním lidem, jako byli v té době oni sami. Podmínky dříve mělo 10 – 14 jezdců stejné, dneska jsou podmínky stejné pro dva jezdce. V tom je možná malinký rozdíl.“
Za tvou zatím jedenáctiletou kariéru jsi vystřídal poměrně málo spolujezdců. Tvé začátky v rally jsou spojeny s Víťou Houštěm a pak to byli Petr Novák, Pierangelo Scalvini, František Rajnoha, Petr Starý a Zdeněk Hrůza. Na kterého z nich vzpomínáš nejvíce?
„Každý spolujezdec má něco. Moc mě naučil Pierangelo Scalvini, to je daný fakt. Na všechny kluky, se kterými jsem jel, vzpomínám v dobrém. Se všema jsme kamarádi a jak říkám, každý měl nějaký přínos. Vážím si toho, že se mnou jeli. Se Zdeňkem si myslím, že jsme tak sehraná parta, s jakým si troufám říct, že jsem nebyl s žádným z nich.“