Otázka: Pojďme se trochu podívat zpět na rok 2013 - po nehodě ve Finsku přišel další incident v Austrálii. To nebylo zrovna ideální pro dostání nabídky na tovární kokpit, ne?
Kris Meeke: Ano, to bylo vše ostatní jen ne šťěstí. Když jsem byl zpět v Evropě, tak jsem si jednou vypnul mobil a přemýšlel. Věděl jsem, že můžu jet stejné tempo jako ti nejlepší, ale chyběly mi zkušenosti těch ostatních. Bylo mi jasné, že budu mít šanci jen s pořádným programem.
Takže jsem každý den volal Yvesi Mattonovi a nervoval ho. Řekl jsem mu, že bych se chtěl účastnit najíždění tratí na zbývajících soutěžích, že chci jako jezdec převzít každý rollout na testech, a nebo tam být jen jako divák. Chtěl jsem mu ukázat, že to opravdu chci a jak moc hladový jsem.
O: Chybí mladým jezdcům tento hlad?
KM: Možná. Nikdo vám nic nedá. Musíte opradu ukázat, že chcete. Kdyby mi Yves [Matton] vloni po nehodě ve Finsku řekl, že musím do Austrálie běžet, abych se znova posadil do auta, tak bych si zbalil věci a vyrazil.
O: Vaše tvrdohlavost se vyplatila...
KM: Po sezoně plné zklamání s Mikkem a Danim chtěl Citroën nový začátek. I když mluvili i s jinými jezdci, tak já jsem nepovolil a snažil jsem se vnutit. Yvesi Mattonovi jsem neuvěřitelně vděčný za to, že do mě vložil svoji důvěru a já můžu poprvé jet celou sezonu. To je neuvěřitelně důležité. Jen tak se může člověk rozvíjet. Vím, že mám v některých místech ještě potenciál a můžu jezdit ještě rychleji, ale také konstantněji.
O: Jaké ponaučení jste si vzal ze svého výletu v Německu, kdy jste měl vítězství už před zraky?
KM: Zcela upřímně: Nic zvláštního. Vím, co bylo špatně. Musím tedy rychle zapracovat na tom, abych byl kompletnějším jezdcem. To znamená nejen se lépe naučit tratě a přesněji si psát rozpis, ale být s autem jeden muž. Ale především musím pochopit, jak se dojíždějí rally až do konce. Být rychlý vám nic nepřinese, když nejste také konstantní. Ale zároveň vám nic nepřinese konstantnost, když nejste rychlí.