Honzo, v našem prvním rozhovoru jsi mi řekl, že tvým prvním velkým startem byla Valašská Rally a po tomto velkém startu jste úspěšně absolvovali další dva závody Rallysprint série. Jak se vžil fotograf do role spolujezdce?
Úplně mě to pohltilo, sice ne hned ze startu, měl jsem obavy a nevěřil jsem si, ale s postupem času jsem začal nabývat pocit, že to jde a stále více jsem se do toho začal zakousávat s tím správným nadšením. Samozřejmě, byly i špatné dny, ale to je život.
Odjeli jste s Tomášem tři Rallysprinty. Došlo k nějakým zásadním změnám v psaní a čtení rozpisu v porovnání s prvním závodem?
Nedávno jsem porovnával svůj první a poslední rozpis. Ke změně došlo určitě v grafice. Vytvořil jsem si vlastní noty a ty mi vyhovují. Už neopisuji, ale obtahuji, přidal jsem i barvy. Někdy si připadám jak ve škole na výtvarce, ale musím říct, že mi to vyhovuje, když mám určité věci barevně odlišené. Ve Vyškově, kde nejdelší RZ byla „žluté peklo“, se mi stalo, že jsem se ztratil. Moc jsem se kontroloval, zda čtu dobře a vypadl jsem z not, protože úsek v řepce byl pořád stejný a nebylo se čeho chytat. Prostě jsem si řekl, že se nebudu kontrolovat a prostě to budu sypat. A pokud to bude špatně, řidič se ozve. A ono to funguje ……..
Ve startovní listině Barum Rally 2016 se objevila posádka Urban-Dušek, jak ses připravoval na tuto soutěž a v čem se lišily přípravy proti jednodenním soutěžím?
Příprava byla stejná jako na každou jinou soutěž. Protože jsme do poslední chvíle nevěděli, zda budeme přijati, tak jsem požádal i o fotografickou akreditaci. Takže jsem nakonec balil vedle závodních věcí také fototechniku. Rozdíl v přípravě byl jen v dřívějším odjezdu.
Absolvoval jsi první tréninkové jízdy na dlouhé a náročné soutěži. Jaké byly Tvoje první dojmy a představa o průběhu soutěže?
Už tréninky ukázaly, že tohle je opravdu jiná liga. Seznamovačky nám zabraly celý den. Nechápali jsme, jak se dá při dodržování předpisů projet vše 3x. Z Košíků jsme odjeli po druhém průjezdu asi 10 minut před koncem vypsaného času. Sjezd z Marušky dolů do Hošťálkové byl oříšek už v tréninku. Na jednom horizontu jsme museli zastavit a dlouze vymýšlet, jak to napsat. Podobný byl i Semetín. Měli jsme z těchto RZ obrovský respekt a to jsme netušili, co nás čeká na Košíkách. Ale vedle toho jsme stihli i nasbírat hřiby na omáčku.
Jak byla náročná na psaní a čtení rozpisu městská rychlostní zkouška, vnímal jsi při jízdě atmosféru kolem tratě?
Psaní městské zkoušky bylo náročné snad jen časem, kdy trénink probíhal. Ve třech průjezdech jsme si to napsali v jednom kuse, otáčení na začátek jsem zamítnul. Některé úseky jsme si psali postupně rychleji. A samotný start? Bylo to něco úžasného. Atmosféra zapadajícího slunce, diváci kolem trati. Řekli jsme si, že tohle zajedeme tak, abychom „neudělali kolo“ a užili si to. Na diktát je tato zkouška jednoduchá, měl jsem tedy čas sledovat dění kolem sebe. Ve druhém kole jsme dojeli pomalejší vůz a tady začala pro nás neskutečná show, protože jsme se mu asi kolo lepili na zadek. Podařilo se nám dvě auta předjet skoro ve stejném úseku. Bylo to parádní, na tohle fakt budu rád vzpomínat.
Co bylo podle Tebe na Barum Rally nejtěžší?
Byl to pětidenní zápřah, na který ze sprintů nejsem zvyklý. V týmu jsme na všechno sami dva, takže krom klasické práce navigátora bylo třeba řešit i věci okolo týmu. Do toho jsem si navíc vymyslel i to focení, takže v pátek jsem byl fotit shakedown, po odjetí městské velký mistrák a Evropu a v neděli taktéž. Tratě na Barumce jsou náročné, jak jsem zmínil Troják a Semetín, Košíky. Slušovice byly lehčí, ty mi sedly už v tréninku. Potýkali jsme se i s technickými problémy, upadlé svody, elektrika stávkovala, prostě jsme to museli všechno řešit sami. Místo odpočinku v servisu jsme rozepnuli overaly a šup pod auto, jeden servis byl díky chybě časoměřičky navíc o 10 minut kratší. Nezkontroloval jsem si zapsaný čas, ale i tak jsme to zvládli. Když jsme přejeli s vypětím všech sil cílovou rampu s rozpadajícím se autem a měl jsem na krku medaili, věděl jsem že jsme to zvládli. Sen se mi splnil.
Z Rallysprintů máte dobré výsledky, jaké plány má posádka Urban - Dušek do konce této sezóny?
Momentálně jsme na třetí pozici ve třídě 14. Rádi bychom ji udrželi, avšak v týmu nyní panuje krize. Tomáš uvažuje o změně na pozici navigátora. Takže já budu nejspíš ze hry. Věc jsme zkoušeli řešit, ale zatím bez výsledku. Necháváme si čas na rozmyšlenou. Vsetín absolvuji nejspíše jako fotograf. Co se týče dosažených bodů v poháru, tak to už bohužel neovlivním. V posledních dnech jsem dostal i nějaké nabídky, ale musím řadu věcí dobře zvážit. Nechci teď spekulovat o budoucnosti. Rád bych se však letos ještě do auta posadil.
Co by jsi chtěl říci na závěr?
Ať to už dopadne s naší posádkou jakkoliv, Tomášovi musím poděkovat. Dostal mě do auta a dal mi tu šanci. Asi se nedalo čekat, že budeme jezdit stále spolu. Není to jen o závodění, do takového „vztahu“ vstupují i jiné faktory, aspoň tedy u nás. Takový je život. Rád bych také poděkoval přátelům a rodině, kteří mě podporují. Moc si toho vážím a jsou pro mě motivací. Ať už budu fotit, či jezdit. Jsem rád, jaké lidi jsem u tohoto sportu potkal.