Než se podíváme pod drobnohledem na letošní sezonu, ještě na skok do historie. V roce 2015 osm závodů, ale vloni jeden jediný. Co bylo důvodem tvé absence?
„Tak jako každý jezdec, i já jsem chtěl pochopitelně co nejvíce závodit. Stalo se ale, že sezona 2015 skončila pro mne dost smutně. Na jejím konci jsem se po neshodách rozešel s tátou a dokonce jsem uvažoval o konci kariéry. Potřeboval jsem si dát pauzu. S hlavním sponzorem jsem se domluvil, že v roce 2016 závodit nebudu. Ale jak už to bývá, kdo jednou přičichl k rally, těžko z kolotoče vystupuje. Stejný případ jsem byl i já. Za volant mne to pořád hodně táhlo a tak jsem se sklouzl na konci sezony ve Vsetíně.“
Po malém oddychu ses pustil do rallysprintového mistráku a moc nechybělo, abys dosáhl na celkový životní výsledek. Jak hodnotíš letošní rok?
„Již zmiňovaný vsetínský sprint měl pro mne několik významných bodů. Jednak jsem si chtěl ověřit, zda bych mohl ještě soupeřům stíhat a taky jsem chtěl ukázat potencionálním sponzorům, že se chci vrátit. První bod se mi podařilo naplnit, ale s tím druhým to bylo těžší. Na začátku letošního roku jsem ani netušil, že bych mohl odjet kompletní sezonu, spíše jsem kalkuloval s nepravidelnými starty. Oslovil mne ale Karel Zapletal s tím, že by mohl zajistit část financí na rallysprintové mistrovství. Na mě pak bylo, abych zajistil zbytek rozpočtu a zároveň se poohlédl po konkurenceschopném voze. Ten jsem našel u Martina Vopatřila. První společný start s Karlem jsme absolvovali na Kopné. Na test před závodem jsme neměli peníze a tak sžívání s novým autem a jeho nastavení probíhalo během závodu. Proto jsem se nesnažil na slušovicku chodit do velkého a zbytečného rizika. V podobném duchu se nesly i ostatní závody. Mým cílem bylo dojíždět a to se mi v letošní sezóně podařilo na 100%. Z tohoto pohledu musím být se sezonou spokojený.“
Který závod sezony bys považoval za nejvydařenější?
„Za nejpovedenější závod, ať už z pohledu výsledku, nebo ze závodění se soupeři jednoznačně považuji rally ve Vyškově. Místní zkoušky mi perfektně sedly, auto fungovalo bez problémů a nám se podařilo dokončit závod na bedně. V průběhu sprintu jsme se přetahovali o desetinky vteřin se soupeři. Před závěrečnou zkouškou jsme byli v rallysprintu čtvrtí s odstupem 0,6 vteřiny na třetího Lukáše Nekvapila. V autě jsme se s Karlem hecli a po závěrečné zkoušce jsme se mohli radovat z porážky tišnovské posádky i z celkového třetího místa v RSS. Ve třídě 6 jsme si pak dojeli pro pohár za druhé místo. Perfektní závod se vším všudy.“
A naopak, který se ti nevydařil?
„Tady bych zařadil závod v Mostě. Dojeli jsme tady pátí v RSS a třetí ve třídě, ale osobně jsem byl zklamaný. Na nových rychlostních zkouškách mi to vůbec nešlo a navíc jsme se netrefili správně do rozpisu, kde jsem našel v průběhu závodu spoustu chyb. To se pak těžko závodí, navíc při sprintu, kde je každá chybka obrovsky potrestaná.“
Před sezonou jsi vyměnil spolujezdce. Tvého tátu vystřídal Karel Zapletal, jak rychle probíhalo sehrání posádky?
„Jak už jsem avizoval v úvodu rozhovoru, tak na konci roku 2015 jsem se s tátou rozešel ve zlém. Bylo období, kdy jsme se sami sobě jaksi vyhýbali a delší dobu spolu nemluvili. Táta mezitím přešel k Tomáši Knápkovi a já se tím pádem musel poohlédnout po jiném spolujezdci. Vsetín 2016 jsem odjel s Karlem Voltnerem, ale ten byl pro letošní rok zadaný. Během zimní pauzy mne oslovil Karel a myslím, že jsme se velice rychle sehráli. Na začátku jsme si ujasnili pravidla a naše souhra funguje dobře.“
Trošku paradox, Karel v minulosti navigoval Tomáše Knápka, kterého nyní vede tvůj táta. Nevznikla z toho jistá nevraživost? Jaké jsou mezi vámi vztahy?
„Velký podíl na tom všem je, že všichni čtyři pocházíme z jednoho města. Olomouc není rallyovému sportu až tak nakloněna, jako například Zlín, přesto se tady najdou nadšenci, kteří automobilovým soutěžím rozumí. Proto pro mne ani nebyl Karel neznámou osobností a na spolupráci jsme se rychle dohodli. Co se týká sporu mne a táty, tak asi vše chce čas. Ale našli jsme společnou řeč a pořád je to můj táta.“
Ještě na skok do historie. Měl jsi možnost startovat s „er dvojkami“ škodovkou, Peugeotem a Opelem. Jak vyzní porovnání těchto vozů z tvého pohledu?
„V letech 2013 – 2014 jsem startoval se Škodou Fabia R2 a o rok později jsem měl možnost řídit Peugeot 208 R2. Třetí do party R2 byl Opel Adam, se kterým jsem závodil letos. Každý může mít na tyto tři vozy rozdílný názor, ale z mého pohledu nejhůře vyšla Fabie. Peugeot se stal u nás hitem třídy 6. Toto auto je hodné na řízení a podvozkově je velmi dobré na uskákaném a rychlém povrchu. Navíc jede lépe odspodu. Nejvíce mi ale vyhovoval Opel Adam, který díky svým menším rozměrům je hbitější v retardérech. V porovnání vyhrává na lepších brzdách a vyžaduje ostřejší zacházení a to se mi líbí.“
Už přemýšlíš nad sezonou 2018? Co plánuješ, kde a s čím tě na jaře uvidíme?
„Klasika, jedna sezona skončí a člověk přemýšlí nad další, neboť pověsit kariéru na hřebík jednoduše nechce. Plány je jednoduché vytvořit, ale je nutné je zabezpečit financemi. To je i můj případ. Pro příští sezonu bychom rádi zůstali u Opelu a týmu Kimi racing, kde chceme zapracovat na lepším nastavení auta a doladění některých detailů. Chtěl bych zajistit i finance na testy, abychom mohli bojovat v příštím roce o vyšší příčky. Je teď na nás, abychom zajistili finanční balíček, což je to nejpodstatnější.
Chtěl bych poděkovat týmu MV cars za bezchybně připravené auto a perfektní servis v průběhu celého roku. Díky patří i Kimi racing a všem našim partnerům, kteří nám umožnili letošní starty. A v děkování nesmím zapomenout ani na Karla, za vydařenou sezonu, mé přítelkyni, Karlově manželce a všem, co nám drželi palce.
Na závěr bych chtěl poslat hodně sil Radomíru Kupcovi a jeho rodině při boji s nepřízní osudu.“