Po dvou letech závodění s Opelem jsi přestoupil do Peugeotu 208 R2. Jaké jsou nejpodstatnější rozdíly v těchto dvou vozech a která závodnička ti více vyhovuje?
„Obě auta jsou si hodně podobná. Co se týká podvozku, rozdíl je zde minimální. Na sekvenční převodovku jsem byl už zvyklý a jako jeden z hlavních rozdílů bych viděl to, že R2 rychleji odjede ze zatáčky, než cupový Adam. Jízda se tím pro nás poněkud zrychlila, a abychom se tomu přizpůsobili, museli jsme upravit rozpis. Můj spolujezdec Adam Jurka totiž v některých pasážích nestíhal číst informace, které jsem si nadiktoval při trénincích. Museli jsme tedy zjednodušit rozpis. Další rozdíl byl v nastavení. Podvozek u Opelu byl nastaven pevně, kdežto s Peugeotem jsme museli pracovat a zkoušet různé varianty. Pokud vezmu v úvahu rozměry vozu, tak zde vyhrává Opel, protože je menší, tudíž i obratnější a to zejména v retardérech. Nicméně Peugeot je zase stabilnější v rychlejších pasážích.
Jak náročný byl tedy přestup?
„Samotný přestup pro mne až tak náročný nebyl. Pár věcí bylo samozřejmě rozdílných, ale na lepší podmínky si člověk zvyká vždy rychleji a snáz.“
Pojďme do letošní sezony, s jakými cíli jsi do ní vstupoval?
„Nebudu lhát, na začátku roku jsme si s Adamem řekli, že se pokusíme bojovat o první příčky. A věděli jsme, že to je možná odvážný cíl, ale stejně tak jsme tušili, že nebudeme pomalí, protože na některých rychlostních zkouškách jsme dokázali R2ky porazit i s cupovým Adamem. Další věcí, kterou jsme si byli jistí, byl fakt, že urvat vítězství nebude v žádném případě snadné.“
Přesto Peugeotů bylo ve třídě spousta a Opelů taky nebylo málo. Nebyl to moc vysoký cíl?
„Vysoký cíl to byl, nicméně, kdo by nechtěl vyhrávat? Proto přece závodíme. Po předchozí sezoně v Opelu jsme byli zvyklí umisťovat se na předních příčkách. Polevovat proto nebylo v plánu. Chtěli jsme zjistit, na co máme a kam až bychom se mohli dostat, dojíždět v půlce startovního pole není našim snem“.
Na konci letošního roku jsi tedy mohl slavit vítězství ve třídě. To je jistě velmi potěšitelné…
„Všichni jsme měli velkou radost. Za cíl jsme si dali „přední příčky“ a tohle je mnohem víc než jsem si dokázal představit. Mým velkým snem bylo jezdit rally. Ale ani v tomto snu by mne nenapadlo, že bych takového výsledku mohl dosáhnout. A už vůbec ne hned třetí sezonu. Všechna vítězství, včetně tohoto úspěchu, beru jako něco navíc. Skvělé bonusy k mému snu.
Lze nějak porovnat vítězství v Opel Adam cupu a nyní ve třídě 6?
„To je těžko. Letos startovalo ve třídě mnohem víc aut, než tomu bylo v Opel Adam cupu, museli jsme na sobě mnohem víc pracovat. Jak na technické stránce vozu, tak na naší osobní přípravě. V Opelu jsem měl velkého soupeře v Jerzym Tomaszcykovi, kdežto letos bylo těch dravců víc. Nedokážu proto říct, které vítězství má větší cenu. Obě jsou pro mne velmi významná.“
Spokojenost tedy je, ale s čím nejsi spokojený?
„Spokojený jsem s autem i Adamem. Jestli je něco, s čím spokojen nejsem, jsem to jedině já sám, když udělám zbytečnou chybu. Jednu z těchto triviálních chyb jsem předvedl na Barumce. Následkem této chyby byla lehká havárie a naše odstoupení ze závodu. Tím se navíc naboural náš finanční rozpočet na sezonu a neujel jsem velkou porci kilometrů, kterou Barumka nabízela. Potrápily mne i brzdy. S těmi trošku bojuji už od Opelu, dvakrát se mi stalo, že jsem prošlápl pedál a letos tomu tak bylo i při závodě v Mostě. Tato situace se pochopitelně na jezdci podepíše a já se z toho dostávám dost dlouho.“
V sezoně jsi dosáhl na dvě vítězství ve třídě (Vyškov a Pačejov) a dvě druhá místa v RSS…
„Z takových výsledků má každý vždy velkou radost. Už ve Vyškově jsme byli mile překvapeni, že dokážeme jet tak rychle. Všechno nám v závodě sedělo, měli jsme perfektně nastavené auto, rozpis seděl na jedničku a navíc soutěž z předchozích startů znám. A pokud se ohlédnu za pačejovským sprintem, tak to je moje nejoblíbenější soutěž a tady jsem si opravdu moc přál vyhrát. První rok jsme tam dojeli druzí za Pepíkem Petákem, loni zvítězili a letos jsme vítězství zopakovali.
V sezoně sis nadělil i bonusový závod v podobě Barum Czech rally Zlín, ten se ale moc nepovedl…
„Na Barumku jsme měli velmi dobře nastavené auto. První zkouška byla pro nás dobrá, na druhé erzetě jsme zajeli třetí čas ve třídě, což mne hodně povzbudilo a já se cítil velmi dobře. Následující Troják nám zrušili a my dostali náhradní čas. Ten ale nebyl takový, jaký bych si představoval, a to mne rozhodilo. Proto jsem se rozhodl v dalších zkouškách tahat. I proto se stalo, že jsem byl v jedné zatáčce o něco rychlejší a pramenilo z toho vylomené kolo. Samozřejmě přišlo obrovské zklamání.“
Říkáš, čas tě rozhodil, je tedy lepší pro jezdce sledovat či nesledovat časy?
„Vždy si říkám, že dosažené časy nebudu sledovat, ale to jaksi nejde. Sleduji časy, abych následně přizpůsobil své tempo. Potřebuji vědět, jak jsem na tom aktuálně a navíc na sprintu se dá jednoduše zaspat už na první vložce.“
Jak tedy hodnotíš celkově sezonu?
„Když to vezmu z globálního hlediska, tak byla nad očekávání dobrá. Mrzí mne již vzpomínané odstoupení na Barumce a krátké svezení v Mostě. Tento sprint se jel poprvé a je škoda, že jsme nemohli zkusit všechny vložky, které nabízel. Když tyto dvě věci pominu, bylo vše perfektní.“
Jak plánuješ rok 2018?
„V příštím roce bychom se rádi posunuli zase o kousek dále. Chtěl bych odjet více dvoudenních soutěží, ale vše je o financích. Pokud se nám nepodaří sehnat dostatek financí, tak se pokusíme zůstat alespoň u sprintů. Auto bude stejné jako letos a také na místě spolujezdce nedojde k žádné změně.“
Chtěl bych využít příležitosti a poděkovat všem, kteří nám nejenom v letošní sezoně moc pomáhali. Pokud bych měl jmenovat, tak bych určitě na někoho zapomněl, proto vypíchnu ty nejdůležitější a to jsou pan Mojmír Juříček, spolujezdec Adam Jurka, mechanici, naše rodiny a má přítelkyně Eva. Nesmím samozřejmě zapomenout ani na náš zuberský fan klub, který nás doprovází na každé závody. Díky patří i všem partnerům a sponzorům, za to, že nám umožnili startovat a plnit si tyto sny.“