Tento rozhovor začnu trošku netradičně. Na tvých pohybech je vidět, že nejsi zcela fit, co se ti přihodilo?
„V roce 2016 jsem měl dvě havárie. Nejprve to bylo v Maďarsku na Rally Eger a o pár týdnů později při Rally Bohemia a ty mne poznamenaly. Při jedné z nich mi praskl obratel a toto zranění jsem dlouho léčil a rehabilitoval. A kdo už měl nějaké problémy se zády, tak ví, že v zimních měsících dostávají záda docela na frak. Automobilový sport je na pohybové ústrojí člověka velmi náročné, ale já věřím, že začátek sezony stihnu bez problémů. Proto se nyní snažím nejenom ta záda rozhýbat a být fit.“
Ondro, tvé letošní starty byly docela pestré. Jeden start v mistrovství světa, dva starty na Slovensku, dva ve velkém českém mistráku, v Portugalsku, hlavně však v Central Rally Trophy. To bylo mistrovství, na které ses chtěl zaměřit, nebo to jen tak vyplynulo?
„Původní plán zněl tak, že pojedeme kompletní mistrovství Slovenska v rally a k tomu se přidají závody v Central rally Trophy. Krom těchto startů jsme měli v plánu ještě pár vybraných soutěží v Česku. Nakonec s naším plánem trošku zahýbaly zdravotní problémy a do původních startů jsem naskočil později. Díky tomu bylo naše auto volné k pronájmu, čehož využili Jaromír Tarabus pro rallysprintové soutěže a Pavel Valoušek pro starty na Slovensku. Oba s tímto autem zajeli nejvíce bodů ve své sezoně. Mírovi jsme dopomohli ke konečnému 2. místu v třídě P2+ ve sprintech a „Valda“ se stal mistrem Slovenska. Tím pádem jsem mohl začít závodit v zóně, aniž by nějak mé starty kolidovaly s pronájmem Fiesty. A v této zóně jsme nakonec zvítězili, takže pro náš tým, jak z pohledu pronájmů, tak z pohledu mých výsledků, byl rok úspěšný.“
Předpokládám, že o pronájmu jsi jistě na začátku roku uvažoval, ale asi nebyl prioritní záležitostí…
„Každý jezdec chce pochopitelně co nejvíce sedět v závodním autě a stejné to bylo i u mne. Bohužel se sešlo několik událostí a já nemohl startovat. Proto, aby Fiesta neležela nečinně na dílně, závodila s jinými jezdci. Mně to přineslo mnoho dobrých poznatků. Díky pronájmům jsem mohl nahlédnout do práce dvou velmi zkušených jezdců. Jak Míra, tak i Pavel jsou opravdoví profíci a hodně jsem se přiučil. Bylo to přínosné nejen pro mě jako jezdce, ale i manažera.“
CRT závody v Rakousku, Chorvatsku a Slovinsku. Byly to pro tebe zcela nové tratě?
„Na těchto závodech jsem startoval poprvé, a tudíž to byly pro mě úplně nové tratě, až na jednu soutěž. Do Central rally Trophy se započítávaly i výsledky z Rally Český Krumlov a zde jsem již v minulosti třikrát startoval. Musím za sebe říct, že všechny soutěže z tohoto mistrovství byly velice krásné a náročné. Na zahraničních tratích jsem našel jeden velký rozdíl v porovnání s českými soutěžemi. Všude, kde jsem letos startoval v zahraničí, jsem nenašel děravé cesty, jak je tomu u nás. Pro mě to mělo výhodu, že tolik netrpěla záda. Auto se zde muselo nastavovat se zaměřením na povrch, a jak to na něm klouže. V Česku se nastavuje podvozek na to, jak moc je trať uskákaná, což je hodně velký rozdíl. Velice se mi líbily tratě na Rally Ina Delta, opravdu hodně náročná byla Rally Croatia a nadšený jsem byl rovněž z rakouské Weiz rally. Rychlostní zkoušky zde vedly v horách, okolo bylo překrásné prostředí a musím se poklonit i před bezvadnými fanoušky. Jezdilo se po kluzkém asfaltu, který místy střídala šotolina. Z této soutěže mám krásné zážitky a vřele doporučuji všem posádkám si tuto rally vyzkoušet.“
Tobě se v CRT podařil zajet slušný výsledek, jsi spokojen?
„Podařilo se nám zónu vyhrát, ale jednoduché to určitě nebylo. Při našem prvním startu v tomto mistrovství v Českém Krumlově jsme brali čtvrté místo, což nebylo zrovna podle představ. Následovala Ina Delta, kde stejně jako na rakouské Weiz rally, jsme v CRT vyhráli a položili základní kámen ke konečnému dobrému výsledku. Na bednu jsme vystoupali i v Nové Gorici třetím místem a na nejtěžší soutěži Rally Croatia jsme byli po problémech jedenáctí. Nic to však nezměnilo na našem konečném vítězství, a s tím musí být přece každý jezdec spokojený.“
Následovalo finále všech zón v Portugalsku…
„Portugalsko samo o sobě je krásná země a místní rychlostní zkoušky, to je doslova něco nádherného až nepopsatelného. Navíc se mi líbil fakt, že zatímco u nás se pomalu teploty blížily k nule, v Portugalsku bylo stále ještě teplo. S Jirkou Hovorkou jsme si celý závod nesmírně užívali a i auto bylo perfektně připravené a nastavené. To vše se odrazilo na pohodě v autě a my dokazovali, že umíme jet rychle. To vše až do doby, než nás postihl defekt v závěru soutěže. Do dnešního dne nevím, kde jsme k němu přišli. Bohužel, mohli jsme být druzí. Pro nás byl konečný výsledek tak trochu zklamáním. V pátek jsme jeli rychle a jako jediní Češi měli srovnatelné časy s vedoucí posádkou CRT. To byla dobrá motivace pro další ráno, ale já ho totálně zaspal. Myslím si, že již při tréninku jsme si první ranní RZ zbytečně obalili stresem. V nabité konkurenci byl propad děsivý. Opakovala se stejná rychlostka, kde jsme opět ztratili. Nicméně následoval servis a poslední sekce specifických portugalských RZ, které jsme dokázali využít nejlépe ze všech excelentními časy. Další rychlostka byla také slušná, ale pak jsme dostali ten nepochopitelný defekt z ničeho a bylo vymalováno. Byli jsme hrozně smutní, neboť jsme do závodu dali hodně a snažili jsme se. Na druhou stranu, povedlo se nám začít soutěž druhým časem v absolutním pořadí, vyhrát rychlostní zkoušku, měli jsme propady i vzestupy a postarali jsme se o část příběhu soutěže. Strhli jsme na sebe pozornost místních a na cílové rampě jsme si užili naprosto famózní ocenění fanoušků, které mohl závidět i vítěz celé CRT :-). Pro nás s Jirkou to byl s Monte Carlem největší zážitek v životě.“
Vraťme se ještě na skok na začátek roku k Rally Monte Carlo, byl to splněný sen?
„To jednoznačně klukovský sen byl a ten jsem si splnil. Zrovna nedávno jsme s Jirkou Hovorkou na tento start vzpomínali a shodli jsme se na jednom. Byla to pro nás obrovská zkušenost, na kterou nikdy nezapomeneme. Náročnost tratí i příprava týmu na závod je prostě někde jinde. Ale tím, jak byl závod těžký, jsme si ho vlastně ani neužili. Patrně to chce více startů a zkušeností s touto rally včetně více testů.“
V dobrém světle ses chtěl jistě představit i na tvé už skoro domácí Barum rally, tady to ale nevyšlo…
„Barumka opět nezklamala svou jedinečnou atmosférou. Pro mne však vyzněla smutně, neboť jsem urval kolo. Zklamání to pro mne nebylo. Tento důvod odstoupení já nepovažuji za havárii, ale jakési koření motosportu.“
Pojďme na skok na pravou sedačku. U jezdců v TOP vozech nebývá časté, aby jim rotovali spolujezdci. U tebe to byli během roku tři kluci. Proč?
„Těmto rotacím moc nakloněný nejsem, ale stalo se. Er pětka je těžká pro jezdce i na čtení. Najít někoho do auta, se kterým závodíš, není až takový problém, ale právě tady více než jinde potřebuji, aby ve voze fungovala jakási chemie těch dvou. Potřebuji si s člověkem sednout a cítit jeho chuť po vítězství, opřít se o jeho zkušenost nebo rozhodnost v místech, kde končí moje. Pro mě je důležité si rozumět i mimo auto. Není špatný spolujezdec, ale pokud si s ním jezdec nesedne nebo hledá něco, co mu nedokáže nabídnout právě on, nemůže to v dané dvojici fungovat. Pokud oba skloubí své vlastní schopnosti pro jakousi harmonii, pak mohou být nejlepší. Věřím, že do budoucna zůstanu u jednoho spolujezdce a s ním budu dosahovat kvalitních výsledků.“
Jaké je tvé celkové ohlednutí za letošní sezonou?
„Celkově jsem spokojený, ale… Pokud budu úplně spokojený, tak se přestanu rozvíjet. Jezdec by se měl neustále učit.“
Jak vyzní hodnocení sezony jako týmu?
„Jak jsem již vzpomínal, setkal jsem se se skvělými jezdci, kteří mi mnohé dali. Z pohledu manažera týmu jsem navíc rád, že naše auto v rukou těchto jezdců neodstupovalo. V průběhu roku jsme zaznamenali pouze jeden výpadek, a to kvůli řídící jednotce, což je pro mne nepochopitelná závada. Fiestu měli letos Jaromír Tarabus, Pavel Valoušek, Roman Odložilík a Martin Fischerlehner, který s tímto vozem bude startovat na lednové Jänner rally v Rakousku. Věřím, že bude Martin hodně rychlý. Krom R5 se staráme i o Citroën DS3 R3T Max, který si měli možnost vyzkoušet Petr Zedník a Tomáš Guryča. Měl jsem představu, že toto auto bude startovat častěji, ale nepodařilo se.“
Už máš jistě vymyšlený program pro rok 2018, prozradíš nám ho?
„Co se týká mě samotného, tak v příštím roce bych rád jel opět jednu světovou soutěž. V tuto chvíli nechci prozrazovat, o jakou soutěž se bude jednat, a schovávám si to jako překvapení. Jinak můj program startů bude hodně podobný těm letošním. Uvažujeme i nad variantou absolvovat závody v mistrovství Evropy. Zda se objevíme někde v Česku, je zatím trochu ve hvězdách. Mým přáním je startovat na Valašské rally, ale zda to vyjde, to v tuto chvíli nedokážu říct. Co se týká týmu, tak máme naplánováno asi třicet soutěží, jak pro klienty, tak i pro mne. Předpokládám, že Fiesta bude stejně úspěšná, jako tomu bylo letos. Nic bližšího zatím prozrazovat nechci, neboť vše je zatím v jednání.“
Jak budeš trávit zimní pauzu?
„My si moc zimní přestávky neužijeme, neboť rakouská Jänner rally klepe doslova na vrata. Tady bych měl dělat ledového špiona. Navíc v tuto chvíli prochází Fiesta celkovou repasí, takže práce máme víc než dost.“
Poděkování…
„Chtěl bych poděkovat všem, kdo nám letos drželi palce. Díky patří i klientům, kteří využili možnost a náš vůz si zapůjčili a dělali sobě i nám skvělé jméno. Velké díky patří samozřejmě i mechanikům za jejich perfektní práci. Chtěl bych poděkovat i FASu, který nám přispěl na starty v zahraničí.“