Jak jste spokojeni s uplynulou sezonou?
„Sezona 2018 pro nás byla z říše snů. Když jsme na jaře začínali, tak jsme měli v plánu absolvovat pouze velký mistrák a k tomu přidat nějaký pěkný sprint. Nakonec se nám díky našemu skvělému managerovi povedlo absolvovat 14 závodů a z toho tři soutěže byly na Slovensku. U našich sousedů bylo pěkně, ale musím říct, že doma je doma.“
Který závod považujete za nejvíce vydařený a který se vám povedl nejméně?
„Nejlépe hodnotím dva závody. První vydařená soutěž byla na Bohemce, kde se nám podařilo vyhrát oba dva dny a už tam jsme si tak trochu pojistili titul. Druhý závod, který musím zmínit je Barum rally. Na druhé rychlostní zkoušce jsme střihli šroub ve spodním čepu. Petr chtěl hned po RZ odstoupit, ale podařilo se mi ho přemluvit, abychom pokračovali. Musím říct, že místy to byl opravdu očistec. Nějakým způsobem jsme se doplazili do servisu se ztrátou 8 minut a 12 vteřin na Jirku Pohlídala. Stále jsem věřil, že to musí dobře dopadnout. Ze servisu jsme vyjeli s opraveným čepem a mohli začít útočit na lepší pozice. Sobotu jsme dokončili na 4. místě se ztrátou necelých sedm a půl minuty. Nedělní etapa na vodě, nám hodně sedla a některé časy byly konkurence schopné s vozy kategorie R2. Podařilo se nám Barumku dokončit na 2. místě se ztrátou pouze 2 minut a 42 vteřin. Za což patří Petrovi a všem v servisu obrovské DÍKY.
Nejméně povedený závod byl sprint pro nás Rally Jeseníky. První tři erzety se nám docela povedly, ale na RZ 4 přišla naše chyba, na které vznikla ztráta 16,5 vteřiny. Bylo nám jasné, že pokud Pohlídal nic nevyvede, tak pojedeme závodit i na Rally Vsetín, kde budeme muset zabrat, protože nás bude čekat boj o titul.“
Co pro vás znamená titul ve třídě 8 v MČR i sprintrally?
„Tenhle rok bylo v plánu, že se budeme soustředit pouze na MČR. Jelikož jsme tým složený z amatérů, kteří musí chodit hlavně do práce. Jeden z důvodů bylo také, že jsme neměli tolik financí, jak jsme chtěli, proto se primárně rozhodli pro MČR. S postupem roku se nám podařilo nějaké menší množství financí získat, tak jsme se mohli podívat i do Pačejova - našeho nejvíce oblíbeného závodu spadajícího do sprint série. Titul v RSS je pro nás úspěch stejně tak, jako výhra v MČR. Jsme za to moc rádi, že se nám všechno povedlo.“
Startovali jste také ve Slovenském mistrovství, v čem jsou rozdílné závody u nás a na Slovensku?
„Závody na Slovensku dělají společně s maďary, kteří jsou do toho zapálení. Nemají tam moc úseků, ale když už se něco najde, tak je to pěkná úzká lesní cesta. Ale co mě velmi překvapilo na Rally Lubeník, bylo, že jsme ve voze neměli vůbec GPS jednotky. Jako důvod nám sdělili, že v lese není signál. To beru jako velký rozdíl mezi českými a slovenskými závody. Ale rádi se na Slovensko ještě vrátíme, protože jsme se tam seznámili s mnoha super lidmi.“
S Petrem Krajčou máš odjetou třetí sezonu, jak vám spolupráce funguje?
„S Petrem nám to funguje skvěle jak při závodech, tak v osobním životě. V autě jsme se hodně posunuli - změnili rozpis a zrychlili ho. V osobním životě jsem Petra naučil chodit na hokej. Byli jsme spolu za Pavlem Dreslerem v Ostravě, v Praze na oslavě mistrů světa za Kopeckým. V létě, když to jde, tak grilujeme u Petra v pergole. Občas si dáme štamprlu moravské pálenky. Prostě posádka jak má být. Jak říká moje mamka a přítelkyně: vy jste jako partneři (smích).“
Jak jste spokojeni v týmu Minařík racing, který vám připravuje auto?
„U Minaříků jsme nadmíru spokojení. Je to menší tým, který funguje na způsobu rodinném, takže je radost být na závodech pod jejich stany. Patří jim velké díky za tenhle rok, a to hlavně Staňovi, našemu mechanikovi a pak Lubovi, který to všechno vede a šéfuje.“
Jaké máte plány do příští sezony?
„Momentálně je zatím vše ještě v jednání. Plány jsou veliké, ale co již můžu potvrdit, tak se představíme s Petrem v kompletní rallysprint sérii. Nepojedeme už s Renaultem Clio sport, ale mělo by to být s vozem specifikace R.“
Vzkaz fanouškům, poděkování…
„Chtěl bych poděkovat všem našim fanouškům, kterých bylo letos hodně u trati nebo i v servisu. Obrovské poděkování patří mému otci, který se zhostil role managera na jedničku. Bez něj bychom to nedokázali. Velké díky také patří mému jezdci Petrovi, který mě dovezl vždy do cíle v pořádku. Samozřejmě nemůžu zapomenout na naše obchodní partnery, díky kterým můžeme tenhle sport dělat.“