V roce 2017 jsi měl na Rallye Český Krumlov havárii, co se přihodilo?
„Startoval jsem v Českém Krumlově poprvé a všichni mi říkali, že je to taková malá Barumka. Když jsme přejeli přes startovní rampu v Jelení zahradě, byl to úžasný pocit. Jenže během chvíle se vše změnilo. Odstartovali jsme do českobudějovické speciálky a po chvíli mi začal propadat brzdový pedál. Snažil jsem se našlapávat, nechtěl se hned vzdát. Jenže najednou přišla L3 a já šlápl do prázdna, auto vůbec nebrzdilo. Zatáhl jsem tedy za ruční brzdu a pozadu jsme srazili elektrickou rozvodnu. Prý se zajiskřilo, ale my pokračovali dál a na blinkrech dojeli do servisu. Měli jsme na octavii rozbitý kufr, který kluci v servise opravili. Odvzdušnily se brzdy a společně se spolujezdkyní Danielou Smolovou jsme se vydali dál bojovat a stahovat ztrátu. Během nočních rychlostek jsme odskok téměř stáhli a těšili se na ráno, kdy budeme bojovat s ostatními. Jenže již na první sobotní RZ brzdy opět nefungovaly. Rychlostní zkouška Kohout se nám stala osudná. Auto nebrzdilo, za horizontem následovala zatáčka a my jsme byli moc rychlí, stihl jsem opět jen zatáhnout za ručku. Bokem vozu jsme narazili do stromu. Naštěstí se mě ani navigátorce nic nestalo. Když jsme vylezli z auta a podívali se na naši rozbitou octavii, v hlavě se mi začalo promítat, jestli to stihnu opravit do Hustopečí, které se jely za měsíc.“
Na Hustopeče jste vše stihli na poslední chvíli opravit, ale znovu jsi havaroval. Co se ti honilo v hlavě po dvou haváriích těsně za sebou?
„V Hustopečích se nám moc nedařilo od začátku závodu, noční RZ jsme projeli a ráno chtěli zatáhnout. Jenže hned na první ranní rychlostní zkoušce jsme havarovali. V zatáčce za horizontem jsem byl asi rychlejší, než bych potřeboval. Auto na vytahaném bordelu nezatočilo a smykem jsme vyletěli do pole s obilím a následně šli přes střechu. Naštěstí to bylo do měkkého. Ale i tak jsme měli vylomená kola, rozbitá okna a pomačkané plechy. Musel jsem to jít rozdýchat daleko od auta a v hlavě se mi honili myšlenky, že s rally končím.“
Střídal jsi spolujezdkyni a spolujezdce, jaké je to změna? A co tě vedlo k výměně navigátorů?
„Po ukončení kariéry Martina Němečka to pro mě bylo těžké. Ještě v ČMPR jsem se na zkoušku domluvil s Danielou Smolovou. V autě nám vše fungovalo, proto jsme se domluvili i na další sezónu. Byla veliká změna, když jsem najednou slyšel ženský hlas. Odjeli jsme sezónu ve sprintech a byl z toho titul ve třídě 11. Další rok jsme přešli do velkého mistráku, ale už se nám tak nedařilo. Po té havárii v Hustopečích jsem si řekl, že potřebuji změnu a s Danielou jsme se dohodli na ukončení spolupráce v autě. Na Příbram jsem se dohodnul s Pavlem Adámkem, který mi předal spoustu rad a zkušeností. V uplynulé sezóně jsem měl spíše štěstí, že Pavel Musil ukončil kariéru a tím pádem byl volný František Kubů. František je dobrý kamarád a já jsem rád, že jsem s ním mohl odjet celou sezónu. S Fandou připravujeme auto na závody, trávíme spolu hodně času a pohoda se potom projeví i v závoďáku. Je to mnohem lepší spolupráce než jet s někým, s kým se potkáte jen na závodech.“
Jak hodnotíš uplynulou sezonu?
„Odstartovali jsme hned na Valašce, kde jsme vyhráli – byl to super začátek roku. Na Šumavě jsme měli o konkurenta navíc, startoval Miroslav Čabaj, takže jsme čekali větší souboje. Pomalu jsme se dotahovali, jenže nás zastavilo vylomené kolo a museli jsme odstoupit. V Českém Krumlově panovaly těžké podmínky. Vše jsme zvládali až do předposlední RZ, kde nám praskl unašeč kola, což znamenalo další odstoupení. Na Rally Hustopeče se nám zadařilo a dojeli jsme do cíle na 2. místě ve třídě 11. Doufali jsme, že nás smůla již opustila a vyrazili na Bohemku. Zde nás taktéž druhý den zradila technika, tentokrát prasklá těhlice. Pokračovali jsme na Barum Czech rally Zlín, kde jsme odstoupili v sobotu na slušovickém skoku kvůli prasklém kloubu. Opravovali jsme octavii do noci, abychom mohli v neděli závodit, vše se podařilo. Akorát jsme se moc nesvezli, protože v nedělní etapě nám vystavila stopku převodovka. Byli jsme velmi zklamaní, ale do Příbrami jsme nakonec odjeli. Poslední závod se nám podařilo dokončit na prvním místě ve třídě. Na závěr roku jsme si spravili chuť a dodali sílu na zimní přípravu. Sezónu hodnotím jako ne zrovna povedenou, ale tak to v rally občas chodí.“
Podělíš se s námi o největší krizové situace ze sezóny 2018?
„Měl jsem krizové situace dvě a obě byly v Příbrami. Jedna v lese, když jsem katnul zatáčku, a ta nás ve velké rychlosti nakopla a jeli jsme po dvou kolech. Téměř jsem nedýchal a už jen čekal, jak to dopadne. Naštěstí jsme situaci ustáli. Druhá krizovka byla v jedné zatáčce za horizontem. Bylo tam vytahaného bláta více, než jsem čekal a bokem auta jsme mířili proti stromku. Už jsem nás viděl v lesíku, ale také jsme všechno zvládli a pokračovali bez úhony dále.“
Který je tvůj vysněný závodní automobil?
„Moje vysněné auto hned po suzuki, se kterou jsem začínal, byla naftová Škoda Fabie od Pavla Musila. Když jsem suzuki prodal, chtěl jsem přestat závodit. Jenže přišel právě Pavel Musil s nabídkou, jet Rally Hořovice. Po dohodě se spolujezdcem Martinem Němečkem jsem na dohodu kývl. Premiérový start s fabií se nakonec proměnil v pravidelnou účast na závodech po celou sezónu a následně titul ve třídě A6. Auto, které bych si přál řídit, je určitě vůz kategorie R2. Chtěl bych získat nové zkušenosti a poznat, jak fungují auta o spoustu generací dopředu, než naše. Asi snem každého závodníka je usednout do vozu R5, ale v mém případě je to opravdu jen sen.“
Co děláš, když nezávodíš?
„Když nezávodím, chodím do zaměstnání. Pracuji jako automechanik. Po práci jezdím rovnou na dílnu, kde připravujeme závodní auto. Nejen naše, ale také našemu kamarádovi Jaroslavu Burianovi. Vlastně se pořád motám jenom kolem aut. Mé zájmy jsou zase auta. Když mi zbude čas, zajedu se podívat třeba na rallycros za kamarády z Šenk motorsport.“
Co plánuješ do nové sezóny?
„Určitě bych chtěl závodit, ale zatím přesně nevím, na kterých soutěžích se objevíme. Všechno záleží na financích. Budu startovat opět se Škodou Octavií TDi a se spolujezdcem Františkem Kubů. Po letošní smolné sezóně bych chtěl změnit přístup k přípravě auta před závody. To znamená, měnit po závodech díly, o kterých víme, že odcházejí. Což zase znamená větší náklady. V dnešní době je velmi těžké sehnat dostatek financí, od toho se bude všechno odvíjet.“
Vzkaz fanouškům, poděkování…
„Chtěl bych moc poděkovat našim sponzorům, že jsem se vůbec mohl postavit na start soutěží a závodit. Dále patří dík našim fanouškům, kteří nám fandili po celý rok. Veliké poděkování bych chtěl vyjádřit mé rodině a nejbližšímu okolí za to, že se mnou mají trpělivost. Hlavně moje babička má o mě vždy strach. Nesmím zapomenout na našeho hlavního ladiče Jaroslava Buriana z Moravia Tuning - také moc děkuji. Úplně největší poděkování patří našim mechanikům, kteří to s námi neměli jednoduché. Ale vždy, když to bylo možné, nám dokázali oktávku opravit. Někdy to bylo opravdu náročné a bojovali jsme do ranních hodin. Za poskytnutí veškerého zázemí a podpory pro náš tým patří obrovské poděkování mechanikovi a managerovi Pavlovi Musilovi.“