Na Rally Šumava jste měli „krušnou chvilku“, kdy vám přestalo brzdit auto. Jak jste se cítili a jak to vlastně bylo?
„Lidem, kteří pravidelně sledují dění na české rally scéně jistě neutekla naše předloňská velká havárie na Rally Český Krumlov. Zde jsme v rychlém lesním úseku na nešťastné RZ 13 přišli kompletně o brzdy a poslali auto ve stokilometrové rychlosti přímo do dvou stromů. Od zjištění problému po náraz uběhly tři sekundy, které bych nepřál zažít nikomu. V nemocnici člověk přemýšlí nad tím, proč tento sport vlastně dělá a jaký to má smysl, když během mžiku nemusíte být jak vy, tak váš spolujezdec. Krumlov byla velká škola života a hodně zasáhla mou psychiku. Měl jsem spoustu času na přemýšlení, ale nechtěl končit takhle - vyčítal bych si to. Díky přátelům, rodině a sponzorům jsme se mohli do světa rallysportu na konci roku vrátit a získávat zpět ztracenou jistotu. Říkal jsem si, že dvakrát se stejná závada snad nikomu nestala a pravděpodobnost je sice velmi nízká, ale je. To jsem bohužel netušil, že tento hororový příběh (se šťastným koncem) se bude opakovat ve druhém podniku loňské sezóny. Měli jsme tentokrát obří štěstí, protože jsem prošlápnul do prázdna při brzdění z maximální rychlosti a v době zjištění závady jsme jeli možná 140km/h. Nebýt proti nám dlouhá únikovka, jistě bych tyto řádky dnes nepsal. Po této události, která nastala necelý rok od první, jsem byl přesvědčen, že končím a do závodního vozu již nesednu. Představa, že vyrazíme za měsíc na Rally Český Krumlov, kde se mi před rokem stalo již výše zmíněné, nepřipadala v úvahu a hraničila s totálním bezmozectvím. Nicméně čas je nejlepší lékař, do Krumlova jsme vyrazili, a rozhodně toho nelituji.“
V českém mistrovství jste obsadili samé druhé příčky, což je veliké zlepšení oproti předchozí sezoně. Kde vidíš největší posun?
„Předchozí sezónu jsme měli slušně rozjetou, kdy jsme jen svými hloupými chybami končili za duem Wagner/Mareš. S těmi jsme byli schopni na Valašce i Šumavě relativně držet krok. Nicméně po již zmíněném Krumlově jsme měli nucenou zdravotní i finanční pauzu a ukázali se až na závěrečném podniku v Příbrami, který měl sloužit jako test psychiky a rozhodnout, zda má cenu v závodění pokračovat. Loňská sezóna začala ztrátou 1,5 min na první rztě Valašské Rally. Z té jsme si moc bodů neodvezli a ani já nebyl se svým výkonem spokojen. Šumava dopadla, jak dopadla a od Krumlova, kde jsme i přes tří minutovou ztrátu zaviněnou defektem skončili třetí. Poté se začala sezóna ubírat směrem, ve který jsem po Šumavě ani nedoufal. Hustopeče nám vyšly, druhé místo po skvělém boji na poslední rztě potěšilo, stejně tak třetí místo z náročné Bohemky, kde se sjela veliká konkurence jedoucí bez větších chyb. Speciálně jsme se připravovali na domácí Barumku. Díky bodovému koeficientu 1,5 jsme museli uspět, aby bylo možno pomýšlet na medailové příčky v šampionátu dvoukolek. Hodně jsme se zaměřili na hraní si se setupem při předzávodním testě. Bohužel jsme poznatky pro závod nevyužili díky extrémním podmínkám panujícím na trati. Závod jsem si pokazil výletem mimo trať, kdy jsme mohli s velkým štěstím po minutě pokračovat. Bohužel se nám střihly před cílem rzty loukotě a my složitě disk 5 minut měnili. Poté začala naše stíhací jízda, která stačila na čtvrté místo v dvoukolkách, ale hlavně druhé místo ve druhé etapě znamenalo stěžejní přísun bodů. Na závěrečném podniku v Příbrami jsme jeli hájit druhé místo. Závod jsme odjeli prakticky bez chyby a taktickou jízdou si dojeli pro vítězství, čímž jsme si druhé místo pojistili.“
Jak celkově hodnotíš loňskou sezonu?
„Po Šumavě, kdy jsme měli prakticky nulu na kontě, bych tento konečný výsledek bral všemi dvaceti. Sezóna to byla úžasná, psychicky velmi náročná a ukázala mi, že se člověk nesmí nikdy vzdávat. A to ani ve chvíli, kdy je situace prakticky bezvýchodná. Závěrečné vyhlášení sezóny, kdy jsme obdrželi obrovskou řadu pohárů a finančních prémií za Peugeot a Pirelli cup, mi opravdu nadosmrti zůstane v paměti. Je to pro mne jedna z nejsilnějších vzpomínek, kdy jsem pociťoval obří satisfakci za vše, čím jsem si do té doby musel projít nejen já, ale také můj mitfára, rodina i blízcí.“
Přešli jste do týmu Minařík Racing, který vám celou sezonu připravoval auto. Jak jste v týmu spokojeni?
„Na začátku loňské sezóny jsme stáli před otázkou, zda budeme závodit a v jakém týmu. Bohužel tým Peti Koláře, u kterého jsem do té doby startoval, nový vůz neměl, museli jsme zkusit hledat alternativu. Dostal jsem před Valaškou několik nabídek, ze kterých jsem pečlivě vybíral. Z tohoto výběru padla volba právě na tým Minařík Racing pod vedením Luby Minaříka. V týmu po čas celé sezóny panovala skvělá, kamarádská atmosféra a bylo vidět, že kluci našimi výsledky sami žili. To je pro mne velmi důležité, když cítím, že jsem pro tým více než jen pouhý zákazník. Tímto chci poděkovat nejen Lubovi, ale také všem těm, kteří se o nás po celý rok v týmu starali. Obří poděkování patří Radkovi a Staňovi za skvělou přípravu vozu. Už nyní se na naši vzájemnou spolupráci v nadcházející sezóně těším.“
Kde tě budeme moci vidět v letošní sezoně?
„Pokud pro nás dopadnou veškerá jednání s partnery dobře, budeme se chtít znovu zúčastnit dvoudenního mistrovství včetně Peugeot Cupu. Poslední roky také neskrývám touhu zkusit si závodění za hranicemi naší země. K tomu ovšem vede ještě dlouhá cesta. Přeji si, aby byla příští sezóna alespoň stejně úspěšná jako ta letošní. Jen bych poprosil méně infarktových zážitků :-).“
Vzkaz fanouškům, poděkování…
„Závěrem bych chtěl poděkovat převážně svému otci, bez kterého bych tento sport v tak raném věku nikdy dělat nemohl a který mě tímto sportem při svém závodění nakazil. Díky patří také všem našim sponzorům a spolujezdci Romanu Švecovi, který si se mnou musel projít všemi pády i vzestupy. On je v drtivé většině mým psychiatrem, rádcem a hlavně kamarádem v jedné osobě. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat všem fanouškům rally. Je úžasné sledovat jakou tradici rallysport v česku má a jak jím lidé umí žít. Proto mé poděkování patří hlavně vám všem, kteří na závody jezdíte, berete si dovolené, utrácíte rodinné rozpočty a to jen proto, aby jste si mohli stoupnout v dešti na stráň a sledovat posádky plnící si své sny na uzavřené trati. Díky vám všem za to a věřte, že až skončím, budu na té stráni stát s vámi.“