Loňská sezóna byla tvá třetí v českých automobilových soutěžích. Považuješ ji z těch tří za nejlepší?
Petr Farník – P.F. „Podle výsledků ano, ale ze sportovního hlediska si myslím, že sezona 2017 byla lepší. Loňská havárie v Krumlově a návrat po ní nebyl pocitově vůbec příjemný.“
Úvod sezóny ti vyšel nadmíru skvěle. Na Kopné i na Vltavě jsi vyhrál svou třídu…
P.F. „Na Kopné startovalo málo historiků a po zimě se člověk pomalu rozjíždí a tak nějak zkouší, jak fungují změny, co přes zimu vymyslel. To mají ale všichni stejné. Na Vltavě jsme už ale závodili naplno.“
Ladislav Zuzánek - L.Z. „Začala pro nás skvělými výsledky na Kopné a na Vltavě. Následující Krumlov se také vyvíjel pro nás dobře, ale pak přišla havárie, která bohužel shodou nešťastných okolností vedla k mému zranění. V tu chvíli se zdálo, že pro nás sezóna skončila …“
Předpokládám, že euforie z evropské Historic Vltava Rallye, kde jsi obsadil čtvrté místo mezi českými posádkami a jedenácté v Evropě, byla hodně velká…
P.F. „Přesně tak. Náš výkon na Šumavě byl asi to nejlepší, co jsme kdy odjeli. Bylo pěkné počasí a šumavské tratě se mi moc líbí. Auto fungovalo perfektně. Prostě se sešlo všechno, jak má být, a na výsledku to bylo vidět.“
Nepopulární „brambora“ tě asi moc nemrzela…
P.F. „Vůbec. Dařilo se nám zajíždět prakticky na všech zkouškách časy mezi špičkou historiků, a když nás pochválili během závodů i naši soupeři, bylo to pro nás největší ocenění, jakého se nám mohlo dostat.“
Jenže pak přišel Krumlov a s ním havárie. Co se přihodilo?
P.F. „Ano. Krumlov začal v pátek odpoledními a nočními zkouškami, které byly na mnoha místech na mokru a blátě poměrně zákeřné. Etapu jsme dokončili na šestém místě v celkovém pořadí mezi historiky, což byl super výsledek, ale hned na první sobotní zkoušce RZ Malonty jsme havarovali paradoxně za podmínek, které by šly označit za optimální. Byla to moje jezdecká chyba v nájezdu do zatáčky, po které se mi nepodařilo dostat auto do vyjeté koleje a po nějakých vytahaných úlomcích cihel a dlaždiček jsme se poroučeli jak po hrachu okamžitě ven, kde stál bohužel statný strom. Rána to byla pořádná. Láďa to odnesl prasklým obratlem. Následoval převoz vrtulníkem do budějovické nemocnice. Dnes je už zase fit a dá se říci bez jakýchkoliv následků, ale takový zážitek nepatří zrovna mezi nejpříjemnější.“
Na české tratě ses vrátil při Barum rally. Jak těžký byl návrat po havárii?
P.F. „Návrat byl velice těžký. Havárie zanechá stopy duševní i materiální. Člověk samozřejmě začne přemýšlet, jestli se závoděním neskončit úplně. Díky kamarádům začala okamžitě oprava auta, aby se toto období co možná nejvíce zkrátilo, protože kluci takovou variantu absolutně nepřipouštěli. Láďa byl nějakou dobu v Budějovicích. Po návratu měl nařízený několikaměsíční klid. Ze začátku se obratel nehojil úplně tak, jak lékaři předpokládali. Musíte řešit spoustu lidských i technických starostí. Na všem zlém je ale něco dobré. V takových chvílích si uvědomíte, jaký skvělý tým lidí okolo sebe máte.“
Na sedadlo spolujezdce ovšem neusedl Ladislav Zuzánek, nýbrž Akiko Nakagawa. Kde jsi „našel“ japonskou spolujezdkyni a jak probíhala vaše komunikace v autě?
P.F. „Láďův zdravotní stav ještě neumožňoval usednout do závodního auta, ale i přesto byl na Barumce s námi. Je to obrovský nadšenec. Patří mu mé obrovské uznání. Kamarád ze Škodovky napsal, napůl z hecu, kamarádce z APRC, jestli nechce jet Barumku. Ona řekla, že ano, takže jsme začali hned řešit věci okolo, aby se vše povedlo zrealizovat. Komunikace probíhala v angličtině. Akiko má zkušenosti i z WRC a nebylo jí absolutně co vytknout. Problém byl ve mně samotném. Návrat po havárii, s novým spolujezdcem, rozpis v angličtině a odpovědnost, že se nesmí vůbec nic stát, když jede Akiko z druhého konce světa na závody, nepůsobí zrovna uvolňujícím pocitem. Každopádně to byla úžasná zkušenost, které ani trochu nelituji.“
L.Z. „Již několik týdnů před Barumkou bylo jasné, že ještě nebudu moci usednout do závoďáku. Auto bylo již opravené, a když Petr přišel s tím, že by tady byla možnost jet s Akiko, tak jsem mu řekl, ať do toho určitě jde. A tak jsem měl možnost vyzkoušet si, jaké to je absolvovat závody v servisu J. Akiko byla skvělá a myslím, že jsme se tím postarali i o zajímavé zpestření startovního pole historiků.“
S Akiko jsi zažil jistě spoustu úsměvných momentů, dej do placu nějaký…
P.F. „Několik jich bylo. Většinou způsobené rozdílnou kulturou. Japonci jsou velice přátelští a srdeční. Před soutěží jsme byli nastavit na závodním autě světla. Práce na pár minut, ale Akiko se během těch pár minut podařilo domluvit s mechanikovými dětmi, vypůjčit si kolo a odjet se podívat po okolí, takže jsme na ni museli čekat asi půl hodiny. Úsměvné ale bylo, když začala už během prvního dne používat místo „yes“ naše klasické „jojo“.“
Závěr sezóny se nesl opět ve vítězstvích ve třídě, a to jak v Příbrami, tak i doma ve Vsetíně…
P.F. „To ano, ale je třeba sportovně uznat, že to bylo i zásluhou odstoupení soupeřů na technické závady, ale to k rally patří. I my jsme během těch tří let několikrát přišli o lepší výsledek díky technice.“
L.Z. „Závěr sezóny předčil naše očekávání. Že bychom i přes havárii a následné vynechání několika závodů mohli získat titul ve třídě, o tom se mi v budějovické nemocnici ani nesnilo! Takže jsme si nakonec užili i předání pohárů na vyhlášení mistrů ve Zlíně.“
Pokud pomineme start v Českém Krumlově, tak sbírka pohárů z jednotlivých soutěží ti pořádně zatížila „poličku slávy“…
P.F. „Jak jsem řekl na začátku. Výsledkově to byla skvělá sezóna. Vítězství ve třídě a třetí místo v kategorii v sezóně, kde se nám „podařilo“ i poměrně těžce havarovat, je pro mě dodnes nečekaný výsledek. Ze sportovního pohledu si myslím, že jsme schopni podávat lepší výkony, než tomu bylo v druhé půlce sezóny po havárii.“
Na konci sezóny ovšem vyšel inzerát o prodeji tvého favorita. Ještě máš krasavce v ex barvách Honzy Raichla doma, nebo už jej opečovává někdo jiný?
P.F. „Ne ne. Zatím je favorit doma. S prodejem závodních aut je to těžké. Kdo už závodní auto stavěl, tak ví. Kdo ne, tak na to musí přijít sám.“
Tamtamy duní, že se chystáš do stavby nového vozu, prozradíš, kudy se budou ubírat tvé další kroky?
P.F. „Prozradit mohu, že bychom chtěli zůstat v historicích. Rád bych postavil nové auto. Mnoho věcí už mám promyšlených. Nějaké detaily chybí. Chtěli bychom se posunout dál. Rally je krásný sport. Je i nebezpečný. Takže si myslím, že by se měl dělat buď naplno, pořádně a zodpovědně, nebo vůbec.“
Přesto jsi avizoval, že tvá čtvrtá sezóna je v ohrožení…
P.F. „Řekl bych to jinak. Motorsport je v první řadě o financích. Sezóna 2019 v ohrožení není. Na 90 % je pro nás totiž nereálná. Právě proto, aby zůstala naživu šance, že nějaká čtvrtá sezóna a pokud možno s novým autem vůbec bude. Bohužel. Taková je realita.“
P.F. „Proto bych chtěl poděkovat všem, kteří nám nějakým způsobem během těch tří let pomohli, abychom se mohli postavit na start závodů, kde to máme tak rádi.“
L.Z. „Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě při mém zranění podporovali a nepochybovali o mém návratu. A obrovský dík patří celému našemu týmu za to, jak nám to šlape. Budu se těšit, že se opět vrátíme.“