Většina fanoušků tě jistě zná, ale můžeš přesto se krátce představit?
„Jmenuji se Josef Urban a jsem z Kroměříže. Pracuji v rodinné firmě, která se zabývá ostrahou osob a majetku. Když nezávodím, většinu času trávím v práci nebo se věnuji rodině. Mezi moje koníčky patří všechno, co má motor (auta, motorky…).“
Jak ses dostal k rally?
„K rally jsme se dostali díky známému, který nás do toho tak trochu zatáhl. V roce 2011 v mých sedmnácti letech, kdy jsme poprvé jeli s tatíkem Rally Humpolec. To byl tehda jediný závod, kde jsem mohl jet i bez řidičského oprávnění. Mé první auto byla Škoda 1000Mb, toho času původně kopcové vozidlo přestavěné na rally. Můj taťka má totiž sbírku veteránů tohohle typu, momentálně auto již neexistuje. Bylo rozebráno na díly z důvodu stavby historického veterána.“
Jaký máš sen v rally?
„Mým snem je usednout za volant něčeho starého, schopného a silného. Například Audi, BMW M3 nebo Sierra Escort. Chtěl bych lidem dát ještě větší show než doposud a na druhou stranu více potrápit novější auta a dokázat tím, že ty staré jsou pořád schopné vítězit. Myslím, že snem snad každého závodníka je zajet si Barumku, což se nám letos povedlo. Jeli jsme celou soutěž, takže tento sen jsem si splnil. Můj největší vzor je Colin Mcrae a Sébastien Loeb.“
Závodil jsi jen se staršími vozy, neláká tě usednout třeba do vozu kategorie R2, popřípadě R5?
„Ano, doposud jsem závodil pouze se staršími auty a vyzkoušet nějaký novější vůz mne láká. Ale rozhodně neplánuji závodit s vozem kategorie R2. Závodnička s předním náhonem mne moc nebere a myslím, že bych ji asi ani neuměl řídit (smích).“
Několik roků jsi závodil v ČMPR, co tě vedlo k přestupu do rallysprintů a dvoudenních velkých podniků? A jak se ti v ČMPR vedlo?
„Do Rallysprint série a MČR jsme měli možnost postavit auto. Hlavním důvodem přestupu byla možnost poznat nové rychlostní zkoušky a posbírat nové zkušenosti. V ČMPR se nám vedlo poměrně dobře. Když nám vydržela technika, tak jsme byli schopní se i pěkně umístit.“
Tvůj rozevlátý styl jízdy je fanouškům dobře známý, snažíš se jezdit na čas nebo spíše bavit diváky? Není zatáčka, kde bychom tě neviděli jet dveřmi napřed…
„Můj styl „Judy“ býval dříve takový chtěný, dělal jsem schválně smyky pro lidi a časy jsem moc neřešil. Teď je to trochu jiné, jedeme poměrně rychle na tu naší "škůdku" a pak už je taková neklidná. Spousta smyků potom bývá z důvodu velké rychlosti, nebo že to přeženu a hodně pozdě brzdím. Mám chvíle, kdy fakt vidím hodně lidí u trati a nemůžu si pomoct (smích). Ale teď momentálně jedeme fakt na hraně, a to nás hodně baví. Výhoda našeho zadního náhonu je, že můžeme jet rychle na čas a stejně se nato bude dát dívat.“
Na sedadle spolujezdce sedává tvůj otec, jaké je to vozit vlastního tátu? Kecá ti moc do řízení? Posloucháš ho?
„Ano, na sedadle spolujezdce jezdívá můj otec Jaroslav Urban. Jaké to je? No, nyní už dobré, ale moc se neshodneme. Kecá mi do řízení pořád. A jestli ho poslouchám? Abych pravdu řekl, jak kdy (smích).“
Ty s otcem u vás nejste jediní, kdo závodí… kdo všechno se u vás závodům věnuje?
„Jezdí u nás ještě mamka, je to spolujezdkyně Tomáše Zemana – Kristýna Urbanová a taky se jim daří docela dobře. Momentálně zaučujeme naší novou jezdkyni, nejmladší z rodiny, Kristýnu Urbanovou. Závodí s naším bývalým vozem, takže se dá říci, že závodíme celá rodina.“
V roce 2018 jste získali titul ve třídě 17 a letos jste ho obhájili, co to pro vás znamená?
„Je to pro nás určitě příjemné zakončení sezóny a další bod, kterého jsme dosáhly. Jsme velmi nadšení, ale určitě nejsme ti, kteří by si řekli, že už jsme dosáhli všeho, tak se nato vykašleme. Nene, budeme se snažit i nadále prorazit co nejvíce soupeřů a potrápit i konkurenci z jiných tříd.“
Na svém kontě máš již hodně startů, který závod máš nejraději a který naopak moc nemusíš a proč?
„Asi nejvíce je u nás Barumka, Hustopeče, Kopná a Krumlov. To jsou takové náročné soutěže, které nás moc baví. Co nás moc nebere, tak je Šumava, tam jsme měli kdysi jednu komplikaci a od té doby nás to tam nějak netáhne.“
Jak hodnotíš letošní sezonu?
„Letošní sezóna pro nás byla jedna z těch lepších. Nejde vybrat lepší a horší závod, všechny závody jsou super a na všech jsme vždy zažili něco nového. I přesto, že některé soutěže jedeme už vícekrát, pořád je to jako poprvé. Máme radost jak z rychlostních zkoušek, tak i z fanoušků, kterých stále přibývá více a více. S letošní sezonou jsme tedy moc spokojení.“
Závodíš již osmým rokem, podělil by ses s námi o nějaký zážitek nebo příhodu spojenou s vaší posádkou?
„Za těch 8 roků jsme zažili spoustu zážitků. Ti, co znají mého spolujezdce vědí, že se sním opravdu nenudím. A co se týká veselých historek, máme jeden známý onboard, kdy mě taťka při přepisu itineráře slepil asi dvě možná tři strany a tím pádem jsme dojeli na start erzety a zjistili, že tu RZ nemáme napsanou. To si pamatuji nejvíc a jinak mi tak nějak stabilně vyhazuje věci z okna... Mám takový dojem, že prochází pubertou (smích).“
Co plánuješ ty na příští rok?
„Neplánujeme žádné velké změny. Auto zůstává stejné a spolujezdec taky. Kdybych vyměnil navigátora, přišel bych o auto (smích). Přemýšlíme o pár vybraných startech v zahraničí, ale to se teprve uvidí, kde bychom se vydali.“
Vzkaz fanouškům, poděkování…
„Fanoušci jsou skvělí a doufám, že jich bude stále jen přibývat. Určitě se budeme snažit je bavit víc a víc. Musím poděkovat taťkovi a celé rodině za podporu. Bez nich bychom do žádného závodu neodstartovali. Samozřejmě nesmím zapomenout na legendu Harryho, který se nám stará o vozový park a dělá vše pro to, abychom do závodu vždy vstoupili v plné kondici.“