Můžeš se krátce představit?
„Jsem zásadový člověk, ale i přes to dělám v životě spoustu chyb, ze kterých se snažím poučit, abych následně mohl udělat další a poučit se z těch následujících. Pracuju s auty, takže nemám k motorsportu daleko, a to je asi všechno. Zájmy, koníčky i volný čas jsou tedy s motorsportem spojeny. Buď bude člověk dělat více věcí najednou, nebo jednu věc a pořádně!“
Jak jsi se dostal k rally?
„Tak jako u většiny závodníků to byl vzor největší, a to vlastní otec. Pamatuju si, když jsem jako malý dostával záchvaty pláče, protože jsem s tátou a kluky nemohl odjet třeba na Pacov, Havlíčkův brod, Světlá nad Sázavou a tak dále. Postupem času to všechno vyšlo a já mu pravidelně na všechny soutěže jezdil fandit. Spolu jsme objezdili spoustu závodů. V roce 2000 když Roman Kresta vyhrál Barumku, 2001 znova, 2002 to prostě nedal, ale my to tak prožívali. To snad už nikdo z diváků nezažije. Zkrátka jsem kluk, co na vlastní oči zažil pravou klasiku. Samozřejmě jako většina nadšenců jsem své první amatérské závody absolvoval bez řidičáku. Po pár letech, když jsem Ve stopě valašské zimy 2013 zajel třetí flek ve dvoukolkách z nějakých 70. posádek, mi Ondra Mezihorák řekl: užij si to Radime, tohle se stane jen jednou za život. Byl jsem hrdý na to, když jsem to mohl zopakovat v roce 2014, 2017 i 2018. V ročníku 2016 mi pohár utekl, ale mě už v životě uteklo hodně věcí…“
Jak hodnotíš loňskou úspěšnou premiérovou sezonu?
„Kdyby mi někdo řekl, ať to zkusím, že zajedu první flek ve třídě, řekl bych mu: hele nezlob se, ale na tohle opravdu nemám náladu. Nakonec se to všechno sešlo dohromady a my se rozhodli že do toho půjdeme bez jakýchkoliv zkušeností a poznatků. Absolvovali jsme sprintrally Kopnou, Pačejov a Vsetín. Musím říct, že organizace soutěží, se nedá srovnat s tím, na co jsem byl zvyklý. Na první domácí Kopné jsme testovali auto, na náročném, drahém a dlouhém Pačejově jsme testovali sebe. Na Vsetín jsme se připravili jinak a rázně. Právě tam jsme začali závodit tak, jak jsme se na předchozích soutěžích naučili a poučili. Nezajímali nás tak výsledky, jako zlepšení se postupem času na každém metru. A 1.místo ve třídě 16 je fajn, bohužel obrovské náklady motorsportu mě nikdy nedovolí všem ukázat co ve mně doopravdy je.“
Máš za sebou 4 ostré starty, jak hodnotíš českou rallyovou scénu?
,,Samozřejmě česká rally je na profesionální úrovni, o tom žádná. Mám k tomu kladné i záporné názory, to samozřejmě oko diváka nezajímá. Nicméně když je při těch soubojích v této době všechno online a jede se na krev, je radost tady toto sledovat. V té části, kdy jedete na čas, je to pro vás mistrovství světa. Nejdůležitější poznatek je ten, že jsme se spolu se zastaralým autem dokázali přiblížit k modernější technice, ale mám opravdu velké rezervy!“
Jaký máš sen v rally?
„Můj sen se mi už dávno rozplynul. Upřímně? Chtěl jsem jako kluk z Valašska vyhrát nejpozději ve 25. letech Barumku absolutně, to se v té době úplně vymykalo realitě. Za celou svou kariéru jsem narazil na hodně důležité lidi, kteří mi pomohli posunout se dál. Tím vděčím zejména Jarkovi Orsákovi, který mi dodal opravdovou jiskru závodit a já přestal o závodech jen mluvit.“
Co plánuješ do příštího roku?
„Všechno je v tuto chvíli nejisté. Co se týče spolujezdce, o kvalitách Michala nepochybuju, a tak to i nadále zůstane. Nedokážu ani potvrdit, jestli budeme soutěžit s Renaultem nebo přesedneme do jiné techniky.“
Vzkaz fanouškům, poděkování…
„Chtěl bych poděkovat všem fanoušků, kteří nám fandili podél tratí rychlostních zkoušek. Bylo je vidět a moc nám to pomohlo v našich začátcích a získávání nových zkušeností. Poděkování patří také rodině, která mne v tomto náročném koníčku podporuje.“