Jak si se dostal k rally? První závod v roce 2013 s Nisanem Microu skončil havárií, co se stalo?
„Už od mala jsem měl rád točení volantem. Mám spoustu fotek, kdy sedím sám v autě za volantem, aniž bych dosáhnul na pedály. V této době jsem řídil samostatně auto na klíně svého otce vždy, když jsme jeli po dlouhé polní cestě na pole. Stejně tak jsem potom jezdil i s babičkou, která mě v tom podporovala. A nebyla by to Barum rally či posléze Kopná, která by nedodala chuť to taky zkusit. Domluvil jsem se tedy s kamarádem z fotbalu a začali jsme shánět finance na první start. Vzhledem k tomu, že jsme chodili na střední školu, tak trvalo rok, než jsme se k dané hromadě dopracovali. Mezi tím jsem začal spolupracovat s Milanem Marušákem, který je náš rodinný známý. Učil mě rozpis a to i tak, že jsem se účastnil tréninku na Vyškov na zadním sedadle Mitsubishi Lancer Evo, kde však nebyla sedačka a já jsem seděl na dece a držel se rukama bezpečnostního rámu. Jirka Plšek se s tím navíc ve třetím průjezdu vůbec nemazlil a než abych si všímal detailů rozpisu, tak jsem musel ručkovat po trubkách bezpečnostního rámu.
Pak jsme byli nachystáni na první start na domácí Kopné. První RZ jsme zajeli až moc dobře a s nadšením, jsme šli do RZ2. Tam jsme však v zatáčkách před penzionem Kopná šli 2x přes střechu. Vše zapříčinil první pořádný kat zatáčky, kdy se muselo auto opravdu poslat příkopou. To jsem však nikdy netrénoval, a tak jsem zvolil jízdu po cestě, což byla chyba, jelikož jsem vyjel ze stopy a každý už ví, co se potom stává. Ani se neptejte, kolik dnů práce mě to stálo na pile v Dobrkovicích, která se později stala mým sponzorem.“
Na svém kontě máš 49 startů a jen z pěti závodů jste odstoupili, což je skvělá bilance. Čemu to přisuzuješ?
„Asi jezdím více hlavou i s ohledem na svůj rozpočet, který si musím sehnat vždy sám. Snažím se vyhýbat tvrdé ráně do podvozku, což přináší i méně nutných oprav v servisu, za což je asi rád i pronajímatel Sparrow racing. Pokud už však dojde na poškození, tak mám ještě jedno eso v rukávu, a to je má spolujezdkyně, která se v těchto případech nerada vzdává a je schopná mi i nadávat, pokud nechci pokračovat.“
S Hondou Civic Vti jsi závodil 4 roky, pak jste přešli do Peugeotu 208 R2, proč padla volba právě na Peugeot a jaký je rozdíl závodit s R2 a Hondou?
„Honda byla dobré auto, téměř bezporuchové a hodně toho vydržela. Změna byla však vyvolána spíše diskusí, zda prodlouží homologaci tohoto auta do dalších let. Já jsem měl navíc pocit, že už z toho auta více asi nedostanu a na trhu nebylo nic jiného než Peugeot R2. Navíc byl tento exemplář pořízen do dílen Sparrow racing a tak nebylo co více řešit. Pokud jde o rozdíly, tak ty jsou ve všem. Rozdíl několika pětiletek vývoje je znát. Když pominu sekvenční řazení, tak je to v podvozku a na brzdách. Peugeot je oproti Hondě na nerovnostech jak žehlička. Čímž máte větší jistotu a lepší pocit v autě a můžete se více soustředit jen na rozpis. U Hondy vás rozbitý asfalt hodně zaměstná v udržení dobré stopy. Dobrým srovnáním bylo i vrácení se do Hondy na Barum rally. Možná i to, že jsme byli zvyklí na vyšší rychlostní průjezdy s Peugeotem, tak to samé jsme potom chtěli od Hondy. To vedlo sice ke zrychlení, že jsme potom Barum rally ve třídě vyhráli, ale Honda toho měla po závodě opravdu dost a při každém servisu na ní museli mechanici pracovat s takovou vervou, jak kdybychom se vždy rozhodli měnit převodovku.“
Jak hodnotíš loňskou sezónu a co plánuješ do příštího roku?
„Nejlepší je asi neplánovat. Na začátku loňské sezóny jsme měli nachystaný dost velký rozpočet, což vedlo k velkým plánům. Chtěli jsme konečně zase nějaký pohár za celkové umístění. Zvažoval jsem účast i ve slovenském mistráku. Proto jsme začali na Valašské rally a dle vývoje jsme se chtěli rozhodnout, kterým směrem půjdeme. Bohužel ihned v této první soutěži jsme dost bojovali s technikou a tím vzal dobrý vstupní výsledek za své. Rozhodli jsme se tedy pokračovat ve sprintech. Vstup se nám povedl 4. místem na Kopné, ovšem dobře rozjetý Vyškov jsme museli vzdát. Pačejov mi asi nějak jezdecky nesedí a po zrušení rally Jeseníky, kterým jsme dali přednost před Barum rally (velká chyba), už nebylo o co bojovat. Do příštího roku jsme si tedy převedli nějaký ušetřené finance, které nám snad konečně pomohou k tomu vytouženému poháru. To bude tedy náš cíl. Zkusíme to navíc podpořit změnou auta a přestoupíme z Peugeotu R2 do Fiesty R2T19.“
Zatím nemáš na svém kontě žádný start v zahraničí, neláká tě vyjet se porovnat alespoň s našimi nejbližšími sousedy? Popřípadě jaký máš vysněný závod a vysněné auto?
„Jak jsem již naznačil, tak úvaha jet v zahraniční tu je poslední dva roky. Snad se k tomu někdy tedy dopracuji. Pokud jde o vysněný závod, tak ten nemám. Myslím si, že soutěž kvality MS máme tady za humny na Moravě a ostatní mě nelákají. I když je tu ještě něco, co bych chtěl zkusit, a to je závod na šotolině a nejlépe tak Finsko. Odtud jsem si odnesl neskutečný zážitek jako divák a takový zážitek si myslím, že musí prožívat i jezdci. Ovšem tam bych si troufnul až po nějaké přípravě, jelikož si myslím, že bez přípravy bych skončil v lese po prvním skoku (smích). Na to bych si vzal mé vysněné auto, kterým je Mitshubishi Lancer EVO IX. Bez ohledu na to, že tyto auta už jsou na sestupu ze slávy, tak pohled na dlouhý smyk u tohoto auta mě nenechává chladným. R5 totiž takový smyk snad ani neumí.“
Co děláš, když nezávodíš?
„Hodně mě vytěžuje mé zaměstnání, díky němuž si nemůžu dovolit jet třeba celou sezónu velkého mistráku, protože mám jen 25 dnů dovolené. Dost času si musím schovat i pro fotbalový klub naší vesnice, kde jsem jako předseda, aktivní hráč a někdy i trenér. Zbytek si musím nechat pro svou přítelkyni, čímž bych jí chtěl tímto poděkovat za podporu v rally, jelikož i když se v závodě nedaří a já bych nejraději skončil, tak mě vždy přemluví a jdeme na to společně znovu. Stejně tak mám velkou podporu u Sparrow racing, za což jim děkuji. V poslední době jsem rád za rozrůstání se naší fanouškovské základny, což mě taky dost motivuje v závodech. Takže za to velké díky těm, kteří nám fandí.“