Můžeš se nám krátce představit?
„Narodil jsem se a dodnes žiji v Příbrami. Zde jsem od mého dětství také navštěvoval místní Rally Příbram. Pracuji v autoservise jako mechanik. V mém volném čase, kterého jak už to u závodníků bývá moc není, se věnuji manželce Janě a naší dceři Nelce. Společně vymýšlíme různou zábavu. Ať už jsou to projížďky na kole nebo výlety po okolí. Hodně máme rádi cestování.“
Jak byly tvé první krůčky rally?
„Rally je pro mne vášeň opravdu od mala. V naší rodině se tomuto sportu nikdo nevěnoval, ale mne uchvátil naplno. Celý pokoj jsem měl polepený plakáty se závodními auty a snil, že se jednou postavím na start. Táta mne jednou vzal k jeho známému, tehdy mi bylo asi 13 let. Stála tam veliká stodola, do které jsem potají vklouzl. K mému překvapení byl uvnitř uschován závodní Renault 5, se kterým jezdil Láďa Valenta. Sedl jsem si do vozu a když mne otec se známým po dvou hodinách našli, nemohli mne dostat z auta ven. Láďa mě musel v závodničce svézt a od té doby jsem věděl, že jednou chci opravdu jezdit rally. V osmnácti letech jsem začal dělat mechanika Lukášovi Pudlovi. Lukáš je skvělý jezdec a ze závodů s ním mám jen krásné zážitky. Později jsem jako mechanik odjel pár soutěží Jardovi Švihálkovi a Pepíkovi Petákovi, který tenkrát jezdil s Audi Coupé S2. To bylo neuvěřitelné auto! V mých osmadvaceti letech jsem cítil, že je nejvyšší čas usednout za volant sám. Míra Janota mi tenkrát zavolal, že ví o pěkném Favoritu na prodej. Sice stál více peněz, než jsem měl, ale nějak jsem to vymyslel a závodnička byla doma. První můj závod byly Rally Pardubice. Na sedadlo spolujezdce usedl Jarda Pelcner. Byla to dvoudenní soutěž s nočními rychlostními zkouškami, takže pro začátek nic jednoduchého. Pro nás to byl neuvěřitelný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Ve třídě nás bylo asi dvacet a my jsme dojeli na 10. místě. Autu jsme nijak neublížili a dovezli ho celé do cíle, což byl náš hlavní cíl.“
Na svém kontě máš přes 60 startů, který závod považuješ za tvůj nejlepší a který naopak se ti nejméně povedl?
„Nemůžu říct, který závod byl nejlepší nebo nejhorší. Pokaždé je nádherný pocit být součástí nějaké soutěže. Pak už záleží na spoustě věcí, jaký výsledek z toho může být. Rally je radost i zklamání. Obnáší to spoustu peněz, týmovou práci, ochotu kamarádů a i když to má občas hořký konec, je to překrásný sport.“
Jaké máš plány do letošní sezony, která již co nevidět odstartuje?
„Naši účast na jednotlivých soutěží plánujeme podle toho, kolik dáme dohromady financí, ale tak to má asi mnoho z nás. Většinu nákladů si totiž platíme sami. Na konci minulé sezony bylo v plánu na letošní rok odjet tři až čtyři závody s naší Škodou Felicií a mým spolujezdcem Jirkou Wimmerem.“
Po třinácti letech přesedáš ze Škody Felicie do čtyřkolky. Není to veliký skok? Přeci jen je to neodvyklý posun… neuvažoval jsi třeba nad vozem kategorie R2?
„S mým spolujezdcem Jirkou už jezdím dlouho a jsme kamarádi. O čtyřkolce uvažujeme už nějaký čas. V loni na testu jsme si také vyzkoušeli Peugeot 208 R2. Je to skvělé auto, ale my už nejsme mladí kluci a nejeli bychom s vozem kategorie R2 rychle. V této třídě se jede veliká hrana. Možná bych to zkusil, kdybych měl zajištěné prostředky alespoň na dva roky, ale to bohužel nemám. Proto jsme se vrátili k myšlence se čtyřkolkou s tím, že si neklademe žádné cíle a budeme si to užívat. Pro mne osobně to bude další splněný sen.“
Měl jsi možnost si vyzkoušet Mitsubishi Lancer EVO IX i subaru, proč padla volba právě na vybrané auto?
„Před třemi lety jsme si půjčili od Honzy Sýkory jeho Mitsubishi Lancer EVO R4 na rally show v Brně. Šlo nám o to, zda jsem schopni auto vůbec nějak uřídit. Byl to úžasný zážitek. Rok na to mi volal Jirka, že si uděláme licenci na 4WD. Přišlo mi to jako zbytečné, ale nakonec jsem souhlasil. Teď vím, že nás to posunulo kupředu. Další rok jsme díky Tondovi Tlusťákovi a Ivošovi Vybíralovi odjeli tři závody na Travia cupu v Kopřivnici s jejich Mitsubishi Lancer EVO lX. A jízda se čtyřkolkou nás bavila víc a víc. Když jsme reálně uvažovali nad pronájmem auta na nadcházející sezonu v rally, začali jsme řešit koupi vozu. Přes kamarády jsem se dozvěděl o teď už našem Subaru Impreza Sti N14 a já si opět půjčil finance, jako na prvního Favorita. Takže jsem se nerozhodoval, spíš to byla náhoda. Ale musím přiznat, že subaru je moje srdcová záležitost.“
Máš nějaký vysněný závod, na kterém chceš startovat?
„Líbilo by se mi startovat třeba na zimní soutěži v zahraničí. Rád bych se také svezl na nějakém pořádné šotolinovém závodě. Ale upřímně řečeno, budeme rádi za každý start, který se nám podaří zrealizovat s naším subaru.“
Poděkování, vzkaz fanouškům….
„Rád bych poděkoval mému spolujezdci Jirkovi, který sdílí moji cestu rallysportem. Dále patří velké díky všem partnerům, kteří mne podporovali a všem, kteří mne i nadále podporují. Nesmím zapomenout poděkovat také mé rodině, že se mnou mají trpělivost a podporují mě v tomto krásném, ale i nebezpečném sportu. Všem fanouškům tohoto úžasného sportu přeji krásné zážitky u tratí (samozřejmě v bezpečné vzdálenosti), protože rally nejezdíme jen kvůli sobě, ale i pro diváky.“