Na úvod otázka z trošku jiného „těsta“, kam zmizel „Krtek“? Přece jen jsi jej vozil na Nissanu, na Renaultu a nyní nějak zmizel…
„Příznivce malého černého zvířátka, které jsem vozil na svých autech a podle kterého mne spousta lidi poznávalo, mohu ubezpečit, že „Krtek“ nezmizel. Bohužel autorské právo na toto dílo mají jiní majitelé a ti nám ho nechtějí propůjčovat. Proto jsme se vydali vlastní cestou. Vytvořili jsme si vlastního rallyového Krtka a toho mám na podpisových kartách.“
Krtek… Jak jsi vůbec k takové přezdívce přišel a jak se nosí u vás v rodině?
„Tuto přezdívku mi vymyslel táta, když jsem byl ještě u mámy v bříšku, tak se vždy ptal „Tak co dělá ten náš krtek?“. Asi to vyplynulo z toho, jak jsem byl v břichu zavrtaný. I díky této přezdívce to máme doma veselé. Kamarádi, spolujezdec a mechanici říkají mému tátovi „starý Krtek“, mně „Krtek“ a mému synovi „Krtě“.“
Když ještě chviličku zůstanu u tvé rodiny, tak vy nejste jen „Krtci“, ale také Jiříkové…
„V mé rodině se jméno Jiří dědí. Podle mého názoru se jedná o pěkné jméno. Můj syn je čtvrtý v řadě, kdo se pyšní tímto jménem u Pohlídalů. Začal to děda, nosí ho táta, já i junior. Je pravdou, že doma byly menší dohady ohledně jména, než se junior narodil. Já jsem ale měl Jiříka vysněného a nyní jsem moc rád, že jsem si ho prosadil.“
Pojďme se ještě ohlédnout za loňskou sezonou. Jaká podle tebe byla?
„Celý loňský rok byl o velkém učení. Hodně jsem se během sezony naučil a získal spoustu poznatků, ze kterých nyní těžíme. Nyní si už umíme lépe auto nastavit, než tomu bylo zhruba před rokem. Tím, že si auto připravuji doma sám spolu s kluky, tak víme, jak které součásti fungují a v případě poruchy na erzetě dovedu závadu odstranit. To je podle mne velká výhoda proti klukům, kteří si auto pronajímají.“
Kompletní sezona ve velkém mistráku s Peugeotem 208 R2, jak ti sedl tento francouzský dravec?
„Bylo to jako sen. Ještě teď si pamatuji, jak jsem se třepal radostí a nemohl dospat před svezením v této už fakt opravdové závodničce. Ze začátku jsem samozřejmě měl k autu obrovský respekt, ale časem se to vše uklidňuje a já mám aspoň více prostoru v hlavě na přípravu před závodem.“
Druhé místo v Peugeot cupu, jak vysoko si ceníš tento výsledek?
„Spokojenost s tímto výsledkem je určitě veliká. Pokud k tomuto úspěchu připočítám i juniorského mistra v rally za loňský rok, tak jsou to dva výsledky, kterých si velice cením. Celou sezonu jsem se snažil jet tak, abych se nominoval do Autoklub Peugeot rally talentu a zde vyhrál. Za vítězství totiž byl start na Rally du Var, což byla obrovská motivace. To se nakonec podařilo, za což jsem nesmírně moc rád.“
Ty sis zažil ale i jednu horkou chvilku a to doslova… Co se v Hustopečích mezi vinicemi přihodilo?
„To je poněkud citlivé téma v týmu, ale stalo se… Na první sobotní rychlostní zkoušce se vyhákl výfuk a od něj chytila kabeláž okolo řízení, následně samotné řízení, až nakonec chytlo i samotné sání motoru. Škody na autě se pohybovaly okolo sto tisíc korun.“
Je možné 208 nějak porovnat s Cliem, se kterým jsi startoval v roce 2018?
„Je to složité. Já jsem měl nedávno možnost svézt se v Biskupicích jak s Renaultem, tak i Peugeotem. Clio je podle mne suprovní, co se týká podvozku v rychlých pasážích. U Peugeotu se nám zatím nedaří toto vychytat. Nevím proč, ale více věřím Cliu. Velkou roli v tom jistě sehrává i fakt, že s Renaultem mám více odjeto. Přece jen někdo by si mohl říct, že s každým autem jsem odjel po jedné sezoně… Ale s Renaultem to bylo díky velkému mistráku a sprintům v roce 2018 dvanáct závodů, kdežto vloni s „Pegym“ jen osm. Přesto mohu říct, že mám současné auto ve skvělé kondici a zbývá doladit jen detaily.“
Na konci loňského roku sis dal i bonusový závod ve Francii. Proč právě Rally du Var a jak se zpětně díváš na tuto rally?
„Proč právě du Var je jednoduchá odpověď. Autoklub Peugeot Rally Talent vyhlásil soutěž a na jejím konci byla cena pro nejlepšího jezdce do 25 let startujícího s Peugeotem, účast na této francouzské soutěži, kterou ambasador finančně pomohl zastřešit. Mohu říct, že jsem se na tuto pěknou soutěž důkladně připravoval. Původně jsem si myslel, že to bude „jednodušší“ soutěž, ale velkou roli sehrálo počasí a voda nás doslova propláchla. To bylo pro mne utrpením, neboť to byl první závod na pneumatikách Michelin. I díky těmto gumám to bylo spíše učení. Pokud bych jel Pirelky, byla by volba v pneu jasnější a i já bych si tím pádem mohl na rychlostních zkouškách víc dovolit. Druhý den jsem dosáhl i na sedmý čas ve francouzském Peugeot cupu, což je podle mne slušný výsledek. Podle mne je přece jen Francie meka rally a s těmito borci se bít, to je fantazie.“
Jaké jsi měl původní plány do letošní sezony?
„Původně bylo v plánu absolvovat kompletní seriál závodů zařazených do Peugeot cupu. Před dvěma lety jsem startoval na Rally Tatry a tato soutěž mne doslova okouzlila, takže jsem tam chtěl vyrazit i letos. Do výčtu závodů jsem chtěl započítat i vybrané sprinty. Ty by mi sloužily jako testy. Nyní mám Peugeota už ve „své moci“, takže neplatím žádný pronájem a mohu si tím pádem víc dovolit.“
„Korona“ nám všem trošku kalendář rozházela svými opatřeními. Jaký plán máš tedy nyní?
„Současný plán se od toho původního moc nemění. Nedávno vyšel kalendář závodů, které by se měly do konce roku uskutečnit. V Peugeot cupu to je pět rally a je jen otázkou, zda se všechny uskuteční, nebo ne. Pokud něco vypadne, budou zde již zmiňované sprinty nebo Slovensko. Opět bych si chtěl taky vyjet účast na závodě ve Francii. Tady ale záleží na tom, zda budou obdobná kritéria a řády Autoklubu Peugeot Rally Talentu, jako byly vloni. Uvidíme, jak nám okolnosti a finance dovolí uskutečnit letošní sezonu.“
Období koronavirové pandemie zapříčinilo neuskutečnění závodů. Jak jsi trávil toto období?
„Během tohoto období proběhly testy, takže nemohu říct, že jsem zcela vypadl ze závodního rytmu. Ale závody jsou přeci jen závody. Měli jsme alespoň čas na ladění auta, což pokud beru zpětně, tak nám velice pomohlo. Jinak jsem se stále zotavoval se svým nadvakrát zlomeným hrudníkem, který ještě není zcela v nejlepší kondici. I to je důvod, proč na Rally slalomu ve Zlíně dělám spíše mechanika, než abych sám závodil. V brzké době mne čeká cesta do Innsbrucku na kliniku, aby se mi na hrudník podívali lékařské kapacity a nějak to už konečně dotáhli do úspěšného konce.“
Mezi řečí jsme se dostali k tvé garaži… Co tam skrýváš?
„Garáží mám několik… (smích) Začnu s tím, z čeho mám největší radost, a to je Audi 200 Turbo Quattro, které jezdilo závody do vrchu a Edda cup. Nyní už mám k němu snad všechny potřebné díly a mým plánem je postavit tohoto krasavce na rally. Audi by pochopitelně bylo na sportovních značkách, tedy zařazeno do kategorie Historik a za volant bych sedal já. Dále mám na dílně rozestavěného Fiata 131 Abartha, simulátor Škodovky 130 RS. Dále pracujeme na dalších autech. Mohu zde zmínit například Ford Sierra RS 500 Cosworth nebo Lancii Delta HF EVO. Ještě tam máme Audi Coupe, ze kterých by mohly být quattro bestie… K těmto vozům máme i patřičné motory… Doma mám takový malý arsenál potencionálních závodních vozů. Vše je o tom, jak se budou věci okolo nás vyvíjet. Když mne přestane bavit ježdění v Peugeotu R2, tak si dovedu postavit jinou zábavu, která mne bude plně bavit a naplňovat.“
Už se ti cpe Jiří nejmladší za volant?
„Tady se přiznám, že nejmladšího Jiřího v rodině jsem do auta tak trochu nacpal sám. Abych to ale vysvětlil… Na své první narozeniny jsem mu s mojí ženou zakoupil elektrickou buginu 4x4 a my jej teď vozíme po zahradě a mu se to moc líbí. Naopak Jiříček je strašně smutný, když v bugině dojdou baterky. Nyní tedy řeším, jak zvýšit kapacitu baterií, aby se junior mohl vozit déle. Jirka však v závodním prostředí vyrůstá doslova od mala. Už když měl dva měsíce, tak jsme se byli podívat na závodě v Pačejově. Zde jsme měli malý problém, jak jej uchránit před ránami střílejících aut, ale Jiřík byl spokojený. Ostatně jeho první slova nebyly mama nebo tata, ale brrrmmm brrrmmm…(smích)“
U vás by se dalo říci, že soutěží doslova celá rodina – ty, manželka, táta…
„Přesně tak… Jediný, koho nemůžeme nějak přesvědčit, aby šel s námi závodit, je máma. Už několik let se snažíme, aby se svezla se mnou nebo s tátou, ale maminka úspěšně odolává. Jí nedělá dobře se ani dívat na závody, ale náš koníček nám pomáhá financovat. V ní se probouzí mateřský strach, což chápu. Ale když se podívá na výsledky a my jsme na tom dobře, tak je šťastnější kolikrát více než my. Problém nastává, když třeba na erzetě z nějakého důvodu zastavíme, to pak doslova žhaví drát a snaží se zjistit, co se mi stalo, byť v té chvíli potřebuji řešit jiné problémy. Ale jak už jsem řekl, má o nás strach. Přesto nám všem velice fandí.“
Chtěl bys, aby „Krtě“ nejmladší šel v tvých šlépějích?
(smích) „Zatím to vypadá, že bude pokračovat… Beru to podle jeho prvních slov a radosti z jízd v bugině. Uvidíme. Třeba nakonec bude hrát fotbal. To by se mi samozřejmě moc nelíbilo, ale budu jej podporovat v tom, co ho bude bavit.“
Á propos, manželka s tebou nechce mít nic v závodním autě? Tam bys jí musel poslouchat, což chápu, že je dost frustrující představa…
(smích) „My jsme se asi před dvěma lety šli spolu svézt s naším Cliem. Bylo to před Mikuláš rally a já potřeboval trochu „ohrabat“ zimní pneumatiky. Dopadlo to tak, že Katce se moc nelíbilo, když jsem na ledě a sněhu cvakl šestý rychlostní stupeň, navíc to bylo na úzké cestě plné zatáček. Každý druhý fanoušek by „chrochtal“ blahem, ale má manželka mi řekla, že jezdím jak to hovado. Od té doby se mnou nechce sednout do závodničky. Rád bych Katku svezl v R2, aby si vychutnala ty krásné pocity, které zažívám já, ale doposud se mi ji nepodařilo přemluvit.“
Jak ostatně vnímáš její závodění ty?
„Samozřejmě, že mám o ni strach. Pro mne je těžší, když Katka závodí a já nejedu. To doslova visím na telefonu a kontroluji výsledky. Když ale jedu i já, tak se musím více soustředit na sebe a to je pro mne snazší pozice. To Katku zkontroluji raz za čas.“
Ty bys byl pro takzvaný rodinný duel, kdy byste se potkali všichni společně na stejné trati na stejných vozech?
„Já mám na dílně dvě Micry, ale jeden z těchto Nissanů bude rychlejší, takže to nebude až tak porovnatelné. Ale na rodinný duel nejspíše nikdy nedojde. Hlavní důvod je ten, že byť nám maminka fandí, tak máme zákaz na rally společně startovat. Zatím nám to prochází na Traiva rally cupu, ale na opravdovou rally to asi neklapne.“
Vzkaz fanouškům…
„Chtěl bych jim vzkázat, aby pořád tak skvěle fandili nejenom nám, ale všem posádkám. Přitom bych je chtěl poprosit, aby stávali tam, kde mají stát, neboť bezpečnost je vždy na prvním místě.“