Můžeš se nám krátce představit?
„Jmenuji se Vladimír Příborský, narodil jsem se v Klatovech. Je mi 36 let, takže už se nemůžu považovat za mladého nadějného juniora (smích). Vystudoval jsem VUT v Brně obor automobilní a dopravní inženýrství. Pracuji v oboru jako vedoucí vývojového týmu v Mann Hummel service s.r.o. v Nové Vsi u Okříšek. Žiji v Třebíči s manželkou Terkou a 2 syny (Marek 7 let a Alexandr 2,5 roku). Přes zimu hraji hokej za Krokodýly v Moravských Budějovicích a za HC Dráhy ve Velkém Meziříčí. Moje hobby je vše kolem motorsportu, dále mám rád hokej a ležení na gauči (smích). Teď jsme koupili chalupu po manželčině babičce a pozemek, kde bych rád postavil dílnu, takže mne čeká stavební koníček.“
Jak ses dostal k rally?
„Vyrostl jsem v kraji a okrese rally zaslíbeném. Už v kočárku jsem stával za „mlíkem“ a nasával vůni spáleného benzínu. Táta jezdíval BOASky a pak byl u začátků v té době nové disciplíny – automobilový slalom. Začal jsme právě se slalomem, a to v 16-ti letech. Ale stále jsme chtěli zkusit rally. První závod jsme jeli s vypůjčeným Suzuki Swift na Rally Hořovice, jako předjezdci. Cíl jsme nespatřili, protože nám upadlo kolo na rovném úseku. Druhá soutěž byla Rally Kramolín. S tím samým autem jsme jeli už v hlavním poli, ale cíl jsme nespatřili také – nabourali jsme v Maňovicích do zdi. V té době jsme se s tátou střídali za volantem a on byl ten, který to tam trochu pocuchal. Po tomhle incidentu byla odmlka, kdy jsem studoval a splácelo se rozbité auto. Jakmile jsem začal pracovat, tak jsme se opět začali účastnit slalomů a nakonec v roce 2016 koupili Škodu Felicii, se kterou závodíme doposud.“
Který závod, z těch co jsi již odjel, považuješ prozatím za nejpovedenější? A na který bys nejraději zapomněl?
„Nejpovedenější závody jsou asi všechny, kde dojedeme až na cílovou rampu. Nejspíše bych vyzdvihl loňský Vyškov, kde po protrápené Kopné nám vše fungovalo, počasí bylo nádherné a výsledek skvělý. Bylo to naše první vítězství v rámci třídy. Nejhorší soutěž je pro mne asi loňský Vsetín, kde nám praskl spodní čep a my díky tomuto odstoupení ztratili celkové první místo v rámci RSS ve třídě 14. Velmi tomuto závodu „konkuruje“ Kramolín 2017, kdy jsem v tomto roce pracoval v Itálii. Abych mohl závodit, jel jsem přes 1200km, ale ráno na cestě do Kramolína mi odešlo turbo na rodinném/servisním Sharanu. Aby toho nebylo málo, ze samotné soutěže jsme odstoupili na páté RZ. Vylomili jsme kolo a skončili v příkopě. Takže během jednoho dne dvě auta mínus.“
V loňské sezoně jste se umístili na 2. místě ve třídě 14 v celkovém hodnocení, co to pro tebe znamená? Byl to cíl na začátku roku?
„Pro nás to byl jedním slovem velký úspěch. Na začátku sezony jsme měli plán, a to vyjet si velkou licenci, abychom se mohli svézt na Šumavě a Pačejově. Díky úspěchům na prvních třech sprintech jsme se vydali do Vsetína. Ale tam, jak už jsem zmiňoval, to bohužel nedopadlo podle našich představ., Druhé místo v celkovém hodnocení nebylo vůbec v plánu a je to pořád to nejlepší, co jsme dokázali a možná na dlouhou dobu jediný úspěch. Gala večer v Opletalově ulici v sídle Autoklubu ČR byl skvělý zážitek.“
Na sedadle spolujezdce vozíš svého taťku, jaké to je? Posloucháš ho?
„Mít vedle sebe tátu je výhoda. On mě zná, ví jestli jedu špatně - což je docela často podle něj. Samozřejmě ho poslouchám, ale on je ve věku, kdy už sám ví, že jako řidiči mě už nemá co naučit (on by samozřejmě nesouhlasil), ale ty svoje zkušenosti mi předá alespoň z druhé strany. Dohromady si plníme náš sen. On mne k motorsportu dovedl a díky tomu, že jsme na to dva, tak jsme schopni vše nějak poplatit a auto připravit. Ještě musí v závodním voze vydržet minimálně 10 let, než dorostou moji kluci a budou ho moci vystřídat.“
Máš nějakou zajímavou vtipnou historku o kterou by ses s námi podělil?
„Prý se to stane každému rally jezdci (a Filip Mareš na letošním Pačejově je toho důkazem). Došel nám benzín na setkání pořádaném klubem RKHA v okolí letiště Lnáře Sedíme, povídáme si se soupeři, nálada je skvělá i přes déšť. Všechno by bylo v pořádku, kdybychom místo povídání neměli zrovna dotankovávat do auta. Vůz nám kvůli nedostatku pohonných hmot přestal jet, poté jsme mohli již v klidu pokračovat v hovoru. Od té doby nám mechanici tankují do plna v každé tankovačce (smích).“
Jaké máš cíle a sny v rally?
„Mým snem bylo, postavit se na start rally s vlastní autem, což se mi podařilo. Vždy jsem si tajně přál závodit se Škodou Felicií. Dalším snem, který bych si rád splnil je odstartovat a dokončit Rally Šumavu. Už na jaře jsme měl „natrénováno“ a připraveno, ale bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Tak snad teď na podzim na rally Klatovy nebo na jaře na té pravé Šumavě. Dále bych chtěl auto využívat na 100% . Vím, že Felicie umí ještě spoustu věcí. A jak už sem zmínil na začátku, sen je mít naši Felicii v pěkné dílně, takže postavením dílny si také splním sen.“
Poděkování, vzkaz fanouškům...
„Děkuji mému tátovi, bez kterého bych se nikdy nedokázal postavit na start soutěže. Děkuji klukům Freiovým (Frei racing), za pomoc s přípravou a servisováním při závodech. Velký dík patří také mechanikům, jmenovitě Tomáš Urban, Štěpán Štampach, Víťa a další. Nesmím zapomenout na Josefa Cafourka – prodej medu Výčapy a Hansa-Flex cz (Tereza Štampachová), kteří nám finančně pomáhají. Děkuji rodině za podporu a že mne pouštějí na závody. Sestře s rodinou, mámě, které objíždí skoro všechny RZ a fandí. Nesmím zapomenout poděkovat fanouškům a v dnešní nelehké době také všem pořadatelům, kteří dělají maximum proto, abychom mohli závodit.
Jako skoro každý rally tým i my se potýkáme s nedostatkem peněz, proto bych i touto cestou chtěl říct, že jestli jsme někoho zaujali a chtěl by nám finančně pomoci, budeme rádi. Nehledáme miliony, ale i malá finanční pomoc je pro náš rozpočet velkou finanční injekcí.“
Facebook VP Motorsport https://www.facebook.com/VPmotorsport1/
Youtube kanál https://www.youtube.com/channel/UCEEjaCia79A6RG901u4r86g?view_as=subscriber