Píše se rok 2004 a na startu pohárového závodu ve Světlé nad Sázavou stojí posádka Kobliha – Mikulík se Škodou 110 L. Jak na tento váš první start na opravdové rally vzpomínáte?
„Pro nás s „Mikym“ (Jan Mikulík pozn. red.) to byl takový ten krok do neznáma. Do té doby jsme startovali na závodech Šíma sprintu a pohárová rally ve Světlé nad Sázavou byl v tu chvíli „velký“ závod. Tehdy byl závod pro nás smolný, neboť prasklo těsnění pod hlavou a my museli odstoupit. Ale pár erzet jsme odjeli a dosažené časy nás motivovaly pokračovat v dalších závodech. Moc rád vzpomínám na bandu přátel, kteří s námi jezdili a pomáhali nám. Vždy vytvořili skvělou atmosféru a zažili jsme spolu spoustu srandy.“
Co bylo u vás tím hlavním impulsem stát se automobilovým jezdcem?
„Přibližně ve třinácti letech jsem byl s kamarády na Valašské rally a viděl ostré průjezdy závodních aut. Podvědomě jsem si řekl, že bych chtěl jednou taky tak závodit. Později mi soused věnoval podomácku udělanou motokáru, kam jsem s kamarádem přidal motor z pionýra. Byl to takový ten stroj, který si staví kluci na vesnicích, na něm se učí řídit a zvládat první smyky. Z vyprávění si pamatuji, že jsem prý už ve třech letech řídil u strýce motokáru a všichni jen hleděli, jak mi to jde. Strýc tehdy řekl: „To bude jednou závodník.“ a tak se také stalo. “
Vaše začátky jsou spjaté s historickými vozy. Když se zpětně ohlédnete, vidíte to jako dobrý základ?
„Pro mne to bylo v tu dobu to nejlepší, co mohlo být. Vše bylo finančně dostupné a auto jsme připravovali doma. Šel jsem postupnou cestou nahoru. Začal jsem poznávat veškerá zákoutí rallysportu, neboť rally, to není jenom o závodění a držení volantu. Učil jsem se psát rozpis, který se postupně vylepšoval. Nejvíce si ovšem cením toho, že jsem si mohl auto připravovat sám. Zjistil jsem tak, jak které mechanismy fungují. A tím, že jsme neměli finance a šli „svou cestou,“ tak to byl kolikrát styl pokus – omyl. Zatímco někteří mí vrstevníci trávili svůj volný čas po zábavách, já a kamarádi jsme měli hlavy pod kapotou a špekulovali, jak auto vylepšit.“
Největší úspěchy odstartovala sezóna 2011, kdy jste poprvé vyhrál mistrovský titul s hondou ve třídě 9, kde vás startovalo 23. Tento titul ozdobil souboj s Robertem Kořístkou…
„Na tuto sezónu velice rád vzpomínám. Byla to naše první kompletní sezóna s Martinem Trlifajem, tehdy jsme jeli malý i velký mistrák. Ve sprintech jsme se většinou tahali o vteřinky s ogarama Robertem a Michalem (posádka Robert Kořístka – Michal Drozd pozn. red.), nejtěsnější to myslím bylo v Krkonoších, kde se rozhodovalo na poslední rychlostní zkoušce. Byly to krásné souboje a hecování v průběhu každého závodu, ale nakonec jsme dojeli jako vítězové my. Ve velkém mistráku to bylo mnohem náročnější, kromě domácí Valašky jsme na všech soutěžích startovali poprvé, sbírali první zkušenosti s tratěmi a hodně se učili. Nakonec z toho bylo krásné druhé místo za Ondrou Blaťákem s Kubou Wagnerem. “
Zatímco první „devítkový“ titul jste si vyjel ve sprintech, ten druhý je z velkého mistráku. Byl jednodušší zisk titulu ve sprintech nebo ve velkém mistrovství?
„V sezóně 2011 jsme si dokázali, že jdeme správnou cestou, proto se naše pozornost zaměřila o rok později na vícedenní závody. Tyto závody pro mne znamenaly posunutí a nabytí dalších poznatků a zkušeností. Navíc jsem si splnil cíl, který jsem si vytýčil před sezónou, čímž byl již zmiňovaný titul. Pokud bych měl hodnotit, který z těch dvou titulů bylo těžší získat, tak bych misky vah patrně přiklonil k sezóně strávené ve velkém mistráku. Tyto závody jsou oproti sprintům náročnější, navíc se závodí ve více dnech, mnohdy za tmy, a jsou zde obvykle delší a náročnější erzety. Byly to těžké závody. Navíc, Martina Trlifaje, se kterým jsem vyjel titul ve sprintech, vystřídal Karel Žáček a přinesl další cenné rady, které mě jako jezdce posunuly výkonnostně výš. Postupně jsme se s Kájou sžívali, až mě musel mnohdy držet na uzdě J.“
Druhá ucelená sezóna v rally a druhý titul. S tímto jste byl určitě spokojený…
„S takovými výsledky by byl jistě spokojený každý jezdec. Dalo by se říci, že nám vycházelo vše, na co jsme sáhli. Tady prozradím něco, co bylo dlouhá léta tajemstvím. Před sezónou 2011 jsem probíral s kamarádem a manažerem Ondrou Bijou, jak by mohly probíhat sezóny a jaké cíle si do nich dáme. Tehdy jsme si ze srandy řekli: „Letos to bude titul ve sprintech a příští rok ve velkém mistráku, to vše s hondou. V roce 2013 titul s vozem R2 a rok 2014 zakončit titulem v er trojkách. No a jak dopadne další rok, to se uvidí.“ S odstupem času jsme si na to vzpomněli a plán nám vyšel do puntíku.“
V roce 2013 se „Koblížek“ přesunul do Citroënu C2 R2 Max a soupeři opět skřípali zuby, neboť na konci roku jste si opět došel pro pohár určený nejrychlejší posádce. Jak těžký byl přechod do C2?
„Opět učení s novým vozem, ale musím říct, že mi auto velice sedlo. Brzdit bez posilovače a levou nohou, na to se dalo rychle zvyknout. Avšak největší změnou byla sekvenční převodovka, a jakmile jsem se s ní naučil správně zacházet, bylo závodění jednodušší. Také nakouknutí do nastavování podvozku pro mě bylo něco nového, a za toto zasvěcení vděčím pro mě nejlepšímu technikovi Tomovi Čablovi. Před jednotlivými závody jsem minimálně testoval, takže veškeré učení probíhalo doslova na rychlostních zkouškách. Když se podívám na průběh kariéry, tak si myslím, že jsem zvolil správně. Začal jsem s pomalejšími vozy a až když jsem je dobře poznal, posunul jsem se dál. Bylo ale vždy důležité přistupovat k závodům s pokorou.“
Výměny vozů vás asi začaly bavit, neboť jedna sezóna v citroënu vám stačila a tu další jste odjel v renaultu. Proč ta rošáda?
„Po zisku titulu mistra třídy 6 v rallysprintech s C2 jsem stál před rozhodnutím. Bylo mi totiž nabídnuto závodění buď s vozem specifikace R3 od Mojmíra Juříčky, kde auto připravoval Miroslav Jandík se svým týmem, nebo zůstat v citroënu ale specifikace R1, který pro změnu připravoval Tomáš Pletka. Já jsem se rozhodl pro krok výš. Proto jsem ještě na konci roku 2013 využil možnost vyzkoušet Renault Clio R3. Bylo to při Partr Rally Vsetín na Valašsku. Celý tento závod byl o učení se s novým vozem a nebýt penalizace za pozdní příjezd do časovky, kdy jsme díky technické závadě nachytali přes dvě trestné minuty, mohli jsme být vítězi třídy 5. Tak jsme skončili v této třídě poslední. I když se celkový výsledek nezadařil, já byl s dosaženými časy spokojený. S renaultem jsem se sžil velmi rychle. Hlavní rozdíl mezi vozy R2 a R3 jsem viděl hlavně v tom, že er trojka letěla i do kopce. Po vsetínském sprintu jsem se nemohl dva dny pořádně hýbat, jak mi vůz dával zabrat. Bylo mi jasné, že pokud bude sezóna 2014 s renaultem, tak budu muset výrazněji zapracovat i na fyzické kondici. Tento čas nastal a my začali poznávat clio při mokrých podmínkách. Auto na suchu jsme už znali, ale na mokru jsme byli ze začátku opatrnější. V Krumlově dost pršelo a na Šumavě bylo proměnlivé počasí, proto jsme pomalu zjišťovali hranice vozu. Navíc jsme první závody jeli na pirellkách, kde byla jen suchá nebo mokrá směs, kdežto naši konkurenti na michelinkách, kde byla i intermedia. Proto, abychom drželi krok s konkurencí, jsme i my přešli od Rally Hustopeče na micheliny. Další změna v tomto roce nastala na místě spolujezdce. Úvodní dva podniky mne navigoval Petr Chodura ml. S Peťou jsme se následně shodli, že od Hustopečí jeho místo opět zaujme Kája Žáček, se kterým jsme odstartovali šňůru vítězství až po Barum rally.“
Na konci roku 2014 jste získal svůj čtvrtý a zároveň poslední titul. Který z nich je pro Vás ten TOP?
„Určitě největší hodnotu má pro mne poslední titul. Byl to vrchol v mé jezdecké kariéře. Bylo to nejvíc, čeho jsem mohl dosáhnout v podmínkách, ve kterých jsem závodil. Na stejnou úroveň bych ale přidal i jeden dílčí výsledek. Ve stejném roce jsem vyhrál při Barum rally i evropské dvoukolky a tohoto výsledku si nesmírně moc cením.“
Ptát se na TOP auto, se kterým jste závodil, je asi v tuto chvíli zbytečné…
„Přesně tak! Byť jsem s každým autem vyjel titul ve třídě, tak je to pouze a jenom auto. Tady funguje i fyzika a záleží na jezdci, jak se se vším kolem vypořádá. Ne vždy může fungovat auto nebo jezdec. Vždy je to o mnoha rozhodnutích, kompromisech a taky štěstí.“
Spousta fanoušků rally vás marně vyhlížela na dalších závodech. Co bylo příčinou konce vaší tak slibně se rozvíjející kariéry?
„Vrátím se k odpovědi, kdy jsem vzpomínal rozhovor s Ondrou Bijou a ze srandy vytvořenou strategií mých úspěchů. Tehdy jsme vyjmenovali roky a tituly, které získám, a zároveň řekli, že sezóna 2015 bude s otazníkem. Ke konci roku 2014 jsem si kladl několikrát otázku, co bude dál. Napsal jsem si na papír dané možnosti včetně plusů a mínusů, které by nadcházející rok mohl přinést. Po konzultaci s nejbližšími jsem dospěl k názoru, že nemá cenu dál v rally pokračovat. Jistě, mohl bych dál věřit, že se možná najde nějaký sponzor s velkým rozpočtem financí a pokryje sezónu… To se ale děje spíše v pohádkách. Nebo by se jednalo pouze o krátkodobou záležitost. Proto jsem nechtěl stavět budoucnost v rally na písku. Pro mne byla každá sezóna nejistá a v mínusu, takže pokračovat dál jistě nemělo smysl. Každopádně bych velmi rád moc poděkoval VŠEM, kteří se mnou šli tuto životní etapu a jakýmkoliv způsobem mi pomáhali a fandili! Všechny jmenovat raději nebudu, protože je vás mnoho a mohl bych na někoho zapomenout. Věřím, že se v tom každý najde.“
Málokdo ví, že jste si vyzkoušel i roli spolujezdce, ale ta vás asi moc nechytla…
„Bylo to moje nerozvážné rozhodnutí. V tuto chvíli už ani nevím, jak k tomu došlo, ale s Tomášem Řezníčkem jsem se dohodl, že při vsetínském sprintu 2007 jej zkusím navigovat. Tady se ukázalo, že na tento post stoprocentně nepatřím. Už když jsme vyjeli ze servisu a přijeli do první časové kontroly, tak jsme chytli deset vteřin penalizace. Následoval přejezd do další časové kontroly a tady jsme chytli další „pentli“, tentokráte minutu. Takže ještě jsme ani neodstartovali a už jsme ztráceli, to vše samozřejmě díky mně. No, a když jsem měl číst, tak jsem byl jak na trní. Zkrátka se ukázalo, že sem opravdu nepatřím. Naštěstí pro mne a možná i pro Toma nám na třetí zkoušce bouchl chladič a my museli auto odstavit uprostřed zkoušky.“
Hodně mě překvapuje, že za 12 let závodění máte pouze sedm odstoupení a ani jednu havárii. Kde hledat recept na jízdu bez nehod?
„Kdybych měl přesně nazvat recept na jízdu bez nehod, tak by zněl následovně. Jezdec by se měl maximálně soustředit na to, co dělá, a jít krůček po krůčku. S tím jde ruku v ruce sebezdokonalování v řízení a usilovně na sobě pracovat. K tomu patří i díl pokory a taky mít i štěstí. Jezdec by měl hledat postupné hranice. U mne to bylo právě ježdění na motokáře na šotolinových cestách, kde jsem se učil smyky a zjišťoval brzdné body. Prostě se postupně zdokonalovat. Když dnes někdo sedne do silného auta a vynechá tyto postupné krůčky, tak hledá hranice sebe a vozů kolikrát, až když je to pozdě. Věřím, že jsem měl i Boží ochranu, za kterou jsem nesmírně vděčný.“
Co byste poradil začínajícím jezdcům?
„Dnes je podle mne těžší doba než ta, ve které jsem začínal já. Dnes by chtěl mít jezdec úspěch hned a tato doba jej k tomu i nutí. Nějak se vytrácí to krůček po krůčku. Jezdec by podle mne měl jet nejprve s pomalejším autem a učit se. Pokud si to neprojde, tak mu to chybí. Je to jako kdybych se v první třídě základní školy rozhodl přestoupit na školu střední. Takže postupně se zlepšovat, mít nasazení a zároveň přinést tomuto sportu jistou oběť.“
Chodíte se dívat na současnou rally?
„Pokud se jede v okolí nějaký závod, tak se s přáteli zajdu podívat. Ale že bych vyloženě vyhledával soutěže, to už jaksi ne. Abych to upřesnil, já jdu za přáteli a ne za soutěží. Mám několik přátel z dob rally, se kterými se setkávám, nebo s kým si volám. Ti praví přátelé přáteli zůstávají.“
Uvažujete o návratu nebo je rally pro vás již uzavřená kapitola?
„Pro mne je to už uzavřená kapitola. Rally byla ta část života, která je za mnou a návrat na erzety zkrátka neplánuji. Možná až bude fabia R5 historikem, tak pak se možná svezu.“
Co se u vás změnilo od doby, kdy jste odjel poslední závod?
„Když jsem opustil rally, tak se pro mne stala koníčkem hudba. Hrál jsem s kamarády v kapele na baskytaru. V současné době si užívám čas s mou milovanou ženou, kdy společně budujeme rodinné zázemí a pevné základy na té nejlepší RZ jménem manželství. Držte nám palce. :-)“