V českém rallyovém kolotoči jsi dle počtu startů nováčkem, představ se nám prosím... „Jmenuji se Jan Votápka, je mi 39 let, mám dva syny a úžasnou manželku. Narodil jsem se v Příbrami, ale láska hory přenáší a já se přestěhoval za manželkou do Zlína, kde momentálně žiji. Pracuji jako servisní technik. Mezi mé záliby patří hlavně rodina a motoristický sport jako takový.“
Co tě přivedlo do rally?
„Pocházím z Příbrami a každý automobilový fanoušek ví, že zde startuje rally s dlouholetou historií. I díky tomu zde byla a je opravdu velká základna jezdců, kteří to dotáhli hodně daleko. Za všechny mohu jmenovat největší eso, jakým je například Emil Triner. S tátou jsem chodíval na všechny akce v okolí, kde alespoň trošku vrčel závodní motor. Zpočátku to bylo jen na kukačku, ale později jsme se zapojili aktivně u Mariána Šína nebo u bratrů Bryndových.“
Startuješ pro mnohé lidi s úsměvným autem, jak se závodí s trabantem?
„S trabantem se jezdí úžasně, tedy alespoň s tím naším. V sérii se jedná o nadčasové auto, které má například nezávislé zavěšení kol a samonosnou karosérii.“
Proč právě toto východoněmecké lidové auto?
„Proč právě trabant? Na tuto otázku mám hned několik argumentů, které mne s tímto vozem spojují. Mé první auto byl právě trabant. Ale nebylo to, že bych měl extra hluboko do kapsy a jiné auto jsem si v té době nemohl dovolit. Já se prostě do této značky zamiloval a jiný vůz jsem jednoduše nechtěl. Další pojítko byl táta, který v devadesátých letech jezdil krosové závody a jak jinak, než s trabantem. Společně jsme se tedy rýpali v motorech, vylepšovali je a mne ta činnost natolik chytila, že jsem se jí začal věnovat více i později. Dělal jsem motory do závodních trabantů a došlo to tak daleko, že mi jednou zavolal můj kamarád Radek Zajíc a říká mi – Když děláš ty motory, neláká tě postavit si i vlastní auto? Člověk asi opravdu občas potřebuje trošku nakopnout, aby se posunul dál. To byla pro mne obrovská výzva, a jelikož jsem člověk, který vyhledává různé výzvy, bylo rychle rozhodnuto. Nechtěl jsem ale stavět typ 601 RS, neboť těch jezdí ještě docela dost. Já chtěl něco extra, proto padla volba na Trabant P800 RS.“
Tento typ trabantu je přece jen něčím výjimečným...
„Výjimečnost spočívá v tom, že u nás jsou jen čtyři, opravdu správně slyšíš, čtyři kousky. Dva vozy jsou v soukromých rukou, jeden mám já a jeden se toulá někde po Česku. Tovární vůz měl 66 koní. Já zakoupil homologační listy a začala stavba. Jak už to ale bývá, čím méně typových aut jezdí, tím menší šance jsou na náhradní díly. K dispozici jsem měl spoustu fotek, ale dílů pramálo… Já se ale jen tak nevzdávám, a proto jsem se rozhodl náhradní díly vyrábět sám…“
Počkej, zkus nám objasnit pojem „vyrábět náhradní díly sám“
„Abych upřesnil větu v předchozí odpovědi… Sám člověk nezmůže skoro nic, pokud nemá kolem sebe spoustu dobrých přátel, kteří mu pomůžou. Já takové mám a jsem na ně hrdý. Samotný motor byl doslova a do písmene nesehnatelný, ale já chtěl jezdit. Proto se podle fotek začaly modelovat válce a hlavy. Po roce práce jsme měli motor v autě. Obdobný postup byl i u výfuku. Typ 800 RS je exot mezi trabanty, má širší blatníky a odlišné jsou i lemy. Ani tyto díly nebyly k sehnání, takže opět vlastní výroba. I kola, která máme na voze, jsou svatý grál. Jsou to tovární litá kola AMWD. Také ty jsme museli odlít a vyrobit. Takto bych mohl pokračovat například přes brzdy, které jsou hliníkové s litinovou vložkou. Tlumiče na trabantu jsou Protlum, převodovka je pětistupňová. Za mnoho kamarádů, kteří mi pomáhají, bych rád vyzdvihl Ondřeje Machů, mého spolujezdce, který mi vydatně pomáhá se stavbou auta. Všichni jsme extrémisti a detailisti a podle toho vypadá naše činnost. Dlouho jsme auto testovali, ladili a zkoušeli. Nejde ani spočítat, kolikrát nějaký díl upadl, nebo se naopak úplně odporoučel. Nic nás neodradilo. Motor jsme dostali na 87 ps. Po letech nezůstalo na motoru nic původního, vše se muselo vyrobit a vyladit znovu. Tady obdivuji svou ženu, že má se mnou trpělivost, neboť spoustu volného času nechávám na dílně. Mohu se ale pochlubit vedle trpělivé manželky i třešničkou na dortu v podobě originálního podvalu, který vozil trabanty 800 RS. Odmakali jsme si na něm rok renovací, ale je hotový a já mám doma kompletní sestavu.“
Doslova se mi tají dech a ne nadarmo se vymyslelo pořekadlo "zlaté české ručičky". Lze nějak vyčíslit hodnotu tvého závodního vozu...
„Pokud člověk dělá něco s láskou, pak nebere moc ohledu na čas strávený na dílně a taky se nějak jinak dívá na investice dané do auta. Celé je to srdeční záležitost. Pokud bych to měl přece jen nějak spočítat, tak bychom se dostali na úroveň luxusního auta. Ale já bych rozhodně neměnil.“
Pojďme k tvému závodění, na svém kontě máš zatím pár startů... Uvažuješ, kam všude bys chtěl trabantem vyrazit?
„Závodění je o tom, jak nejrychleji projet danou trať a být lepší než soupeři. My to máme nastavené trošku jinak, jsme požitkáři. Závod je pro mne a pro Ondru jakousi odměnou po veškeré dřině a práci, kterou odvedeme na autě. Závody všeobecně jsou velmi náročné na čas a finance. My máme trabanta jako koníček a tak k tomu i přistupujeme. Pokud je tedy čas a chuť, tak se jdeme někam svézt. Já nemám žádné sponzory. Stavba a případné svezení jde z mé kapsy. Je pravdou, že mám pár kamarádů nalepených na autě, ale tady se jedná o drobné příspěvky, za které jsem pochopitelně velmi vděčný. Příznivci rally jistě ví, nakolik vyjde sada pneumatik (20 tisíc) a k tomu se načítají další a další položky. Například náš drobeček má spotřebu 70 litrů na sto kilometrů sto oktanového benzínu. Po 30 motohodinách je čas na generálku, což opět není levná záležitost. Takže naše závodění je spíš se svézt a užít si pocit z jízdy s naším autem.“
Ty se ale zabýváš i stavbami soutěžních vozů, přibliž nám to...
„Baví mne vyrábět a konstruovat různé komponenty, které najdou uplatnění v různých motoristických disciplínách. Proto mýma rukama prošly díly například do formulí nebo na motorky. Hodně součástek vyrábím i pro veterány. A jak už bylo řečeno, dělám dvoutaktní motory, které jsou mou srdeční záležitostí. K nim mě přivedl táta, a já jsem mu za to velmi vděčný.“
Dají se někde sehnat informace o tobě, tvém závodním týmu?
„Pro tyto účely jsem vytvořil facebookový profil V2T racing, kde fanoušci rally najdou spoustu zajímavých informací.“
Máš nějaké cíle v rally?
„Už z tohoto rozhovoru jistě vyplynulo, že se nehoníme za výsledky. Proto i cíle budou poněkud jiné, než u mnoha ostatních jezdců. Chtěl bych si co nejdéle užívat svého trabanta.“
Co bys chtěl vzkázat fanouškům rally?
„Nyní se všichni fanoušci rally u nás ocitli ve složité době. Jejich nejkrásnější zálibu jim „vrchnost shora“ odpírá a omezuje. Proto bych jim rád vzkázal, ať vydrží, že ta doba, kdy budou opět moci chodit na rally, zase přijde. A potom si závody užijí oni i my. Je jedno, kde se posádka nachází ve startovním poli. Všichni se chceme závody bavit a bavit i vás.“