V neděli dopoledne museli Jan Jelínek a Miroslav Kotěna odstoupit kvůli technické závadě ze skvělého čtrnáctého místa a pomyslné stříbrné příčky mezi produkčními vozy. Co přesně se stalo, jaká byla letošní Barumka a jak vypadají další plány, to už prozradí zklamaný zlínský pilot v krátkém rozhovoru.
Honzo, zásadní otázka na úvod - co se stalo, že jste museli čtyři zkoušky před koncem odstoupit z nádherného 14. místa?
Porucha převodovky. V jednom z rychlých úseků na Semetíně jsem potřeboval podřadit z 5 na 4, ale nic. Nešla ani trojka a zůstal jen neutrál, na který se opravdu špatně závodí... Tak jsme sjeli z kopce a odstavili auto bokem, ať nezavazíme. Bylo to navíc docela nešťastné místo bez signálu, takže jsme měli problém se vůbec spojit se servisem a ohlásit mimo GPS náš konec.
Neskončili jste náhodou loni na RZ11 také kvůli technice?
Ano - je to neuvěřitelná smůla. Loni to bylo kvůli banální chybě táhla řazení a to jsme byli první mezi pévéčky. Hrozně moc nás to mrzí, i kvůli všem partnerům a fanouškům, kteří už nás téměř viděli v cíli. Zvlášť v době, kdy už jsme měli téměř minutový náskok na Vojtu Štajfa hned za námi. Naprosto neuvěřitelně jel Vašek Pech, na kterého jsme vůbec neměli, takže v podstatě stačilo dopravit auto do cíle. Bohužel se to nepovedlo a dlouho jsme se z toho zklamání dávali dohromady…
Jak se jinak jelo? Žádný defekt nebo větší problém?
Jeli jsme svižně, ale na druhou stranu jsem se už opravdu chtěl po delší době podívat do cíle, takže jsem se snažil nejít do zbytečného rizika.
Co říkáš na fanoušky a atmosféru soutěže?
Absolutně neuvěřitelná! Před tolika lidmi jsme snad ještě nikdy nejeli - třeba lesní úsek od Pinduli do Zádveřic se jel téměř jako někde na stadionu, kdy nad tratí visely vlajky a všude byli diváci. Stejně tak i na jiných erzetách. Byl to skvělý pocit.
Kterou zkoušku máš z Barumky nejraději? Nebo kterou jste si s Mirkem Kotěnou letos nejvíce užili?
Všechny jsou pěkné. Barum rally se mi celkově hodně líbí a je také dobře zorganizovaná. Letos jsme si určitě užili Pindulu, i když při druhém průjezdu jsme udělali v lesním úseku hodiny a měli docela štěstí, že auto nikam nespadlo a my mohli pokračovat dál. Takže vlastně přece jen krizovka byla.
A která byla naopak nejnáročnější?
Nejtěžší asi nebyla paradoxně erzeta, ale naopak přejezd po zrušené rychlostní zkoušce, kdy se tisíce diváků přesouvaly jinam. A dostat se v sobotu za silného deště z osmičky na devítku bylo docela umění. Chtěl bych poděkovat všem fanouškům, kteří nám na cestě ochotně uhýbali, abychom mohli v pohodě projet.
Letošní Barumka opět ukázala, že vozy S2000 jsou na tom čím dál lépe a kdo chce zajet opravdu dobrý výsledek, měl by se ubírat tímto směrem. Jak to vnímáš ty coby pilot Lanceru? Neláká tě „dvoutisícovka“?
S2000 by bylo určitě příjemné, ale zůstáváme raději nohama na zemi a uvidíme co příští rok. Zatím to spíše vypadá, že se budeme soustředit na Mitsubishi a nová pravidla s trochou výkonu navíc. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy - třeba se zadaří a příští Barumku už pojedeme s jiným autem. Uvidíme…
Co další plány ve zbytku sezony? Na které závody se ještě chystáš?
Určitě budeme startovat na Rally Příbram a posledním závodem MMČR je letos Bohemka, kde účast ještě zvažujeme. Více budeme vědět v následujících dnech. Každopádně bych chtěl touto cestou ještě jednou za sebe i za celý tým moc poděkovat za skvělou podporu všem našim partnerům a také fanouškům, kteří letos byli opravdu úžasní! Moc mě mrzí, že to nevyšlo až do cíle a doufám, že příští rok to všem vynahradíme.