Lubo, je krátce před startem nové sezony, ale já bych se ještě rád vrátil o pár týdnů zpět. Jak bys tedy hodnotil sezonu 2009?
Lubomír Minařík (L.M.): „Loňskou sezonu hodnotím kladně, i když k jejímu konci nás trošku přibrzdily technické problémy a havárie. Začátek roku nám vyšel velice dobře. Podařilo se nám vyhrát závod v Lužických horách. Následovala kolize termínu, kdy místo původního termínu Vyškova na poslední chvíli vložili pořadatelé sprint v Telči a já si do tohoto termínu naplánoval dovolenou. Proto jsem v Telči nestartoval, a tudíž tady vznikla bodová ztráta. Vítězstvím na Kopné jsme se však dostali zpět do hry o mistrovský titul. Pak ale přišla rána v Třebíči, která nás přibrzdila a stála další cenné body. Po této havárii se auto dávalo do pořádku a na poslední chvíli se podařil start v Krkonoších. Bohužel technické problémy nás odsunuly až na třetí místo. Dalším sprintem byl Vyškov, který měl naznačit, jak se bude dál odvíjet sezona. Pokud bychom vyhráli, byla šance na titul reálná. Bohužel jsme zvolili do prvních tří RZ mokré pneu, což se ukázalo jako špatná volba, a pneumatiky jsme na osychajících RZ úplně spálili a soupeři nám odskočili o půl minuty, což se na sprintu, pokud soupeři neudělají chybu, nedá dohnat. Vyškov jsme dokončili na třetím místě, takže titul byl ztracený. Proto jsme se rozhodli, že závěrečné dva sprinty v Jeseníkách a ve Vsetíně neabsolvujeme, neboť bodovou ztrátu bychom již nestáhli. Díky ušetřeným penězům jsme si mohli splnit klukovský sen a zapůjčili si vůz WRC na Mikulášskou rally. K tomu jako bonus jsem ještě přidal krátké svezení s Fabií S2000 v Uherském Brodu. V loňské sezoně jsme chtěli obhájit titul ve třídě, který by byl čtvrtý v řadě, ale to se nepodařilo. Zkrátka někdy se daří a vše vychází podle představ, jindy se kupí technické problémy a sezona nevyjde tak, jak bychom si přáli. Přesto jsme s loňským rokem spokojeni.“
Vzpomínal jsi tři tituly v řadě a na čtvrtý jsi nedosáhl. Panuje z tohoto pohledu u tebe zklamání?
L.M.: „Nemohu mluvit o zklamání. Mířili jsme za titulem a to se nám nepodařilo. Když startujeme, tak vždy chceme jet na první místo. Z toho vyplynula i rána v Třebíči, kdy jsme doháněli ztrátu z předešlých RZ, kde jsme zvolili suché pneu a začalo pršet. Ztrátu se nám dařilo stahovat, jenže pak jsme byli rychlejší do retardéru, kde jsem mohl auto poslat rovně do únikové zóny, ale to by znamenalo další časovou ztrátu, takže jsem se rozhodl zatočit a věřil jsem, že to vyjde, bohužel nevyšlo. Zkrátka, do závodu dáváme úplně vše a snažíme se urvat, co nejvíce jde. To je vždy náš cíl.“
Ještě jednou se vrátím k vozům, se kterými jsi startoval na konci loňské sezony, tedy Fabii S2000 a Octavii WRC. Jaký to byl pocit usednout do těchto skvostů?
L.M.: „Je to něco úžasného. Doposud jsem nikdy neřídil žádnou čtyřkolku. Pokud jsem měl příležitost, tak pouze na místě spolujezdce. Proto jsem s nadšením čekal, jaké to bude, když usednu za volant. Abych si to vše mohl v klidu vychutnat, tak jsem si nejprve zapůjčil Mitsubishi Lancer EVO IX. Nebylo to špatné, ale když jsem jel s Fabií S2000 v Brodu, tak mé pocity a dojmy mnohonásobně předčily mé očekávání. Fabia je úžasné auto s lehkou ovladatelností. Po krátké chvilce jsem si s ní začal rozumět. Na Mikuláš rally jsem startoval s vozem WRC. Tady musím říci, že WRC je absolutní bomba, sice jsem si nedovolil jet na maximum a spíš si auta užíval, zkrátka nešlo o výsledek, ale o pobavení. Tím jsem si navíc splnil i svůj sen.“ ¨
Nepřirostl jsi během těch pár kilometrů ke čtyřkolkám natolik, že bys dal vale dvoukolkám?
L.M.: „Samozřejmě, že start se čtyřkolkou je velmi lákavý a rád bych s těmito vozy startoval. Závody jsou ale hlavně o financích a nám na špičkové čtyřkolky náš finanční rozpočet zkrátka nestačí. Proto musím vzít zavděk dvoukolkou a poprat se s ní o co nejlepší výsledky.“
Ty jsi v předchozích odpovědích vzpomínal, že jsi již dříve ve WRC a S2000 seděl coby spolujezdec. Vím, že jezdci pokud nedrží volant, tak občas mívají strach. Jak to bylo u tebe?
L.M.: „Já jsem měl vždy to štěstí, že jsem seděl vedle zkušených jezdců, ať už to byl například Mikko Hirvonen, Toni Gardemeister, Roman Kresta, Honza Kopecký, Armin Schwarz nebo jiní. Jízda s těmito špičkovými jezdci nedávala velkému strachu prostor. Vždy z nich vyzařovala jistota a já se moc nebál. Naopak jsem se vždy díval, jak oni auto řídí.“
Co hlavně jsi u těchto velikánů rally sledoval? Byly to ruce nebo práce nohou?
L.M.: „Co mě úplně nejvíce překvapilo, bylo, jak rychle se dá s danými auty jet. Vždy se jednalo o rychlý šotolinový úsek. Musím říci, že já si na závodníka jenom „hraji“. Jezdci, se kterými jsem měl možnost se svézt, jsou úplně někde jinde. Jsou to borci, kteří sedí v autě prakticky každý den. Mají velké zkušenosti a všechno, co v autě dělají, má smysl a nic víc neřeší. Je pak úžasné sledovat, jak vedou auto, jak brzdí a jak vše ovládají s absolutním klidem a přesností.“
Ty máš tedy splněné již dva jezdecké sny. Svezl ses s „velkými kluky“ a také jsi řídil WRC…
L.M.: „Tak určitě, komu se podaří sedět vedle Hirvonena… Bylo to v době, kdy ještě nebyl takovou hvězdou rally, jakou je nyní, ale už tehdy to s ním byl mazec.“
Jaké máš vyhlídky do letošní sezony?
L.M.: „Pokud vše půjde podle předpokladů, měli bychom se pravidelně objevovat v mezinárodním mistrovství s Renaultem Clio R3 Maxi. Kromě změny vozu nastane i další velká změna, a to na místě spolujezdce. Posledních šest let se mnou trávil spoustu času Viktor Semela, ale bohužel Viktor z pracovních důvodů nemůže absolvovat velký mistrák. Proto jsem se dohodl na spolupráci s Honzou Ryšánkem. Naším prvním společným startem byla Mikuláš rally a uvidíme, jak nám to půjde dál. Naší prioritou tedy bude mezinárodní mistrovství a pokud k němu přibudou i další starty, budu jenom rád.“
Úvahy nad změnou vozu zřejmě přišly po Barum rally, kde jsi s Renaultem startoval, je tomu tak?
L.M.: „Nad rámec loňské sezony jsme startovali na Barum rally, kde jsme si vyzkoušeli nejenom pro nás zcela nové auto Renault Clio R3 Maxi. Francouzské auto jsme si řádně proklepli a krom toho jsme sledovali, jak si povede v boji s konkurencí. I díky Renaultu se nám barumka povedla. Trošku mě sice mrzí, že jsme nevyhráli celkově skupinu A a vyhráli jsme jenom třídu A7. Přesto musím říci, že na první start to bylo dobré. Auto fungovalo na sto procent. Víme, že se dá Renault posunout ještě výše motorem, brzdami a hlavně tlumiči, které jsou zatím největší slabinou. V autě je zkrátka obrovský potenciál. Po Barum rally jsem přemýšlel dál a vidím svou budoucnost právě v Renaultu. K změně vozu mě vedla i další skutečnost. Fabia Kit Car z týmu Impromat je dobré nářadí, ale vůz nemá homologaci pro mezinárodní soutěže, což je jistě velká škoda.“
Renault a velké mistrovství jsou dané. Ty ale plánuješ i jedno překvapeni, prozradíš je?
L.M.: „V loňském roce jsem měl možnost vyzkoušet čtyřkolky a letos bych si tyto pocity rád zopakoval. To ale bude záležet na štěstí, financích a na tom, jak se nám bude dařit v průběhu roku. A pokud tento start vyjde, měl bych se objevit na domácím Rallysprintu Kopná.
Ty jsi ale vedle startů v rally odstartoval v loňském roce i další velmi důležitou životní cestu…
L.M.: „V loňském roce pro mne byla sezona opravdu velmi náročná. Absolvoval jsem mistrovství v rallysprintech, Barum rally, vyzkoušel jsem si S2000 i WRC, podařilo se mi vybudovat zcela nový tým MRS car, postavili jsme a servisovali Renult Clio R3 Maxi, který má nyní na kontě deset startů a desetkrát byl Renault v cíli, dále jsme servisovali Škodu Fabii A5 pro Pavla Miku. A krom toho u mě nastala i jedna celoživotní změna. V září jsem se oženil s mou dlouholetou přítelkyní Magdalenou Rapantovou, nyní Minaříkovou. Svatba proběhla v jediném volném víkendu a vše bylo nádherné, od nevěsty, přes počasí až po hostinu.“
Vím, že Magda nemá k rally daleko, představ nám ji prosím.
L.M.: „Ano, je to pravda. Magdin bratranec je Michal Gargulák. V době, kdy Michal závodil, brával Magdu na závody, a tak trávila má manželka na rally hodně času. Díky tomu si vytvořila Magda k rally kladný vztah. Ví, o čem závody jsou, a ví, že zabírají opravdu velkou spoustu času, stresu a nervů. S Magdou jsem chodil dvanáct let a já věřím, že nám to společně bude klapat. Jsem velmi rád za to, že je tolerantní k mé zálibě, tedy rally. Velkou podporu mám i v rodině. Jsem velmi šťastný, že tomu tak je.“
„Velké poděkování patří zcela jasně sponzorům, mechanikům a všem lidem, kteří nám pomáhali v průběhu roku a stáli za našimi úspěchy. Jsem rád, že i když se dařilo nebo nedařilo, tak nám zůstali věrni. Bez těchto lidí by to prostě nešlo. Obrovský dík patří i fanouškům, kteří nás hnali na erzetách dopředu. Všem ještě jednou moc děkujeme. Doufám, že nám zůstanou věrni i v letošní sezoně.“