Miroslav Březík a Citroënem C2R2 Max

Mirku, naposledy jsme spolu hovořili po Valašské rally. Za tu dobu jsi změnil auto a na Kopné ses objevil s Citroënem C2R2 Max. Jaké jsou tvé poznatky o novém voze?
„Citroën funguje hezky, ale já jsem se při prvních dvou startech nemohl pořádně dostat do tempa. Podle mě jsem si až v Hustopečích začal trošičku rozumět s autem. Tam to ovšem nedopadlo dobře. Na Bohemce to taky nebylo špatné a hodně erzet se mi s Citroënem líbilo. Pokud bych měl porovnat současnou C2 a Felicii Kit Car, tak se tyto dva vozy porovnávají velmi těžce, neboť se jedná o zcela rozdílné vozy.  Škoda Felicia Kit Car, se kterou jsem jezdil dříve, byla jednodušší na řízení, lehčí a hravější. Návyky z tohoto auta na Citroën neplatí, musí se s ním jet jinak. Váha Citroënu je taky hodně znát, je těžší asi o 150 kg.  Navíc je technicky o hodně dál než kit. Na C2 jsou strašně háklivé brzdy, takže se snažím minimálně používat levou nohu. Prostě se s novým autem musí jet úplně jinak, než na co jsem byl zvyklý. Citroën není špatné auto, jen mi déle trvá si na něj zvyknout. Podvozek a tlumiče jsou o několik generací popředu.  Jak se říká, že je to bestie neklidná, která se nedá řídit, tak to si nemyslím. Citroën má asi o 50 koní více než kit, to je hodně příjemné a s tím se hned lépe jede.“

Nedeprimuje tě trošku velikost C2, která je přece jen kratší oproti bývalému kitu?
„Vůbec ne, z toho auta to pořádně ani nepostřehnu.“

Změnil se s kratším autem nějak rozpis, který používáš při závodech?
„V podstatě jsme rozpis neměnili, neboť zatáčky jsou pořád stejné. S Citroënem jsme v některých pasážích rychleji, a proto nyní vypouštíme krátké vzdálenosti mezi jednotlivými zatáčkami. Takže mnohem častěji slyším váže do, než tomu bylo ve felicii. S kitem trvalo podstatně déle, než jsme se dostali ven ze zatáčky. Nyní to je ráz  na ráz. Na Bohemce jsem viděl, že když opravdu využiji výkon vozu, tak je Citroën  hodně rychlé auto.“

Vraťme se ještě krátce ke Kopné, jaká byla z tvého pohledu?
„Na Kopné jsme se snažili jet opatrně, ale přesto jsme se nevyhnuli drobným zaváhání a chybičkám. První krizovka vznikla z přebrždění zadní nápravy, kde se nám auto nad Vlčkovou trochu uvezlo. Měl jsem toho plné ruce, ale zvládli jsme to. Druhá krize byla způsobená změnou povrchu. Přijeli jsme do zatáčky, uviděl jsem tam hodně bláta, vypleštil jsem oči. Nakonec jsme to nějak projeli, ale v podstatě nevím jak. Na to, že jsme jeli s Citroënem poprvé, tak se čtvrtým místem ve třídě A/6 jsme spokojeni.“

Další závod jste jeli v Českém Krumlově, jak jste bojovali na jihu Čech?
„Krumlov byl pro mě hodně těžký. Já jsem tam jel poprvé. Podmínky pro posádky vyšších startovních čísel byly hodně těžké. Tratě byly dost rozbité, bylo vytahaného hodně bláta. Byl jsem rád, že jsem jel po cestě. V podstatě šlo o to, udržet se vůbec na cestě. Vůbec to nebylo o závodění. Páté místo ve třídě je pěkné. Nepřihodil se nám žádný defekt, na které jsem si dával velký pozor, a taky konkurence měla nějaké technické problémy. Tak na nás zbylo umístění, se kterým jsem velmi spokojený.“
 
V Hustopečích jste se moc nesvezli, čím to bylo?
„Od začátku nám dělalo starosti velké horko, které po celý závod panovalo. U Citroënu byl problém s vynecháváním motoru. S tímto hendikepem se skoro nedalo jet. Stalo se to hned na první erzetě a já jsem na nejbližší rovině hledal na displeji, jestli nám počítač nehlásí nějakou závadu. V tu chvíli jsem přestal poslouchat spolujezdce a v prvním odbočení jsem chtěl odbočit na opačnou stranu, než jsme původně měli. Pak jsem se na hledání chyby vyprdnul, neboť závadu nám to nehlásilo žádnou. V cíli auto vychladlo a opět jelo chvíli normálně. Zjistili jsme, že je to způsobeno vysokou teplotou, která byla v motorovém prostoru. Zkusili jsme variantu, že vždy před startem rychlostní zkoušky jsme vypnuli motor a otevřeli kapotu, aby motor co nejvíce vychládl. Potom jela C2 asi 7 kilometrů dobře, ale ke konci erzet zase začal motor vynechávat. Kluci v servisu se snažili závadu opravit, vyměnili nějaká čidla, ale tím to nebylo. Ve večerních rychlostních zkouškách, kde jsme museli jet s rampou, nám navíc přestal dobíjet alternátor. Erzetu jsme jeli jen na potkávací světla, takže jsem toho moc neviděl. Bylo to hledání se po trati. Nakonec světla zhasla úplně a my jsme museli odstoupit.“

Co problém s vynecháváním motoru způsobilo?
„Nevím, z kterého přesně zdroje přišla pomoc, ale zjistilo se, že teplotou naroste setrvačník a změní se vůle na snímači otáček a díky tomu byly hlášeny chybné údaje do řídící jednotky. Před Bohemkou jsme vůli zvětšili a při závodě už nebyl žádný problém. Vše fungovalo tak, jak mělo.“

Vzpomněl jsi Rally Bohemia, tvůj nejvydařenější závod s C2R2 Maxem, jak se vám dařilo v Mladé Boleslavi?
„S touto soutěží jsem maximálně spokojený. I časy v jednotlivých zkouškách byly podle mého gusta. V autě jsem se už cítil dobře. Jediný problém jsem měl při seznamovacích jízdách, kdy jsme si rozpis dělali a kontrolovali v malé rychlosti. Někde zkrátka nešlo poznat, kde začíná obec, jen na zemi byla občas namalovaná padesátka. A při přejíždění ze stínu do světla a opačně to kolikrát nebylo ani vidět. Vesměs jsme tedy rozpis zkontrolovali v 50km/hod rychlosti, neboť jsme dostali jedno varování. V místě, kde se mělo jet 50 jsme jeli o něco rychleji….“

Ty jsi dostal varování od policie?
„Ne, na trénink nám dali do auta GPS a pořadatelé tak kontrolovali náš pohyb po trati. A ve chvíli, kdy jsme jeli více, než jsme měli, už zvonil telefon a bylo slyšet ty ty ty… Měl jsem z toho pak respekt a snažil jsem se rychlosti dodržovat. Rozpis byl pak ale hodně utažený. Tím jsme i dost ztráceli. Na zkouškách byla místa, kam jsme přilítli i o 100 km/hod rychleji než při tréninku, a zatáčka, kterou jsme měli napsanou jako čtyřku se dala projet jako trojka.Velmi se mi líbila rychlostní zkouška Vinec, která byla hodně rychlá, s tekoucím asfaltem a klouzavá. Tady jsem se opravdu pěkně svezl a i v cíli jsem měl radost z dosaženého času. Neděle byla složitá díky vedru a dlouhým rychlostkám. Na těch, které byly delší než 20 km, bylo v tom vedru i v autě víc než 50 stupňů Celsia a mít na sobě nehořlavé prádlo a ještě k tomu sportovat, to bylo hrozné. Navíc po sobotě jsme byli taky dost unavení. Opravdu to bylo těžké.  S výsledkem jsme maximálně spokojeni. Sice jsme chtěli za každou cenu v závěru soutěže porazit Chmielewského, ale v cíli jsme za ním zaostali o 6 sekund. Ve finále rally jsme obsadili 4. místo ve třídě A6 a v rámci hodnocení ČR jsme dojeli stříbrní. Pohár jsme však nedostali, nějak na nás zapomněli.“

Vzpomínal jsi, že jsi horkou Bohemku i odstonal…
„Po těch třech dnech v autě při velkých vedrech jsem byl velmi vyhřátý. Pak se znatelně ochladilo a já chytil nějakou angínu. Ale snad už je to dobré.“

Co bude následovat v nejbližších týdnech?
„Od Bohemky do Barumky jsou dva měsíce, což je hodně dlouhá doba. Nesedět dva měsíce v autě by mi mohlo chybět. Chtěli bychom před Barumkou podniknout nějaký test, ať se do toho závodění trošičku dostaneme. V Mladé Boleslavi jsem se s autem jakž takž sžil a za dva měsíce bych prakticky začínal od počátku. Jak v závodním autě člověk nesedí často, tak se dvě tři zkoušky hledá a hodně ztrácí.“

Na konci prázdnin tě čeká vrchol sezony…
„Jo Barumka… tak na ni se maximálně připravujeme, jako že nejvíc, protože to je domácí soutěž. Některé erzety se nám navíc jedou doslova za barákem. Tady bychom chtěli jet už rychle a užít si závod co nejvíce. Já jsem jel první Barumku s kitem 1,4 v roce 2007 s Billem Latifem, kterého moc zdravím a přeji mu brzké uzdravení. Byl to pro nás nádherný závod, na který nikdy nezapomeneme. Rok na to jsme jeli ve Zlíně s 1,6 a tato rally se nám moc nepovedla, neboť onemocněl motor.  Chtěli bychom si letos zlínskou soutěž co nejvíce užít a kdybychom zajeli nějaký dobrý výsledek, určitě by to nebylo na škodu. Ale bude to těžké.“

Poslední otázka na tělo. Vrátil by ses zpátky do Felicie Kit Car?
„Těžká otázka a těžká odpověď. Záleželo by, co bych s ní měl jet. Kdybych s ní měl jet velký mistrák, tak ne. Citroën je o hodně dál. Na Bohemce nám auto šlapalo bez jediného problému a mechanici pouze měnili gumy a dolévali benzín. Auto bylo dobře připravené a pro nás to znamenalo pohodovou soutěž. S kitem jsou pořád nějaké starosti. I když jsem jel krátký sprint, stále se něco řešilo. Nedokážu si představit, že by kit vydržel na velkém závodě takové nasazení, jako nyní Citroën. S C2 se musí jet agresivně, teprve potom Citroën funguje. Pokud s ním jede člověk pomalu, tak to auto nefunguje a to je trošku opak od kitu.“

„Chtěli bychom společně s Martinem Běhulou poděkovat všem mechanikům, kteří výborně připravují auto a to i během závodu. Velké díky si od nás zaslouží také sponzoři a obchodní partneři, bez kterých bychom nemohli závodit. Poděkování směřuje taky mé rodině, která mě hodně podporuje po celou dobu, co se věnuji rallysportu. Zároveň bychom chtěli pozvat všechny fanoušky, kamarády a známé, aby přišli na Barum rally a povzbudili nejen nás, ale i ostatní posádky. V atmosféře, kdy vidíme, že se naše jízda líbí i přihlížejícím, kteří to pak dávají gesty jasně najevo, se pak mnohem lépe závodí.“