Tvrdé souboje s napínavou koncovkou

Vyškovská rally letos na svém startu přivítala výtečnou sestavu více než stovky soutěžních automobilů. V seznamu přihlášených sice figurovalo 125 dvojic, administrativními a technickými přejímkami v pátek odpoledne jich však prošlo o deset méně. Svoji účast mj. odřekl kroměřížský Jan Štěpánek, který měl se svou Octavií WRC patřit k nejvážnějším uchazečům o stupně vítězů, z finančních důvodů ale musel vzít zavděk rolí diváka. Pozitivní zprávou bylo, že se jednalo o jediného jezdce z čela startovní listiny, jenž svůj start zrušil.

Závodit se začínalo na krátké zkoušce u Komořan, která byla ideální příležitostí důkladně se rozjet před náročnou kombinací obávaných RZ Račická a Podivická. Na první pohled rychlá zkouška skrývala zrádná místa a přinesla i první odpadlíky. Vladislav Krejčíř, který se po dvou letech vrátil za volant silného Escorta po Chvojkovi, v odbočení na Podbřežice usnul na brzdách a po ráně do svodidel zeštíhlil spektrum účastníků Poháru ČR o jednoho z favoritů. Piloti fordů měli na letošní vyškovské rally jednoduše smůlu. Tento fakt potvrdila druhá rychlostní zkouška, na které odstoupil reprezentant vyškovského rally klubu Přemysl Šebesta. Komořanský test jeho stařičkému vozu příliš neseděl, a tak se snažil ztrátu na první místo v hodnocení Poháru ČR co nejrychleji smazat. Vysoké tempo bohužel mělo za následek výlet na pole a poškozený chladič, který pro dravou posádku znamenal konec nadějí.

Na čele závodu si mezitím Roman Odložilík zavzpomínal na loňskou suverénní výhru v 1. RZ, která byla základním kamenem jeho pozdějšího vítězství. Nejrychlejší čas o 5,6 sekundy (na pěti kilometrech) vypadal slibně, bylo to však poprvé a zároveň naposled, kdy jeho Xsara WRC fungovala na 100%. Jednoduchý charakter zkoušky svědčil i dalším „wéercéčkům“ - Melichárek byl druhý, o třetí místo se podělili Drotár a Pantálek.

Následující dva testy už byly výrazně těžší a přinesly očekávanou změnu výsledků. Na Račicích sice o sekundu vyhrál Roman Odložilík, jeho pronajatá Xsara však začínala vykazovat první problémy s alternátorem. Další pozice dle očekávání patřily Romanu Krestovi s Jaroslavem Orsákem, obrovský pád naopak zaznamenala všechna zbylá „wrca“. Svižná zkouška s množstvím nebezpečných protahováků v lese vůbec nesedla Milanu Pantálkovi, jen o málo rychlejší než on byli Igor Drotár a Jaro Melichárek. „Po výskoku ze šotoliny na asfalt jsem měl chvíli obavy, že mám defekt pneumatiky a dost jsme zvolnili. Nakonec se ukázalo, že vibrace zadního kola nezpůsobil defekt, ale jen hlína v kole,“ omlouval svůj až osmý čas pilot Lanceru WRC. Pád mimo stupně vítězů Melichárka následně vybičoval k vítězství na velmi náročném Podivickém testu, kde předpisově zúročil potenciál svého mitsubishi, a nezabránil mu v tom ani výlet mimo trať těsně před cílem. Pouze o devět desetin za ním zaostal výtečně jedoucí Roman Kresta, další kandidát na sprintový titul Jaroslav Orsák naopak neodhadl průjezd pravým odbočením k větrolamu u Radslavic a poškozený motor znamenal konec v soutěži. Pořadí po první sekci tedy bylo následující: vedl Roman Odložilík, druhý Roman Kresta ztrácel 6,3 sekundy; třetí Jaroslav Melichárek zaostával o rovných deset sekund. Smůlu měl slovenský bavič Igor Drotár, který po nadějném úvodu hodně ztratil problémy s převodovkou, aby následně v servisu odevzdal jízdní výkaz. Nejdelší Podivická RZ nedopadla příliš dobře ani pro Jozefa Béreše, jenž musel jet několik kilometrů po defektu pneumatiky. „Na prázdné gumě jsme strávili zhruba třetinu zkoušky,“ upřesnil spolujezdec Róbert Müller.

Ve druhé sekci se chopil žezla Roman Kresta. Jeho největší soupeř Roman Odložilík opustil servisní prostor s desetisekundovou penalizací a kvůli pokračujícím problémům s alternátorem držel s pekelně rychlým Krestou krok jen velmi obtížně. I přes vítězství v prvním průjezdu Pruskou RZ nasbíral sedmisekundovou ztrátu na čelo a bylo jasné, že cesta za obhajobou první příčky se mu výrazně komplikuje. Kromě Kresty výrazně zrychlil i Grzegorz Grzyb s Fabií S2000, jenž během druhé sekce překvapivě předstihl Jaroslava Melichárka. Pilot červeného krasavce žehral na špatné obutí, které stálo za několika drobnými chybičkami, a věřil, že jeho chvíle přijde v závěru. Ve výtečném světle se na trati předváděl Tomáš Enge, jenž v této fázi soutěže vodil po trati druhý nejrychlejší produkční vůz a v celkovém pořadí vystoupal na skvělé páté místo. „Některé úseky jsou vyloženě nevyzpytatelné, střídají se tu různé druhy asfaltů – některé jsou hodně klouzavé, je to o tom hodně se přizpůsobit nejen stavu vozovky, ale taky hrubosti asfaltu, která je tu hodně různorodá. Mně jako člověku, který je zvyklý na jeden druh asfaltu to trošku dělá problémy,“ přiznal reprezentant Admiralu, který měl v tuto chvíli za zády i výrazně zkušenější „borce“ typu Josef Peták či Josef Semerád.

Poslední část soutěže měla přinést definitivní rozuzlení nejen v souboji na absolutní špici soutěže (Kresta s Odložilíkem o první místo, Grzyb s Melichárkem o bronz), ale i v kategorii historiků (Tichého Kadett versus Navrátilova Sierra). Nejprve přišel na řadu Račický test, jedoucí se potřetí, po něm následovala více než dvanáctikilometrová Pruská RZ s častou změnou povrchů a rytmů jízdy. Předpokládalo se, že právě zde padne rozhodující slovo o konečných výsledcích. Závěrečná „sponzorská RZ“ u Komořan totiž mnoho prostoru ke zvratům neposkytovala.

Račická RZ naznačila, že se bude bojovat až do posledních metrů. Melichárek zúročil poznatky z předchozích průjezdů a po lehké změně nastavení vozu stáhl ztrátu na Grzyba o šest sekund. Také souboj o vítězství se zdál být stále ještě otevřený, třebaže Odložilíkova ztráta opět narostla kvůli deseti sekundové penalizaci (předčasný start do 7. RZ). Oba duely bohužel skončily přesně tak, jak fanoušci nechtěli. V boji Kresty s Odložilíkem zaúřadovala technika (Odložilíkovi řekla elektronika Xsary definitivně dost), mezi Grzybem a Melichárkem pro změnu rozhodla jezdecký chyba jednoho ze soupeřů („Na ôsmej rýchlostnej skúške, pri katovaní jednej rýchlej ľavej zákruty v rýchlosti asi 160 km/h, ma trochu viac nakoplo ako som čakal, následne sme išli do hodín a vybehli pár metrov do kukurice. V podstate nič zvláštne sa neudialo, na takéto situácie sme v rally zvyknutí a hneď sme pokračovali ďalej. Ale žiaľ už po pár metroch sme museli ostať stáť, pretože sa nám čelné sklo rozsypalo na pavučinu a nebolo skoro vôbec nič vidieť,“ smutnil Melichárek).