„Nicméně na to, abych nějak víc zasahoval do nastavení, ještě nemám, takže jsem si spíše zvykal na jízdu samotnou, zkoušel brzdy a celkově jsem se snažil dál pilovat svůj styl,“ řekl mladý jezdec a pokračoval: „Najezdili jsme třicet kilometrů a získali mnoho nových poznatků, hlavně co se týká pneumatik, nastavení zadního stabilizátoru a diferenciálu.“
Při seznamovacích jízdách posádka startovního čísla 9 očekávala déšť, čemuž podřídila hlavně psaní rozpisu. „Skladba letošních zkoušek mě opravdu potěšila, protože všechny tamní testy mají obrovskou hodnotu,“ pochvaloval si Dunovský tratě na Zlínsku. Zároveň dodal, že ještě před startem na voze proběhla jediná úprava. „Na testu jsem si ověřil, že způsob rozsvěcování diod znázorňujících průběh otáček motoru mi nevyhovuje, proto byl do řídící jednotky nahrán původní software, který jsem využíval před repasí agregátu.“
Úvodní sekce letošní Kopné se jela za sucha, a i když Dunovský měl ze svého výkonu na Májové dobrý pocit, dvanáctý čas tomu neodpovídal. „Na Kameňáku se dostavily drobné chyby a hlavně respekt z první třetiny zkoušky, ale čas nakonec tak špatný nebyl, stejně jako na zkoušce Kopná, s níž už jsem měl nějaké zkušenosti. Sekci na suchu jsme si opravdu užili,“ popsal průběh začátku soutěže Václav Dunovský.
Posádce Dunovský – Machů patřilo po třech rychlostních zkouškách osmé místo absolutně se ztrátou šesti desetin na přímého rivala ze třídy 2 Jana Sýkoru (Mitsubishi Lancer EVO9 R4), mladíček Miroslav Jakeš s nejrychlejším produkčním lancerem měl k dobru další vteřinu a půl.
Mezitím se však pro poděbradského jezdce otevřela další etapa závodění s technikou specifikace Super 2000 – na silničky kolem Slušovic se začaly snášet dešťové kapky. V servisu proto tým změnil nastavení a mokré pneumatiky byly ještě více prořezány. „Na rovinu přiznávám, že mi bylo úzko, protože jsem absolutně netušil, co bude auto na mokru a blátě dělat,“ netajil se Dunovský. „Realita ale byla trochu jiná, protože Raková byla kompletně suchá i bez jakýchkoliv vytahaných nečistot. Celou zkoušku jsem však cítil, jak nám pod zadkem hoří úplně nové mokré gumy.“
Prvních mokrých kilometrů se ale Václav Dunovský přeci jen dočkal. Na druhém průjezdu Kopné se už jelo na vodě. „Stejně jako v prvním kole jsem se bohužel nevyvaroval chyby na velkých brzdách v Podkopné Lhotě. I když to ze záběrů z auta vypadá, že moc rychle nejedeme, musím říct, že zdání klame. Klouzalo to víc než dost,“ nabízí pohled z kokpitu pilot fabie.
Další dva měřené úseky znamenaly pro Dunovského a Machů posun o jednu příčku absolutním pořadím vzhůru, když se za ně propadl Jakeš. Přestože vedoucí vůz třídy pilotovaný Jaromírem Tarabusem exKrestově škodovce postupně ujížděl, stále ještě nováček za volantem ´dvoutisícovky´ Václav Dunovský za sebou stále držel i několikanásobného slovenského mistra Jozefa Béreše juniora. Ten na něj ztrácel 7,2 vteřiny.
Aby si mladý osmadvacetiletý závodník z Poděbrad vyzkoušel všechno, co můžou automobilové soutěže přinést, tratě závěrečných třech rychlostních zkoušek začaly rychle osychat. „My jsme přesto nechali na autě mokré pneumatiky, pouze jsme prohodili zničené přední za zadní a přenastavili brzdy,“ řekl Dunovský.
Šestá RZ Raková byla opět suchá, na Májové i Kameňáku panovaly přechodné podmínky. „Jak to na vodě nebylo úplně ono, tak právě tady auto fungovalo naprosto špičkově a byla opravdu radost ho řídit,“ nechal se slyšet Václav Dunovský, který až do závěrečných metrů soutěže prakticky netušil, jak si společně se svým parťákem Petrem Machů stojí výsledkově.
Pohled na pořadí po cíli osmého testu byl pro Dunovského více než pozitivní. Po havárii Tomáše Kostky, skvělému třetímu času absolutně na sedmičce a pátému místu na poslední vložce se Václav Dunovský s Petrem Machů dokázali dostat i přes Sýkoru a obsadili konečné páté místo absolutně, ve třídě 2 skončili druzí.
„Nemůžeme ale ani náhodou říct, že už jedeme hodně rychle. Míra Tarabus na nás měl propastných osmačtyřicet vteřin k dobru, což hovoří za vše,“ dodal skromně Dunovský. „Kopná se nám ale celkově vydařila a jsem za to upřímně rád. Jednak za to, že jsme soutěž dokončili a najeli další důležité kilometry na těžkých erzetách i v obtížných podmínkách. A že to vypadá slušně i výsledkově? To je pro mě spíše příjemný bonus.“
Zároveň Václav Dunovský přiznal, že výsledek z Autogames Rallysprintu Kopná nepřeceňuje, protože příští soutěž bude zase úplně o něčem jiném a prioritou bude opět nebláznit, ale jet systematicky.
„Chtěl bych znovu mockrát poděkovat všem, kteří nám drželi palce, protože to hned přidá nějakého toho koně pod kapotu. Kdokoliv má zájem o naši novou podpisovou kartu, může se zastavit za námi v servisní zóně. Rádi mu ji věnujeme, třeba i s podpisem,“ usmíval se jezdec. „Stejně tak patří moje poděkování celému týmu za skvěle připravený vůz a perfektní práci na testu i během samotné soutěže, slova díků patří samozřejmě i našim parterům,“ uzavřel Václav Dunovský a už vzhlížel k Rallye Český Krumlov, které se nakonec zúčastní.