Pojďme ještě na skok na přelom roku, jak ti šel přechod z dvoukolky na čtyřkolku? Bylo potřeba moc testů?
„Bylo to pro mne hodně náročné. Pro mne to byla hlavně první zkušenost se čtyřkolkou, protože do té doby jsem s vozem s poháněnými čtyřmi koly nestartoval a to ani s civilním vozem. Někteří jezdci, než usednou do soutěžní čtyřkolky, sbírají první zkušenosti s vozy Mitsubishi či Subaru, ale já tuto možnost neměl a hned jsem šel do Fabie Rally 2. Největší rozdíl byl pro mne ve váze, neboť v porovnání s Opelem je Fabie krapet větší. Navíc škodovka má poháněnou i zadní nápravu a auto se jinak chová. To byly pro mne největší rozdíly, na které jsem si musel zvyknout. I když jsem udělal nějakou chybu ve dvoukolce, tak ta mi spoustu odpustila, kdežto čtyřkolka, když se urve, tak je zle. Paradoxně jsem s novým vozem měl před sezonou pouze jeden test a to před Valašskou rally, navíc v Kopřivnici na polygonu, kde jsou podmínky poněkud jiné, než na klasických erzetách.“
Stačily dvě velké soutěže a najednou ses stal „skokanem“ v rally. Přece jen, jedno třetí a jedno čtvrté místo v rámci MČR při tvé premiérové soutěži nikdo nečekal…
„Já si myslím, že ten největší skok přišel až na Barumce (smích). Nutno předeslat, že přece jenom Valašská rally je pro mne domácí soutěží a letošní start byl mým třetím v této soutěži. Znalost rychlostních zkoušek tady pro mne měla obrovskou výhodu. Už jsem věděl, kam jedu a mohl jsem se tedy soustředit na sžívání s autem. Až po závodě jsme dopilovávali rozpis, co by v něm šlo změnit. Valaška tedy byla pro mne takový velký test, jak budu moci řídit Fabii Rally 2. Výsledek byl samozřejmě nad očekávání dobrý. Pak přišla na řadu Šumava, kterou jsem jel zcela poprvé. Každá soutěž se skládá z dobře napsaného rozpisu, sladění posádky a perfektním nastavení auta. Mě se podařilo poměrně rychle si na Fábii přivyknout a pak už jsem jen sbíral zkušenosti. V můj prospěch hráli i soupeři, kteří odstupovali z různých důvodů nebo je zdržely defekty. Rozhodně jsme taková umístění nečekali. Chtěli jsme začít v klidu a na konci roku se dostat do TOP 5.“
Pociťoval jsi zvýšenou pozornost o tebe a tlak na další výsledky?
„První velký tlak ze strany médií jsem pociťoval hned při Valašské rally, kdy jsme přijížděli do servisu na celkovém šestém místě, což patrně nikdo při naší premiéře nečekal. Ale co se týká tlaku na výsledek, tak tady bylo vše v pohodě. Na začátku roku jsme si stanovili v týmu cíle a tím bylo hlavně seznamování se s novým vozem. Bylo mi řečeno „jeď a nauč se s autem zacházet tak, abys v příštím roce dokázal využít potenciál vozu“. Najednou se kolem mne začali točit novináři, ale na to si musí jezdec rychle zvyknout.“
Po Hustopečích přišla nabídka z továrního týmu… Nerozklepaly se ti při dozvědění této informace kolena?
„Nerozklepaly… Jednání se škodovkou probíhala už krátce před Hustopečema. Celá akce ovšem nešla udělat ve stylu „hrrrr pojďme na to“. My měli povinnosti vůči partnerům a tak se hledala společná cesta, jak start v Mladé Boleslavi pod hlavičkou továrního týmu uskutečnit. Tady bych chtěl poděkovat všem partnerům, že mi tento start umožnili. Obavy nebo strach ze startu na Bohemce jsem rozhodně neměl. Měl jsem ale respekt, neboť startovat za „továrnu“ se nepodaří kdekomu, ale respektem se nic nepokazí. Možná právě, že jsem neměl strach, tak to byl klíč k dobrému konečnému výsledku.“
Výsledek na Bohemce, to bylo asi něco z říše snů…
„Určitě… Musím ale taky doplnit, že takový test, jaký jsem měl před Rally Bohemia, jsem nikdy neměl. Díky továrně a tomu, že jsem přecházel z klasické Škody Fabia Rally 2 na EVO, jsem měl k dispozici tři testovací dny. Na konci jsem měl najeto spoustu testovacích kilometrů, mnohem víc, než s naším týmovým vozem za celou sezonu. Do závodu jsem byl tedy perfektně připravený. Věděl jsem, co mám od vozu očekávat a bylo jen na mně, jak se s tím popasuji. A na konci se vše krásně sešlo a výsledkem bylo druhé místo za Honzou Kopeckým. Druhé místo nám ale tak trochu spadlo do klína díky Filipovému defektu. Ale o tom je rally…“
Na domácí scéně přišla Barumka. Spousta fanoušků spekulovala, že domácí tratě znáš a že doslova „poletíš“, ty jsi je ale „nemile“ překvapil…
„Jo, vysoko a hlavně daleko jsem letěl. Na Barumce se mi nevydařil začátek rally, kdy jsme na městské superspeciálce měli defekt. Naštěstí, s ohledem na délku závodu, nebyla ztráta dvaceti vteřin nijak propastná. Proto jsme k sobotní etapě přistupovali s tím, že problémy mohou postihnout i další posádky a závod je na samém začátku. Chtěli jsme si jet své… Letos byla Barum rally opravdu hodně náročná. Pro mne ovšem skončila zlínská soutěž krátce po startu Semetínské RZ. Byla to má první nehoda, navíc tak velká a já po ní skončil na pár dní v nemocnici. Rozhodně jsem to nebral nijak tragicky, neboť pokud se jede rychle, je hranice rizika příliš vysoko a každý, kdo ji pokouší, jednou havaruje. Pro nás bylo dobře, že jsme byli doma a havarovaný vůz jsme nemuseli daleko vézt (úsměv). Samozřejmě, že mne ta havárie hodně mrzela. Sezonu jsem měl dobře rozjetou… Ale čím dřív měla ta havárie přijít, tím líp…“
Chtělo se ti pak zpět do auta?
„Po pravdě jsem byl v obavách, protože jsem nevěděl, co se bude dít a jak budu reagovat. Vše je samozřejmě spjato s mou první velkou havárií. Ale abych se vrátil k dotazu, do auta jsem chtěl co nejrychleji a taky jsem v něm už seděl asi týden po nehodě. Vše šlo v pohodě, takže jsem se rychle uklidnil a veškeré obavy z toho, co by kdyby, šly stranou. My jsme se tak mohli plně soustředit na další podnik z velkého mistráku, kterým byl Pačejov.“
V Pačejově to vypadalo na krásný souboj s Černým, ale přišlo jeho brzké rozřešení…
„A tady jsem taky vyšel bodově na prázdno díky jezdecké chybě. Osudnou se mi stala poslední zatáčka předposlední zkoušky soutěže. Musím říct, že v Pačejově se jelo fakt obrovské tempo. Všichni jsme byli ve vteřinkách a rozdíly byly minimální. Každá chyba byla hned znát a byla pro další průběh závodu nesmazatelná. S Honzou Černým jsme sváděli krásný souboj, který vyšel dobře pro Honzu a špatně pro mne. Pro mne to byla další zkušenost. Já jsem na samé hraně nikdy nebyl zvyklý jezdit a k chybě je tady opravdu hodně blízko.“
To už jsi ale věděl o startu ve Španělsku. Postavit se na start světového podniku vedle velkých hvězd by chtěl každý, jak jsi to vnímal ty?
„Asi měsíc před závodem nám Škoda Motorsport nabídla šanci postavit se na start této světové soutěže s tím, že by tým byl rád, kdybychom jim ve Španělsku prezentovali značku. Pro nás to byla pochopitelně nabídka, která se neodmítá. Nabídka další spolupráce byla pro mne velkým a milým překvapením, neboť původní dohoda byla má účast pouze na Rally Bohemia plus několik menších předváděcích akcí. Zda měl vliv na dalším startu pod „škodovkou“ můj výsledek z Rally Bohemia, to netuším, ale podle mne jsem druhým místem v Mladé Boleslavi jistě částečně k další spolupráci napomohl. Zároveň předpokládám, že tovární tým se neodrážel pouze od jednoho výsledku, ale sledoval počínání více jezdců během letošní sezony.“
Jaké byly tvé dojmy po seznamovacích jízdách?
„Pokud mohu porovnat dvě zahraniční soutěže, kterých jsem se letos účastnil (ME Rally di Roma Capitale a MS Rally Catalunya), tak erzety ve Španělsku byly určitě lehčí než v Itálii. V Itálii byly zkoušky pomalejší a návaznost jednotlivých zatáček byla horší. V Česku jsou naopak rychlostní zkoušky dost rychlé, takže ty španělské bych zařadil něco mezi Českem a Itálií. Ve Španělsku jsou ale pouze hladké asfalty, které nejsou tak moc rozbité jako u nás. Naopak se tady ale hodně katuje a tudíž dostává zabrat i podvozek. U nás se v katech vytahá většinou tráva a bláto, kdežto tam to byly velké šutry, na kterých se auto chová trochu jinak, než na co jsme zvyklí. My jsme měli ve Španělsku i Jendu Tománka, který s námi projížděl před závodem místní silničky a pomáhal nám s rozpisem, který byl odlišný od klasického českého. Jenda nám hodně pomáhal se stopou, takže tady byly jeho největší rady. Samotné tréninky byly poněkud odlišné od těch našich. Díky dvěma průjezdům s dlouhými přejezdy mezi zkouškami měly jednotlivé týmy servisní vozy na stanovištích přejezdů, kde byl i catering, abychom nemuseli nikam zbytečně zajíždět a tím ztrácet čas. Se dvěma průjezdy jsem se setkal na Barumce i v Římě, takže po této stránce to nebylo pro nás nic nového. Trošku paradox byl, když se na přejezdech občas jezdilo hodně rychle, aby se vše stihlo, neboť na zkouškách rychlost hlídal systém GPS, kdežto na přejezdech ne.“
Po první etapě skvělé umístění, jak probíhal závod?
„Strategie pro nás byla jasná, a to dojet závod a nasbírat co nejvíce zkušeností a poznatků. To se bohužel nepodařilo. Díky změnám v rozpisu jsem si na nový diktát v úvodu trochu zvykal. Každým kilometrem jsem si byl jistější a tempo na konci prvního dne nebylo zase až tak špatné. Já jsem v průběhu první etapy ani nesledoval výsledky. Plně jsem se soustředil na sebe a svou jízdu. První etapu tedy musím hodnotit velice kladně, hlavně po stránce sladění s úpravami v rozpise. Už při prvních průjezdech bylo od aut startujících před námi hodně v zatáčkách vykatováno, proto jsme do druhé sekce erzet zvolili do auta dvě náhradní rezervy. Defekty jsme udělali vždy v katu. Pokud ale stopa vede do vnitřku zatáčky, tak tam prostě musíte jet a my vždy trefili nějaký kámen, který poškodil pneumatiku.“
V první sobotní zkoušce ovšem přišla kolostřešní situace, jak k ní došlo? Nebyla chuť pokračovat v neděli?
„Do druhé etapy jsme nastupovali se stejnými cíli, jako do na začátku soutěže. Rozhodně jsme se nechtěli tahat se soupeři nebo jít do nějakého většího rizika. Bohužel hned na první sobotní zkoušce přišla chyba, kdy se sešlo víc věcí najednou. V tu chvíli se jelo v mlze, silnice byla vlhká, v zatáčce bylo spousta vytahaného „bordelu“ a já navíc netrefil přesně stopu. Výsledkem byla havárie, kdy jsme šli několikrát přes boudu. I když tým auto opravil a následně i postavil do uzavřeného parkoviště na konci etapy, tak rozhodnutí, s ohledem na mé zdraví, bylo dál v soutěži nestartovat.“
Jaké dojmy v tobě zanechala Katalánská rally? Je chuť na další světovou soutěž?
„Dojmy jsou suprovní, přece jen to je velký svět. Byla radost vidět všechny ty velké kluky, jak pracují. Zkušenost pro nás k nezaplacení. I když pro mne skončil závod neslavně, hodnotím jej pozitivně. Odnesli jsme si spoustu poznatků. Co se týká další světové soutěže, v tuto chvíli bych se do ní asi nehrnul. Je potřeba dělat postupné krůčky a ne přeskakovat z mistráku do mistráku. Pro mne je potřeba udělat krok zpět, soustředit se na český mistrák a teprve potom se posouvat dál. Co se týká samotné chuti, tak ta mi rozhodně nechybí, ale je potřeba nahlédnout i do svého sebevědomí. Tady je potřeba si uvědomit, že posun není o skocích dopředu, ale je potřeba postupných krůčků.“
Tři havárie po sobě… Doufám, že ti to nesebralo chuť do dalšího závodění?
„Samozřejmě, že mne havárie mrzí, navíc, když se sešly takto po sobě. Není nikdo, kdo by rád boural. Zklamání tedy je, ale chuť do závodění mi havárky nesebraly. V rally je k těmto momentům hodně blízko a všichni s nimi musíme počítat.“
Dobře rozjetý jsi měl i Vsetínský sprint, ale i ten zůstal nedokončený…
„Rally Vsetín jsme původně v plánu neměli, ale nakonec jsme se rozhodli jet, protože ji máme „u baráku”. Rallysprint série pro nás letos totiž nebyla prioritní. Závod se pro nás vyvíjel víc než dobře. Hned na první RZ jsme zaznamenali druhý čas za Adamem a bylo jasné, že právě s ním budeme celou soutěž svádět těsný boj. Vítězstvím na Semetíně se nám jeho náskok podařilo ještě víc zmenšit a dalším vítězstvím na Jabloňové jsme se do servisu vraceli jako vedoucí posádka sprintu. Chyba přišla bohužel hned na čtvrté RZ, kdy jsem vytočeným kolem trefil antikat, ohnul řízení a byli jsme nuceni odstoupit. Velké díky patří všem, kteří za tímhle našim startem stáli a také fanouškům za atmosféru kolem RZ!“
A do výčtu startů zbývá už jen netradiční Rally Český Krumlov…
„V Krumlově jsem startoval poprvé a tak i tyto erzety byly pro mne nové. Letošní ročník byl navíc „ozvláštněn“ listopadovým termínem, takže spadané listí a vlhko na trati byly velice záludnými soupeři. Sobotní etapa nám vyšla dobře, až na jednu rychlostní zkoušku. V průběhu rally jsme sváděli pěkný valašský souboj s Adamem Březíkem a Mirkem Jakešem. Dvě zkoušky před koncem etapy jsme měli na čtvrtém místě absolutně drobný náskok, ale technické problémy nás srazily o dvě místa zpět. V nedělní části závodu jsme se pro změnu trápili s pneumatikami. Proto jsme se soustředili hlavně na dokončení závodu, což se podařilo.“
Jaké máš plány letos a co rok 2022?
„V příštím roce bychom chtěli pokrýt hlavně velký mistrák a plně se soustředit pouze na toto mistrovství. Chtěl bych se přiblížit klukům nahoře. Pokud se podaří nějaký start navíc, budu ledva rád, ale prioritou zůstane MČR. Co se týká techniky, zůstávám u Škody Fabia Rally 2.“
Spojení Stříteský a Vančík Motorsport funguje velice dobře, očekával jsi takový vzestup?
„Neočekával… Popravdě ještě na podzim loňského roku jsme si pohrávali s myšlenkou, že budeme startovat ve velkém mistráku s vozem R2. Nechtěli jsme nikam pospíchat a zkušenosti s vozem jsme chtěli proložit starty na vybraných soutěžích v Evropě. Pak ovšem přišel do hry dealerský program, do kterého jsme se přihlásili a který nám byl přiklepnut. Tím jsme museli změnit naše plány a přeladit se z R2 na Škodu Fabia Rally 2, což trvalo deset dní.“
Co plánuješ během zimní pauzy?
„Pro mne to bude klasická příprava na fyzičce, ale také psaní a kontrola rozpisů, tak abychom nevypadli z rytmu. Do toho ještě máme několik závodů motokár, kde se rovněž aktivně podílím na přípravách strojů. Krumlov se jel v polovině listopadu, motokáry začínají v únoru, mezitím nějaké vyhlášení, ta doba uteče velmi rychle.“
Vzkaz fanouškům?
„Chtěl bych jim vzkázat, ať zůstanou u fandění české rally a že je super, že chodí ve velkém množství na závody a tím nás podporují. Oni dělají tu skvělou atmosféru na rally…“