Minikáry jsou, zjednodušeně řečeno, bezmotorové „stroje“, na kterých se jezdí z kopce po kužely vytýčených tratích. Není to ovšem ledajaké ježdění, je to opravdové závodění, ve kterém rozhoduje správná volba stopy a hospodaření s rychlostí. I minikáry mají své multišampióny. Jedním z nich je Eliška Slavíková. Eliška je čtyřnásobnou mistryní České republiky čtyřnásobnou mistryní Evropy a sedmkrát zvítězila v Poháru České republiky. Letošní Rally Fulnek-Odry bude svědkem její premiéry v rallysprintovém mistrovství. Navigovat ji bude zkušený spolujezdec a její otec Jan Slavík. Před velkou premiérou jsme rodinné posádce položili několik otázek:
Jak se, Eliško, cítíš před prvním rallysprintovým startem?
„Jsem z toho trochu nervózní. Přeci jenom jsem do teď jezdila prakticky pouze na tratích v Sosnové a Kopřivnici, ale to je něco úplně jiného, než jet opravdovou rally. Na druhou stranu se strašně těším. Když nevyšel náš prvotní plán jet sprint v Plzni, doma jsem to obrečela.“
Jaký máš pro svůj první start cíl?
„Myslím, že klást si nějaké cíle, je předčasné. Pro nás je teď hlavní, abych si to osahala, začala důkladněji poznávat o čem je skutečná rally a samozřejmě i jaké jsou rozdíly v chování auta na okruhu a na opravdové rychlostní zkoušce. Mým cílem i cílem celého týmu je Fulnek dokončit a odnést si z něj nové zkušenosti, které pak dál budeme moci zužitkovat.
Co očekáváš, že pro Tebe bude nejtěžší?
„To je složitá otázka, ale myslím, že nejtěžší asi bude délka rychlostních zkoušek, protože do teď jsem byla zvyklá jet v plném nasazení kolem tří minut, kdežto u rally se k tomu musí přistupovat trochu jinak. Určitě budu muset jinak hospodařit se silami. Toho těžkého se objeví jistě hodně a já sama budu určitě ledasčím překvapená. Přece jen je to první start. Ale nebojím se ničeho, jedu se přece učit. Doufám však, že jsme připraveni po všech stránkách a nic nás tak úplně nezaskočí.“
Myslíš, že některé zkušenosti z minikár Ti pomohou i v autě?
„Minikáry jsou hlavně o stopě. Když tam člověk udělá chybu, je to nevratné, napravit to nejde. Proto si myslím, že zkušenosti z volby stopy z minikár pro mě budou určitou výhodou. Ale rally je přece jen jiná disciplína, třeba čtení povrchu a jízda podle rozpisu, to bude úplně nové. Určitě mám z minikár i některé návyky, které jsem za ta dlouhá léta získala a dneska si už ani neuvědomuji, že spoustu věcí dělám automaticky a přirozeně. Za to samozřejmě patří velký dík mým rodičům, kteří s námi na ty závody od útlého věku jezdili, trávili víkendy v různých částech republiky a umožnili nám se tak začít rozvíjet.“
Na co se nejvíc těšíš?
„Úplně na všechno. Dostat se poprvé mezi stromy, jet na rozpis, těším se na celý průběh rally, na všechno, co se kolem ní děje. Mohla bych tady jmenovat až do nekonečna, na co všechno se těším, ale myslím, že vše bylo řečeno v první větě - na všechno J. Těším se od prvních závodů na minikáře, těším se od chvíle, kdy jsme o sprintu začali reálně uvažovat. Od samého začátku ježdění to byl pro mě cíl. Když jsme začínali, táta párkrát řekl: ,,Tak třeba jednou pojedeme nějakou rally, uvidíme, jak ti to půjde”. Tenkrát to pro mě byla krásná, ale trochu nereálná představa. Teď když se to opravdu děje s úsměvem na rtech na to vzpomínám a jsem moc vděčná za to jak mě všichni a hlavně rodina na celé cestě závoděním podporují a vždy podporovali.“
Honzo, s jakým autem se postavíte na start?
„Naší závodní technikou je Škoda Fabia první generace upravená pro třídu RN6. Pravověrní fanoušci jí spíše znají jako třídu A/1400 nebo třídu 7. Ano, tak dlouho se již tyhle Fabie pohybují po závodních tratích. A proč právě ona? Protože k ní máme jako mladoboleslaváci citový vztah. Navíc je to auto, se kterým jsem před dvacet lety začínal svoji aktivní kariéru v rally J. Auto jsme si postavili s Eliškou sami s podporou rodiny a několika nejbližších kamarádů. Eliška dokonce na téma „Stavba závodního vozu“ píše svoji maturitní práci.“
Jaké je zázemí vašeho týmu?
Zázemí máme ryze rodinné. Hodně spolupracujeme a pomáháme si s rodinou Jiráků, kde závodí s Fábií TDI jejich syn Ondra. Ten je i největším jezdeckým mentorem Elišky. Při přípravě auta i organizačních záležitostech nám hodně pomáhá i druhá dcera Anežka, která je také dlouholetou úspěšnou závodnicí minikár. Ta navíc už taky začíná pošilhávat po volantu závodního auta. Asi to je přirozený vývoj v naší rodině postižené bacilem závodění. Z toho také vychází název našeho teamu MiRa Racing – Minikáry&Rally. Samostatnou kapitolou našeho týmu je naše maminka. Té patří náš největší obdiv. Mít v rodině tři pacienty postižené závodním bacilem je dost těžké. Nesmíme určitě také zapomenout na Honzu Kejvala, minikárového závodníka, který s námi absolvuje všechny závody jako mechanik.
Jak Ty vidíš cíle pro Fulnek?
„Původně jsme měli Eliščinu premiéru v rally naplánovanou na Rally Plzeň. Bohužel ve středu před závody mě seklo v zádech tak, že jsem nebyl schopen jakéhokoliv pohybu. Velmi příjemně nás překvapil přístup vedení plzeňského závodu. Když jsme se ze zdravotních důvodů omlouvali tak pan ředitel Hasman vyvinul veliké úsilí, aby Elišce sehnal náhradního spolujezdce. Bohužel se to nakonec nepodařilo, ale opravdu díky moc. A cíle na Fulnek? Odjet celý závod, prožít krásný víkend. Jedeme sbírat zkušenosti nemusíme se honit za výsledkem“
Přivítejme Elišku do rally komunity, popřejme jí úspěch a držme na Rally Fulnek – Odry palce posádce se startovním číslem 61.
Jiří Šteg