Dunovský přijel do Šternberka po pěti letech. S jiným autem, jiným spolujezdcem, přesto byl plný očekávání. Přece jenom, sezona se chýlí ke konci a každému na startu bylo jasné, že je čas rozhodnout o finálních výsledcích. „V okolí Šternberka jsem startoval jedinkrát v roce 2005 v rámci ČMPR. Se současnou podobou soutěže bylo společných pouze pár kilometrů jedné RZ, které se ovšem jely v protisměru,“ přibližuje svou neznalost soutěže Dunovský.
Z pátečních seznamovaček byla většina jezdců rozpačitá. Přece jen nebývá zvykem končit v půl třetí. „Opticky se zdálo, že je málo času, ale i s celkem nadprůměrnými přejezdy jsme to všechno stihli naprosto bez problémů a nemuseli jsme ani porušovat ZU a jezdit v protisměru - jako někteří nejmenovaní,“ usmívá se Václav a jedním dechem dodává: „Celkově byla organizace přejímek a servisního areálu z našeho pohledu jedna z nejlepších, co jsme letos absolvovali.“
Foto: Matěj Skalník
Rally Jeseníky se skládala ze tří rychlostních zkoušek. Ačkoli diváci příliš neocenili málo diváckých míst podél tratí, jezdci si erzety nemohli vynachválit. Dunovský se také pustil do hodnocení jesenických tratí: „První a druhá zkouška byly opravdu super. Nabízely ten správný soutěžní charakter. Navíc obsahovaly dlouhé pasáže z kopce - a to vcelku. Tyto dvě zkoušky byly všechno, jen ne rovinaté – z hlediska profilu. Třetí byla čistá, širší, krátká a tak úplně se mi nezamlouvala, což nemění nic na tom, že své kouzlo nepostrádala a pořadatelům soutěž rozhodně nekazila.“ Dalo se předpokládat, že průměrné rychlosti ve vložkách budou vyšší a vytahané nečistoty bude těžší odhadnout. To se nám v průběhu soutěže také potvrdilo.
A jak se Dunovský se Suzanou připravili na start rally? „Svezl jsem se krátce po přejímkách, pouze k ověření celkové funkčnosti. Nebylo třeba techniku trápit. No, a pak jsme s částí týmu zhlédli fotbal ČR – Skotsko.“
Nervozita před závodem Václava na oko příliš netrápila. Ale i on si velmi dobře uvědomoval, co na něj v Jeseníkách čeká. Mohl zde rozhodnout o titulu mistra ČR ve třídě A6. Konkurence byla ale opět obrovská. Jan Dohnal pro tento závod vyměnil na sedadle spolujezdce Martinku Škardovou za Klárku Šillerovou. Výměnu navigátora na jeden závod by jiní mohli považovat za nevýhodu, ale u Honzy Dohnala tomu tak rozhodně není. Dohnal s Šillerovou i Cliem S1600 byli připraveni podat nejlepší výsledek. Dunovský s Machů ale neměli na hlídání jenom Dohnala, ve zpětném zrcátku si taky potřebovali kontrolovat Antonína Nováka s Jirkou Vajďákem. Hoši několikrát ukázali, že se s nimi musí počítat.
Do sobotního závodu se vyjelo za sucha a chladna. Hned na startu první erzety zdržel jezdce Áček havarující Honza Štěpánek. Brynda, Dunovský, Novák a spol. si tak na startu postáli trochu déle, což mohlo způsobit rychlejší chladnutí pneumatik. Obutí tak bylo obzvlášť důležité: „Asi jsme neobuli úplně ideálně, ale tentokrát to bylo asi relativní. Pneumatiky nefungovaly až na poslední RZ první sekce. I přes stání na RZ1 byly po oba dva ranní testy pneumatiky v pohodě. Časy byly solidní, rozestupy minimální. Zvolili jsme opatrnější tempo, abychom se vyvarovali jakékoliv chyby,“ popisuje Dunovský situaci první sekce soutěže.
Při druhé sekci už vysvitlo sluníčko a trochu se oteplilo, takže v servisu opět nastalo řešení strategie obutí. „Přezuli jsme předek, což byla již jasná nutnost, na tvrdší směs. Kluci zkontrolovali celou pravou část vozu detailněji, protože obě kola dostala několik ran,“ komentuje Václav. Dunovský byl po první rundě druhý za Dohnalem o 15s, třetí Novák však ztrácel pouhou vteřinu. Václav s Petrem se tak v druhých průjezdech pokusili ještě zrychlit, což se vyplácelo. Drželi kontakt se špičkou a zůstávali stále ve hře. „Důležité bylo, že jsme jeli v klidu a bez riskování,“ dodává Petr Machů.
Foto: Matěj Skalník
Ani na poslední průjezdy se počasí nezměnilo a sucho s teplem se Jesenicka příjemně drželo. U Sparrow racing teamu proběhla standardní kontrola vozu a obutí zůstalo stejné z druhé sekce. Kluci se rozhodli neriskovat, ale přesto jet rychle. Situace v pořadí se však zásadně změnila během RZ7. Smolná sezóna Jana Dohnala stále nekončí, v RZ7 ho stihla technická závada a musel tak soutěž opustit bez nadějí na výsledek. Dunovský se rázem snadněji dostal na první místo. Poslední dvě erzety nasadil i přes avizované neriskování obrovské tempo a v cíli se nestačil divit výsledkům: „Domluvili jsme se, že nepůjdem přes hranu a udržíme klidné tempo. Hlavně žádná rizika. Cílový čas byl hodně velkým překvapením.“ Dunovký totiž posledním průjezdem přeskočil v absolutním pořadí Á sedmičkového Petra Bryndu, čímž se dostal poprvé i do nejlepší desítky. Novák Dunovského už nemohl ohrozit, dokončil soutěž 28s za ním.
Dunovský nadšení neskrýval a rozdával kolem sebe slova díků: „Suzana opět fungovala naprosto jako hodinky – obrovské díky všem klukům s Sparrow racing teamu. Závěr soutěže nám z výsledkového pohledu skvěle režírovalo naše vedení, za což posíláme stejně velké díky. Naše partnery, doufáme, potěší zisk titulu ve třídě A6 a snaha je reprezentovat co nejlépe. Mnoho díků musí putovat i k našim fanouškům za podporu na RZ i nádhernou atmosféru na cílové rampě. Osobně opět vyzdvihuji výkon a práci Petra, je perfektní. Rally Jeseníky se vydařila a v rodině MČR ve sprintrally má jistě své pevné místo.“
Václav Dunovský s Petrem Machů ve voze Suzuki Ignis S1600 dokončili AZ Pneu Rally Jeseníky na desátém místě absolutně o 2,7s před Petrem Bryndou. V první kompletní sezóně s S1600 si výsledkem zaručili mistrovský titul ve třídě A6. Ještě stále však je o co bojovat i na posledním sprintu sezony ve Vsetíně. Na scénu vstupuje matematika, škrtání a sčítání. Ve hře je totiž ještě titul mistra skupiny A. Držíme palce tento víkend do Vsetína.