Pro týmovou formaci Tarabus-Norek-Trunkát začal závod vlastně už v úterý před velikonočním závodním víkendem. Při předzávodním testu došlu k neočekávané závadě na motoru Fiatu Abarth Grande Punto S2000, který byl sestaven po loňském závodní přestávce vozu. „Po té, co nám v úterý při testu „odešel“ motor a bylo evidentní, že se nestihne do startu Lužických hor opravit, nastaly hektické chvíle uvažování a shánění nového vozu. Podařilo se však velice rychle domluvit s týmem Martina Prokopa a připravit náš revival s Fiestou S2000. Šlo přesně o tu samou „Fionu“, se kterou jsme uzavřeli loňskou sezonu vítězstvím na Rally Příbram,“ popisuje okolnosti vynucené změny vozu týmový manažer Daniel Trunkát, a pokračuje: „V rekordně krátkém čase bylo potřeba předělat vůz ze šotolinové verze na asfaltovou, nechat jej otestovat na letošní sezonu, vytvořit polep v barvách našich sponzorů, a tak dále. Takže je jasné, že jsme se před závodem rozhodně nenudili. Na tomto místě patří obrovské poděkování především celému týmu Jipocar Racing, že nám vyšli takto maximálně vstříc a vše v tomto krátkém čase dokázali na jedničku zorganizovat.“
Do Lužických hor se sjela velmi početná a kvalitní konkurence včetně šesti vozů WRC, za jejichž volanty seděli mimo jiné i národní mistři český Valoušek a německý Kahle. V této konkurenci patřilo posádce zelenobílé Fiesty S2000 po prvních čtyřech z osmi rychlostních těsné čtvrté místo, ovšem pouze se ztrátou nicotných 2,8 sekundy na prvního, a naopak s náskokem pouze 6 sekund na šestého.
„Do Fiesty jsme z výše zmíněných důvodů usedli až večer před závodem a stihli ujet už jen přibližně 20 km na trati v podstatě o dvou zatáčkách, takže je jasné, že na nějaké větší otestování auta před závodem už nebyl čas,“ vrací se k dramatické situaci před startem pilot Jaromír Tarabus a následně popisuje své pocity z jízdy v první části závodu: „Během první rundy RZ jsem se s vozem nějak nemohl sžít, přestože s ním máme najeto již spoustu kilometrů z minulé sezony. Nedařilo se mi do zatáček trefovat ideálně a jízda nebyla zdaleka tak čistá, jak by měla být. V servisu po první polovině soutěže jsme pak ještě pracovali na nastavení vozu.“
Druhá polovina soutěže však pro posádku nezačala vůbec šťastně a hned na páté rychlostní zkoušce potkal velký problém, který pravděpodobně ovlivnil celý zbytek jejího vystoupení v soutěži. Nechme situaci popsat přímo jezdce: „Druhou část soutěže jsme zahájili podařeným rychlým tempem na RZ 5, bohužel v jejím závěru nás potkala těžká krize. Bylo to v zatáčce, kde byl při tréninku soudek proti „řezání“ zatáčky přes krajnici. Ten při našem prvním průjezdu nezasahoval do vozovky, že jsem jej téměř ani neregistroval. Možná byl někým odstrčený. Při druhém průjezdu byl naopak zase tak vystrčený do jízdní stopy, že to udělalo zatáčku o stupeň horší, než jsme ji měli napsanou z tréninku. Vše je dobře patrné z on-board videí. Měl jsem tedy na vybranou buď soudek trefit a riskovat poškození vozu, nebo jej zkusit objet. Zvolil jsem druhou možnost, bohužel jsme se dostali ve velké rychlosti mimo trať, přeletěli betonovou jímku a jen se štěstím to neskončilo velkou havárií. Ve zbytku RZ jsem si pak nebyl jistý, jestli není něco autem a raději jsem zvolil opatrnější tempo až do cíle, přestože i tak z toho byl čtvrtý čas. Po zbytek soutěže jsme se snažili jet i přes prožitý dramatický moment rychle, pocit z jízdy jsem měl dobrý, ale dosahované časy bohužel na soupeře nestačily,".
Kritický moment na RZ 5 vidí jako rozhodující ve svém hodnocení závodu spolujezdec Igor Norek. „Pouze krátký test těsně před závodem na optimální nastavení samozřejmě stačit nemohl, ale s tím jsme museli v dané situaci počítat. Po prvním kole RZ to vypadalo dobře, figurovali jsme na 4. místě, ovšem se ztrátou pouze necelých 3 vteřin na prvního. Navíc jsme mysleli, že víme, kde jsme byli pomalejší a kde ještě můžeme zrychlit, takže nebude problém bojovat o nejvyšší příčky, což se nakonec nestalo. Na druhu stranu po Mirou výše popsané krizi na RZ 5 jsem rád za jakýkoliv výsledek, protože už jsem se doslova viděl, jak stojím se sbaleným rozpisem vedle trati jako divák. Tato krizovka nás hodně vylekala. Samozřejmě těžko po závodě něco předpokládat, ale myslím, že bez ní bychom závěrečné tempo asi zachytili a podařilo by se nám bojovat o medailové pozice. Na RZ 5 jsme podle mě až do opuštění trati jeli velmi rychle, o čemž svědčí i přes problémy dosažený čas.“
Příčinu svého problému na této soutěži posádka na své poměry neobvykle tvrdě kritizuje a hodlá se podílet řešení tohoto problému během dalších soutěží: „Obecně si myslím, že vymezovat trať těmito plastovými soudky rozhodně není dobré řešení, protože s nimi může před závodem i mezi průjezdy prakticky kdokoliv libovolně manipulovat, ať už nějaký méně pečlivý pořadatel nebo náhodný divák. Ti si sami ani nemusejí uvědomit, že kvůli tomu může dojít k vážnému ohrožení zdraví jak posádky, tak ostatních přihlížejících. O škodách na drahé technice ani nemluvě. To se netýká jenom této soutěže, ale i ostatních soutěží, kde jsou tyto bariéry používány, problémy s tím byly například již na loňské Šumavě. Ten samý případ je samozřejmě třeba i použití volně položených pneumatik na dalších soutěžích.“ říká Jaromír Tarabus. Názor Igora Norka: „Vytyčování krajnic pomocí relativně snad manipulovatelných soudků je skutečně nešťastné, v praxi to vypadá tak, že soudek, případně pneumatika, je nastaven jinak při tréninku i při každém průjezdu, což se nám zde stalo pro další pokračování v soutěži málem osudným. Pokud už se snažíme řešit bezpečnost tratí pomocí omezování rychlostních průměrů atp., tak toto takové snahy neguje. Navíc se od loňska množí potvrzené i nepotvrzené důkazy, že někdo získal výhodu nebo nevýhodu tím, že měl někde soudek odstraněn nebo naopak posunut. Napadá mě k tomu myšlenka „zlaté nepopulární kolíky na Barumce“, protože tam člověk alespoň ví, že budou umístěny stále stejně. Určitě budeme chtít řešit tento problém i společně v rámci Asociace jezdců.“
A jak se tým celkově hodnotí své premiérové vystoupení na Rally Lužické hory?
Jaromír Tarabus: „Závod celkově byl pěkný, první a čtvrtá RZ byly technického charakteru, kde se částečně smazávaly rozdíly mezi vozy, naopak druhá a třetí RZ včetně výjezdu na Ještěd byly hodně o výkonu auta. Zajímavé byly šotolinové úseky, jízda na šotolině má zkrátka své kouzlo. Co se týče výsledku, tak vyspělé vozy WRC před námi příliš neřešíme, ale všechna produkční auta by měla být za normální situace za námi. Takže si myslím, že jsme měli podat lepší výkon a s výsledkem jako takovým spokojený nejsem. Uvidíme, jak se bude nám dařit na domácí Kopné.“
Daniel Trunkát: „Především jsem rád, že se auto dovezlo v pořádku celé do cíle. Získané body za čtvrté místo v rámci MČR se budou v celkovém hodnocení na konci sezony určité hodit, i díky tomu, že některé z ostatních favoritů rallysprintového šampionátu zde postihly výpadky. Osobní poděkování patří Romanu Sobotkovi, spolumajiteli Bruco, s.r.o., že nás podpořil i v hektické neočekávané situaci před startem, kdy bylo potřeba řešit pronájem náhradního vozu.“ Na závěr Dan přidává ještě poznámku, která dává tušit, že na jeho avizovaném návratu na sedadlo spolujezdce v závěru roku 2011 by se nemělo nic měnit. „Už se opravdu těším, až opět usednu do sedadla spolujezdce, protože toto pasivní sledování situace zvenku je pro mě psychicky daleko náročnější než účinkování v kokpitu. Tam alespoň okamžitě vím, co se děje a mohu to ovlivnit.“
Igor Norek již vyhlíží spíše k nastávajícímu, tradičně velmi populárnímu, Rallysprintu Kopná „Již nyní se těšíme na domácí Kopnou, kde se nám vždy velmi dařilo. Doufáme, že si tam povedeme lépe a některým soupeřům porážku z Lužických hor vrátíme. Motor našeho Fiatu by měl být do Kopné opraven. Doufáme, že již delší dobu objednaná dodávka dílů potřebných k opravě motoru ze zahraničí proběhne včas a náš přípravce motoru stihne opravu v řádném termínu.“