Do soutěže se Dunovský vrhnul bez většího testování. Na začátku března se svezl na čistém asfaltu při testování v Žiželicích, ale od té doby ho jakýkoli test minul, proto na Valašsku obzvlášť dbal na pečlivě sepsaný rozpis. Když se k tomu přidaly zkušenosti pouze z opačných směrů RZ, respekt byl na světě. „První kilometry proběhly až na shakedownu. Po něm jsme měli vcelku dobrý pocit, byť bylo jasné, že vlastní soutěž bude zcela něco jiného,“ uvádí osmadvacetiletý pilot.
Ve třídě 2 je, jak již tradičně, obrovská konkurence, počínaje Janem Kopeckým, Romanem Krestou, Václavem Pechem či Pavlem Valouškem. Pro Dunovského ale tento závod neznamenal srovnání s nejvyšší špičkou, ale poznání vozu a jeho ovládnutí. To se mu od začátku poměrně dobře dařilo, i když nastoupil do soutěže poněkud ustrašeně: „Opatrnost tentokrát nebyla vůbec na škodu. Špičky byly plné nečistot a šotoliny a RZ byla hodně rychlá. Podruhé se bohužel nejely, což nás trochu mrzelo, protože jsme mohli najet více kilometrů. Vynahradili jsme si to ale na RZ 2 a 4, kde jsme postupně i zrychlovali.“ Po čtvrté erzetě náležela Dunovskému s Machů 10. pozice.
Více než ze samotné Fabie S2000 byla posádka rozpačitá z organizace v servisu. „Totální kolaps v okolí servisu musel každý předpokládat, stejně jako to, že špička dožene při opakovaných průjezdech konec startovního pole. Z mého pohledu je nepochopitelné, že na příjezdové nebyl včas ošetřen zákaz zastavení aspoň na jedné straně vozovky a zákazy vjezdu na obou koncích. Díky vlastní zkušenosti si umím představit, jak těžké je soutěž uspořádat, ale stejně mi nikdo nenamluví, že vzniku takové situace nešlo předejít. Vrchol nastal v sobotu, kdy se na parkování po obou stranách nic nezměnilo a zablokován byl i příjezd na RZ Juřinka,“ komentuje situaci Dunovský.
Nástup do sobotní etapy Dunovskému příliš nevyšel, neboť hned v první RZ vyjel asi dva kilometry před cílem z tratě: „Zadní část auta odskočila a než jsem to pochytal, přiblížila se odbočka s betonovou propustí a dopravní značkou. Ve snaze zabránit střetu s pevnou překážkou jsem vůz raději záměrně uklidil do vysokého rákosí, ze kterého jsme se vyhrabali asi jen díky pohonu na všechna čtyři kola.“
Po zbytek dne ale zajížděl Dunovský s Machů vyrovnané časy a stále se drželi v první desítce. Na polookruhové RZ si vyzkoušeli různé jízdní styly, což jim jen a jen prospívalo. Nejvíce však Václav ocenil RZ 10: „Z Bystřičky jsem měl obavy, jestli v této variantě nebude spíš paskvil, ale z mé strany má určitě palec nahoru a pořadatele za ten nápad chválím, protože i diváci si museli přijít na své.“
Dunovský si v druhém závodě MMČR nakonec dojel pro krásné desáté místo hned za Martinem Bujáčkem. První odjeté kilometry ve voze S2000 mu tak rozhodně sedly. „Pevně doufám, že svým výkonem jsme nezklamali. Bylo potřeba, aby vyhrál rozum, a to se podařilo. Odjeté kilometry nám už nikdo nevezme. Máme tedy mnoho nových poznatků a zkušeností s novou technikou a opět se nám potvrdilo, že to auto je neskutečné, ovšem využít všechny jeho kvality vyžaduje víc než velkou dávku umění. Chtěl bych moc poděkovat Sparrow racing teamu a mechanikům za všechen perfektní servis, Standovi Kafkovi a svému tátovi za obrovsky důležité informace a také všem fanoušků, kteří při nás stáli, i když jsme jeli celou soutěž hodně opatrně a mnohdy asi ne pěkně pro oko,“ shrnul Václav dění na Valašsku.