Ačkoliv soutěž v okolí Vrchlabí zavedla účastníky skoro na dohled těžce zkoušeným záplavovým oblastem na východě Čech, letos poprvé se závodilo za překrásného slunečného počasí. Až si na to některé posádky nemohly zvyknout a v očekávání vody raději nazuly mokré pneumatiky. Déšť však dlouho nepřicházel, a zatímco diváci odhazovali bundy, posádky s mokrými pneumatikami klouzaly i tam, kde nechtěly. Týkalo se to také Martina s Richardem. „Na prvních dvou vložkách jsme zažili nebývalé pocity, bylo to letos poprvé, co nepršelo. Pochopitelně jsme tomu vůbec nevěřili a doufaje v déšť jsme obuli mokré gumy. Tah to byl opravdu špatný, ale v opojení prvního slunce na letošních závodech nám to připadlo dobré řešení. To vše do doby, než jsem si po výletu mimo pořadatelem doporučenou trať prohlédnul kůru jedné místní trnky, a to velice z blízka. Bylo jasné, že musíme zvolnit a přiznat si, že za svorně odsouhlasenou volbu pneumatik bychom si měli s Richardem vyměnit pár facek,“ přiznal v té době až čtvrtý pilot třídy 6.
Pocit ztraceného závodu však mohl brzy vystřídat šibalský úsměv. Déšť totiž přišel v následující sekci a Martina s Richardem vrátil zpátky do hry. Stačila jediná rychlostní zkouška a pestře zbarvený peugeot postoupil na čtvrté místo v kategorii „předokolek“, doplněné o druhou pozici ve třídě 6. A to i přes začínající problémy s převodovkou. „Nezbývalo, než poděkovat rallyovému Bohu za déšť a pořádně zatáhnout. Zbytek soutěže jsme stahovali náskok soupeřů a před závěrečnou RZ jsme si s Richardem řekli: Teď, anebo v Kostelci - jakožto další soutěži v pořadí. Jízda to byla tak odvážná, že jsem byl několikrát pouhým účastníkem zájezdu a v sedačkách bylo nebývale vlhko.“
A výsledek? Ještě před poslední zkouškou byla dvojice Svarmetal Motorsportu druhá ve třídě a na průběžně vedoucí dvojici, Adama Koblihu s Petrem Chodurou, ztrácela sedm sekund. O tom, jakým způsobem týmový peugeot prolétl závěrečnou blátivou „erzetou“ měli nakonec největší pochyby techničtí komisaři, kteří si jej i s mechaniky pozvali na závěrečnou „rozebírku“. Sázka na jednu kartu však v tomto případě vyšla bezezbytku a nebyla k ní potřeba jakákoliv nepovolená úprava na voze. Výsledkem se stal postup na druhé místo v kategorii vozů s jednou poháněnou nápravou a na vytoužený nejvyšší stupínek ve třídě 6. Ani konečné 15. místo v takřka stočlenném startovním poli určitě není k zahození. „Zatím platí pravidlo, že tam, kde se nám loni nedařilo, letos vyhráváme. Potvrdilo se to i v Krkonoších. Jsme opravdu moc rádi, že se tato rally konala a odjela relativně v pohodě. Závod se pro nás vyvíjel jako na houpačce a někdy ten hup byl docela velký. Ale nakonec vše dobře dopadlo a spokojenost s výsledkem je minimálně maximální, ne-li více,“ zhodnotil medailemi ozdobenou cestu do Krkonoš spolujezdec Richard Lasevič, který si nyní, v přestávce mezi sprinty, odskočí do Rakouska, kde bude navigovat Petra Pospíšila.
Martin Vlček s Richardem Lasevičem si druhým letošním vítězstvím výrazně polepšili v průběžném hodnocení třídy 6, kde jim patří druhé místo s 11bodovou ztrátou na Adama Koblihu. Další soutěží, kam přijedou bojovat o mistrovské body, bude červencová Rally Kostelec nad Orlicí. Ještě před tím se však z tréninkových důvodů objeví i na své skoro domácí Valašské rally, zařazené do Poháru ČR a Mistrovství ČR v rally historických automobilů.